 |
 |
Pokud se pohybujete kolem Jizery v okolí města Turnova, pak nemůžete přehlédnout Dlaskův statek, stojící v Dolánkách u Turnova mezi stejnojmennou železniční zastávkou a řekou Jizerou.
Dlaskův statek je z větší části roubená stavba s pojizerskou skládanou lomenicí a pavlačí. Je typickou ukázkou tradiční lidové architektury turnovského typu z konce 18. století. Statek je od roku 2010 národní kulturní památkou.
|
|
Původními majiteli usedlosti, podle nichž se také jmenuje, byla sedlácká rodina Dlasků. Jejich statek je od roku 1969 zpřístupněn veřejnosti. V současné době je zde instalována stálá expozice lidového interiéru a podomácké výroby v oblasti Pojizeří. Podle roční doby je expozice doplňována krátkodobějšími tématickými výstavami. Do konce období Vánoc zbývá jen pár dnů, proto přijměme pozvání k rodině písmáka Dlaskovi, abychom se podívali, jak prožívali dobu Vánoc před téměř dvěma sty lety.
 |
 |
Je doba Vánoc, po sněhu však není ani památky - jen na dvoře stojí zbytek tajícího sněhuláka. Uvnitř ale praská oheň, z pece se šíří příjemné teplo a vůně pečených dobrot a rodina se v rozlehlé přízemní světnici právě sešla u štědrovečerní večeře.
 |
 |
Expozice je doplněná figurínami obyvatel statku, ze kterých jako kdyby vyzařovala sváteční rodinná pohoda, dávající zapomenout na celoroční těžkou práci na polích i statku a nelehkého shánění obživy vůbec. V další místnosti dědeček vypráví vnoučkovi a větší děti rozsazené kolem stolu vytvářejí vánoční ozdobné předměty.
 |
 |
Malý vánoční stromek zhotovený napůl z chvojí a napůl z pečiva, k tomu koš s jablíčky a sušené ovoce s vánočkou - vše vypadá opravdově, až se sliny sbíhají. V hliněných hrncích jsou různé ovocné omáčky, které dříve neoddělitelně patřily k vánočnímu stolu. Když si odmyslíme kulinářskou náplň expozice, vidíme zde opravdu zajímavý průřez dobovým kuchyňským i jídelním náčiním a nádobím.
 |
 |
V jizbě o patro výše hospodyně s pomocnicemi zadělávají těsto a pečou první vánočky. Bývalo zvykem, že výslužku si odnesl každý koledník, takže práce tu probíhá opravdu ve velkém. A na posteli vzadu u okna si už hoví první upečené vánočky ...
 |
 |
Boční světnice má zřejmě být vejminek, ale i zde je vidět upečená husa a právě vcházejí koledníci symbolicky oblečení do postav tří králů ...
 |
 |
V komoře dole proti vchodu visí klobásy a kus uzené kýty. Je zde i koš s vejci, a také několik bochníků chleba na krásných ošatkách. Více než měsíc zbývá do Hromnic - a říká se přece, že "na Hromnice půl krajíce a půl píce" - zimního období ještě neuplynula ani polovina a než začne být k dispozici nová úroda, ještě hodně vody v Jizeře proteče. Je třeba proto mít dostatečné zásoby jídla i krmiva pro hospodářská zvířata. Krásné malované skříně, fortelně vytvořené, jistě spolehlivě sloužily několika generacím.
 |
 |
Z typické pavlače je hezký výhled na dvůr a okolí - jen ti lidé byli asi dříve nějak menší, či co - napadá nás, když zamačkáváme boule způsobené nízkými trámy ... Vzadu zvou ke vstupu otevřená dvířka do stodoly - a když vejdeme, zatají se dech nad krásnou expozicí nejrůznějších zemědělských povozů, saní, pluhů a spousty dalších věcí, které "moderní" člověk v 21. století nějak mnohdy již zapomněl byť jen pojmenovat. Ovšem v době, kdy žil písmák Dlask si lidé každé takové věci - byť jen z dnešního pohledu třeba "obyčejného trakaře" - dokázali vážit a postarali se o náležité ošetření a uložení. Vždyť to byly věci nutné k jejich obživě.
 |
 |
Pod přístřeškem u statku i ve chlévech v zadním traktu jsou rozmístěny další stroje a nástroje, se kterými dnes již málokdo by uměl zacházet. Musím přiznat, že když jsem kdysi dávno vzal poprvé do ruky kosu, také jsem jí nalomil - ale dnes považuji kosení trávy za krásně uklidňující a odpočinkovou činnost na hony vzdálenou všem těm rachotícím a páchnoucím motorovým sekačkám. V chlévech, ve stájích i ve stodole se život nesměl zastavit, bez ohledu na to, zda byly Vánoce, Velikonoce či jiné sváteční období. Však si také lidé tehdy dokázali vážit mouky, vajec, cukru i masa - chleba, vánoček i koláčů - ne jako dnes, když se popelnice plní tou podivnou hmotou, prodávanou nám pod názvem potraviny.
 |
 |
Z několika generací hospodářů na Dlaskově statku se stal nejznámějším Josef Dlask - lidový písmák, dolánecký rychtář a novátorský hospodář. Josef Dlask se narodil 11. července 1782 a zemřel v roce 1853. Do historie vešel především právě jako písmák. Dostalo se mu vzdělání v domácké škole a později se ještě učil v Turnově hudbě.
Písmák Josef Dlask je dnes znám především jako autor zápisků, jež zachycují život na doláneckém statku. Svoje paměti začal zaznamenávat kolem roku 1800. Jeho kronika však obsahuje i poznámky staršího data, počínaje rokem 1500. Poslední záznam je z 19. února 1853. Písmák Dlask zachytil svým perem i události celoevropského významu, které znal zprostředkovaně od jejich očitých svědků. Je například uveden popis bitvy u Lipska, převzatý z dopisu vojáka, který se bitvu zúčastnil – kaprála jménem František Smrt. Jako zdroj informací o historických událostech Dlaskovi krom vyprávění pamětníků posloužily i některé písemné prameny - například Vejtah (1765) kněze Josefa Václava Paroubka, Kronika česká kronikáře Václava Hájka z Libočan, Kalendář historický sepsaný pražským měšťanem Janem Rulíkem a paměti turnovského rodáka Václava Antonína Meissnera.
Celou Dlaskem sepsanou kroniku, v podobě po celkovém restaurování v roce 1996, si můžete prohlédnout v Manuscriptoriu, evropské digitální knihovně rukopisů. Klepnutím na následující obrázek s malou ukázkou z kroniky si můžete zobrazit celý rukopis.
 |
Rukopis má 369 stran a zápisky v něm uvedené se skládají ze čtyř částí:
V Manuscriptoriu máte možnost se s kronikou seznámit přímo v rukopisu. Text byl však vydán i knižně pod názvem Zápisky Josefa Dlaska, rolníka v Dolánkách u Turnova - k vydání jej připravil v roce 1898 Václav Vaněk, turnovský řídící učitel ve výslužbě
Josef Dlask měl údajně celý život hrůzu z toho, že se utopí. Proto prý, jak nám říkal kdysi průvodce při prohlídce statku, celou usedlost nechal přesunout dále od Jizery. Svému tušenému osudu však stejně neunikl a na jaře roku 1853 se utopil při lovu ryb v Jizeře, rozvodněné po zimním tání. Pochován je na hřbitově v Jenišovicích. Na obrázku je nádherný jez, postavený přímo proti statku, který dnes zvedá hladinu Jizery, aby část jejího toku mohla proudit technologickým kanálem do města - kde energii vodního toku dnes využívá malá vodní elektrárna.
 |
 |
Vlk Samotář
Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...
