Svátek Křestu Páně - končí vánoční svátky

V neděli 11.ledna 2004 je v katolickém kalendáři svátek Křest Páně, kterým končí vánoční doba v rámci církevního roku.

Křest je první ze svátostí. Jím se věřící stává Božím dítětem, je vtělen do společenství církve a jsou mu odpuštěny dědičný hřích a hříchy osobní.

V evangeliích se mluví o křtu Jana Křtitele, který udílel jako křest kající..

Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: ”Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánku. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.”

 Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné po­době holubice a z nebe se ozval hlas: ”Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.”

Ježíš byl sice naplněn Duchem už od svého zrození, avšak po křtu Duch svatý začal skrze něj působit novým způ­sobem – křtem začíná nová etapa jeho života, etapa zasvěcená hlásání evangelia a službě. Od té chvíle Ježíš chodil po Judsku i Galileji a prokazoval lidem dobrodiní: uzdravoval a osvobozoval od moci zla.

Ježíš se tak zjevuje jako Mesiáš a Boží Syn. V něm má Otec zalíbení, což znamená, že Ježíš je oním služebníkem, kterého Otec ”povo­lal s láskou a ustanovil světlem národů, aby otevřel oči slepým a vyvedl vězně ze žaláře”. Svým křtem Ježíš vstupuje vědomě do společenství s námi, nechává se tak započítat mezi hříšníky, přijímá své pozemské poslání služebníka a před­jímá své utrpení a smrt.

V evangeliu je řada dalších zmínek o křtu:

„Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího“.

„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“. „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen“.

 Podle tridentského koncilu lze tedy považovat křest za svátost, kterou chtěl a ustanovil Ježíš Kristus. Skutky apoštolů se zmiňují o křestní praxi již rozšířené mezi prvními křesťany a svatý Pavel mu přisuzuje teologický význam a tvrdí, že křest nás připodobní smrti a zmrtvýchvstání Krista.

Za svatého Augustina se upřesňuje nesmazatelný charakter křtu a možnost křtít krví (mučednictví) a křest „touhy“ (touha, byť i nevyslovená po křtu).

Křest uděluje kněz nebo jáhen, ale v případě potřeby může křtít kdokoliv, i ten, kdo sám není pokřtěn. Křest lze udílet ponořením do vody nebo politím křtěného vodou.

Dnešní křestní obřad spočívá v předkřestním pomazání, ve svěcení vody, zřeknutí se satana a vyznání víry, po kterém následuje vlastní křestní akt, pomazání křižmem, předání bílé roušky a rozžehnuté svíčky, symbolů Krista.

Co znamená křest pro nás, pro věřící? Jako se Ježíš křtem viditelně a vědomě spojuje s námi, tak jsme my křtem spojeni s ním, včleněni do jeho mystického těla, do církve. Máme s ním pokorně sestoupit do ta­jemství smrti, abychom s ním mohli být vzkříšeni. Křest je pro nás branou k životu a k Božímu království.

VEZA