 |
 |
Francouzský světec Médard de Noyon není nikdo jiný než nám dobře známý svatý Medard. Na
stránkách Mostu mu byly v minulosti věnovány již dva články, které citují
staré letopisy a k němu se vážící
legendy a pranostiky.
Dnes se Médardu de Noyon budu věnovat z pohledu milovníka historických dat.
Mužské jméno Médard - Medardus je původu germánského a vzniklo pravděpodobně složením slov macht a hardus, takže moc a tvrdý. Toto jméno tedy vůbec nevystihuje povahu Médarda de Noyon, neboť to byl naopak muž konající milosrdné skutky, jež měl útrpnost a soucit s bědnými i zločinci. Nezapomínejme, že Médard žil a působil v 6. a 7. století, tedy v době velmi raného křesťanství, které se pomocí misionářů začalo ve větší míře šířit i mezi prostým lidem po celé Evropě.
|
|
Datum jeho narození není jisté - můžeme si vybrat z opravdu pestré nabídky let 456 až 473. Pocházel, dá se říci, ze smíšené aristokratické rodiny, neboť otec Nectardus byl "čistokrevný" Francouz a matka Protagia byla galská Římanka. Oba byli křesťané a v tomto duchu vychovávali i Médarda. Rodina žila v malém městečku Salency/Oise v Picardii na severu Francie. Historické dokumenty naznačují, že měl bratra - dvojče, jménem Gildard.
 |
 |
Médard často doprovázel svého otce na jeho obchodních cestách do Vermandu (department Aisne) a do belgického Tournai. Ale hoch se především věnoval studiu - nejdříve na školách, pak na univerzitách, kde se zaměřil především na studium svatých, náboženských i světských listů. Jeho mládí bylo zcela zasvěceno praktikování křesťanských ctností, kdy se pečlivě vyhýbal flámování a jinému nezřízenému způsobu životu. S bratrem Gildardem a přítelem Eleutheriem (? - 529) se společně připravovali na vstup do kněžského stavu. Je pravděpodobné, že vzdělání dokončili v biskupském městě Saint-Quentin (v Pikardii), kde také byli v roce 485 (udává se ale i rok 505) vysvěceni na kněze vermandským biskupem Alomerem. Gildard se později stal na více jak 15 let arcibiskupem v diecézi Rouen. Zemřel v roce 514 a byl prohlášen za svatého (St.Gildardus). Eleutherius se stal prvním biskupem v diecézi Tournai (na belgickém území) a po své smrti v roce 529 byl prohlášen za svatého (St.Eleutherius).
 |
 |
Médard začal ve svých 33 letech působit jako kněz-kapucín v Salency, ale též byl
velmi úspěšným misionářem. Jeho příkladná zbožnost a znalosti, na tuto dobu
pozoruhodné, přesvědčili vermandského biskupa Alomera natolik, že jej jmenoval
svým nástupcem.
Médard navzdory svým námitkám byl nucen přijmout tento těžký úkol. Když v roce 530
biskup Alomera zemřel, stal se již téměř 70 letý Médard biskupem v diecézi Vermand.
Hned následující rok z bezpečnostních důvodů přenesl svůj biskupský úřad do
opevněného královského hradiště Noyonu, které bylo chráněno před válečnými
nájezdy barbarů.
V roce 531 zemřel také tournaiský biskup Eleutherius a Médard byl vyzván
králem Chlotairem I. a arcibiskupem Remigiem (437 - 530) k převzetí a správě i této
diecéze. Což se stalo, a tento ojedinělý svazek dvou diecézí vydržel až do roku 1146, kdy se
opět oddělily.
Roku 532 se Médard stává noyonským biskupem.
I v požehnaném věku cestuje po diecézích, v nichž žilo ještě velké množství
pohanů a šířil mezi nimi křesťanskou víru a lásku v Krista. Jednou ho prý
dokonce chtěli pohané zabít...
Médard zubožené diecéze dovedl k velkému
rozkvětu a získal si věhlasnou pověst duchovního, který do Noyonu v 6. století přinesl
křesťanství.
Noyon leží asi 160 kilometrů severně od Paříže. Po celá staletí přitahoval velké osobnosti francouzské historie. Charlemagne, který se stal největším králem francouzských dějin, tam byl roku 768 korunován na krále Nuestry. Král Hugo Kapet, který založil slavnou královskou dynastii Kapetovců, byl roku 978 korunován také v Noyonu. Noyonský biskup byla velice vlivná osobnost, byl to jeden ze dvanácti královských pairů, kteří vládli Francii.
 |
 |
Médard založil jednu z nejstarších křesťanských tradicí, když ustanovil stipendijní fond Rosiere a s ním spojenu slavnost La fête de la Rosière (Růžová slavnost). Při ní byla vybrána nejctnostnější panna, které byl udělen titul Růžová královna. Kromě titulu dostala panna od Médarda nejméně 12 tolarů. Její bílý šat byl ozdoben modrou stuhou a do kostela ji doprovázelo 12 děvčat v bílém, kde ji spolu s jejími rodiči při Mši svaté předali Matce Boží. Zde byla korunována věncem z bílých růží. Slavnost byla zakončena mariánskou veselicí.
Ve Francii je s Médardem spojena tato pověst.
Francký král Chlotaire I., když v boji přemohl Germány, zajal nezletilou dceru
zabitého thuringského krále Bertachara a dal ji do péče a výchovy Médardovi. Ten
Radegondu vychoval ke křesťanství a když dospěla, proti její vůli se s ní
Chlotaire oženil. Z prvního manželství neměl děti, tak si myslel, že si polepší.
Ale ani s Radegondou neměl žádné potomky. Ta hledala útočiště u Médarda,
žádajíc ho, aby se mohla stát řeholnicí. Král však byl proti tomu a jen Médard ho
mohl obměkčit. Dopadlo to tak, že Radegonda (518 - 587) odešla do kláštera, kde se kála a prosila o Boží
pomoc pro Francii. I ona byla po své smrti svatořečena.
 |
 |
Nutno dodat, že král Chlotaire (497 - 561) se oženil "do třetice všeho dobrého" s germánskou královskou dcerou Ingund, a to už se mu narodilo potomků požehnaně - 5 synů a jedna dcera.
Médard, prý ve věku 90 let, onemocněl tak vážně, že za ním
přijel i sám král Chlotaire. Ujednali spolu, že Médard bude pohřben v královském
městě Soissonu, což je asi 50 kilometrů od Noyonu. A opět se nedozvíme, kdy
tento svatý muž zemřel. Podle nejrůznějších světových zdrojů to mohlo být v
rozmezí let 530 až 560. Stejně tak se neví, kdy a kým byl svatořečen.
Po jeho skonu byly uloženy jeho ostatky v královském sídle Crouy a až Chlotairův
syn Sigibert nad nimi dat vystavět chrám a založil slavné benediktinské opatství
Svatého Médarda. Při dobyvačných nájezdech Normanů a Hunů byl Saint-Médard zcela
zničen, avšak v 11. století byl znovu postaven. Z kláštera Sv. Médarda (pravý
břeh řeky Aisne) se do dnešních dnů zachovala jen krypta, v níž kdysi byly kromě
Médardova hrobu i hroby králů Chlotaira I. a Sigiberta. V současném opatství se
nachází vzdělávací výchovné centrum pro děti "La Cordée".
Katolická církev oslavuje jeho svátek 8. června, zrovna tak podle kalendáře má v tento den svátek i občan jménem Medard.
Traduje se, že na původním Medardově hrobě byly uchovávány i okovy zajatců, kteří na jeho přímluvu u Boha byli zázračně osvobozeni. Na základě četných legend, které o světci kolovaly sem spěchali věřící, aby si u Médarda vyprosili ochranu před špatným počasím nebo aby jim utišil bolest zubů. Legenda vznikla třeba jen z toho, že ve středověkém umění je Médard znázorňován jak se směje s široce rozevřenými ústy - a už mu byla přiřčena úloha léčitele bolavých zubů...
Pro zajímavost se podívejte, jak zní nejslavnější
svatomedarská pranostika v originále:
"S'il pleut le jour de Saint-Médard,
Il pleut quarante jours plus tard."
Nebo ještě také v trochu pozměněné formě:
"Saint Médard grand pissard,
il pleut quarante jours plus tard."
Znázornění Médarda s atributy je mnoho - například s dvěma koňmi u nohou nebo jak zanechává otisk nohy na kameni či držící v rukou pevnost, atd. To, že je Médard patronem tolika profesí a i lidských nectností vysvětluje jeho popularitu, která se promítá i do počtu komun a farností, jež nesou jeho jméno a kterých je jen ve Francii 70.
Ještě za Médardova působení už o jeho činnosti a životě psali jiní katoličtí svatí, jako například poeta a poitierský biskup Venantinus Honorius Clementianus Fortunatus (cca 530 - 600) nebo tourský biskup Saint Gregoire (538/9 - 594). Jacques de Veragine ve své "La Legende Dorée" připisuje k roku 490 tento text: ...kvetoucí dvojčata - bratři, svatý Médard a Gildard, kteří stejní jako den, ...
Zajímavá je i ta skutečnost, že se v roce 1356 podařilo českému králi Karlu IV. získat do své sbírky svatých relikvií i ostatek rámě z těla svatého Médarda.
Ze současnosti mám také jednu zajímavost a to, že při Ústavu informatiky AV ČR v Praze funguje příhodně nazvaný Projekt MEDARD. Na jejich webové stránce naleznete kromě předpovědi počasí i předpovědi koncentrací, například přízemního ozonu.
Ani nevím, zda toto je zajímavost hodna našeho zájmu, spíše by se dala přiřadit ke kuriozitám... Ale zcela ujetým se mi zdá název "Medard" pro jistou severskou absolutní vodku, z jejíhož hrdla na reklamním letáku kape kapka...
zpět na Rok na planetě Zemi
VEZA