Podivný večerní zážitek z Turnova

Tak mi do oka padl článek Rekreace ve smradu a hluku, zveřejněný v pondělí 22.3. 2010 v Britských listech. Vyjímám z něj dva odstavce:

Sotva začalo jaro a odtál sníh, už se ježnickým lesem na okraji města Krnov zase ozývají na kilometry daleko brutální zvuky motorek a plundrování zbytků přírody, určené vlastníkem, totiž Krnovem, k poklidné rekreaci slušných lidí, pokračuje s arogancí buranské české mentality dál a dále. Mám otevřené okno a jarní zpěv ptáků je stále přehlušován zvukem motorek. Co na tom, že do lesa se na motorce nesmí, že tu jsou závory a značky?

...

Na víkendové procházce mne přímo v lese, mimo lesní cesty, předjel hlučný, smradlavý stroj, který přivedl vniveč ticho i lahodu vzduchu. Řidič se pak rozhodl vymočit a na můj dotaz, zda má povolení jezdit v lese, řekl: nemám, ale buďte rád, že jezdím slušně a něco jsem vám neudělal. Rozhořčeně jsem mu vysvětloval, že v lese nemá co dělat, načež reagoval tím, že mladí jezdí mnohem méně slušně (on byl asi mého věku) a že když do lesa smějí na motorkách boháči, tak může taky on. Uvědomil jsem si znovu, že žiji v Česku.

No a vzpomněl jsem si na zážitek z předchozího pátku. Přijeli jsme kolem půl deváté večer do Turnova. Před obloukovým mostem přes Jizeru se chaoticky pohybovala skupina mládeže; mohlo jich být tak čest nebo sedm, to už nevím. Vím jen, že mezi nimi byla odbarvená blondýnka ve velmi krátké sukýnce - ne že bych za jízdy koukal po blondýnkách, ale ty její vlasy ve světle sodíkových výbojek nešly přehlédnout. Skupinka se pohybovala klackovitým způsobem - tu do něčeho bouchal, tu zase kopla ... to vše za bujarého řevu. Byl jsem rád, že jsem je minul; člověk neví, kdy mu takový rozjařený trouba vletí pod kola.

Kousek za mostem odbočuje vlevo Krajířova ulice, naší cesty cíl. Vyložili jsme rychle zavazadla a vylodili retrívra Benýska. Pak jsem odvezl auto do následující ulice, neb v Krajířově ulici se parkovat nesmí a městská policie tu nasazuje botičky jako na běžícím pásu. Jak jsem tak zamykal a zajišťoval auto, dorazila na dohled i ta rozverná tlupa mládeže. Bum, prásk ... řev ... V Krajířově ulici sice běžný kolemjedoucí  motorista parkovat nesmí, ale přece jen je tu pár parkovacích míst na povolenky, pro místní. A tam upoutala rozverné mladíky zaparkovaní červená Lada s invalidním označením za sklem.

Kousek za zaparkovaným vozem byla hromada sněhu ... a už to šlo jako na drátkách. Rozběh po sněhu, a hop na kufr, a hop na střechu a dup, dup - přes kapotu dolů. A další ... a další ... Dunělo to jako u Verdunu. Nebohá Lada se jen otřásala.

Pak se mladíci svou stupidní hrou zřejmě unavili a s řevem táhli o dům dál. Druhý den za světla jsem se byl na to auto podívat - naštěstí solidní ruská konstrukce vydržela bez větších škod, ale víko kufru je v pravé části solidně podupané a zprohýbané, to je vidět i na obrázku. No a kdyby je někdo chytil při činu ... ještě by se mu vysmáli ... škoda vznikla za pár korun, maximálně by z toho byl přestupek. Jenže společenský dopad takového jednání  - to je něco jiného, ale ten nikdo nepotrestá. a tak s jídlem poroste chuť. Potřebovali by, aby jim rodiče napráskali lískovkou na holou ... ale to se zaručeně nestane.

To je situace, při které člověk má pocit, že se mu to jen zdá ... Prostě jen tak přijít a dupat po střeše auta ... jen tak, pro legraci ... no chápete to někdo? Samozřejmě, i my jsme slýchali před nějakými těmi lety ono okřídlené - "To je ta dnešní mládež ..." - ale tohle je přece jen silný kafe. Přestává existovat nějaká úcta k hodnotám. Tihle tvorové vzdáleně připomínající lidi zřejmě mají peněz, co se jim zachce ... a jsou klasickým případem zvrhlosti dnešní morálky, kdy je rodičovská láska vykupována penězi. Tady máš tisícovku a běž si užít dnešní večer ... hlavně neotravuj.

Městská policie, který by mi ve dne nasadila botičku za několik minut poté, co jsem špatně zaparkoval - a to není nadsázka  - samozřejmě nikde. I když kamery nakukují na každém rohu. No a teď se vrátím k tomu článku z Britských listů. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že tohle je prostě tolerováno. Chléb a hry ... ať se mládí vydovádí ... a co když je mezi nimi - nedej Bože - synáček nebo dceruška Někoho Významného ... Pan Významný by se rozzlobil a přestal by sponzorovat ...

Vezměme to ještě z jiné stránky. Co se v dnešní době všude popíše papíru ... hlavně toho virtuálního, co se zobrazuje na monitorech počítačů ... nářky nad tím, jak policie nemá dost peněz aby ... atd... atd. Ale řešení je přece přímo tady, před očima. Máme zákony? Máme... Mají se dodržovat? Mají. a kdo nad tím má bdít jiný, než policie - ať již státní nebo městská. No a proč tedy nejdou tvrdě na věc ... a nepokutují každou nepravost. Kdyby udělali zátah na ty grázly, co na motorkách a čtyřkolkách plundrují krajinu a každému napařili pokutu řádově v desítkách tisíc, tak by rázem byly prostředky na ledacos.

Teploměr se vyhoupnul nad nulu a silnice se plní šílenci na motorkách, co si s nějakými dopravními předpisy nelámou hlavu. Proč se to trpí? Pořád se brečí, že na to či ono není legislativa. Tak ji už, kristepane, udělejte, vy zákonodárci!!! A vybírejte na pokutách ty peníze, co chybí! Bohužel je to ale naopak. Pytláci si teď v lese dělají ze zákona srandu a zdivočelí motorkáři a čtyřkolkáři si ji dělají  ještě víc. Spravedlnost je slepá ... a i ty váhy v její ruce se dají vykládat trochu jinak. Co a komu se jimi váží ... bohužel.

A ještě dodatek

Několik čtenářů tohoto článku zareagovalo a vytýkalo mi, že jsem se nesnažil situaci nějak vyřešit - buď osobně nebo zavolat na policii. No ... postavit se sám proti skupině alkoholem posílených mladíků, vytahujících se před slečnami jak guma od trenýrek - tak to by asi zkusil jen cvok. Přijel jsem do Turnova na výlet a ne proto, abych víkend strávil na chirurgii tamní nemocnice. Ono něco vysvětlovat takovým lidem, to je prostě mimo okruh jejich chápání. Před dvěma lety jsme touto dobou také byli na výletě - šli jsme od hradu Sion údolím Vrchlice do Kutné Hory. Pod Sionem se v lese proháněla banda tří motorkářů a jedné čtyřkolky. Dělali tam ohlušující kravál a smrad a křižovali údolíčko cestou necestou. Podobně jako onen pán z Britských listů jsem se jim snažil vysvětlit, že v lese se jezdit takhle nesmí. Kupodivu mě neposlali kamsi, ale odpověděli, že proč by tam neměli jezdit, když je tam cesta. Co proti takové logice můžete udělat.... O kus dál nám kdosi z místních obyvatel prozradil, že jsou to synáčkové vlivných "osobností" z okresu. No a já myslel, že posty okresních tajemníků jsou minulostí. Jak je vidět, mění se jen názvy stran.

A proč jsem nevolal policii. Před časem jsme se setkali s tlupou grázlů prohánějících se ve sněhu po cestě vedoucí vodárenským ochranným pásmem I. stupně v Káraném a provozující tam cosi, čemu zřejmě říkali škola smyků. A jen tak, aby se neřeklo, tam pozuráželi spoustu mladých boroviček. Tihle výrostkové ovšem byli agresivní a  na všechny otázky odpovídali pokřikem "Vo co ti de ...?" a "Chceš mít problémy...?". Blahoslavení chudí duchem ... Tehdy jsme policii telefonicky volali ... no a stalo se něco? Nic.  A tady by člověk starající se o pořádek v cizím městě nejspíš vzbudil nevoli na všech stranách. Chjo ...

Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

JL