Třebaže v kalendáři máme k datu 17. prosince připojeno
jméno Daniel, katolický kalendář vzpomíná světce značně populárního – svatého
Lazara. Kdo by neznal staré známé rčení „jsem Lazar“ nebo „ležím jak Lazar“, což
obecně ve všech případech znamená, že jsem opravdu velmi nemocný, skoro na
smrtelné posteli…
Lazar je biblické jméno, nejspíše hebrejské a dá se
přeložit jako „Bůh pomohl“. Do Evropy se rozšířilo z Řecka – z původních
Eleazaros či Lazaros; latinsky Lazarus.
Lazar žil v prvém století ve Svaté zemi. Jeho otec Theofil
byl váženým a velice bohatým úředníkem ve vesnici Betánie. Měl dvě sestry –
Marthu a nevlastní Maří Magdalenu, která žila hříšným životem do chvíle, než
poznala Spasitele a stala se až do konce života jeho nejvěrnější učednicí,
průvodkyní a pomocnicí. Podle různých indicií se lze domnívat, že mohla být
Ježíšovou manželkou.
Všichni tři sourozenci byli Ježíšovi přátelé, které on
velmi rád navštěvoval a jejich dům se stal místem, kde odpočíval a nacházel nové
síly k svému působení mezi lidem.
Lazar
byl Ježíšův velmi blízký přítel a proto když onemocněl leprou a zemřel, přišel k
jeho hrobu Ježíš. Ještě před zázrakem vysvětluje Lazarově sestře Martě:
„Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A
každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“
Lazarova sestra si však ucpává nos a říká:
"Pane, už je v rozkladu, vždyť je to už čtvrtý den co je pochován."
Na ta slova Ježíš zázračně Lazara vzkřísil z mrtvých. Toto vzkříšení je vrcholný
bod Ježíšova pozemského působení těsně před jeho zatčením a ukřižováním.
Především má ale navodit představu vlastního Kristova zmrtvýchvstání.
Brzo po Nanebevstoupení Kristově byli Lazar, Martha a
Maří Magdalena pro svou víru v Ježíše polapeni, a spolu s dalšími křesťany na
loď bez vesel dáni a na moře vehnáni. Loď přistála pod ochranou a vedením Božím
u břehu města Marseille. Svatá Maří Magdalena uchýlila se do jeskyně u Bómu (Beaume)
a vedla zde poustevnický život s velkým umrtvováním a přísností po dobu třiceti
let. Svatá Martha viděla, jak duši její svaté sestry nesou andělé do nebe
(22.července kolem roku 74 n.l.).
Vypráví se, že Lazar se stal v Marseille biskupem a že zde
zemřel. V 9. století tam prý byly nalezeny jeho ostatky.
S osobou Lazara se setkáváme v křesťanské legendě o cestě
Panny Marie a svatého Jana Evangelisty na ostrov Kypr, kde chtěla navštívit
svatého Lazara, který zde byl biskupem.
V
současnosti najdete v jižní části města Larnaky kostel Agios Lazaros, který
podle pověsti dal postavit v roce 900 byzantský císař Lev VI. řečený Moudrý,
přímo nad prázdným Lazarovým hrobem. Z původní stavby se nezachovalo téměř nic,
kostel však byl podle původních plánů obnoven v 17.století a doplněn o vysokou
zvonici. Kostel je užíván jak ortodoxní, tak katolickou církví.
Město samo vzniklo na místě malá rybářské vesničky Kitia a
po staletí bylo významným obchodním a diplomatickým centrem. Zbytky starého
města se nyní nacházejí asi 1 km od centra Larnaky. V Kitiu prý Lazar prožil
třicet let svého „druhého života", to znamená života po svém zázračném vzkříšení
a zmrtvýchvstání. Podle pověsti se zde stal prvním knězem a na svých četných
poutích ostrovem šířil křesťanství mezi obyvatelstvem. Někdy bývá uváděno, že
zde byl biskupem.
Hlavním
atributem svatého Lazara je tak jeho vlastní vzkříšení. Na obrazech bývá
převážně zachycena scéna jeho zmrtvýchvstání, kdy ovázán ještě pohřebním plátnem
vychází z hrobové jeskyně.
Svatý Lazar je proto spojován s nemocí a uzdravením - co
vám říká slovo lazaret? Nemocnice!
Popularitu světce dosvědčují i různá společenství.
Například Vojenský a špitální řád Svatého Lazara Jeruzalemského je
nejstarší charitativní organizací. Řád byl oficiálně ustaven roku 1115 bulou
papeže Pascala II. V duchu svých prastarých zásad z období svého vzniku, v duchu
tolerance náboženské, rasové i národnostní se řád snaží přispět svým podílem k
posilování a prohlubování lidskosti. Jeho prioritou je zejména poskytování
pomoci nemocným, trpícím a potřebným. Řád působí i v Česku, provozuje hospice v
Praze a Plzni, kde poskytuje péči nevyléčitelně nemocným.
Lazariánská pomocná služba v Praze, Táboře a Brně
sdružuje studenty a katolické skauty poskytující pomoc starým a nemocným lidem a
rodinám s postiženými dětmi. Provozuje rovněž "horkou linku" pro poradenství v
krizových situacích.
Společenství pomocníků řádu sv. Lazara podporuje
nemocnice pro malomocné v rozvojových zemích a organizuje pomoc pro sirotky ve
Rwandě. Angažuje se velmi v humanitární pomoci Ukrajině, Bosně a Chorvatsku.
Svatý Lazar je patronem řezníků, hrobařů, malomocných,
domů pro malomocné, nemocných a žebráků.
Kromě Lazara biskupa je v Lukášově evangeliu vzpomínán
ještě jeden Lazar - žebrák, v jednom z Ježíšových podobenství: „ …i když na
zemi je Lazar nejchudší z chudých, může po smrti být posazen ke stolu nebeské
hostiny, zatímco pyšný boháč trpí žízní - což znamená, že Bůh nesoudí podle
měřítek pozemské úspěšnosti…“
zpět na Rok na planetě Zemi
VEZA