Svatý Jan Nepomucký – patron české země

Šestnáctý květen je dnem jednoho z nejoblíbenějších patronů zemí Koruny české - svatého Jana Nepomuckého.

Sochy a jiné připomínky jeho existence jsou projevem velké úcty a vážnosti k jeho osobě nejen v našich zemích, ale i v zahraničí (ponejvíce v Bavorsku).

Nesčetná vypodobení obměňují většinou typ, který vytvořil roku 1683 pro pražský Kamenný (Karlův) most Jan Brokoff. Představuje kněze v rochetě s pěti hvězdami kolem hlavy, držící v náručí krucifix, případně ještě palmu, symbol mučednictví a vítězství. Někdy drží prst před ústy jako připomínku zachování zpovědního tajemství. Nejčastější atributy sv. Jana Nepomuckého je také jazyk, staroboleslavské paladium (podle barokní legendy putoval světec do Staré Boleslavi), most a chuďas, kterému světec udílí almužnu.

Snad nejstarším vyobrazením sv. Jana je výjev z roku 1602 v knize kanovníka Pontana z Breitenfeldu, představující zpověď královny Žofie. Již zde je světec - muž středních let s krátkým vousem - v klerice, rochetě a kožešinovém pláštíku.

Sv. Jan Nepomucký je patronem zpovědníků a lodníků.

Život svatého Jana

Jan se narodil kolem roku 1340 v tehdy trhové vsi Pomuk, náležející nedalekému cisterciáckému klášteru a byl pokřtěn v kostele sv. Jakuba. Legenda říká, že na místě, kde se dnes tyčí barokní chrám zasvěcený Janově památce, dříve stával světcův rodný domek. Otec Velfín (Welfin) byl v letech 1355 až 1367 pomuckým rychtářem. O matce žádná zmínka neexistuje, nepodložené prameny však uvádějí, že byla příslušnice pomuckého rodu Hasilů.

Základy vzdělání Jan získal ve škole při farním kostele sv. Jakuba. Ve studiu údajně pokračoval v Žatci. Je doloženo, že vystudoval na Vysokém učení v Praze a patřil mezi nejlepší žáky.

V letech 1369 až 1380 byl veřejným notářem a zároveň pracoval v úřadě generálních vikářů jako oltářník v katedrále sv. Víta. V letech 1383 až 1387 studuje církevní právo v italské Padově, roku 1387 se stává doktorem dekretů a v období mezi rokem1382 až1389 je kanovníkem u sv. Jiljí (Jiří). Dne 26.srpna 1390 odchází od sv. Havla (1380 až 1390) a zastává  úřad arcijáhna žateckého.V letech 1386 až 1393 je již kanovníkem vyšehradské kapituly. V letech 1389 až 1393 jej arcibiskup pražský Jan z Jenštejna jmenoval svým generálním vikářem ve věcech duchovních.

Mučení a smrt

Historické prameny hovoří o tom, že Jan zemřel proto, že :

Pravý důvod tragického konce světce tedy lze jen dohadovat. Proto možná přežívá barokní legenda, která jej proměnila ve zpovědníka královny Žofie, jež říká, že ani při mučení nechtěl prozradit zpovědní tajemství královnino, třebaže sám král se účastnil jeho mučení tím, že Jana osobně pálil na boku pochodní…

Generální vikář dr. Johánek (Jan) z Pomuku umírá při mučení 20. března 1393 a jeho tělo je večer o deváté hodině vhozeno z pražského Kamenného (Karlova) mostu do Vltavy.
(Proto je sv. Jan Nepomucký patronem vod.)

Až 17. dubna 1393 Janovo tělo nacházejí při pravém břehu Vltavy cyriaci z nedalekého kláštera a pohřbívají jej.

Snad v roce 1396 byly ostatky přeneseny k pohřbení do chrámu sv. Víta. Je nalezen jeho jazyk, který je oproti ostatkům zachován zcela neporušený, avšak teprve nejnovější výzkumy ukázaly, že se jedná o zachovanou mozkovou tkáň…

Svatořečení 

Tímto příběhem byl položen základ k legendě pozdějšího mučedníka a světce:

Z oběti politického zápasu stvořila katolická církev v pozdějších staletích světce Jana Nepomuckého.

Památce sv.Jana je věnována část expozice v nepomuckém muzeu i v klášteře v Kladrubech u Stříbra. Do jeho rodiště Nepomuka přicházejí ročně - zejména ve výročí Janovy tragické smrti - stovky návštěvníků, včetně významných církevních a veřejných osobností, uctít jeho památku.

Ve dnech 14.a 15. května 1993 se u příležitosti 600. výročí mučednické smrti Jana Nepomuckého konala v Nepomuku světová pouť věřících.

Jak to někdy bývá, všechno mohlo být jinak…

Také v případě Jana Nepomuckého ve svém Obrazovém Opravníku Obecně Oblíbených Omylů Ludvík Souček píše – cituji:

Jan Nepomucký, vlastně Jan z Pomuku nebo Johánek (rok narození neznáme) rozhodně nezahynul mučednickou smrtí proto, že chránil zpovědní tajemství královny Žofie, manželky Václava IV. Jakožto generální vikář arcibiskupa Jana z Jenštejna patřil k úhlavním protivníkům krále a nesměl se u dvora ani objevit, natož zpovídat královnu! Král jej dal mučit a 20.března vhodit do Vltavy pro politické intriky ve sporu krále a arcibiskupa a za svévolné obsazení kladrubského opatství proti králově vůli a rozkazu. Že se král notně rozlítil je vidět z toho, že prý osobně pomáhal katovi v díle – není-li to ovšem církevní pomluva. S legendou o Janovi, mlčenlivém zpovědníku, přišel teprve roku 1451 vídeňský profesor Tomáš Ebendorfer, který ji „prý slyšel vypravovat“.

O Johánkovi z Nepomuku víme jen tolik, že byl malého vzrůstu, nejspíš Němec (jeho otec se jmenoval Welflin z Pomuku a byl rychtářem), nevysvěcený na kněze, člověk nenávistný a průměrný, který zlovolně cenzuroval ze své funkce spisy Matěje z Janova a některé z nich spálil. Úspěšně shromažďoval církevní obročí: byl kanovníkem u sv.Jiljí, na Vyšehradě a u sv.Víta.

Pověst o zpovědnictví královny Žofie po Ebendorferovi převzal do své kroniky Pavel Žídek (1471). Roku 1541 pak nespolehlivý Hájek z Libočan posunul smrt Jana Nepomuckého o deset let zpět do roku 1383- což stvrdil i při kanonizaci (svatořečení) neomylný papež.

Po Bílé hoře měl Nepomuk posloužit jako protiváha památky Jana Husa – heslo katolíků znělo „Labuť (Nepomuk) nad husou (Husem) zvítězí a moc pekelnou zamezí“. Proto byl dodatečně vymyšlen příběh, životopis i zázrak s neporušeným jazykem, aby mohl být Johánek konečně roku 1729, po čtyřiapadesáti letech tahanic prohlášen za svatého. Politický dobrodruh Johánek se tak stal nejtěžším kalibrem politické propagandy církevní reakce v době temna.

Tolik Ludvík Souček ve své knize.

V roce 1993 vydala Mladá fronta v edici Kolumbus monografii PhDr. Víta Vlnase: Jan Nepomucký - česká legenda.

Městečko Nepomuk

Městečko Nepomuk  - ležící 30 km jižně od Plzně na křižovatce bývalých velice živých obchodních cest z Čech do Bavor a Rakous - se původně jmenovalo pouze Pomuk a podle jedné z pověstí vznikl jeho název zřejmě z blahodárného deště. Ten se snesl na kraj po požehnání sv.Vojtěchem, který krajinou procházel koncem 10. století.

Počátky historie města jsou spojeny se založením nedalekého cisterciáckého kláštera roku 1144. Tehdy zde byly dvě osady - Přesanice a Pomuk, které byly roku 1384 spojeny. Od té doby se začal oficiálně používat název Nepomuk.

První písemná zpráva o Nepomuku je datována do roku 1284. Král Václav IV. povýšil Nepomuk roku 1413 na město. Ve 13. a 14. století se zde dolovalo zlato a stříbro. Doly byly velmi výnosné a osada oplývala bohatstvím.

Na místě zbořeného kostelíka Jana Křtitele nechal Adolf Bernard z Martinic (majitel Zelené Hory v letech 1734 – 1736) vybudovat barokní poutní chrám sv. Jana Nepomuckého, podle plánů českého barokního architekta K. I. Dientzenhofera. K vysvěcení došlo roku 1738. Kamenná deska nad portálem vchodu nese šternberskou hvězdu, znak Martiniců a latinský nápis, obsahující kromě jména Jana Nepomuckého i jména zelenohorských pánů, kteří se o stavbu zasloužili.

Významnými stavebními památkami Nepomuku jsou tři roubené hájovny postavené ve 30. letech 20. století. Sloh roubených staveb, jejich barevnost a celková zachovalost jsou předmětem obdivu.

Od roku 1997 je Nepomuk součástí přírodního parku Třemšín. Na okraji střední části obce láká kolemjdoucí pěkně zastřešená studánka, ze které nepomučtí občané i lidé ze širokého okolí čerpají kvalitní pramenitou vodu.

Další informace najdete například v těchto zdrojích:

VEZA 

Zpět k Mostu ?