 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Když jsem začal poznávat Šumavu, moc se mi líbila některá místní jména - jako třeba Zvonková, Lipová či Pasečná - protože z nich přímo vyzařoval klid a majestát přírody. Také o městečku Loučovice, známé svými papírnami jsem si myslel, že jeho název pochází od horských luk ... i když tu, upřímně řečeno, žádné v současnosti nejsou. Ale není tomu tak. Loučovice se jmenují podle hory Luč, která se tyčí přímo nad nimi. Nooo ... český turista zocelený zimními pobyty v Alpách a jiných valutových místech si na první pohled pohrdavě odfrkne a řekne - "Pche, TOMUHLE říkáte hora?" - ale až se bude drápat mezi balvany na zalesněný vrchol, nejspíš rychle změní mínění.
A proč by se měl člověk drápat mezi nějakými balvany na vršek, kde stejně nic
neuvidí, protože je pokrytý vzrostlými smrky, ptáte se právem ... Odpověď vám dá
nejlépe kniha Tajemná místa Pošumaví, kterou napsal známý autor knih o různých
záhadných místech - pan Pavel Kozák:
Krok za krokem, úsek za úsekem se před námi vynořovalo cosi z hlubin dávných
časů. Cosi, co bylo dáno našim předkům, aby se mohli zbavit všeho špatného,
všeho, co je svazovalo a bránilo jim v duchovním vývoji.
Pokud se rozhodnete horu Luč navštívit, vaše cesta začne na nádražíčku v
Loučovicích ... určitě si nenechte ujít krásnou cestu vlakem mezi Vyšším Brodem
a Lipnem .... Loučovice jsou předposlední stanice před Lipnem. Když vyjdete z
nádraží, dejte se podél kolejí vpravo, směrem na Lipno. Měla by tu začínat modrá
značka, která vede dále vpravo přes koleje a stoupá sídlištěm k hoře. Minete-li
zástavbu, buďte obezřetní - u malé vodárny cesta zahýbá nečekaně vpravo. Poté
stezka jde mimo vrcholové partie - po levém úbočí, pohodlněji, lesem. To ale
nebude naším cílem. Ovšem pan Kozák doporučuje:
Jdeme do lesa na první široké sedlo, oddělující skalní hřeben od nízkého
výběžku. Vpravo vidíme vyšší skalní hřbet. Pokračujeme ještě chvíli po značce
tak, abychom minuli první skálu; její energie není dobrá. Pak odbočíme vpravo a
jdeme před druhý útbar, na který začneme vystupovat. Stezka je místy strmá a
náročná, ale když dospějeme k ohništi, víme, že máme nejobtížnější úsek za
sebou.
A nyní již jsme u cíle .... Postupně potkáváme kamenné útvary, které nás více či méně oslovují. Dva kamenné útvary zaklesnuté do tvaru střechy silou humanoidů, menší kámen na balvanech označený dvěma křížky ze západní strany, přírodní dolmen a jiný, jehož strop kdosi posunoval. ...
Zatím jsme si ale neřekli, k čemu celá ta cesta pravděpodobně sloužila. Byla to pouť, po které kráčel adept, jemuž se mělo dostat přechodu na vyšší duchovní hladinu. Putoval stezkou za doprovodu druidů a musel rozpoznat určitá zastavení a případně i plnit úkoly z nich vyplývající. Druidové rozhodovali, zda adept smí na pouť vůbec vyjít a zda splnil to, co se od něho u různých zastavení čekalo. A pokud to nesplnil, tak zda může po čase zkoušku opakovat.
Senzibilní lidé vnímají na stezce astrály bývalých druidů a mohou s nimi komunikovat. To se mi bohužel nepodařilo, ale mohu dosvědčit, že prostředí je tu takové ... velmi zajímavé. Prostě se tu cítíte "nějak jinak" - třeba jako poutník v katedrále - ale to chce zažít, to se nedá popsat. Při troše pozornosti se tu dají najít všechny objekty, o kterých pan Kozák píše.
Ale teď se podívejte na pár obrázků ... třeba vás osloví a vy se také vydáte na pouť ... ?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ty dva střechovitě složené balvany ve třetí řadě shora bohužel postrádají měřítko - byl jsem tam sám - ale dá se mezi nimi postavit! Ve třetí řadě od konce je na dvou snímcích jediný objekt, který je na první pohled umělého původu. V balvanu s krásnou mechovou čapkou je vytesána prohlubeň. Jaký byl asi její účel - měla to být obětní nádoba k nějakým rituálům, jejichž znalost měl poutník prokázat? O té pan Kozák nepíše. Nemyslím si ale, že by o tomto balvanu nevěděl - spíše nechává na každém z nás, abychom kámen objevili ...
Zato o schodišti o řadu níže se v knížce píšou věci nedobré ...
Jiná vyhlídka byla výše a jiným směrem. Vedou k ní kamenné schody, ale
nechoďme tam; není to dobré místo.
Nevím ... na schody jsem opatrně vstoupil a nic špatného necítil ... ale
neberte to jako směrodatný názor ...
V poslední řadě obrázků je vrcholový balvan hory Luč. Výhled je tu nulový -
ale když tu nebývaly smrky, muselo být vidět úchvatné panoráma Gabrety - dnešní
Šumavy - na všechny strany. Také vyjít sem nebylo jednoduché. Ne snad pro
fyzickou námahu ... i když i ta se projeví ... ale spíše pro zážitky s vlivem na
psychiku adepta. Opět se podívejme na citaci z knížky ....
... přemýšleli jsme o tom, jaká síla či zasvěcení nás čeká nahoře, dojdeme-li
tam. Přišlo k nám však něco zcela jiného; naše tělesná a mentální energie byla
uvedena do stavu harmonie; do stavu, v němž nic nepotřebujeme a všeho se nám
dostává. Pochopili jsme, že je důležité projít působením všech předchozích
zastavení. to poslední je tečkou na konci.
Balvan na vrcholu nesl dříve malý křížek - na fotografii v knížce ještě je, já jsem tam ale nalezl jen kovovou tyčku, ke které byl přidělán. Podařilo se mi vydrápat nahoru - i když jsem byl sám a tedy mi neměl kdo dávat záchranu, jak se doporučuje - a i na horní straně je vytesán kříž ... vrchol Hory Světla ...
Zpět můžete pokračovat dále po modré, která vás dovede širokým obloukem - kolem několika dalších skalních hradů - do obce Lipno (a třeba zase k elektrickému vláčku na trati Lipno - Rybník n.Vlt.).
A dále si pro zajímavost řekněme něco o oblasti, ve které jsme se pohybovali, z hlediska nově zřízené národní přírodní rezervace. Ta byla vyhlášena v roce 1934 (část Luč)a dále pak v roce 1956 (část Čertova stěna). V roce 2004 vznikla společná rezervace o výměře 132, 62 ha.
Rezervace zahrnuje les a kamenné sutě na jihovýchodních svazích hory Luč a na západním svahu hřbetu Čertovy stěny nad ohybem Vltavy 1 až 2,5 km severovýchodně od obce Loučovice a 3 km severozápadně od Vyššího Brodu. V členitém terénu, hluboko zaříznutého údolí Vltavy, roste komplex společenstev otevřených sutí, reliktních smrkových a březových borů, fragmentů květnatých bučin, suťového lesa a acidofilních svahových jedlin Z geologického hlediska se zde setkáte s reprezentativními ukázkami periglaciální a fluviální modelace terénu. Z hlediska fauny se v rezervaci dá pozorovat výskyt významné entomofauny a druhově početné avifauny.
Knížku, ze které zde cituji pasáže uvedené v kurzívě - Tajemná místa v Pošumaví od Pavla Kozáka a s nádhernými fotografiemi Marie Holečkové - vydalo v roce 2000 a 2004 nakladatelství MH Beroun. Knihu jsem viděl ještě před Vánoci v krásném krámě U Džoudyho v Praze na I.P. Pavlova ...
JL
Zpět na stránku keltských tradic ...
