Josefské variace

19. března je dnem, kdy má svátek Josef, Pepík, Pepa, Jožka, Jožin, Jozífek, Józa, José, Joe, Jusuf, Bob, Bobeš, … - a samozřejmě i slečny a dámy, jejichž rodiče jim dali jméno Josefa či Josefína.

Vzpomínka
Pro mne však je tento svátek spojen především se vzpomínkou na milovaného tatínka, který to na svůj svátek uměl pěkně roztočit, neboť oslavy to byly velkolepé, účast na nich hojná (kamarádi v triku = fotbalisti, hasiči, fruťáci), dárků bylo nepočítaně a protože byl tatínek veselá kopa, tak nebyla nouze o recese, kterými ho jeho kamarádi rádi překvapovali - sádrové dorty jak živé, postel tažená V3Skou a také živé kůzlátko, které dostalo okamžitě jméno Pepík….To však už je minulost ze začátku šedesátých let, zachycená v mých nostalgických vzpomínkách a na starých fotografiích.

V Praze bývalo blaze

Na Josefa bývala v Praze slavná jarní pouť, která se konala – kde jinde - na Josefském náměstí, což je dnešní náměstí Republiky. Náměstí bylo přejmenováno, pouť se zde již dávno nekoná, jen Josefa zde připomínají dnes opuštěné Josefské kasárny (naproti obchodnímu domu Kotva) a na rohu náměstí tak trochu zastrčený, ale o to více navštěvovaný a mezi lidem oblíbený kostel sv.Josefa.

Popularita jména

Josef je jedním z nejrozšířenějších jmen nejen u nás, ale i po celém světě. Ač v jiných podobách, stále se jedná o jméno Josef: Původem je to jméno hebrejské - Yosef - a znamená “přidávající, pokračující”.

Muslimové mají svého Jusufa, Španělé Josého, Rusové Osipa, Angličané Josepha, u Italů je to Giuseppe a v Německu Sepp a Seppl. Anglický a americký Joe patří k těm obecně nejznámějším.

U nás všeobecné popularity dosáhl strýc Pepin, Cimrmanův němý Bobeš, Jóžin z bažin, dobrý voják Josef Švejk… a kdo by neznal limonádníka Joe?

Slavných zástupců jména bylo a je u nás i ve světě nepočítaně; pro zajímavost, poučení i pobavení a třeba i jako typ na výlet jsem vybrala následující.

První mezi Josefy

“Břemeno,
které ochotně neseš,
stává se lehkým.”

sv. JosefNejznámější ze všech jmenovců je svatý Josef zvaný též tesař z Nazaretu, prostý, tichý, skromný muž, který si svědomitou prací vydělával na každodenní chléb. Pocházel z Davidova rodu. Byl zasnouben s dívkou jménem Maria, na které však za nějaký čas bylo znát, že je těhotná - ne ale jeho zásluhou. Josef byl muž spravedlivý, nedovedl si nastalou situaci vysvětlit a proto ji nechtěl odsoudit, ale pomýšlel na rozchod. Ve chvíli nejtěžšího rozhodnutí se mu ve snu zjevil anděl a sdělil mu pravdu o jejím početí skrze Ducha svatého. Na to se Josef s Marií oženil. Když nastalo sčítání lidu nařízeném císařem Augustem, odešli spolu do Betléma (hebrejsky Bet-le-hem) v Judsku, kam Josef rodově příslušel a kde Marie porodila syn Ježíše.

,,Neboť tak Bůh miloval svět,
že syna svého jednorozeného dal,
aby každý kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný”

Na výzvu anděla pak všichni tajně prchli do Egypta a až po Herodesově smrti se vrátili do Nazaretu v Galileji. Josef vyučil tesařskému řemeslu i svého adoptivního syna.

Po Josefovi neměl Ježíš jen přízvisko 'syn tesařův' nýbrž i živnost: 'Copak to není tesař, syn Marie, a bratr Jakubův a Josefův a Judův a Šimonův?'

Dochované zprávy o Josefovi jsou kusé. Sextus Julius Africanus (kolem roku 280 n.l.) se jako jeden z prvních pokusil při sestavování Ježíšova rodokmenu získat o Josefovi více informací. Pátral v evangeliích, vyslechl ústní podání a podle těchto poznatků byl nazaretský tesař Josef synem Jákoba, který měl bratra Helia, neboť měli společnou matku Esthu, jež se po smrti manžela Mátana provdala za muže jménem Malchi. Josefův nevlastní strýc Heli zemřel bez mužských potomků a jeho vdova podle práva pojala za manžela Jákoba. Z jejich svazku se narodil budoucí Ježíšův pěstoun Josef, který byl podle starých zvyklostí připsán co by syn Heliovi.

Existují dohady, že Marie, budoucí Josefova žena a matka Ježíše, byla Heliovou nebo Jákobovou dcerou. V problematických apokryfních spisech se však uvádí jako Mariin otec Joachim. Vzájemné příbuzenské vztahy Josefovy početné rodiny již asi nebudou nikdy uspokojivě objasněny.

Z evangelií lze dovodit, že se Josef narodil ve druhé polovině 1. století před Kristem a že zemřel ve druhé polovině 1. století po Kristu. Podle apokryfní knihy “Historie Josefa, tesaře” zemřel po nemoci v náručí svého syna Ježíše za přítomnosti manželky Marie a andělů sestupujících z nebes. Bylo to tedy pravděpodobně ještě před Ježíšovým veřejným vystoupením, protože potom o něm jakákoliv zmínka chybí.

Historické prameny odmítají teorii, že byl Josef již kmetem, když se zasnoubil s mladičkou Marií. Apokryfní vyprávění Josefa líčí jako třiadevadesátiletého vdovce, který se oženil s těhotnou Marií, aby jí byl ochráncem a záštitou. Vzhledem k tomu, že podle evangelií, měl Josef s Marií 4 syny a nepočítaně dcer, tak nemohl být tak velice stár, jedině že by tyto děti byli z jeho prvního manželství. No je to pěkně zamotaný a sotva kdo to rozmotá…

Podle těchto líčení pak umělci vytvořili obraz Josefa jako člověka blízkého všem lidským srdcím a ne jako asketického odtažitého světce. Malíři jej pak vypodobnily na oltářních obrazech například jak suší nad krbem plenky malého Ježíše, jak ve své tesařské dílně vyrábí past na krysy (krysa rovná se pohan), či jak učí Ježíše tesařině.

DE OMNIBUS DUBITANDUM EST.
O všem se má pochybovat.

Patron církve

Jeho úcta jako světce se objevila nejprve ve východní církvi a postupně se prohlubovala i na Západě.

Nejstarší zmínky o uctívání sv. Josefa jsou obsaženy v koptských kalendářích z 8. a 9. století. Svátek sv. Josefa si věřící tehdy připomínali 20. července. Ve 12. století vystavěli křižáčtí rytíři v Nazaretě kostel ke cti sv. Josefa a jeho svátek začal být slaven o 19. březnu. Kult sv. Josefa výrazně prosazovala v 16. století během protireformace také Terezie z Avily (1515 -1582).

Svátek sv.Josefa byl přijat do římského breviáře v roce 1487 a již v roce 1621 mu papež Řehoř XV. připsal 19. březen. Papež Klement XI. předepsal svátek sv.Josefa slavený 19. března jako závaznou oslavu pro celou církev.

Roku 1847 zavedl papež Pius IX. svátek Ochrana sv. Josefa (Patrocinium), který se slavil třetí středu po Velikonocích a v roce 1870 prohlásil Josefa, snoubence Panny Marie a pěstouna Ježíšova, za patrona církve. Protože sv. Josef zemřel zřejmě v přítomnosti Ježíše, byl připomínán i jako patron blažené smrti.

Ve východní církvi nemá sv.Josef vlastní svátek a je oslavován společně s Pannou Marií 26. prosince (svátek Kristových rodičů).

V současnosti se v římské liturgii slaví svátek Josefa z Nazaretu 19. března a Josefa jako patrona dělníků dne 1. května.

Paradox doby

V roce 1955 byl Josefovi, tesaři nazaretskému zasvěcen kromě 19. března ještě jeden den. Papež Pius XII. věnoval 1.květen památce Josefa dělníka.

Manifestující v novodobých prvomájových průvodech tak oslavovali nejen touhu po svobodě, rovnosti a životě v dostatku - u nás navíc ještě jásali za budování socialismu a komunismu a na věčné časy se stranou a se Sověty…. - a tak nevědomky uctívali i nejobětavějšího a nejpracovitějšího muže křesťanských dějin.

Patron Čech

Svatý Josef je patron vpravdě lidový a oblíbený, o čemž svědčí úctyhodný počet Josefů zapsaných v průběhu století v našich matrikách. V roce 1645 se stal sv.Josef i patronem Čech. Jako přímluvce je v našich zemích dnes možná ještě potřebnějším svatým než jakým byl v minulosti. Drží totiž ochrannou ruku nad manželskou láskou, rodinou a dětmi, pomáhá v zoufalých situacích.

Josephine Baker

Statečná žena, velká umělkyně, milující matka – to byla legendární zpěvačka a tanečnice Josephine Baker.

Narodila se 3.6.1906 jako (mulatka) Joséphine Freda MacDonald, nejstarší ze tří dcer zpěváka Eddie Carsona a pradleny Carrie McDonald, v chudinské čtvrti St. Louis ve státě Missouri. Od 8 let pracovala jako děvče pro všechno, aby finančně pomohla rodině. Ve 13 letech od rodiny odchází, vdává se za dělníka Willie Wellse, ale manželství trvá jen jeden týden. Pracuje jako servírka v jazzklubu Old Chauffeur's Club, kde v sobě objevuje lásku k hudbě. Učí se moderní tance, především Charleston. Její taneční nadání pak slaví úspěch na turné se skupinou The Jones Family Band a později s The Dixie Steppers. V roce 1921 se vdává za Willie Bakera, jehož jmého si pak - jako umělecké - ponechává navždy. Další rok již přichází na Broadway a účinkuje v prvním muzikálu jež zkomponoval černoch - 'Shuffle Along'.

Josephine Baker Josephine Baker - banány Josephine

V dalších letech vystupuje v mnoha klubech a divadlech USA. Zde ji objevuje Caroline Reagan, která ji zprostředkuje angažmá v 'Revue Nčgre' v Paříži. V roce 1925 odjíždí do Paříže, kde zcela okouzlí obecenstvo svoji exotičností, originalitou svého divokého tance a americkým jazzem – dostává přízviska Ebenová Venuše, Černá perla,… i kvůli svému extravagantnímu sporému oblečení…

Je obdivována mnoha osobnostmi, kromě jiných i Pablem Picassem. O rok později se jejím manažerem i milencem stává Pepito Abatino a spolu v Paříži otvírají noční klub 'Chez Joséphine'. V letech 1926 /27 vystupuje ve Folies Bergčre, kde se proslaví svým banánovým tancem – její sukni tvoří pouze 16 kusů banánů upevněných v pase… Hraje v exoticky laděném filmu 'La Sirene des Tropiques' , hostuje v 'Charleston Jazzband' v Berlíně, natáčí u gramofonové firmy Columbia Records.

V roce 1936 se vrací do USA. V Evropě oslavovaná hvězda je však americkým publikem i novináři urážena jako 'Negro wench”, mnoho hotelů a restaurací ji odmítá z rasových důvodů vstup. Proto se dlouho nerozmýšlí a vrací se zpět do Evropy. Zde se potřetí vdává za francouzského velkoprůmyslníka Jean Liona a získává tím i francouzské státní občanství.

Během 2.světové války po obsazení Francie wehrmachtem pracuje pro Červený kříž a na své rezidenci ukrývá hledané osoby. Za tuto činnost je po válce vyznamenána francouzskými řády: “Croix de Guerre” a 'Medaille de la Résistance'.

V roce 1947 se počtvrté vdala za francouzského dirigenta Joe Boulliona a zakoupila zámeček v Dordogne. Svoje vlastní děti neměla a tak adoptovala 12 sirotků různé barvy pleti z celého světa: Akio, Janot, Luis, Jari, Jean-Claude, Moise, Brahim, Marianne, Koffi, Mara, Noel, Stellina - zanechává umělecké činnosti a žije s dětmi v ústraní. Nákladný životní styl však vyčerpal její finance a donutil ji vrátit se roku 1959 na pařížské jeviště v autobiografickém muzikálu 'Paris mes Amours'.

V roce 1963 se angažovala ve Washingtonu na demonstracích za afroamerická práva spolu s Martinem Lutherem Kingem.

V roce 1969 musela svůj zámek prodat a stěhuje se s dětmi do malé vily, kterou ji darovala kněžna Grace z Monaka. V roce 1973 uzavírá v Acapulcu (neplatný) sňatek s americkým umělcem Robertem Brady. O rok později vystupuje v autobiografické show 'Josephine' v Monaku a o rok později také v Paříži. Diváci jsou nadšeni, kritici jej prohlašují za nejlepší. Den před premiérou oslavy jejího 50.výročí umělecké kariéry je stižena náhlou srdeční slabostí a 2. dubna umírá na infarkt.

Pro Francii a celý hudební svět se tato famózní tanečnice a zpěvačka stala nesmrtelnou legendou. Její i dnes ohromnou popularitu dokazují neustále vydávané dobové plakáty, nahrávky CD, životopisné knihy, videokazety a vzpomínkové výstavy. Na její počest a památku byla vydána i poštovní známka.

Josef II a Josefov

Josef II.Rakouský císař Josef II. byl muž veskrze praktický a tak v zájmu své monarchie rušil kostely i kláštery a zakládal vojenské posádky a pevnosti. Aspoň tak se to o něm traduje a dějiny to potvrzují.

Josefov je historické město ve východních Čechách vzdálené asi 25 km na sever od Hradce Králové známé především pro své podzemní chodby a historické centrum. Pevnost Josefov byla postavena v letech 1780 až 1787 z podnětu císaře Josefa II. Měla sloužit k ochraně zemských hranic proti výbojnému Prusku a hlavně - dobývání pevností patřilo tehdy k vojenské strategii každé evropské armády.

V poměrně krátké době vzniklo nad soutokem řek Labe a Metuje vrcholné dílo evropského urbanismu a fortifikačního umění, jedna z nejmodernějších a nejvýznamnějších pevností v habsburské monarchii. V případě obležení ji mělo bránit až 12 000 vojáků. Původně pevnost jménem Ples byla v roce 1793 pojmenována po svém zakladateli císaři Josefu II. Složitý obranný komplex tvoří osmiúhelníková Hlavní pevnost s předmostím Korunní hradby a redutou Brdce. V neposlední řadě nelze zapomenout na z velké části dochovaný podkopový obranný systém. Podzemí pevnosti Josefov přesahuje délku 60 km.

Prusko-rakouská válka roce 1866 však zpochybnila vojenský význam Josefova. Za první světové války byl v pevnosti velký zajatecký tábor, kterým prošly desetitisíce Rusů, Ukrajinců, Italů a Srbů. V roce 1948 byl Josefov sloučen s Jaroměří.

Vřele doporučuji Jaroměř i Josefov jako tip na výlet!

Pevnost Josefov

Více se dovíte na velmi pěkných webových stránkách:

Josefské pranostiky

V každém případě svátek Josefů značí, že jaro je za dveřmi !

Náměstí Republiky

Současné náměstí se nachází na křižovatce středověkých obchodních cest. Po založení Nového Města pražského Karlem IV. v roce 1348 na tomto prostoru vyrostla řada církevních i světských staveb, mj. klášter Ambrosiánů (italských benediktinů), konvent a špitál kapucínů při chrámu sv. Josefa, později i vojenská kasárna. Za staroměstskými hradbami byl již Královský dvůr, kolej premonstrátů Norbertinum a v hradbách samotných stála Prašná brána.

V 17. století se zde rozkládala takřka nezávislá náměstí, Josefské či Kapucínské a Hybernské. Josefské při kapucínském konventu, Hybernské při klášteru Hybernů.

Plocha dnešního náměstí Republiky byla vytvořena až zbořením staroměstských hradeb na konci 60. let 19. století. Takto vytvořené náměstí se v letech 1870 - 1916 jmenovalo Josefské, v letech 1916 - 1919 náměstí Františka Josefa I., v letech 1919 - 1940 náměstí Republiky, v letech 1940 - 1945 náměstí Hybernské a posléze opět náměstí Republiky.

Po zboření hradeb nastala po obvodu plochy horečná stavební aktivita, jejímž výsledkem byla řada významných architektur, jako např. Obecní dům či obchodní dům Kotva.

Kostel sv.Josefa

Kostel byl v minulosti chrámem kláštera kapucínů, kteří jej nechali v letech 1636 - 1653 přestavit na prostou obdélnou stavbu s předdvořím, ve kterém stojí socha sv. Judy Tadeáše, sochy dvou andělů a socha sv. Františka Serafinského (1708).

V rovněž velmi prostém interiéru vynikají obrazy svatého Antonína a svatého Felixe od Karla Škréty (1653), plastiky z dílny R. J. Prachnera a nástěnná malba od F. Duchoslava z roku 1862.

Dá se říci, že je to nejoblíbenější pražský kostel, neboť je vyhledáván především lidmi zoufalými, aby zde – po vyčerpání všech jiných možností - našli útěchu a vyprosili si pomoc jak u svatého Josefa, tak na svatém Tadeáškovi. Na zdi v předdvoří jsou umístěny cedulky s poděkováním za učiněný zázrak či za účinnou pomoc, hlavně v nemoci. I studenti před maturitou zde prosí o zázrak všechny svaté….

V kovové schráně u zdi dnem i nocí svítí desítky svíček, jež zde zapálili prosebníci za své prosby nebo za svoje blízké.

Umělci

Sv.Josef - vděčný námět pro umělce

Ne vždycky nám předkládali neznámí výtvarníci celou rodinu s Marií, Josefem a novorozeným Ježíškem. Až teprve na konci 4. století se vedle Marie a děťátka objevil pěstoun Josef.

Jeho podoba je známa zatím v nejstarším provedení z konce 4. století na fragmentu sarkofágu v chrámu v Le Puy z Francie. Je tam ve třech episodách: anděl se ve spaní zjevuje Josefovi a žádá jej, aby k sobě přijal Marii - Josef podává ruku Marii - sv. Tři králové.

Další nejstarší zobrazení Josefa je z 5. století a je to plastická řezba ze slonové kosti nalezená na jihu Itálie, která je dnes k vidění ve Viktoria a Adalbert Muzeu v Londýně. Je zde znázorněna scéna z betlémského chléva, kde je sv.Josef oblečen do krátkého šatu, levou rukou se dotýká zvláštního druhu tesařské pily a sedí vlevo od Děťátka.

Světci

Další svatí Josefové

Kromě Josefa z Nazaretu bylo prohlášeno za svaté asi 10 jeho jmenovců – například:

Jakub měl dvanáct synů. Všechny měl rád, ale jeho miláčkem se stal přece jen Josef. Jak ho však miloval otec, tak ho zase nenáviděli jeho bratři. Nejprve ho chtěli zabít, potom ho prodali. Tak se z Kanaánu dostal do Egypta. Později za ním připutovali všichni bratři i sám otec. Ten, kterého bratři ponížili – Josefa, toho zase Bůh povýšil. V čase sucha a bídy putovali za ním, aby neumřeli hladem. Sám otec je poslal: “Běžte, nakupte, abychom nepomřeli.”  
 Otec Jakub ani ve snu netušil, že správcem faraonova majetku je jeho vlastní syn. Otec považoval svého syna Josefa za mrtvého. Tento prodaný Josef se stal zachráncem izraelského národa.  To byl starozákonní Josef.

Proč se svátek sv.Josefa slaví právě 19.března?

To zůstává tak trochu záhadou. Důvodem mohla být blízkost svátku zvěstování Panny Marie (25.3.). Svou úlohu zde mohly sehrát i pohanské zvyky.

Ve starověkém Římě byl 18. březen zasvěcen jedné z nejdůležitějších antických bohyň Minervě (Athéně), dceři Dia. Minerva byla bohyní války chránící spravedlnost, ochránkyní vzdělanosti a umění, patronkou řemeslníků, takže její oslavy probíhaly s náležitou pompou a byly mezi lidem velmi oblíbené. Možná se měl Josef z Nazaretu, tesař a dělník, muž dobrý a spravedlivý stát křesťanskou paralelou spravedlivé a odvážné Minervy a svatojosefské oslavy měly pomoci vymýtit starodávné ženské pohanské božstvo.

Věra Zahálková