Útěk mnoha lidí od konzumního pojetí života, označovaného
jako "moderní" je poznamenán velkým tápáním. Mnozí se chtějí
obrátit k pohanské minulosti našich předků a žít v souladu se Silami Přírody.
Protože však neví, co a jak přesně dělat, jak se chovat a jaká pravidla
zachovávat, dostávají se mnohdy s těmito Silami do konfliktu. Zejména pak,
když se podle celkem snadno dostupných popisů a návodů (ale často neúplných,
co se bezpečnosti týče) snaží koketovat s magií, zvláště pak takovou,
která bývá označována za černou. Ono to "kupodivu" mnohdy
opravdu funguje a nezkušený adept věd čarodějnických se náhle ocitá v
takové situaci, v jaké by asi byl, kdyby se znenadání ocitl sám v kabině
tryskového letadla 10 000 metrů nad zemí. Po krátkém opojení výškou a
volností by následoval nemilosrdný pád do hlubin ... zapomnění všeho.
Naštěstí
tu ale existuje "novopohanský kult" Wicca - kult čarodějek a čarodějů,
kteří nechtějí a nesmí nikomu a ničemu škodit. Tento kult si získává stále více příznivců po celém světě
- a není tedy divu, že i u nás. Wicca svým způsobem velmi zvláštní; je
to totiž kult, který mohou vyznávat a praktikovat celé skupiny - ale také
jednotlivci, kteří mohou dokonce zasvětit sami sebe. Potřeba informací,
zejména mezi osamocenými "vlky samotáři" je proto značná. O
Wicce vyšlo již celkem dost knih, ale v češtině jich zatím zatím moc není.
Mezi autory wiccanských knih vyniká dílo Scotta Cunninghama.
Z jeho "autorské dílny" bylou nás již přeloženo několik
publikací, ale pro osamělé začátečníky bude neocenitelnou kniha Keltská
přírodní magie z nakladatelství
Fontána. V ní jsou zde všechny aspekty wiccanského učení popsány tak, že
zájemce nebude potřebovat žádné zasvěcení a může se hned vydat svou
vlastní cestou. Dokonce si po přečtení může vytvořit vlastní podobu všech
rituálů a ty pak používat k obohacení svého života, podle jedné jediné
opravdu závazné wiccanské zásady:
Dělej co chceš, ale tak, abys tím
nikomu neublížil.
Nechme hovořit úvodní stránky knihy:
Všechna náboženství jsou systémy postavené na uctívání
Božstev. Wicca není výjimkou. Wicca uznává nejvyšší božskou moc,
nepoznatelnou, definitivní, ze které vzešel celý vesmír.
Pojetí této síly, daleko za hranicemi našeho chápání,
se ve Wicce téměř ztratila, protože se s ní tak těžko spojujeme. Přesto
se s ní však vyznavači Wiccy spojují skrze svá Božstva. V souladu
se zákony přírody byla tato síla personifikovaná do dvou základních
bytostí: Bohyně a Boha.
Každé božstvo na této planetě, které někdo uctíval,
existuje v tomto archetypu Bohyně a Boha. Složité panteony božstev,
které se objevily v mnoha částech světa, jsou jednoduše aspekty těchto
dvou. Každá Bohyně je zahrnuta do představy Bohyně, Bůh zase v Bohovi.
Wicca uctívá tuto božskou dvojici vzhledem k její
spojitosti s přírodou. Protože je většina přírody (ikdyž určitě
ne celá) rozdělena do rodů. božstva, která ji ztělesňují, se chápou
podobně.
V minulosti, když Bohyně a Bůh byli tak skuteční
jako Měsíc a Slunce, nebyly obřady uctívání a vzývání tak dané -
byla to spontánní, radostná spojení s božským. Později začaly rituály
sledovat dráhu Slunce po celý astronomický rok (tedy i roční období),
stejně jako dorůstání a ubývání Měsíce.
V dnešní Wicce se objevují podobné rituály a
jejich pravidelná konání vytváří skutečně magické přiblížení k božstvům
a silám, které za nimi stojí.
Neštěstí nemusíme čekat na rituální příležitosti,
abychom si uvědomili Boží přítomnost. Pohled na dokonalou krásu květu v poli
či na holé zemi nám vnukne pocity, které mohou směle konkurovat i těm nejpůsobivějším
formálním obřadům. Život v přírodě dělá z každé chvíle
rituál. Pro vyznavače Wiccy je uklidňující komunikovat se zvířaty,
rostlinami a stromy. Cítí energii z kamenů a písku a přimějí fosilie
hovořit o svých prehistorických začátcích. Pro některé stoupence Wiccy
znamená sledování východu a západu slunce a měsíce rituál sám o sobě,
protože právě tato tělesa jsou symboly Bohyně a Boha na nebi.
Protože Wicca věří, že Božstvo je přítomno v celé
přírodě, mnozí z nás se zajímají o ekologii - snaha zachránit
Zemi před úplným zničením našima vlastníma rukama. Bohyně a Bůh stále
existují, jako existovali vždy a tím, že je ctíme, ctíme a chráníme naši
drahou planetu.
Podle Wiccy začala Božstva existovat, až si je naši předci
začínali uvědomovat. Avšak energie za nimi existovaly; ty nás stvořily.
první uctívači tyto síly chápali jako Bohyni a Boha a dali jim lidskou
podobu, aby je mohli snáz pochopit.
Ti Prastaří nezanikli, když starověké pohanství
ustoupilo nástupu křesťanství v Evropě. Mnoho obřadů zmizelo, ale
nebyly to ty nejúčinnější. Wicca stále žije a Božstva na naše volání
a vzývání odpovídají.
Mnoho vyznavačů Wiccy si Bohyni a Boha představují
jako známá božstva starověkých náboženství. Diana, Pan, Isi, Hermes,Hina,
Tammuz, Hecate, Ishtar, Cerridwen, Thot, Tara, Aradia, Artemis, Pele, Inanna,
Maui, Ea, Athéna, Lono, Marduk – tento seznam je prakticky nekonečný. Mnoho
z těchto božstev má shodnou historii, stejné obřady a mýty, a tak pro
vyznavače Wiccy naplňují představu božstva.
Některým vyhovuje spojovat tato jména a podoby s Bohyní
a Bohem, protože cítí, že asi nemohou uctívat bezejmenná božská stvoření.
Jiným absence jmen a podob vyhovuje, znamená totiž absenci hranic.
Jak už bylo řečeno, Wicca tak, jak je zde popsána, je
„nová“, třebaže se zakládá na již daných rituálech a mýtech a je
pevně zakořeněná v nejstarších náboženských pocitech, které v nás
příroda probudila. Při těchto rituálech spíše používám označení „Bůh“
a „Bohyně“ než konkrétní jména jako Diana nebo Pan.
Pokud jste nestudovali nezápadní polyteistická náboženství
nebo si nerozvinuli vztah k jiným božstvům, než se kterými jste vyrůstali,
začněte tím, že přijmete tuto premisu (i kdyby jen na okamžik): božstvo
je dvojice, která se skládá z Bohyně a Boha.
Dostali už tolik jmen, že se jim říká Ti Bezejmenní.
Co se vzhledu týče, vypadají přesně tak, jak si přejeme, protože jsou veškerými
Božstvy, která kdy existovala. Bohyně a Bůh jsou všemocní, neboť stvořili
veškerou existenci, ať už se projevuje či nikoli. Můžeme se s nimi
spojit a hovořit k nim, protože část z nich je v nich a oni
jsou v nás.
Bohyně a Bůh jsou si rovni; ani jeden z nich nestojí
výš ani nezasluhuje více respektu. Ačkoli někteří vyznavači Wiccy své
rituály zaměřují na Bohyni a zdá se, že na Boha zcela zapomínají, je to
jen reakce na staletí dusivého patriarchálního náboženství a na ztrátu
povědomí o ženském prvku Božského. Náboženství, založené jen na ženské
energii, je stejně nevyrovnané a nepřirozené, jako soustředění se pouze
na mužský princip. Ideálem je dokonalá rovnováha obou. Bohyně a Bůh jsou
si rovni a navzájem se doplňují.
Bohyně
Bohyně je matka vesmíru. Je zdrojem plodnosti, nekonečné
moudrosti a milující péče. Podle Wiccy má často tři aspekty: Panna,
Matka, Stařena, což symbolizuje dorůstání Měsíce, úplněk a ubývání.
Je zároveň neobdělaným polem, plnou sklizní i spící, ledem pokrytou Zemí.
Rodí hojnost. Protože je však život jejím darem, Ona ho jen půjčuje s příslibem
smrti. Není to jen temnota a zapomnění, ale odpočinek od fyzické námahy.
je to lidská existence mezi inkarnacemi.
Protože je Bohyně příroda, veškerá příroda, Ona je
jak Svůdkyně, tak i Stařena; tornádo i osvěžující jarní déšť; kolébka
i hrob.
Ale třebaže má obě tyto vlastnosti, Wicca Ji uctívá
jako dárkyni plodnosti, lásky a hojnosti; uvědomuje si však i Její temnější
stránku. Vidíme Ji v měsíci, v nehlučném, sotva se pohybujícím
moři a v zeleni časného jara. Je ztělesněním plodnosti a lásky.
Bohyně byla známa jako Královna Nebes, Matka Bohů -
která stvořila Bohy, Božský pramen, Vesmírné lůno, Velká Matka a měla i
mnoho dalších jmen.
Ve Wicce se k jejímu uctívání užívá spousty
symbolů, jako kotlík, číše, květiny s pěti okvětními lístky,
zrcadlo, náhrdelník, lastura, perly, stříbro, smaragd,…to je jen pár z nich.
Protože ona má vládu nad Zemí, mořem a Měsícem, Její
stvoření jsou různorodá a početná. Patří k nim králík, medvěd,
sova,. kočka, pes, netopýr, husa, kráva, delfín, lev,kůň, střízlík, štír,
pavouk a včela. Ti všichni jsou zasvěceni Bohyni.
Bohyně se zobrazuje jako lovkyně, která běží se svými
psy; božstvo kráčející přes oblohu, za jejímiž patami se vznáší hvězdný
prach; věčná Matka obtěžkaná dítětem; ta, která splétá náš život a
smrt; Stařena vcházející do svitu ubývajícího měsíce, která vyhledává
slabé a opuštěné, jako spousta jiných bytostí. Ale nezáleží na tom, jak
si Ji představujeme, Ona je všudypřítomná, neměnná, věčná.
Bůh
Bůh se uctívá po věky. Není ani vážné, všemocné
božstvo křesťanství a judaismu, ani choť Bohyně. Bůh a Bohyně jsou si
rovni, jsou jedno.
Vidíme Boha ve Slunci, oslnivý nad námi září během
dne, vychází a zapadá v nekonečném koloběhu, který vládne našim životům.
Bez Slunce bychom nemohli existovat; je proto uctíváno jako zdroj veškerého
života, teplo, které budí spící semena k životu a po chladném sněhu
zimy urychluje návrat zeleně na Zemi.
Bůh také ochraňuje divoká zvířata. jako Rohatého
Boha si Ho někteří představují s rohy na hlavě, což symbolizuje Jeho
spojení s těmito zvířaty. V dřívějších dobách byl lov jednou
z činností, o které se věřilo, že je vede Bůh, zatímco domestikaci
zvířat měla na starost Bohyně.
Mezi domény Boha patří lesy, lidskou rukou nedotčené,
žhnoucí pouště a vysoko se tyčící hory. Hvězdy, jelikož nejsou nic jiného
než vzdálená slunce, se také někdy považují za Jeho doménu.
Roční cyklus růstu, dospívání a sklízení se dlouho
spojoval se Sluncem, proto také ony svátky slunce v Evropě, které se ve
Wicce stále vyskytují.
Bůh je dokonale zralá sklizeň, opojné víno lisované
z hroznů, zlatavé obilí vlnící se v osamoceném poli, lesklá
jablka, která za říjnových odpolední visí ze zelených větví.
S Bohyní On také oslavuje a provozuje sex. Wicca se
nevyhýbá tématu sexu a ani o něm nemluví potají. Je to součást přírody
a tak se také přijímá. Protože přináší potěšení, odvádí naše myšlénky
od každodenního světa a zachovává náš rod, považuje se také za posvátný.
Bůh nás naplňuje zdravým nutkáním, což zaručuje budoucnost našeho
biologického rodu.
Symboly, kterými se často Bůh popisuje nebo uctívá
zahrnují meč, rohy, oštěp, svíčku, zlato, mosaz, diamant, srp, šíp,
magickou hůl, trojzubec, nůž a jiné. Mezi stvoření zasvěcená Bohu patří
býk, pes, had, ryba, jelen, drak, vlk, kanec, orel, sokol, žralok, ještěrky
a mnoho dalších.
Dříve byl Bůh Nebeský Otec a Bohyně byla Matka Země.
Bůh nebe, deště a blesku překvapil Bohyni a spojil se s ní, rozesel své
sémě po zemi, oslavujíc Její plodnost.
I dnes jsou božstva Wiccy stále pevně spojena s plodností,
ale na Bohyni a Boha se může vázat každý aspekt lidské existence. Můžeme
je vzývat, aby nám pomohli vyznat se v nestálostech naší existence a
vnést radost do našich životů, často zbavených duchovna.
To neznamená, že objeví-li se problémy, máme je
nechat na Bohyni. To je úhybný manévr, snaha vyhnout se vypořádání se s hrboly
na cestě životem. Avšak jako vyznavači Wiccy můžeme vzývat Bohyni a Boha,
abychom si pročistili mysl a oni nám pomohli pomoci sami sobě. K dosažení
tohoto je magie vynikající prostředek. Poté, co se spojí s Bohyní a
Bohem, vyznavači Wiccy požádají, aby Oni při nich stáli v průběhu
magického obřadu, který zpravidla následuje.
Kromě toho nám Bohyně a Bůh mohou pomoci změnit naše
životy. Protože Božstva jsou tvůrčí síly vesmíru ( a ne jen symboly), můžeme
je vzývat, aby dodali síly našim obřadům a požehnali naší magii.Tohle je
zase přesně naopak než ve většině jiných náboženství. Moc je v rukou
každého, kdo rituál provádí, neexistují zvláštní kněží nebo kněžky,
které by tento výkon předváděli masám.
Proto je Wicca skutečně uspokojivý způsob
života.
Máme přímé spojení s Božstvy.
Nepotřebujeme žádné prostředníky; ani kněze, ani zpovědníky nebo šamany.
My jsme šamani.
Knihu Keltská přírodní magie Wicca napsal Scott Cunningham.
U nás ji vydalo nakladatelství Fontána v roce 2002 (ISBN 80-7336-026-8).
Kniha je překladem původního originálu Wicca: A Guide for the Solitary
Pratitioner z roku 1988. První české vydání v je brožované vazbě,
obsahuje 238 stran a lze si je objednat
na Internetu za cenu 169 Kč.
Zpět
na stránku keltských tradic ...
