V Kodani tryskají emisní emoce gejzíry nebe dosahujícími. Vedou se velké řeči o velkých problémech a přitom bůhvíco co z toho vzejde. Nejspíš nám akorát tak něco zase zdraží - formálně ve jménu těch různých slov začínajících na "eko", ale reálně pro konkrétní kapsy. S tím nic nenaděláme - pokud bychom se náhodou nechtěli jít poprat s dánskou policií při nějaké té demonstraci. Ale to je zbytečné. Jak něco udělat pro svět a jeho i naše zdraví, to má v rukou skoro každý z nás. Protože skoro každý z nás jezdí autem.
Ve svém článku Výzva z Říše snů jsem se pokoušel vypočítat, kolik asi tak průměrný automobil vyprodukuje kysličníku uhličitého. A vyšlo mi, že při průměrné spotřebě 7 litrů benzinu na 100 km je to asi tak 15,7 kg.
No a tady přece nelze nevidět klíč ke snížení emisí. Nebudou to statisíce tun, ale každý kilogram dobrý, ne? Už pro ten dobrý pocit ...
Podívejme se na Jižní spojku v Praze. Je to nejvytíženější úsek automobilové dopravy v hlavním městě a širém okolí.
Ze stránek České dálnice čerpám tato čísla: délka: 9,500 km; v současnosti z hlediska intenzity dopravy nejzatíženější úsek v České republice (přes 120 tis. aut./24 h).
A budeme zase trochu počítat. Nejprve předpokládejme hypotetický stav, kdy provoz je plynulý a vozidla při výše předpokládané spotřebě projíždějí celý zhruba desetikilometrový úsek. Není to samozřejmě tak úplně pravda, ale pro hrubý odhad to bude postačovat. V tom případě jedno vozidlo vyprodukuje 1,57 kg kysličníku uhličitého a 120 000 vozidel za den pak 188 tun. A za rok by to bylo 68 766 tun oxidu uhličitého.
Pokud bychom jezdili jen o 5 procent šetrněji, bude za rok vyprodukováno o zhruba 3 438 tun oxidu uhličitého méně. V konkrétním případě bude úspora zřejmě i mnohem větší - jezdí tu spousta kamionů a provoz bývá všechno, jen ne plynulý.
A teď se zamysleme nad tím, kolik je jenom v naší republice takových silnic a kolik na nich jezdí aut.
Navrhované pětiprocentní úspory lze dosáhnout velice snadno - plynulou jízdou. Stačí si nechat trochu větší odstup od automobilů přede mnou a jezdit trošičku předvídavě, aby se vozidlo v pohybu udržovalo jen plynovým pedálem. Mohu prohlásit, že na úseku mezi Prahou Krčí a Brandýsem nad Labem (nejprve po Jižní spojce, pak po Štěrboholské radiále a zbytek po R 10) po dlouhodobých měřeních lze dosáhnout průměrné spotřeby kolem 5,6 - ale třeba i 9 litrů (benzinová Octavia 1,6 l/75 kW). Záleží jen na způsobu jízdy a přitom - a co je na tom to nejdůležitější - plynulou jízdou se doba potřebná k dosažení cíle nijak neprodlouží.
Kolik tun těch "skleníkových plynů" se vypouští do ovzduší zbytečně. Stačí se podívat kolem sebe. Jedete v běžném provozu v pohybující se koloně a na autech před vámi blikají brzdová světla jak na vánočním stromku. Hned akcelerují a hned brzdí. Zezadu se přiřítí Pan Někdo plnou rychlostí a prudce brzdí ... přestože tu kolonu vidí z dálky a mohl na její konec dojet tak, že v patřičné vzdálenosti jen sejme nohu z pedálu akcelerátoru. Ta rozsvěcející se a zhasínající brzdové světla jsou známkou toho, že se celé konve paliva zbůhdarma vylévají na silnici. Někdo tomu říká "sportovní způsob jízdy". Jenže se mýlí - prostě je to jen známka toho, že se dosud nenaučil jezdit.
Zase kritika .... a co s tím chceš dělat?, ptáte se .... Je spousta oblastí, kde by se na takovou otázku snadno odpovědět nedalo. Ale tady ano. A už jsem o tom psal několikrát. Většina aut má dnes již ve standardní výbavě prostředky pro měření spotřeby a vyhodnocení průměrné spotřeby. Stačilo by tyto údaje zapisovat do chráněného paměťového prvku a potom jednou za čas - třeba při měření emisí - prostě odečíst a vyhodnotit. Porovnat s údaji výrobce a podle toho určit třeba výši bonusu při povinném ručení ... nebo cokoliv jiného.
To je jedna věc - ta nejjednodušší. Trochu složitější, ale nadmíru potřebné, by bylo vozidla vybavovat povinně elektronickým tachografem zachycujícím všechny klíčové prvky o jízdě - včetně křivky rychlosti - a také spotřeby. Pak by při běžné silniční kontrole bylo hned jasné, kdo jak jezdí. A nemusely by ani být žádné radary - stačilo by záznam načíst a hned by bylo vidět, co a jak. Technicky by to šlo v dnešní době řešit určitě velice snadno. Jen si nedovedu představit to výběrové řízení a skandály s ním spojené ... stačí si vzpomenout na to naše slavné mýtné ... chjo ... Ale to není opravdu už naše starost.
Jezdit rychle umí každej blbec - umí to i obyčejná cihla, když ji hodíte na pedál plynu.
Ale jet úsporně a hlavně bezpečně - to bohužel umí dneska málokdo - ale jen on si může říkat řidič. Ti ostatní jsou jen patlalové, co jim dali do ruky drahou a nebezpečnou hračku. A na to pamatujte hlavně teď, v období Vánoc. Že jste boháč a máte drahé auto ... to je úplně jedno ... do hrobu to máme všichni stejně hluboko, a to právě tak na výšku průměrného vánočního stromku. A to přece nechceme. A kdybyste si chtěli dát nějaké to novoroční předsevzetí ... no víte, jak to myslím.
Tak šťastnou cestu.
Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...
JL