Svatá Lucie je jednou z mála opravdu historicky doložených
žen, které zemřely pro svou víru mučednickou smrtí. Ví se, že Lucie
zahynula 13. prosince roku 304 a od té doby si křesťané v tento den připomínají
její památku.Svatá Barbora slavená 4. prosince není jedinou světicí, k níž se vážou předvánoční čili adventní zvyky. O necelých deset dní později ji následuje svatá Lucie, jejíž svátek připadá na 13. prosince. Dnes již jeho tradice téměř vymizela, ale přesto to býval jeden z nejhezčích předvánočních svátků.
Jak takový svátek Lucie vypadával v dobách, kdy si lidé o tradicích jen nečetli, ale sami je dodržovali? V českých zemích byly zvyky velice různorodé. Lucii ve všech případech ztělesňovala obchůzková postava. Zatímco Barbora klepala na okno a ohlašovala tak svůj příchod, Lucie přicházela znenadání. Někde s ní chodíval po vsi, chalupu od chalupy průvod masek, který dívka, převlečená za svatou Lucii, vedla. V průvodu byly typické postavy – družičky, kněz, poustevník, kominík, řezník, dráteník, krajánek a cikánská rodina. Jinde Lucie chodívala sama – vystupovala jako tajemná mlčenlivá bytost, bíle zahalená a s maskovanou tváří. Ztělesňovala strach a hrůzu; někde dokonce nosila dlouhý nůž, kterým strašila děti a hrozila, že jim rozpáře břicho. Podle jiných tradic vystupovala Lucie ve veselejší podobě – obcházela vesnici převlečená za starou hrbatou ženu s obličejem zakrytým maskou a mládež škádlila vařečkou. Zatímco postava Barborky byla čistě dívčí záležitostí, s Luckou to bylo někde i jinak. Tak třeba na Přerovsku prý Lucky byly záležitosti rozverných mládenců. Protože svatá Lucie bdí nad domácností, maskovaní mládenci přišli do stavení a dívali se, zda už se hospodyně chystá na svátky, jestli již začala s předvánočním úklidem. Lucie v jejich podání nosila s sebou peroutku nebo koště a vymetala všechny rohy, zda v nich nejsou pavučiny.
Svátek svaté Lucie patří dodnes k nejživějším tradicím ve Švédsku. V roce 1927 vyhlásil jeden stockholmský časopis soutěž o volbu Lucie. Dívku, která zvítězila, korunovali Lucií a v průvodu byla provázena družičkami a chlapci – nosiči hvězd. Tím se oslava Lucií rozšířila po celém Švédsku. Lucie dnes přichází dokonce i do nemocnic. Lucie, které obcházejí v severských zemích, mají na hlavě korunu se svíčkami, jako předzvěst konce nejtemnějšího období roku. Lucie zpívá a dává naději, že po tmě se k nám vrátí světlo. Lucie ve Švédsku přináší světlo, v Čechách čistotu – což není v přeneseném významu zase tak velká odlišnost. V roce 2001 poprvé Lucie v celé své kráse zavítala i mezi členy Severské společnosti v Praze na Novotného lávce.
Dříve byla se dnem sv. Lucie spojena i řada magických praktik. Vesničané věřili, že o tomto dni se scházejí čarodějnice, aby kuly pikle a škodily dobrým křesťanům. Svatá Lucie byla považována za mocnou ochranitelku před jejich kouzly a čarami. Nejnavštěvovanějším místem čarodějnických setkání o sv. Lucii v zemích Koruny české býval prý vrch Radhošť, který byl odpradávna opředen mnoha pověstmi.
Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám, spojovaly se s ním různé zvyky. Lucie je patronkou a ochránkyní švadlen. Snad aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den příst ani prát. Proto při svých obchůzkách nosila Lucka v ruce dřevěný dlouhý nůž – kdyby zjistila, že má někde hospodyně rozdělané přádlo, tak mohla jí nožem přádlo pocuchat. Byla však také symbolem čistoty – den jako dělaný pro vánoční úklid. Lucie je také považována za patronku kočích
Svatá Lucie je jednou z mála opravdu historicky doložených
žen, které zemřely pro svou víru mučednickou smrtí. Ví se, že Lucie
zahynula 13. prosince roku 304 a od té doby si křesťané v tento den připomínají
její památku.
Lucie se narodila ve 3.století v sicilských Syrakusách v rodině zámožných křesťanů, ale po otcově smrti se ji matka rozhodla provdat za bohatého pohana. Lucie nejen nápadníka odmítla, ale navíc vyžadovala své věno, aby ho rozdala chudým. Učinila tak, nápadník ji obvinil z tajného křesťanství. Soudce jí přikázal obětovat pohanským bohům, ale dívka odmítla. Proto nařídil odvléci ji do nevěstince, ale Lucie stála jako přirostlá k zemi a nebylo v silách biřiců pohnout s ní. Kat, který byl přítomen, se rozezlil a vrazil Lucii dýku do hrdla.
Podle jiné verze měla být Lucie za císaře Diokleciána kvůli svému křesťanskému vyznání upálena, ale plameny se jí vyhnuly, protože jí nechtěly ublížit. Aby kat mohl vykonat rozsudek, musel použít meč. Proto bývá její postava oblečena v bílých šatech přepásaných červeným pásem symbolizujícím krev.
Jistě každý z vás slyšel pořekadlo “Svatá Lucie, noci upije, ale dne nepřidá”. Tím bylo řečeno, že od tohoto dne by se měl začít den prodlužovat a noc zkracovat. Pokud se podíváte do kalendáře, tak letos na Lucii zapadá Slunce v 16:00, ovšem v dalších dnech nebude ještě zapadat později – v 16:01 zapadne až 17. prosince. S východy je to ještě horší. Na Lucii vychází Slunce v 7:53 a pak bude vstávat ještě později – od 26. prosince do Tří králů se východ ustálí na 8:01. Správně se ovšem Slunce má začít vracet od zimního slunovratu, podle toho se přece jmenuje. Jak lze tedy tuto nesrovnalost vysvětlit? Ovšem právě lidová pořekadla a pranostiky se vztahem ke kalendáři bývají velice přesné, vycházejí z letitého pozorování přírody. V našem případě je na vině nesrovnalostí mezi starším juliánským kalendářem a skutečným slunečním časem. Ve středověku, konkrétně ve 14. až 15. Století, podle něj svátek sv. Lucie v určitých letech opravdu přesně připadl na den zimního slunovratu. Papež Řehoř VIII. však v roce 1582 vydal tzv. Bulu Intergravissimas, podle níž se mělkalendář posunout o 10 dnů dopředu, aby se vyrovnalo zpoždění juliánského kalendáře za astronomickým. Po reformě kalendáře se tedy dny posunuly a pořekadlo přestalo mít reálný podklad. Přesto se nám zachovalo dodnes. Stejně, ty změny v délce dne kolem Vánoc již nejsou tak pronikavé, důležité je, že se nám Slunce začne již brzy vracet.
Její jméno pochází z latinského lux, což znamená světlo. Zpívá a dává naději, že po tmě se k nám vrátí světlo. Jméno Lucie je tedy plné světla. Však také ve Švédsku se svátku sv. Lucie říká Svátek světel; je písemně doložen již roku 1780. U nás pochází první písemná zmínka o luckách od známého Jana Jakuba ryby, autora slavné České mše vánoční – je z roku 1804.
U poslední pranostiky se zastavíme blíže. Věští totiž počasí příštího roku. Od svátku sv. Lucie zbývá 12 dní do Vánoc; den určuje charakter počasí v odpovídajícím měsíci příštího roku. Podobně tucet dnů Vánocemi a Třemi králi určuje vlhkost jednotlivých měsíců příštího roku.
Když pomineme Lucii Bílou, která je ale stejně Hanka :-))), pak Svatá Lucie je také ostrov sopečného původu v souostroví Malé Antily v Karibském moři. Hotový ráj pro turisty – ostrov nabízí prvotřídní hotely a dobrou silniční síť umožňující návštěvníkům poznat přírodní bohatství ostrova a jeho krásy. Svahy hor a rozeklanou, říčními údolími zbrázděnou sopečnou pahorkatinu pokrývá deštný les s bohatou tropickou vegetací plnou pestrobarevných ptáků a divokých orchidejí. Jak praví prospekty – nedotčená příroda, mnohakilometrové písečné pláže na západním pobřeží, podmořský svět tropického moře, vynikající podmínky pro plachtaře a pěší turisty, jakož i kulinární požitky francouzsko-kreolské kuchyně činí z ostrova Svatá Lucie vyhledávaný prázdninový cíl. No, týden v hotelu vás tam přijde tak kolem 30 000 Kč, letenka něco přes 20 000 Kč, nějaké to kapesné, kdo by nejel… Ale pokud se živíte obyčejnou prací, nezoufejte, na Šumavě je přece taky hezky, ne?
Rád přidávám upřesnění k článku, které mi poslal a publikovati dovolil Alarix...
... přečetl jsem si na vašem webu článek o Lucii (hledal jsem vysvětlení posunu nebo snad oddělení dne nejdřívějšího západu slunce a dne nejpozdějšího východu slunce) a narazil jsem na článek na vaší stránce.
Je tam zmíněno, že snad za to, že Lucie připadá na 13. prosince místo na den slunovratu, může posunutí juliánského kalendáře.
Podle mne to není správně. Podle mne výrok “Svatá Lucie, noci upije, ale dne nepřidá” neznamená, že by se od toho dne měla noc zkracovat, ale to, že "upije" momentu, kdy noc začíná, tedy západu slunce, zatímco celková průměrná délka dne se zkracuje až do dne slunovratu. To je umožněno tím, že se až do Tří králů prodlužuje "konec noci".
Jelikož se svatá Lucie narodila ve 3. stolení n.l., je také opravdu nereálné, aby objektivní člověk považoval křesťanskou pověst o ní za reálně spojenou s původním rituálem - jméno, znamenající světlo (Lux v latině, Lugh keltsky), tedy v tomto případě moment, kdy se světlo navrací do našich večerů, je daleko, daleko starší. Např. podobnost slova Lugh, Lux a "světLO" - tedy výskyt písmene "L" ukazuje na původ starší než vynález železa (např. bronz je IE jazykům celkem společný, železo už má každý jazyk po svém).
Člověk by téměř řekl "počátečního písmene L", jenže to ve slovanském jazyce neplatí - ale je to dle mne totéž, jako když Svatá Lucie taky začíná na "Svatá" a ne na Lucie.
Proto pokládám křesťanskou pověst o Sv. Lucii opět za podvrh, který měl za účel zastínit starší zakořeněnou pohanskou tradici.
Zde je mj. na místě zmínit i jméno "Lucifer" - což je z latinského základu "Lux-ferro" - světlo-nesu, čili Světlonoš. Toto jméno bylo zdiskreditováno křesťanskou církví stejně tak, protože z něj církev vytvořila Lucifera, pekelníka. Což je nesmysl i z vícero stran - např. Kristus v bibli jasně praví, že soudný den se stane na zemi, (učedníci se jej neustále na to datum ptali a on odpověděl, že až se to stane, že to poznají podle různých příznaků - např, zemětřesení, padající hvězdy atd...) a teprve potom se bude posuzovat, kdo bude spasen a kdo bude "plakat a škřipěti zuby". Jelikož soudný den dosud nenastal, jsou i zastánci církve dnes přiznat, že (jejich slovy) "pekelný oheň ještě nehoří".
Pokud pekelný oheň ještě nehoří, jak může Lucifer fungovat jako pekelník?
Takže především považuji stopu Lucifera jako pohanského božstva, jehož jméno začínalo slovem shodným se světlem - tedy není to náhdodou Lugh?
Mimo jiné, církev má s tímto jménem další problém v tom, že Lucifer (nebo spíš jeho přeložený ekvivalent v hebrejštině a egyptštině) bylo původně jméno pro Jitřenku i Večerku, tedy Venuši. A v jisté pasáži bible je tak nazván i Kristus...
Zdravím, dia dhuit,
Alarix
Vlk Samotář (JL)
Zpět na stránky Rok na planetě Zemi
