Zemřel Vojtěch Zamarovský

Ve středu 26. července zemřel ve věku 86 let historik, překladatel, spisovatel JUDr. Vojtěch Zamarovský, jeden ze zakladatelů žánru literatury faktu u nás, který se věnoval především popularizaci nejstarších starověkých civilizací a mýtů. Je světově uznávaným autorem, jeho díla byla přeložena do patnácti jazyků. V posledních letech trpěl Parkinsonovou chorobou a poslední dva měsíce byl v kómatu. Poslední rozloučení s Vojtěchem Zamarovským bude 2. srpna ve strašnickém krematoriu.

Vojtěch Zamarovský se narodil 5. října 1919 v Trenčíně na Slovensku. Pocházel ze starého rodu Zamarovců. Nejstarší zmínku o zemanech Zamarovských ze Zamarovců lze najít na listině z roku 1241. Vojtěch pocházel z vedlejší měšťanské rodové větve. Jeho tatínek byl kominický mistr a činovník živnostenského spolku. Byl nesmírně činorodý a schopný, stejně jako to u včelařů dotáhl ze spolkového pokladníka na podpředsedu župního výboru, dokázal se časem vlastními silami vypracovat na podnikatele. Měl parní pilu, cihelnu a obchod se dřevem, koksem a stavebním materiálem.

Vojtěch byl normální kluk, hrál fotbal, jezdil na kajaku, běhal za holkama a hlavně létal. Absolvoval plachtařský kurs, připravoval se k získání diplomu sportovního pilota, zkonstruoval několik modelů. Podal si přihlášku do leteckého učiliště, ale nakonec po maturitě na trenčínském gymnáziu v roce 1938 odešel do Prahy na Vysokou školu obchodní studovat práva a ekonomii. O rok později přešel na právnickou fakultu do Bratislavy, kde promoval v roce 1943, dálkově však dále studoval Vysokou školu obchodní. Po dokončení studia pracoval ve Slovenské národní bance, od roku 1946 na Úřadu předsedy vlády v Praze a od roku 1951 ve Státním plánovací úřadu. V letech 1946 - 49 jezdil z Prahy přednášet politickou ekonomii a dějiny národního hospodářství do Bratislavy. V roce 1953 byl z politických důvodů nucen ze státní správy odejít a místo toho nastoupil jako administrativní pracovník v pražském Státním nakladatelství krásné literatury, kde začal postupně překládat odborné texty a beletrii, aby se uživil. K devíti stovkám měsíčního platu si nejdřív začal přivydělávat překládáním. Na myšlenku psát ho přivedl jeho bývalý student. Zaujaly ho přednášky, do nichž Zamarovský vkládal co nejvíc obecné historie a tehdejšího světového dění. Prekérní životní situaci tedy řešil širokou popularizací toho, co jej bavilo a vzrušovalo, co výtečně znal a o čem byl nadosmrti přesvědčen, že bez toho nikdy nemůže fungovat slušná společnost - starověkých základů civilizace.

Jeho první kniha vznikla (díky jeho studiu uměleckých památek a staveb) na podnět vydavatelství Mladé letá jako historický cestopis po Mezopotámii, starověkém Egyptě a Řecku. Postupně vznikaly další historicko-naučná díla o starověkých kulturách, čímž v tehdejším Československu vznikl nový literární žánr – literatura faktu. Kromě poznávání architektonických a uměleckých děl se věnoval také starověké mytologii, historii objevů a životním osudům archeologů, například Heinricha Schliemanna.

Knihy mu vydělávaly na živobytí a cestování. Na každou z nich sbíral informace na místech, o nichž psal. Cestoval většinou s rodinou a všechno si musel platit ze svého. V duchu otce dějepisu Hérodota tak poznával země, v nichž se starověké památky nacházejí. Území od Eufratu po Atlantik, od Dunaje a Kavkazu po Nil brázdil v autech, na velbloudech i pěšky. Bydlel v hotelích, archeologických táborech i beduínských stanech. Navštívil nejdůležitější světová muzea, mluvil se špičkovými odborníky v terénu a po sepsání text konzultoval se specializovanými znalci.

Mimo vlastní psaní se věnoval překládání z angličtiny, francouzštiny, latiny a němčiny, spolupracoval také na několika televizních dokumentech o starověku. Napsal 14 knih (všechny byly přeloženy do 14 jazyků) a staly se nejznámějším populárně-naučným dílem o starověké historii v češtině i slovenštině.

Za sedmi divy světa (1960)

Zamarovský je vypočítává podle Filóna Byzantského (žil pravděpodobně ve 3. století) a věnuje každému z divů samostatnou kapitolu: egyptské pyramidy, visuté zahrady Semiramidiny, Artemidin chrám v Efesu, Feidův Zeus v Olympii, Mauzoleum v Halikarnasu, Rhodský kolos, maják na ostrově Faru.Střídá odborně historický styl se stylem cestopisu a objasňuje historii, význam i současnou podobu staveb, počítaných k divům světa. Kniha obsahuje bohatý obrazový doprovod (fotografie, náčrty, mapky).

Za tajemstvím říše Chetitů (1961)

Ani čas neubral této knize na zajímavosti. Navíc ji Vojtěch Zamarovský nově upravil, doplnil ji novými fakty a vydavatelství ji opatřilo početnými barevnými i černobílými fotografiemi, nákresy a mapkami.Vydejte se tedy na cestu za historií jednoho z nejzáhadnějších národů starověku, který před čtyřmi tisíciletími vytvořil mocnou říši a zároveň i velkolepou kulturu. Na jejím odhalení měl nemalou zásluhu Bedřich Hrozný, kterému se podařilo rozluštit tajemné chetitské písmo; díky tomu dnes víme o Chetitech mnohem více než historikové, kteří žili jen několik století po zániku jejich říše.

Objevení Tróje (1962)

Pojednává o Paridovi a Heleně, o trojské válce, o dobrodružstvích lstivého Odysea a o dalších hrdinech a událostech, které ozpíval ve svých hrdinských básních slavný Homér. Vypráví i o muži, jenž pokládal Homéra nejen za básníka, ale i za historika - a k úžasu svých vrstevníků našel místo, kde kdysi stála Trója a dokonce vykopal její hradby.

Na počátku byl Sumer (1966)

Vypráví, jak se postupně vynořovaly dějiny úsvitu lidstva z písku pouště Mezopotamie.... Kniha je "historickým cestopisem stejně jako vědeckou reportáží, knihou velkého dobrodružství o poznávání nepoznaného...". Kolik asi muselo být opraveno omylů "vědy" na základě nových poznatků, tak jak byly postupně vynášeny na světlo ze zapomnění času...

Bohové a hrdinové antických bájí (1969) Seznamuje populární formou se světem králů, bohů, bájí a mýtů řeckého a římského starověku.

Dějiny psané Římem (1971)

Kniha hovoří o městě, které se nazývá věčným, i o říši, jíž dalo jméno. Vypráví o cestě od bezvýznamnosti ke světovládě, o válkách i kulturních památkách, o hrdinských i všedních dnech, o slávě i o rubu této slávy. Je to vzrušující líčení nenávratného mládí lidstva, jež nazýváme antikou.

Řecký zázrak (1974)

Vyprávění o dějinách antického Řecka od nejstarších dob až po římskou nadvládu. Text knihy je rozvržen do několika oddílů - Řecko prehistorie a mýtů, Archaické Řecko, Klasické Řecko a Řecko a helénistický svět.

Gilgameš (1975)

Literární zpracování sumerského Eposu o Gilgamešovi - příběhu mýtického krále Gigameše. Gilgameš je ze dvou třetin bůh a z jedné člověk. Chce postavit obrovskou zeď, která by Uruk navždy ochránila před nepřáteli. Proto vyžaduje od svých poddaných obyvatel města práci, kterou žádný člověk nemůže zvládnout…

Jejich veličenstva pyramidy (1977)

Velice podrobná kniha o starém Egyptě. Jak a proč vznikly pyramidy? Jakými prostředky Egypťané dokázali navršit horu kamenných kvádrů do takové výšky? Co věděli o pyramidách Řekové, Římané, Arabové, jak je spatřili napoleonští vojáci? Kdo vyloupil poklady skryté v jejich pohřebních komorách? Kdo pyramidy ničil, kdo je zkoumal? A kolik záhad ještě skrývají? Popsána je nejen historie starověkého Egypta, ale i osobnosti, které se podíleli na odhalování jeho tajemství.

Vzkříšení Olympie (1978)

V úplnosti podává více než tisíciletou historii antických olympijských her a jejich odkaz dnešnímu světu. Ve třech kapitolách je představena dnešní Olympie i její antická tvář v době her a samostatná kapitola je věnována současné problematice Olympijských her. Text provází bohatá fotodokumentace.

Aeneas (1981)

Literární zpracování eposu od Vergilia Nasa. Aeneas je mladý muž žijící v Tróji se svým otcem Anchisem, synem Ascaniem a manželkou Kreuseou. Když je Trója obléhána Řeky, Aeneas je jedním z mála, kteří zůstanou naživu. Spolu se svým otcem, synem, ženou a hrstkou uprchlíků z Tróji unikne. Všichni se vydají na velkou plavbu – dají na radu a rozhodnou se putovat po moři tak dlouho, dokud nenajdou Trójanům novou vlast. Cesty jsou dlouhé, namáhavé a plné různých dobrodružství, jejichž strůjci jsou většinou bohové. Nakonec však Aeneas přece jenom nalezne vhodné území a to v Itálii, kde založí město Lavinium – budoucí Řím. Lavinium se stane sídlem trojského - římského národa.

Bohové a králové starého Egypta (1986)

Kniha v níž je shromážděno přes 500 hesel s informacemi o egyptských bozích, králích, královnách, bájích a proslulých stavebních památkách. Stále populární encyklopedie vznikla kdysi na přání čtenářů, kteří měli zájem o knihu, kde by mohli rychle a spolehlivě najít základní údaje o starém Egyptě, o historických událostech i o mýtech, o faraonech i o bozích, o úchvatných historických památkách, které stále fascinují svou velkolepostí a krásou.

Sinuhet (1987)

Podle staroegyptských pramenů převyprávěné klasické dílo egyptské literatury. Sinuhet byl významný královský úředník a správce harému. Náhodou se doslechl o vraždě faraona, na níž se podílel i harém, a přestože se od zavraždění panovníka distancoval, raději uprchl z Egypta. Dostává se až do Sýrie, kde se proslaví jako vojevůdce a ožení se s dcerou místního knížete. Stále ale touží po návratu do rodného Egypta, kde chce být podle všech pravidel pohřben. Naštěstí se nový faraon dozví o Sinuhetových zásluhách, a protože byl nevinný, může se vrátit zpět do Egypta, kde se znovu stane váženým člověkem.

Návrat do starověku (1992)

V této knize Vojtěch Zamarovský mapuje své vlastní dílo.

Svoje rozsáhlé vědomosti uplatnil Vojtěch Zamarovský i v oblasti televizní a filmové dokumentární tvorby. Často byl přizván jako scénárista, odborný poradce či průvodce dokumentů se starověkou tématikou. Z jeho televizních scénářů jsou to Po stopách Herodota, Po stopách Aenneových a třináctidílný dokumentární seriál Slovenské televize Velké civilizace starověku.

Přestože všechny Zamarovského knihy byly co do nákladu bestsellerem a o jejich kvalitách nebylo pochyb, dle oficiálních slovníků nebyl uznáván jako spisovatel, přestože spolu s Miroslavem Ivanovem, Miloslavem Stinglem a Josefem Janáčkem vytvořil v poválečném Československu kánon žánru literatury faktu s historickou tematikou. Poprvé se o Zamarovském zmiňuje až druhý díl Slovníku českých spisovatelů z roku 1998 Za svou literární činnost získal několik zahraničních i domácích ocenění:

Slovenské noviny Pravda dne 4.dubna 2006 píší, že Zamarovský bude mít v Trenčíně své muzeum
 Dvě budovy v historické části města věnují Trenčíňané svému známému rodáku, spisovateli a historikovi Vojtěchu Zamarovskému. Rodný dům Zamarovského je v soukromém vlastnictví a tak muzeum vyrůstá několik metrů od něj, v budově na Mírovém náměstí. Součástí muzea bude i objekt staré historické vodárny pod Trenčínským hradem.

Kromě toho mu chtějí v řecké Olympii na konci léta odhalit památník jako jedinému Slovákovi, který získal titul Velvyslanec helénismu. Pamětní desku, kterou převezou z Trenčína do Olympie zhotoví trenčínský výtvarník Ján Hubinský, zakladatel Klubu přátel Vojtěcha Zamarovského a jeho dlouholetý přítel. Pamětní deska bude z bronzu s textem v řečtině a angličtině.

Zajímavost

Pavel Toufar napsal o Vojtěchu Zamarovském knihu „Cestovatel na perutích času“.

Rod Zamarovců

V rozhovoru pro časopis Reflex (2001) kromě jiného Zamarovský říká: „Na starém zápise stojí, že Bensa, Pepryl, Cepk a Hostyna ze Zamarovců jsou svobodní lidé, a najde-li se pro ně na hradě Trenčíně nějaké vhodné postavení, mohou je zastávat. Do sociálního statutu mých předků významně promluvily mizerné plavecké schopnosti uherského krále. Vojtěch IV.(Béla IV. - 1206 až 1270) povýšil mého prapředka Juraje de Zamarta do šlechtického stavu za to, že ho topícího se vytáhl z bažin u Váhu. Zamarovští působili v rozličných funkcích v župní správě, také jako přísedící župního soudu. I příslušníci měšťanské větve zastávali nezřídka nejvyšší městské úřady. Například rychtář Osvald Zamarovský, po němž se zachoval dopis o návštěvě císaře Karla IV. v Trenčíně, psaný krásnou slovakizovanou češtinou a adresovaný prešpurskému rychtáři. Poslední členové rodu, kteří žili na majetku v Zamarovcích, byli všichni významnými právníky. Součástí studia práv byla tehdy i ekonomie a Štefan Zamaróci, který se jako revolucionář z roku 1848 nemohl věnovat advokátní praxi, svých teoretických znalostí využíval při hospodaření na rodových pozemcích.“

Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?

VEZA