Keltové na Šumavě

Národ Keltů byl kolem čtvrtého století př.n.l.  řazen k největším "barbarským národům" a byl nejmocnějším národem v západní a střední Evropě. Byl roztříštěn na velké množství kmenů, které hovořily různými dialekty - a také mezi sebou stále bojovaly, což je oslabovalo a bylo i příčinou toho, že se nikdy nevytvořil jednotný státní útvar. Dějiny by se tak mohly zřejmě odvíjet úplně jinou cestou - ale takhle došlo k tomu, že keltské kmeny postupně překryly či asimilovaly jiné národy.

První doložené zmínky o Keltech pocházejí z dob antického Řecka. Řekové se o nich zmiňují pod názvem Keltoi, přičemž Římané je později znali pod jménem Gallové. Že se jedná o tentýž národ potvrzují zápisy známého římského vojevůdce G.J. Caesara. Ke keltskému etniku zřejmě patřil i lid, který původně osídlil Českou kotlinu. Po germánské expanzi ovšem Keltové upadli v zapomnění - svůj díl na tom měl jistě i fakt, že po sobě prakticky nezanechávali písemné památky.

Z temnot zapomnění se naše keltské předky snažíme vyvolat teprve v poslední době. Jedním z míst, kde se to daří, je dnešní Šumava. Její keltské osídlení se zdá být jasným nade vší pochybnost a ze střípků pracně získávaných informací se pomalu rodí celá mozaika - jak to tehdy bylo.

Šumava v dobách před Kristem

Pátrat po Keltech znamená přenést se na Šumavu z doby před dvěma a půl tisíci lety. Tehdy byla součástí většího souvislého celku -  Hercynského pralesa. Po roce 400 před n.l. se tu objevuje keltský kmen známý jako Bójové. Centrem Keltů v jižních Čechách bylo pravděpodobně rozlehlé hradiště v Třísově u Českého Krumlova. V předhůří Šumavy se tak  vytvořilo stálé keltské zemědělské osídlení. Vznikla tu četná hradiště - a někteří zvlášť odvážní Keltové začali pronikat i do šumavských hvozdů.

Gabréta hylé

Šumava, výrazný krajinný prvek střední Evropy, je uváděna již ve 2. století našeho letopočtu v díle Claudia Ptolemaia. Spolu s Bavorským a Českým lesem bychom ji nalezli pod názvem Gabréta hylé, což podle jazykovědců, kteří pravěkého Kelta neslyšeli promluvit, v keltských jazycích znamená Les kozorohů nebo také Ovčí hory. Zvučné jméno se často objevuje v názvech různých projektů nebo akcí. Ještě, že již Claudius nemůže uplatňovat autorská práva.

Gabréta byla součástí většího celku Hercynského lesa. Tento les, podle Gaia Julia Caesara dlouhý  60 a široký 9 denních pochodů, se měl prostírat podél Dunaje od Bavorska až na Slovensko. Byl opředen mnoha pověstmi a pověrami - žil zde třeba hercynský kanec, kterého Římané, ač ho nikdy neviděli, považovali za nebezpečnější zvíře než lva, kterého znali. důvěrně.

Archeologie mluví jasnou řečí. Podle podobnosti archeologických nálezů na obou stranách Šumavy se zdá, že v řadě pravěkých období Šumava lidi spíše spojovala než rozdělovala.

Ve středověku se pro oblast Šumavy zřejmě většinou (a přiléhavě) používal název Les (latinsky Silva, jak píše Kosmas) nebo v češtině Hvozd. Český název Šumava se objevuje poprvé až v polovině 16. století. Ještě roku 1679 informuje Bohuslav Balbín, že Silva Gabreta se česky jmenuje Šumava.

Keltové u nás

Před stručným líčením o Keltech v Čechách je dobré se seznámit s několika archeologickými termíny. Doba halštatská (=starší doba železná) trvala od 8. do 5, století př.n.l.; její závěr, pozdní doba halštatská, se překrývá s časnou dobou laténskou; doba laténská (=mladší doba železná) zaujímá 4. až 1. století př.n.l.

Podle tradičního výkladu se o Keltech v Čechách mluví od doby příchodu kmene bójů (a možná také kmene Volků-Tektoságů) na začátku 4.století př,n,l.). Do jisté míry se tak doba latinská kryje s těmito tzv. historickými Kelty, čili řekne-li se doba laténská, jsou myšleni Keltové a naopak. V tomto tradičním výkladu se příchod bójů označuje často jako invaze a má se za to, že přinesli vyšší, laténskou civilizaci s řadou technických novinek, která vyvrcholila ražbou zlatých mincí a základem prvních sídlišť městského typu - oppid. Je skutečností, že začátek laténské kultury se vyznačuje patrnou změnou v archeologických pramenech.

Na druhé straně je možné konstatovat, že při zpětném pohledu od tohoto bodu je zřejmý plynulý vývoj od doby bronzové (16. století př.n.l.) až k počátku laténu. Tento vývoj vyvrcholil právě na sklonku doby halštatské / v časné době laténské. Tehdy nejen v Čechách, ale od Čech až do Porýní na západě existovala opevněná sídla připomínající mnohem pozdější sídla šlechtická, ale především se v krajině tyčily majestátní mohyly (o průměru až 80 m a vysoké až 10 m) skrývající hrobky převážně mužů pohřbených s vozy a s bohatou výbavou zlatých, bronzových a železných předmětů často dovezených z tehdejší Etrurie na italském severu. Archeologové hovoří o "knížatech doby halštatské". Společnost té doby musela být výrazně rozvrstvená a plýtvání její hospodářskou silou na importy a památníky pro elitu mohlo vést k prudkému zlomu ve společnosti a k celkové změně jejího projevu, který označujeme jako laténskou kulturu.

S trochou nadsázky bychom mohli říci, že Keltové v Čechách žili 1 500 let, to je stejně dlouho, jako v Čechách žijí Slované. Ústup keltských elit z Čech na konci starého letopočtu pod tlakem Germánů ještě nemusel znamenat, že odešlo veškeré keltské obyvatelstvo. Je známou věcí, že sedláci opouštějí své grunty velmi neochotně, spíše zůstávají a doufají, že nějak přežijí. Takže to může být pravdu věta, že "každý z nás má kapku keltské krve".

Keltské památky na Šumavě

Nyní  se podívejme na výskyt keltských hmotných památek na vlastní Šumavě. Zatím známe celkem 17 nalezišť. Z toho ze 7 míst pocházejí zlomky laténské keramiky a z 5 nalezišť zlaté mince; z doby halštatské je prokázána existence jednoho sídliště a jednoho pohřebiště, na 5 místech byly získány zlomky keramiky. Polohy s výraznou nadmořskou výškou jsou tři (Nicov, Strážov, Křišťanovice) a jsou to zároveň výšinné lokality (kopce).

Nálezy keramiky obecně signalizují buď trvalejší sídliště (vesnice, dvorce) nebo pohřebiště. Můžeme tedy uvažovat o tom, že i na Šumavě byla místa osídlená Kelty, i když je jich známo zatím velmi málo. Naprostou výjimkou je hradiště Obří hrad u Nicova. Hezký nápad je v knihách Anny Bauerové, že Obří hrad byl místem, kam se ke svým rokováním scházeli druidové ze širokého okolí. K Obřímu hradu jsou v soupisu připojena ještě tři hradiště. Ta sice nejsou na Šumavě, ale leží poblíž jejích hranic na okraji krajiny Kelty trvale osídlené. Tato krajina je však jiná svým charakterem a obraz jejího osídlení je také zcela jiný.

K Šumavě není daleko ani z keltského oppida u Třísova, mezi Českým Krumlovem a Holubovem.

Naučná stezka Keltové na Šumavě

Na pátek 23. září 2005, tedy na den podzimní rovnodennosti, na nějž zároveň připadal starý keltský svátek Velen, připravila Správa NP a CHKO Šumava spolu s Národním Muzeem Praha otevření nové naučné stezky Keltové na Šumavě, která vede na staré keltské hradiště Obří hrad.

Stezka, jejíž vznik začala správa parku připravovat na podzim 2004, je zaměřena na seznámení s historií keltského osídlení Šumavy, s dějinami keltského sídliště Obří hrad u Popelné. Zohledňuje také  výsledky výzkumů, které na tomto keltském hradišti dlouhodobě probíhají.

Trasa stezky začíná v Popelné u Nicova u parkoviště a vede na Obří vrch (1 005 m) a zpět. Je dlouhá asi 3 km a jsou na ní instalovány informační panely. Nejvzdálenějším místem na stezce (asi 1,5 km od Popelné) je již zmíněné hradiště Obří hrad, ze kterého jsou velmi pěkné výhledy do údolí Losenice a na Kašperskohorsko. Přístup ke stezce je ze silnice Vimperk - Kašperské Hory odbočkou vlevo v Nicově směrem na Popelnou (asi 3 km). Přístup je možný i po červené značce z Churáňova (5 km), nebo po žluté ze Stach (9 km), případně po červené z Kašperských Hor (8 km).

V tomto povídání byly použity ukázky z knížky Keltové na Šumavě, kterou napsal Miloslav Slabina a vydala ji v roce 2005 Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava ve Vimperku ve spolupráci s Národní muzeem v Praze (ISBN 80-7036-179-4)

Knížku lze koupit v informačních střediscích na Šumavě za 50 Kč; já ji koupil v únoru 2006 v infocentru u kostela na Kvildě.

JL

Zpět na stránku keltských tradic ...