O Velikonocích ...

Dny v období dnešních Velikonoc byly od nepaměti součástí oslav jarní rovnodennosti - ústupu zimy a vítání jara, probouzející se přírody, víry v obnovení sil a zdraví člověka i domácích zvířat. Dnes slavíme Velikonoce především v pojetí křesťanském, jako svátky umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ale i tak je tu již spousta pojmů, jejichž význam se z povědomí pomalu vytrácí a které neuškodí si připomenout.

V tomto příspěvku pomiňme otázky Kristovy mučednické smrti, ale připomeňme si běh Velikonoc den za dnem. Většina informací týkajících se křesťanského pojetí Velikonoc je převzata z vynikajícího serveru Víra  a Pastorace.

Na vlastní Velikonoce se křesťané připravují půstem trvajícím 40 dnů, který začíná Popeleční středou. Půst byl původně přípravným obdobím pro ty, kdo hodlali křest teprve přijmout. Ostatní křesťané se však k nim dobrovolně připojují, aby si tak sami oživili svojí víru.

Masopust

Masopust sice nemá s Velikonocemi přímou souvislost, ale protože na něj popisované období bezprostředně navazuje, začneme jím. Je to třídenní svátek, který předchází popeleční středě. Proto je masopust svátek stejně pohyblivý jako Velikonoce samy - může začínat v rozpětí od 1.února až 7.března. Vlastnímu masopustu mnohdy předcházela zabíjačka; v tučný čtvrtek měl člověk co nejvíce jíst a pít, aby byl celý rok při síle. Hlavní zábava s tancem začínala po bohatém obědě o masopustní neděli - obvykle se protáhla až do rána. V pondělí se proto v oslavách téměř plynule pokračovalo. Zábava vrcholila o masopustním úterku, kdy se konaly průvody maškar a divadelní představení.

Období předvelikonočního půstu

Období předvelikonočního půstu začíná dnem následujícím hned po masopustním úterku - Popeleční středou. V tento den kněz činí věřícím na čele kříž svěceným popelem, řka při tom - Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se navrátíš. Tím připomíná pomíjivost pozemského života a nutnost pokání. Popel se získává spálením ratolestí rozkvetlých kočiček, které kněz již vloni (tedy téměř před rokem) posvětil o Květné neděli. Ta patří mezi šest charakteristicky pojmenovaných nedělí patřících do období půstu.

Vlastníte-li knihu Školák Kája Mařík, najdete tam všechny obřady a zvyky velice pěkně popsány.

První postní neděle má název Černá, je to podle smutečního černého oděvu žen, který má připomínat ukřižování Krista.

Následující postní neděle nese název Pražná - to od postního pokrmu zvaného pražmo. Pražení nedozrálého obilí patřilo k nejstarším způsobům jeho úpravy a zároveň i konzervace. Po upražení se obilí dále zpracovalo, případně ve stoupě roztíralo a používalo pro přípravu polévky.

Zajímavý název má postní neděle třetí v pořadí - Kýchavá. V tuto neděli se totiž sloužila mše za odvrácení moru, jehož prvními příznaky bylo právě nadměrné kýchání. Od té doby také pocházejí ony známé zdvořilůstky 'Pozdrav Pán Bůh!' a 'Dejž to Pán Bůh!'. Pověra, že kýchání 'čistí hlavu', podporovala oblibu šňupání tabáku. Proto se ten den hojně šňupalo i kýchalo. Věřilo se, že kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let bude živ.

Čtvrtá neděle, uprostřed postního období, se jmenuje Družebná. Radost nad tím, že již polovina půstu uplynula, se projevovala v družném veselí a zmírněním omezení společenských zábav. Název může být také odvozován od družby (tedy 'dohazovače' - jako známého Kecala z Prodané nevěsty), který ten den spolu se ženichem mohl navštívit domácnost vyhlédnuté nevěsty a připravovat tam námluvy.

Smrtná postní neděle je v pořadí pátá. Její název má v myšlenkách věřících navodit atmosféru soustředění na umučení a smrt Páně. Tradice spojené s umučením Krista se tu prolínají s prastarými 'pohanskými' zvyky - vynášení smrti (Smrtholky, Moreny, Morany, Mořeny, Mařeny) po překonaném zimním období.

Poslední, šestá postní neděle, je nejznámější - jmenuje se Květná. Její název připomíná den příchodu Krista do Jeruzaléma. Všechna čtyři evangelia se shodují v líčení této události, kdy Ježíš projel městskými branami na oslíkovi uprostřed davů jásajících lidí, kteří mu doslova stlali cestu čerstvě osekanými palmovými ratolestmi. U nás tento den světí kněz kvetoucí ratolesti kočiček, které pak rozdává účastníkům mše.

Pašijový týden

Pondělkem po Květné neděli začíná pašijový týden na památku Kristova utrpení. Jak vlastně název pašije vznikl? Na Květnou neděli totiž Kristus se svými učedníky do Jeruzaléma přijel proto, aby spolu se židovským národem oslavil nejdůležitější svátek jejich roku - Paschu, hebrejsky Pesach. Tento svátek pochází z pradávných dob, kdy kočovné nomádské kmeny obětovaly s příchodem jara mladého beránka. Pastevci jeho krví potřeli tyče stanů na ochranu před zlými duchy, maso připravili na otevřeném ohni a společně snědli. Dnešní interpretace svátku souvisí s odchodem Izraelitů z Egypta; anděl pobil prvorozené syny Egypťanů, ale pominul právě domy Hebrejců označené krví beránka.

Pašijovému týdnu se také říká velký nebo svatý; každý den tohoto období má své jméno: Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota. Neděle se označuje jako Hod boží velikonoční. Ráz všech obřadů v pašijovém týdnu je truchlivý. V úterý se čtou pašije sepsané sv. Markem a ve středu pašije sepsané sv. Lukášem. V tomto období se nosí bílá barva, barva světla, barva která připomíná roucha, která si oblékali nově pokřtění v prvotní církvi, aby symbolizovala nový život.

Po Modrém (někdy též Žlutém) pondělí a Šedivém úterý přichází Škaredá středa, nazývaná také Sazometná. Je prvním den ze svatého - pašijového týdne. První název, Škaredá, pochází od toho, že tento den Jidáš zradil Krista. Sazometná zase podle toho, že se v tento den obzvlášť doporučuje vymetání komínů. Pozor - prý není dobře se ten den mračit, jinak se budete mračit po všechny středy v roce.

Velikonoční Třídení - vrcholem a středem křesťanské liturgie je 'slavnost tří velikonočních dnů utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Páně'. Toto třídení začíná večerní eucharistií na Zelený čtvrtek a končí modlitbou večerních chval o velikonoční neděli. Svátek Velikonoc je tedy tvořen Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou, Velikonoční nocí a Nedělí zmrtvýchvstání. 

Mnohdy se pozornost soustřeďuje jen na Ježíšovo utrpení a smrt. Oslava jeho vzkříšení se dostává do pozadí - Velký pátek a Velikonoční noc jsou však dvě stránky téže skutečnosti: bez smrti není zmrtvýchvstání, smrt je jen bránou do slávy. Proto tvoří tyto svaté dny ve skutečnosti den jediný.

Na Zelený čtvrtek se odehrály tyto události: Ježíšova večeře na rozloučenou, při níž ustanovil tajemství eucharistie (dnes mše svaté) a myl apoštolům nohy; následovala Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí. Má se držet přísný půst; je povoleno jediné syté bezmasé jídlo. Z toho, že se může vlastně jíst jen zelenina pochází název Zelený čtvrtek. Dalším možným původem označení může být modlitba Krista na zelené louce v zahradě Getsemanské na hoře Olivetské nebo zelená mešní roucha, která se v ten den užívala. Kostelní zvony zní na Zelený čtvrtek naposledy, znovu zazní až na Bílou sobotu. Podle tradice máte při posledním zvuku zvonů zacinkat penězi, aby se vás držely celý rok. Někde se zvoní paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši. Hlas zvonů, které tento den utichají až do soboty (odlétají do Říma), nahrazují řehtačky. Tento den se pečou jidáše, zvláštně tvarované obřadní pečivo z kynutého těsta, které se pro zdraví mají jíst potřené medem.

Velký pátek je připomínkou dne smrti Ježíše Krista. Ten den byl odsouzen, popraven na kříži i pohřben. V Bibli se události popisují ve všech čtyřech evangeliích; ta se čtou v tzv. pašijích. Z toho pak vznikly tzv. pašijové hry, při nichž se tyto události nečetly, ale hrály. Velký pátek je vzpomínkou na ukřižování, a proto je prožíván jako den postu ve znamení smutku, ticha a rozjímání. Výzdoba kostela je chudá, žádné květiny ani svíce na oltáři, písně se zpívají bez doprovodu varhan a zvony mlčí. 

Tento den je také hustě obestřen řadou pověr; věří se, že se země otvírá a vydává poklady (viz třeba Krkonošské pohádky: 'Horo, horo, otevři se pro člověka poctivýho a dej mu kus bohatství svýho…'). Mnozí se omývají rosou, aby byli chráněni před nemocemi. Nemá se hýbat zemí, tudíž ani pracovat v poli nebo v sadu Nesmí se ani prát prádlo - pradleny říkaly, že by ho namáčely do Kristovy krve. Věřilo se také, že vycházejí na souš vodníci a otvírá se hora Blaník a lze se setkat s Blanickými rytíři.

Na Bílou sobotou trvá církev na modlitbách u Kristova hrobu a uvažuje o jeho umučení a smrti, a také o jeho sestoupení mezi mrtvé. V modlitbě a postu očekává vzkříšení. Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se zásadně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření; je také označována jako den světla. Všechny činnosti v předchozí i tento den mají hlavní cíl - očistit duše, těla i příbytky, aby večer bylo vše připraveno na slavnou mši Vzkříšení. Čtyřicetidenní půst končí. Při obřadech vigilie jsou křtění novokřtěnci, kteří nosí bílé roucho - je možné, že název Bílá sobota pochází odtud. Bílé roucho symbolizuje čistotu a připomíná smytí hříchů křtem. Hospodyně má doma uhasit všechny ohně a s sebou ke kostelu vzít poleno, aby jej zapálila v posvěceném ohni a doma jím opět oheň rozdělala.
Na Bílou sobotu se pečou mazance i velikonoční beránci, pletou se pomlázky z vrbového proutí a nebo březové metličky a zdobí se vajíčka.

V noci ze soboty na neděli se odehrál zázrak Kristova zmrtvýchvstání. Proto se ta noc nazývá Velkou nocí. Oslavou svaté noci, kdy Pán vstal z mrtvých, kdy rozlomil pouta smrti a jako vítěz vystoupil z hrobu, aby i nám otevřel cestu k životu je velikonoční vigilie. Oslava Velké noci vyjadřuje mnohými symboly a texty tento velikonoční 'přechod' (pesach) ze zajetí utrpení a smrti do života svobody a plnosti.

V neděli, na Boží hod velikonoční, Kristus vstal z mrtvých. Stalo se tak za svítání 'prvního dne v týdnu', neboli 'prvního dne po sobotě' (která byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému 'lámání chleba' a tento den nazvali 'dnem Páně'. Kněz světí pokrmy, které do kostela sebou přinesou hospodyně a položí k oltáři. Tyto posvěcené pokrmy hospodyně opět domů odnesou a při slavnostním obědě je rodina obřadně sní.

Pondělí velikonoční je dnem uvolnění a veselí, dnem vzývajícím nový život a zajišťujícím zdraví. Tradiční vyplácení pomlázkami (slovo pomlázka pochází od pomladit) neboli velikonoční hodování má člověku symbolicky předat posilující životadárnou mízu stromů. Chlapci chodí dům od domu za děvčaty s pomlázkami, šlehají je a vinšují. Za to dostanou malovaná vajíčka.

Bílá neděle je druhou nedělí velikonoční. Novokřtěnci si toho dne naposledy oblékají bíle křestní roucho. Dnes je tento den často dnem slavnostního prvního svatého přijímání.

S Velikonocemi souvisí…

Beránek - pro křesťany symbolizuje památku Krista. Ten byl jako nevinný beránek obětován na kříži. Pro Židy ovce symbolizovaly Izraelitu jako člena 'Božího stáda' a také židovský Bůh je označován za pastýře, který bere své ovce do náručí. Beránek se také zbíjel na památku vyvedení Izraelitů z egyptského otroctví. Symbol beránka byl ovšem rozšířený již v předkřesťanské tradici v celé středomořské civilizaci, ovládané po tisíciletí pastevci.

Jidáše - pečivo z kynutého těsta ve tvaru válečku. Ten symbolizuje provaz, na kterém se oběsil Jidáš. Mohou být i různě motané, mít tvar placky nebo ptáčků.

Kraslice - slovo, které původně označovalo červené velikonoční vejce. Za typické barvy pro Velikonoce (také proto, že bylo možné získat je z přírodních látek) se považují: červená, žlutá, zelená, červenohnědá, hnědá, ale také černá. Barevnými vejci dívky platily za blahodárný akt vyšlehání.

Kříž - symbol kříže je mnohem starší než křesťanství, lze ho najít u Egypťané, Číňanů či Kréťané a jeho význam byl v různých kulturách i náboženstvích univerzální, byl spojen s problémem orientace v kosmu, v prostoru mezi nebem a zemí a chápán jako propojení božského (vertikální rameno) a lidského (horizontální rameno) světa, stal se symbolem věčnosti. Z ezoterického hlediska je kříž chápán jako velice silný tvarový zářič. Pro křesťany je kříž nejdůležitějším symbolem, protože Kristus, Boží Syn byl odsouzen ke smrti ukřižováním - popravě výjimečně kruté a ponižující.

Pomlázka (dynovačka, mrskačka, šlehačka, binovačka) - má zajistit předání svěžesti, mladosti a zdraví mladého proutku děvčatům, aby byla zdravá, pilná, a veselá celý rok. Hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná.

Řehtačky - ale i klapačky, mlýnky, trakářky a různé doma vyrobené nástroje vydávající rámus mají svolávat k bohoslužbám v době, kdy ve čtvrtek umlkají zvony (odlétají do Říma). Zvony se opět rozezní na Bílou sobotu při zpěvu Gloria.

Vajíčko - figuruje od pradávna jako symbol plodnosti, úrodnosti, nového života a vzkříšení, v předkřesťanských dobách bylo někde dokonce dáváno do hrobu k mrtvému. Konzumace vajec o Velikonocích může souviset s předvelikonočním postem, kdy se vejce jíst nesměla. Zdobení vajíček doprovázela řada obřadů; na kraslicích lze vysledovat desítky různých magických symbolů.
Velikonoční oheň a svíce - velikonoční oheň křesťané zapalují a světí na začátku liturgie na Bílou sobotu při obřadech Velké noci (ze soboty na neděli). Od tohoto ohně zapalují bílou velikonoční svíci, kterou pak ve slavnostním průvodu a za třikrát opakovaného zpěvu 'Světlo Kristovo' vnese do temného kostela. Velikonoční svíce symbolizuje Zmrtvýchvstalého Krista, který zvítězil nad smrtí.

Velikonoční zajíček - zajíc symbolizuje v řecké, egyptské a čínské mytologii štěstí, plynoucí čas a krátkost života. V Bibli je zajíc řazen mezi stvoření 'maličké na Zemi a moudřejší nad mudrce', symbolizuje chudé, skromné a pokorné, přesto se k němu křesťanství staví s jistým odstupem kvůli jeho užívání jako symbolu smyslnosti.

Vysévání obilí do misek - symbol začínajících zemědělských prací. Součástí misek mohou být i kvetoucí jarní květiny, vajíčka, zvířátka.

JL