Měsíc červen mění slunovratem jaro v léto. Plynulý
přechod od zimy k létu na sebe bere podobu nejkrásnějšího ročního období.
Je to měsíc třešní, jahod, růží, kvetoucích luk i senoseče a také měsíc
svatých - Medarda, Antonína, Jana, Petra a Pavla.
Konkrétně 8. června většina z nás s obavami
vzhlíží k nebi, zda se neobjeví černošedé mračisko, které by
avizovalo, že je den svatého Medarda a jak praví nejznámější pranostika
od tohoto dne (když nebe spustí) "Medardova kápě čtyřicet dní
kape".
V tuto dobu totiž vrcholí tzv. medardovská
cirkulace, což znamená, že k nám proniká chladnější a vlhčí oceánský
vzduch a teplotní rozdíly mezi pevninou a oceánem se vyrovnávají. Nastává
delší období, kdy za sebou přichází pět tradičních dešťových vln,
které naši předkové označovali jako:
Mokrého Medarda a přívalů deště se obávali lidé z mnoha
důvodů: bude se těžko kosit tráva a sušit seno, plodiny postihne hniloba a
poničí ji škůdci, kvalita bude špatná. Nebezpečné přívalové deště
navíc způsobovaly nečekané povodně.
Lidové pranostiky jsou založeny na zkušenostech našich
předků a jejich letitého pozorování počasí a i dnes, kdy klimatologové
hovoří o střídání klimatických cyklů v Evropě, se pranostiky podivuhodně
často plní.
Pranostiky se vztahují i ke svátku Božího těla, který
se slaví většinou v první červnové dekádě. "Když lidi o Božím těle
utíkají od oltářů, budou utíkat taky od mandelů," říká rčení.
Zahájení žní bývalo na sv.Markétu, která "hodila srp do žita"
a jež slaví svátek 13. července. Od Medarda k tomuto dni uplyne šest týdnů,
tedy přibližně 40 dní. Je doloženo, že u nás souvisle ode dne sv.Medarda
čtyřicet dní vcelku ještě nikdy nepršelo. Lze se domnívat, že toto číslo
se dostalo do pranostik podle biblické potopy světa, která trvala čtyřicet
dní a čtyřicet nocí. Například ve Francii, kde počasí přímo ovlivňuje
oceánský vzduch, kape Medardova kápě jen třicet dní.
K Medardovi se váže v celé Evropě přímo rekordní
množství pranostik, které předvídají a komentují počasí v období od 6.
do 18. června.
Ale existují i pozitivní pranostiky:
Na Slovensku se traduje:
Medardovský déšť vzbuzuje, kupodivu i obavy houbařů,
protože se říká:
Goralská pranostika je ještě výstižnější:
Slunečný a suchý 8.jún bývá vítán, neboť tamní
pranostika říká:
Legenda vypráví, že malý chlapec Medard šel jednou
mezi poli na procházku a tam jej stihla bouře s prudkým lijákem, tzv. průtrž
mračen. Avšak - kde se vzal - tu se vzal – jako blesk z nebe se
snesl obrovský orel a roztáhl nad chlapcem své perutě, aby nepromokl.
Toto tradované vyprávění vedlo k tomu, že dodnes zemědělci
orodují u Medarda za suché počasí o senoseči, prosí ho o přímluvu, aby
byla zajištěna plodnost poli a vinaři jej vzývají, aby ochránil jejich
vinice a dopřál jim bohatou úrodu vinné révy.
Narodil se někdy v letech 470 až 473 v Salency (kraj
Pikardie ve Francii) v bohaté rodině. Otec byl francký šlechtic a matka
gallská Římanka. Už jako malý chlapec vynikal svou zbožností. Studoval ve
městě Tournai (dnešní Belgie). Zde se spolu s přítelem Eleutheriem rozhodl
ze zásady se neúčastnit zábav a rytířských turnajů, které se ve městě
a okolí konaly.
Vybral si duchovní dráhu a již jako třiatřicetiletý
přijal kněžské svěcení. Ve svém rodišti Salency u Noyonu se svému poslání
věnoval poctivě a obětavě, a tak není divu, že jej kolem roku 545
arcibiskup sv.Remigius povolal na vermandoiský biskupský stolec. Za necelý
rok již Medard přesídlil do opevněného města Noyonu (město severovýchodně
od Paříže) a zároveň také řídil - po smrti přítele Eleutheria - diecézi
v Tournai.
Svůj biskupský úřad vykonával trpělivě, mírně a
rozvážně. Ačkoliv byl v té době Medard již kmetem, dosáhla do té doby
zanedbaná diecéze velkého rozkvětu. Pověst o jeho svatosti, řečnickém
talentu a hlavně obrovské lásce k chudým se brzy rozšířila po celé
severní Francii.
Zemřel 8.června roku 560 a po jeho smrti dal král
Clotaire I. (vládl v letech 511- 561) zřídit v Soissons, městě franských
králů, opatství s nádherným kostelem, ve kterém byly Medardovy ostatky
pietně pochovány. Klášter přijal jméno po Medardovi, dodnes zůstala
zachována jen krypta.
Svatý Medard bývá zobrazován s úsměvem na
rtech a i proto je považován za patrona proti bolestem zubů. Vedle toho je ještě
patronem sedláků, pastýřů, vinařů, sládků a meteorologie. Lidé se k němu
také modlili za suché počasí při senoseči, za úrodu polí a vinic, také
proti horečce a choromyslnosti.
Toto jméno je
prastaré. Jedná se o obdobu franského (či starogermánského?) jména Mahtahard.
První částí jména je math což znamená - moc, síla, druhá část hardus
znamená - tvrdý, přísný. Spojením jméno získává význam: mocný, udatný,
schopný, silný a tvrdý.
Latinsky Medardus, italsky a španělsky Medardo.
Medard je tedy mocný a přísný chlapík, kterého není
radno příliš provokovat. Chlapci tohoto jména bude dána schopnost těžit z nevědomých
vzpomínek, hluboká duchovnost, potřeba předávat znalosti druhým a také
jim pomáhat.
zpět na Rok na planetě Zemi
VEZA