 |
Zbývají tři neděle do Vánoc a tudíž je nejvyšší čas se pustit do pečení vánočního cukroví!
Tuhle roky ověřenou zásadu na nás nyní řvou veškeré alespoň trochu ženám určené časopisy…Nicméně jak už je zvykem v téhle době přepychu, přibalí k tomu rovnou minimálně padesát receptů, byť i někdy značně exotických, už vidím svou babičku, jak žádá svatého Mikuláše o dodávku rozleželého avokáda nebo pistácií…
Navíc pak na člověka padá hanba při představě, že se spokojí se starými dobrými vanilkovými rohlíčky, lineckými kolečky a medvědími pracnami, které uplácá fofrem po večerech s padajícími víčky. Udělat aspoň sedm druhů se pak stávalo pro mne občas víc noční můrou jak sváteční událostí…
|
Nicméně tradice je tradice…
Nechtěla bych ale přece jen skončit jako hromada kolegyň, které si cukroví prostě koupí v pekárně nebo supermarketu. Navíc mi bryskně vysvětlí, že kdyby se cena toho vánočního nadělení přepočítala do času, který by nad pečením strávily, rozhodně se jim to vyplatí desetinásobně…
Hm, pravda to je, jenomže rozdíl poznáte na první kousnutí. Ptala jsem se tuhle jedné paní cukrářky, zda svoje na pohled skutečně skvělé cukrovíčko servíruje i doma manželovi a dětem, načež ta dobrá žena zašeptala: To víte že nééé, tohle je z velkovýrobního těsta…
Ale nezůstávejme jenom u chuti, daleko důležitější je něco jiného. Už vzpomenutá moje babička vždycky říkala: ,,Jen jezte, děti, to bylo dělaný s láskou“ a talíře byly vymetené v cuku letu, i kdyby nám tam naskládala jen topinky.
A v tom je právě ten problém. Před Vánoci se z mnohé ženské stane přechodný šílenec, který smejčí, peče a balí, načež se s úderem 24. málem zhroutí a na Štěpána s úlevou konstatuje, že už to je sláva za námi.
Už je pár roků, co jsem prohlásila : Tak takhle teda nééé, radši méně než více , předvánoční přípravy mají přinášet radost a pohodu.
Takže si každoročně zamlouvám dva dny dovolené právě v předmikulášský čas a protože jsem hračička, vyrábím tyhle vánoční perníky. Nejen že jsou chutnou svačinkou, dá se s nimi vyzdobit stromeček, adventní svícen či věnec, ale je to také praktický dárek přátelům, který dokonce vydrží i několik let, pokud ho použijeme k dekoraci a ne k snědku.( to dělá ten obsah medu, který zabíjí nežádoucí bakterie, ve starověku byl používán dokonce jako antikoncepce, ale to už bychom odbočili).
 |
Co je na tom nejdůležitější, jejich výrobu si skutečně užívám..Ráno se parádně vyspím, dokud zbytek rodiny nezmizne ve škole či v práci, abych si pak v klidu uplácala těsto.Než se uleží, popiju ranní kávu, přečtu si noviny a vybalím staré formičky po prababičce.Vykrájím vybrané tvary, upeču a mezitím si umíchám barevné polevy na zdobení.
No a pak následuje onen celé roky očekávaný relax. Na lince už je nachystaný letitý přehrávač , který je schopen z prehistorických kazet vyloudit nějaké tóny.Tajně si tak poslouchám dvacetiletého Nohavicu, Mikiho Rivolu nebo Ebena, případně první desky Spirituál kvintetu, což hojně prokládám vzpomínkami, kterak jsem se na jejich koncertě držela za ruku s některou z tehdejších studentských lásek. Následuje pochopitelně starý dobrý Simon a Garfunkel, a na závěr, to snad ani nemohu prozradit, si vždycky poslechnu první díl Harryho Pottera skvěle namluvený panem Lábusem, který jsem šlohnula z pokojíčku dceři.
Při tom celou tu dobu pomocí ustřiženého igelitového pytlíku a pár deka fantasie vyrábím rybičky, komety, beránky, anděly i zasněžené chaloupky, prostě co mne zrovna napadne…abych je pak mohla s hrdostí rozdávat kamarádům.
Zkuste si to taky, a pokud si netroufnete na perníky, klidně si takhle užijte i pečení obyčejného cukroví, Vánoce by přece měly být právě o radosti.
Těsto na staročeské vánoční perníky
Všechno spatláme dohromady, vykrájíme tvary a upečeme.
Poleva
 |
Amanita Citrónová z Harwiche
Zpět na stránku (nejen) keltských tradic ...
