Zimní svátky a tradice

Po celý rok na člověka působí přírodní síly, které v něm probouzí různé duchovní stavy i lidskou animalitu. Přírodní jevy byly pociťovány ve vědomí člověka jako živé a oduševnělé, právě tak jako on sám. Svět se jevil jako svět bytostí, které ovlivňují jeho život v příznivém i nepříznivém smyslu. To bylo v době, kdy člověk žil více instinktivně než racionálně. Dříve, než lidé sestavili kalendář, řídili se opakovanými jevy v přírodě a v zemědělství – přílety a odlety ptáků, jak se střídala zima a horko, jak dne a noci přibývalo a ubývalo. Časem přišli na myšlenku uchopení budoucích událostí pomocí posloupnosti různě velkých a pojmenovatelných dílů času, na něž se jeho tok dělil. Rozpoznávali pohyb ve stále větších a větších kruzích – periodách. Kalendář vznikl nejen pro potřeby zemědělské, ale i přiřazením astrologického významu časovým úsekům, k prognóze a věštění. Cílem se stalo pochopit kosmický řád v jeho hierarchické struktuře.

Bohové jsou rozmanití jako naše duše

Průběh roku se většinou řídí lunosolárním kalendářem. Přihlíží se tedy na postavení Slunce a Měsíce vůči Zemi – na měsíční fáze. Indický, židovský a čínský kalendář se řídí Měsícem. Podle takového kalendáře nový měsíc začíná za novu, přesněji tři dni po novu, kdy Měsíc začíná být viděn na obloze. Nový rok u Římanů začínal, když přišlo Slunce do znamení Vodnáře. V Egyptě slavili nový rok, když Slunce vstoupilo do znamení Raka, protože je u něho hvězda Sírius a v době vlády této hvězdy bylo zrození světa. V Tibetu slaví nový rok jako v Číně, druhý nov po zimním slunovratu. Průběh roku na Východě se dělí na období jin a jang a na suché a deštivé období. Má 12 měsíců a zbývajících 13 dní.

Římané slavili na konci roku svátek Saturnálie, kdy bůh Saturn přijížděl na voze taženém vepřem se zlatými štětinami. Byl oslavován obětmi sviní, symbolem zlatého prasátka - jako rodící se Slunce, jemuž byl vepř ve starých indoevropských náboženstvích zasvěcen.

Naše věda již postupně dokazuje vliv přírodního dění na naše zdraví, včetně vlivu nebeských těles. Vliv Měsíce je již dobře znám – za úplňku a novu u citlivých lidí vzrůstá neklid a podráždění, vyskytuje se náměsíčnost. Erupce na Slunci vyvolávají výkyvy krevního tlaku. Obvyklé jsou bolesti hlavy při změnách počasí, změnách tlaku vzduchu a před bouřkou. Podobné příznaky vyvolává i porucha magnetického pole Země způsobená slunečním větrem v důsledku erupcí na Slunci. Roční období vyvolávají v lidech různé odezvy – deprese na podzim a v zimě nebo mánie na jaře a v létě.

Ve znamení Kozoroha

Nový rok je svátek Matky Boží, oslava Země jako dárkyně života. V baroku se konala kající se procesí jako protiváha rozpustilosti při oslavě v posledním dni roku.

Lepší vlka pod oknem vidět
než v lednu pluh na poli.

Před svátkem Tří králů (6.1.) chodily maškarní průvody. Jejich úkolem bylo zastrašit démony, odvrátit jejich zlou moc a zapudit duchy temnoty. Stejný význam mají i kresby a postavy zvířat a oblud na stěnách chrámů všech náboženství. Tento svátek v dobách předkřesťanských byl svátkem boha Ainona, obřady mělo být odvráceno zlo démonů. Tuto funkci dnes splňují po celý rok počáteční písmena tří králů, kteří se přišli poklonit Ježíškovi. V období od Tří králů do 21.1. panuje mírná zima.

Na Tři krále mnoho hvězd -
urodí se hodně bramborů.

V předvečer svátku Křest Páně (7.1.) se světí voda, oheň, křída, kadidlo a sůl. Vodou se kropily stromy, aby daly úrodu, obydlí, stáje. Kropily se děti, úly, pole, vinice,…Voda se pila, aby chránila před nemocemi, lila do studní, aby byla dobrá voda. Kadidlem se vykuřovala obytná stavení, křídou se opisovaly magické kruhy, aby zlý duch nemohl do domu. Sůl se dávala i s vodou krávě, když se omladila. Tříkrálová voda, sůl a křída se schovávala pro případ posledního pomazání. Římsko-katolická a pravoslavná církev křtí 7.1. nové křesťany.

Když krtek ryje v lednu,
končí zima v květnu.

Osmnáctý leden je dnem Panny Marie, Matky všech křesťanů, kdy je při mších oslavována jako matka Všehomíra.

Mnoho sněhů v lednu,
mnoho hřibů v srpnu.

Na svatého Šebestiána (21.1.) se konala první pouť v roce. Pranostika říká, že na svatého Šebestiána se ve stromech hne míza.

O svatém Fabiánu a Šebestiánu
zalézá zima za nehty i otužilému cikánu.

Ve znamení Vodnáře

Období Vodnáře ( 21.1. – 19.2.) představuje vrchol zimy. Na zemi je ještě sníh, ale noc už se krátí a příroda odkládá zimní strnulost. Je to období touhy po pohybu, aktivitě a plánuje se budoucnost.

Dne 25.1. je připomínáno Obrácení svatého Pavla, který vystoupil z temnoty ke světlu – takové je podobenství jeho obrácení - z pronásledovatele křesťanů stal se jejich stoupencem.

Den jasný Pavla svatého
znamená hojnost dobrého.

V období před 4.2 již vzduch krásně voní zmrzlou půdou a když je sníh, tak sněhem. Slunce hřeje tak, že se dá již slunit a počasí je jak na jaře. Když není sníh zelenají se již louky i pole, zvětšují se pupeny na stromech. Začínají kvést kočičky, mohou předčasně vyletět včely z úlů. Zvířata se probouzejí ze zimního spánku, ale ještě nemusí přežít. To platí ještě i v následujících měsících, ale původně to mělo zřejmě symbolizovat zrod mytologických oblud.

Keltové 1.2. slavili svůj svátek prvního jarního dne Imbolc, kdy se konala slavnost na počest svaté Brigity. Prováděla se rituální očista omývání rukou, nohou a hlavy, jak činili i Římané ve svých obřadech februa uprostřed zimního pololetí.

Na svatého Blažeje slunce ještě nehřeje.

Třetí únor. je dnem svatého Blažeje, patrona krčních lékařů, který léčil nemocné motlitbou a zkřížením dvou svící na hrdle nemocného. Tento svatý byl i symbolem větru, dechu a všeho co s tím souvisí, proto se posílala po větru sůl, mouka a popel. Motlitba ke sv.Blažejovi zmirňovala otoky hrdla, v kostele se dávalo svatoblažejské požehnání.

Svatá Agáta bývá na sníh bohatá.

Na svatou Hátu neboli Agátu (5.2.) patronku ohně, se světil chléb a voda, která chránila stavení proti myším a hadům:

Dnes je svaté Háty den,
vystěhujte se všechny myší ven.

Spurcalia – druhá možnost výkladu svátku je v pohanské slavnosti vyhánění zimy. Proti tomuto svátku církev horlila ještě ve středověku. Byla to slavnost na počest nebožtíků, na zbavení se pout zimy. V Jižním Německu se únor nazývá Sporkel. Na hroby se nosily pokrmy pro mrtvé a věřilo se, že do rána je bohové snědí.

V únoru když skřivan zpívá,
velká zima potom bývá.

Dne 11.2 je vzpomínáno prvního dne, kdy se roku 1858 v Lurdech zjevila Pana Maria čtrnáctileté dívce Bernadetě Soubirous. O čtyři dny později tu pak vytryskl pramen, jehož voda uzdravovala nemocné poutníky, kteří sem záhy začali proudit z celé Francie. Za několik let poté zde byla postavena nad jeskyní bazilika Panny Marie. Panna Maria se zjevovala od 11.2 do 16.7. celkem osmnáctkrát.

Na svatého Valentina zamrzne i kolo mlýna.

Toto období uzavírá svatý Valentin – svátek všech zamilovaných (14.2.) a jaro už klepe na dveře!

Svatý Valentínek - jara tatínek.

VEZA