Z
úst politiků jsme ještě nedávno slyšeli, že nás
krize nezasáhne, nebo že se už co nejdříve odrazíme
ode dna a spoustu dalších prázdných slov. Žádný člen
vedení jakékoli organizace dnes nemůže bez rizika
říci pravdu. Bojí se, aby mu nadřízený neřekl: „Když
nevíš, jak řešit propad, nepotřebuji tě.“ Tak to
samozřejmě bylo i dříve. A totéž mohou říci voliči
politikům. Pokud připustíme platnost Murphyho
zákonů, zvláště toho, že každý je povyšován až na
hranici své neschopnosti, a tam zůstane, nelze se
divit, že nikdo včas nereagoval na dění v USA,
zdražení hypoték, snížení cen nemovitostí a další
varovné signály. Ti, kteří z nějakých důvodů nebyli
schopni splácet hypotéky, samozřejmě vlivem poklesu
cen nemovitostí nemohli uhradit své závazky jejich
prodejem a dostali se do ekonomické pasti.
Zkusme se podívat do historie a porovnat ji se
současností. Ve dvacátých letech minulého století se
ekonomice dařilo. Životní úroveň rostla rychleji než
příjmy, nákupy na splátky a úvěry měly zelenou.
Mnoho investic ovlivňoval cizí kapitál, vzniklo
mnoho různých investičních trustů. Pak postupně
zbankrotovalo 40% amerických bank a vlivem celních
bariér, jimiž USA chránily své hospodářství, krize
přeskočila do Evropy a ostatních částí světa.
Největší krize minulého století, která začala
burzovním propadem téměř o 25% v roce 1929, byla
nazvána „černým pátkem“. V průběhu následujících tří
let byly v akciích ztraceny obrovské hodnoty.
Velmi přesný výrok Tomáše Bati z roku 1932 do
posledního písmene platí i pro současnou krizi: „To,
čemu jsme si navykli říkat hospodářská krize, je
jiným pojmenováním mravní bídy. Mravní bída je
příčinou, hospodářský úpadek je následek. V naší
zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že
hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se
důsledku tohoto omylu. Potřebujeme mravní stanoviska
k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat
bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za
nic, nevydírat pracující… důvěra je věc osobní a
důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním
příkladem.“
Nemá význam zabývat se další krizí z roku 1987. Nějak jsme ji tady ani nezaznamenali. V RVHP byla jiná tvorba cen, jiný systém. Například cena ropy se stanovovala pětiletým průměrem na světových trzích, a proto se její ceny měnily jen pozvolna. Obchody probíhaly na základě dlouhodobých smluv. Různé parazitující fondy prakticky neexistovaly.
Domnívám se, že soudní lidé o současném mravním úpadku nepochybují. Kolik firem zaměstnává lidi za minimální mzdu, s cílem odvádět za ně co nejmenší sociální a zdravotní pojištění, a tak zvyšovat svoje zisky? Dalším problémem je zaměstnávání „načerno“, hlavně cizinců. Nedaří se likvidovat nelegální tržnice a v ekonomická truhlici zejí obrovské díry, jimiž unikají prostředky do zóny šedé ekonomiky. Načerno zaměstnaní lidé snad ani neuvažují o budoucím starobním důchodu. A kontrola? Když úředník dostane funkci, vymyslí si tabulku, a mnoho dalších pracovníků pak vyplňuje nesmysly. Narůstají zbytečné činnosti, které pak musí kontrolovat další...
Při vichřici spadne strom a zapracuje „major Terazky, všechno popílit“. Podívejme se na množství zbytečných a nesmyslných činností, ale loby je loby. Musí následovat kontroly, revize a další kontroly kontrol. Vždy se objeví nový návrh jakéhosi nesmyslného zákona, který bez použití selského rozumu projde.
Zamyslete se nad reklamami nabízejícími 70 000 Kč jen za 999 Kč měsíčně. O tom, kolik měsíců a kolik nakonec zaplatí, dost hodně lidí vůbec nepřemýšlí; splácejí tu předchozí další půjčkou, a tak upadají do pasti. Nepatří snad lichva také do kategorie mravního úpadku? Finanční ústavy půjčí podnikateli milión a očekávají během několika let zpět milión navíc na úrocích. Je tedy dáno, že bohatí bohatnou, protože peníze dělají peníze. Ze všech ekonomických transakcí tvoří více než 90% spekulace s měnami a komoditami, jen ne řádný obchod. Zvyšovat produkci nemá v podstatě smysl, protože pro nadvýrobu by nebyl odbyt. Kdosi to, v čem žijeme, nazval „velkou pyramidovou hrou“, a ne ekonomikou, a že se budeme nuceni znovu naučit dělat opravdu něco skutečného bez centrálních bank a korporací.
Jeden uznávaný ekonom konstatoval, že „krize vyvěrá
z dvaceti let šíleného přežírání, šílené
nadspotřeby“. V USA, ale i v Evropě a u nás, jsme
spotřebovali víc, než jsme si mohli dovolit. Rodiny,
podniky, banky, státy… všichni dělali dluhy. Makáme
jako zdivočelí od rána do večera v práci, kterou
nemáme rádi, protože si chceme koupit věci, které
nepotřebujeme.
Zkusme se podívat na veřejný dluh některých zemí, který se udává v % HDP. To také napovídá mnohé. Jeden z nejvyšších dluhů, šestý v pořadí, má Itálie, Řecko je osmé, šestnácté Maďarsko, Německo dvacáté, dvacáté druhé prý jsou USA. Česká republika je až na sedmdesátém pátém místě, na sto osmnáctém Rusko a na sto dvacátém pátém Estonsko. Bereme si za vzor USA, zemi, v níž přibližně 40% obyvatel nemá na zaplacení sociálního a zdravotního pojištění. Podle posledních zpráv je v této zemi nejvyšší nezaměstnanost za posledních 25 let, počet zabavených příbytků roste a výstavba obytných jednotek se propadá na nové minimum. Veliký problém nastane také v Německu, zemi vysoce závislé na průmyslové výrobě. Již dnes je v eurozóně průměrný pokles o -4,6%, v samotném Německu ale již -7%.
Nepokoje předznamenávají jen počátek velkého problému a postupně ruku v ruce se sociálními nejistotami a nezaměstnaností porostou. Vlády Islandu a Lotyšska už byly svrženy. Sudem prachu je především Velká Británie a zdá se, že doutnák je tam již zapálen. Problémy ve Francii také nebudou daleko a lze předpokládat, že to může být začátek laviny. Nedávné vážné nepokoje v Řecku a Maďarsku máme dosud před očima. Itálie nepotřebuje komentář, proti úsporným opatřením protestují Irové. Pozorujme, co bude po pádu české vlády. Na povrch začnou vyplouvat informace, které budou hýbat veřejností. Milióny lidí v Evropě upadnou do bídy, protože nenajdou zaměstnání. Slova podnikových manažerů o „částečném“ propouštění jsou jen dočasný, utišující lék.
Podle posledních informací poklesla výroba automobilů v ČR o čtvrtinu. Je nutné si uvědomit, že komponenty pro automobily vyrábí mnoho dodavatelů a i jejich výroba musí klesnout o stejnou výši. Když se propadne výroba a počet zaměstnanců poklesne, trpí i pomocné provozy, například stravovací snížením počtu obědů a následně i počtu zaměstnanců tohoto sektoru. Samozřejmě klesne i počet cestujících u ČD, což zvýší jejich propad a dále omezí počet spojů. Očekávejme, že prudce poklesne i platební kázeň a hodně podniků zbankrotuje. Je to jako řetězová reakce. Lze odhadnout, že nezaměstnanost u nás koncem roku vystoupí nad 10%. Jestliže poklesne výroba v kterémkoliv velkém podniku pod určitou hranici, budou náklady na provozy závislých podniků tak vysoké, že se vše zastaví. To je ekonomický zákon. Obnovení provozu takového podniku je nesmírně složité, a pokud dojde k prodeji některé jeho části nebo technologie často už nemožné.
Sledujme vývoj situace v zemích, které nejsou členy
EU, jako Norsko a Rusko. Tyto státy jsou v oblasti
základních potřeb, surovin a energie v podstatě
soběstačné. Velice zajímavé je sledovat úvahy
Vladimíra Putina o ose Berlín, Moskva, Peking a
Tokio. Realizace by postavila dolar do role vedlejší
měny. Americkému prezidentovi v Moskvě moc lehko
nebude. Zkusme se zamyslet také nad dalšími
souvislostmi. Nová ekonomika podle představ
Vladimíra Putina by přešla na barterový obchod,
který byl vždy velice zajímavý a – s troškou
nadsázky – nepotřebuje banky.
Některé reakce evropských i našich představitelů vyvolávají nepříjemné pocity. Proto jsou důležité volby do EP. Prosím, zamyslete se důkladně nad kandidáty, které chcete volit. Vždyť nás budou zastupovat a rozhodovat o nás. Vzdělání a inteligence, jak vidíme, jsou rozdílná kritéria. K řešením je potřebný hlavně zdravý selský rozum. Doporučuji znovu se vrátit k slovům Tomáše Bati, a pak číst dál.
Zamysleme se nad tím, kde končí nemalá část prostředků, které poskytují jednotlivé země na „sanaci“ bank. Samozřejmě v odměnách manažerů, kteří mají na krizi lví podíl. Prostě v kapsách bankrotářů. Co je světu platné, když některý z původců krize spáchá sebevraždu. Ostatní pokračují, nepřekročí hranici své neschopnosti, jsou zaslepeni penězi nebo dokonce nevědí, co činí. Má tedy vůbec nějaký význam, aby lidé zlákaní vidinou zisků vkládali své úspory pod vlivem reklam do pochybných fondů? Podívejte, jak banky čile nabízejí půjčky, a jak se předstihují ve výši úroků. Je to skutečně cesta do pekel.
Zkusme se zamyslet nad takzvaným „šrotovným“. Samozřejmě jsou tu lidé, kteří nutně potřebují nové auto. Podívejme se však na souvislosti. Vláda vydá 3 miliardy korun, ale více než 40 miliard budou muset ze svých mnohdy životních úspor sanovat lidé, kteří na to skočí. Vždyť se jim z peněženek vytratí jejich zajištění. Nevadí, vezmou si půjčku od nějakého fondu – ale ten jim pak třeba vezme střechu nad hlavou. Chaos, který v souvislosti s exekucemi známe z medií, navíc dokáže uvrhnout do bídy i ty nevinné.
Ano, ekonomika se ještě chvilku bude točit dál. Bude ještě chvíli trvat, než se začne propadat sledovaný ukazatel spotřeby domácností. Je těžké vzdát se navyklého standardu.
Tomáši Baťovi jsou připisována i následující slova: „Když reklama kýchne, musí zákazník dostat rýmu.“
K různým výrobkům vám dnes nabízejí darem počítače. I toto je forma agresivní reklamy. Uvědomte si, že tyto počítače asi ležely ve skladech a klesla poptávka. Obchody s těmito dárky ovšem v žádném případě nejsou ztrátové.
Lidé si donedávna brali vysoké půjčky, třeba i na nákup vánočních dárků či dovolenou. Jak by si dnes mohli rychle odříci nové mobily, hovorné a nákladný způsob života? Jak asi zní titulek v tisku, „Mít pohádkové bohatství je někdy stejně velká starost, jako ho nemít vůbec“, nezaměstnaným?
Lidem, kteří upadnou do ekonomických potíží, nezbude než se s tím naučit žít. Ti, kteří zaměstnání neztratí, pojedou dál a budou se na ně dívat pohrdavě shora. „Socky…“
Smysluplné zadlužení státu nespočívá ve výdajích na sanaci bank, výrobu na sklad a podobné aktivity. Smysluplné je snížit nezaměstnanost budováním silnic, dálnic, čistíren odpadních vod, zateplováním objektů s cílem snížit energetickou náročnost a podobnými aktivitami.
Takové zadlužení cestou do pekel rozhodně nebude.
JL - převzato ze stránek WM magazínu
Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...
