Lucie, Vánoce a dlouhé noce ...

Jo ... a jak je to s tou Lucií? Tak tady je napřed třeba vzpomenout reformu kalendáře.

Až do středověku se používal Juliánský kalendář, který zavedl v Římě Gaius Julius Caesar roku 46 př. n. l.; měl 12 měsíců po 29, 30 nebo 31 dnech, dohromady 365 dnů s tím, že každý čtvrtý rok je přestupný a přidává se jeden den na konec měsíce února. Přes tato opatření kalendář oproti astronomické skutečnosti nabíral každých 127 let odchylku 1 den.

Když rozdíl mezi kalendářním a slunečním počátkem roku dosáhl 10 dní, což církvi hodně vadilo třeba při určení data Velikonoc, byl reformou papeže Řehoře (Gregor) XIII. v r. 1582 zaveden tzv. Gregoriánský kalendář. Reforma spočívala ve vynechání deseti dnů bezprostředně po svátku sv. Františka, připadajícím na čtvrtek 4. října - takže následující den měl být považován za pátek 15. října. U gregoriánského kalendáře je odchylka od skutečnosti 1 den přibližně každých 3300 let; nutnost korekce tedy v těchto dnech zatím asi nehrozí ...

Reforma neproběhla všude stejně - tak například u nás ji realizoval svým mandátem ze 3. prosince 1583 až Rudolf II. (deset dnů pak bylo vynecháno v období od 6. ledna na 17. leden 1584). V dnešní době je rozdíl mezi kalendářem juliánským a gregoriánským 13 dní. To vysvětluje, proč třeba pravoslavné církve, řídící se dodnes kalendářem juliánským, slaví Vánoce až dlouho po nás.

A konečně se dostávám k Lucii. Původně, tedy podle Juliánského kalendáře, se svátek této světice slavil v den, který odpovídal současnému 24. prosinci. Tehdy také platila pranostika Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc.

Reformou kalendáře se tedy svátek svaté Lucie přesunul na 13. prosince. Ale ani pak neztratil své mystické kouzlo. Lidé si totiž všimli něčeho, z čeho vznikla současná pranostika - Lucie noci upije, ale dne nepřidá. Ono to má hlubší smysl; stačí se podívat na kalendář, kde jsou pro každý den uváděny hodiny a minuty východu a západu Slunce. Zde si všimnete zajímavé věci. Zatímco okamžik východu Slunce se dále posouvá (dne je tedy stále z této strany ukrajováno), větší a větší odkrajování dne při západu Slunce se zastavilo a posléze se den z této strany začíná prodlužovat. Protože prodlužování dne večer je ale méně významné proti stále ještě pokračujícímu zkracování dne ráno, den se pořád ještě jako celek zkracuje. A to přece krásně popisuje ta pranostika - noci upije (noc začíná být večer kratší) - a dne nepřidá (den se ráno ještě pořád trochu zkracuje; může se tím ale chápat i celková délka dne).

Délka dne se začne prodlužovat skutečně až od Slunovratu a na 25. prosince už máme pranostiku další, která není tak známá - Na boží narození o bleší převalení.

Při pohledu na údaje o východech a západech Slunce musí nutně padnout otázka - proč Slunce vychází stále později až do 1.ledna, když okamžik Slunovratu již minul 21.prosince? Astronomové nám říkají, že je to dáno mimo jiné tím, že do 3.ledna se její oběžná rychlost na dráze kolem Slunce stále zvětšuje.

Takže to s těmi pranostikami je celkem jasné a pochopitelné.

Zbývá se trošku zamyslet nad "kouzlem Vánoc". Lidi si nepokrytě dělají legraci z "konzumního pojetí" těchto svátků ... ale sami běhají po "marketech" jako motorové myši. Tak tohle "kouzlo" si můžeme odmyslet, ne? Zbývá původní slunovratový význam a novodobější oslava zrození Ježíše.

V poslední době si asi lidé začali uvědomovat, že tu vedle sebe koexistuje obojí výklad.  A ono když se to tak vezme kolem a kolem, tak jsou tu teď vedle sebe dva souběžné výklady významu Vánoc - a oba jsou si vlastně velice podobné. Oslava Slunovratu je vlastně oslavou nového zrození Slunce, světla, teplé a plodné části roku. A narození Ježíše je oslava zrození Spasitele a Vykupitele ... tedy vlastně také oslava života a znovuzrození lidstva. Tak proč to nepřijmout obojí dohromady a vzít si z toho to hezké? Zrození Spasitele ... znovuzrození dne ... obojí je to lidem ku prospěchu a ve znamení života. Já myslím, že obě pojetí Vánoc můžeme klidně přijmout za své a radovat se z toho všeho čistou a opravdovou radostí.

Pokoj lidem dobré vůle ...................