 |
Nevím, ale třeba vám nic z toho, o čem budu psát, ani jako barbarství připadat nebude. V dnešní době se takové věci berou většinou jako normální jevy, nad kterými se moc lidi nepozastavují. Mají přece spoustu své práce a vlastních starostí ... Také já nejsem žádný profesionální činitel, ekolog či funkcionář a všechno, o čem na těchto stránkách píšu, hodnotím podle svého, jak s oblibou říkám, "selského rozumu". Nikoho tedy nenutím, aby se mnou souhlasil nebo to bral nějak oficiálně. Prostě předkládám informace - a naložte s nimi, jak uznáte za vhodné ... toť vše.
Ale o co vlastně jde. Začal jsem popisovat Polabskou cyklostezku otevřenou v úseku Toušeň - Brandýs nad Labem - Kostelec nad Labem vloni na podzim. A ono se to ukázalo jako téma košaté. Zpočátku to měla být jen upoutávka s pár obrázky, ale ony jsou různé zajímavosti kolem a také je tu pár historických pozoruhodností ... a také ... a ještě ... Takže těch pokračování bude asi povícero, leč při doplňování materiálů jsem narazil na pár záležitostí, které mě z euforie nad pěkným svezením po hladkém asfaltu stezky posadily pěkně tvrdě na ... no víte sami, na co asi ...
První věcí, která mi tak trochu vyrazila dech, byla úprava tak zvaného Ostrůvku, aby přes něj cyklostezka mohla pokračovat tak, aby se vyhnula hlavní silnici i pobočným komunikacím. V této chvíli totiž, ač nominálně hotova, vede v Brandýse kolem Labe po náhradní trase.
Jako Ostrůvek je označován umělý ostrov, který vznikl mezi hlavním ramenem Labe a mlýnskou strouhou, zajišťující odvod vody druhdy pohánějící jedenáct vodních kol brandýského mlýna. Počet těch kol píšu schválně slovy - opravdu jich tam měli tolik a býval to největší mlýn na středním toku Labe. V dobách minulých se tu vybudoval umělý kanál pro vodní slalomáře a na Ostrůvku samém také mládežnický klub. Před válkou tu bývalo centrum nedělního letního společenského života - bývala tu taková ta starosvětská dřevěná plovárna a ještě moje máma vzpomíná, jaké se tu pořádaly na loďkách benátské noci s ohňostrojem.
To všechno tak trochu zaniklo a tak trochu zpustlo (kromě toho klubu) a Ostrůvek půvabně zarostl stromovím; stále však sloužil a slouží jako cíl nenáročných rodinných výletů do lůna přírody. Jak to tu vypadalo donedávna, ukazují následující obrázky.
|
 |
 |
 |
 |
Nebyla to tu žádná divočina, ani stromy nevypadaly na to, že by zlomyslně chtěly padat na hlavy kolemjdoucích. To ovšem nemůže posoudit laik jako já ... samozřejmě. Žila tu také velká kolonie nutrií, kterou chodili rodič hlodavců se neštítící s dětmi pozorovat a krmit.
A pak sem jednou přijdete - a vypadá to tu takhle ...
 |
 |
Pravda, místním tiskem proběhly zprávy o jakési revitalizaci a o tom, že pokáceny budou jen stromy nemocné a ohrožující pocestné. Ale tohle vypadá spíše jak holoseč. Všimněte si, že se naprosto ztratily ty velké a vzrostlé stromy. No, snad byly opravdu nemocné ... Opravdu? Dřevo z pokácených stromů se rychle odváželo pryč, ale něco málo tam zůstalo. Ať se dívám jak se dívám, nikde nic prohnilého nebo jinak nemocného nevidět. Posuďte to, prosím, se mnou - a že to musely být stromy ...
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Samé zdravé kmeny. Není vám nad tím do breku? V těchto případech se z oficiálních míst tvrdívá, že strom byl nemocný, napadený, ztrouchnivělý a podobně ... zrovna metr nad místem, na které se díváte. Jaká to náhoda, že zrovna ta provinilá část už někam zmizela. A kampak asi to všechno krásné a zdravé dřevo putovalo?
Snad se tu vysadí nové stromy. Doufejme ale, že to nedopadne jako v tomto městě o kus výše, v Tylově ulici, která kdysi bývala plná krásných japonských třešní. Psal jsem o tom před časem v článku Růžová rána barbasky pohřbily motorové pily. Z aleje nádherných stromů zbylo dnes jen torzo - asi pětina, odhaduji - a letos zmizely další stromy. Pravda, místo vykácených stromů sem byly vsazeny stromy jiné - bohužel jakési podivné jeřabiny. Z těch přežilo jen několik a z jedné strany zanedlouho zmizely úplně. Od té doby je ulice smutná a žalostná na pohled.
Letos byly stromy "odborně" prořezány. Odborně tak, že se prostě uřezaly větve, kam se dalo dosáhnout a zbytek se ponechal osudu. A to, že některé z výše položených větví si tam ve větru brnkají o dráty elektrického vedení, evidentně nikomu nevadí.
Ale jak jsem předesílal - nejsem odborník, nerozumím tomu, jak se mají takovéto stromy prořezávat a odborně likvidovat. Myslím si však jen, že by příslušní odborníci měli nastudovat článek o tom, jak se v amerických městech chystají "vysadit" 250 000 umělých stromů, které by měly - jsouc poháněny fotovoltaicky - zachycovat a likvidovat oxid uhličitý. To by byly stromy podle gusta dnešních technokratů. Bůh nás před nimi ochraňuj ...
Druhým z malých barbarství je, tedy alespoň z mého pohledu, likvidace torza kamenného záplavového mostu v lužním lese Hluchov. Zde byly v rámci rekonstrukce mostů mezi Brandýsem nad Labem a Starou Boleslaví objeveny zbytky kamenného mostu, který je dílem italského stavitele Mattea Borgorelliho a byl postaven zřejmě v letech 1568 až 1572. Při rekonstrukci stržený současný most skrýval zbytky několika oblouků, vyklenutých z kvádrového pískovcového zdiva. Je patrné, že ve své době patřil k největším mostním dílům v Čechách. V dnešní době by se tedy řadil k nejstarším silničním mostním stavbám u nás.
Bohužel - by se řadil, kdyby ... Nejprve totiž zavládla euforie, jak bude starý most zakonzervován a zpřístupněn po dostavbě nového mostu přímo pod ním, jako magnet pro turisty. Proč ne, jsou tu přece místa, kudy doslova kráčely dějiny.
Takto vypadaly části historické památky po očištění v září roku 2009.
 |
 |
No a pak se zbytky mostu staly přítěží. Následující obrázky ukazují stav v červnu roku 2010 ...
 |
 |
... a zde je pohled na téměř ta samá místa těsně před Vánoci 2010.
 |
 |
A když jsem ke zbytkům přišel v březnu roku 2011, naskytl se žalostný pohled na popraskané a rozpadající se zdivo. Zvláště je to patrné na obrázku vlevo. Oblouk na druhém obrázku sice vypadá ještě solidně, ale zdání klame.
 |
 |
Zde jsou jednotlivé části historického skvostu trochu blíže a detailněji. Všimněte si puklin ve zdivu, které tam původně nebyly - ale dá se celkem logicky očekávat, že se teď budou dále rozšiřovat a nakonec se nechráněné zdivo rozpadne a dobrovolně tak ušetří všem zainteresovaným rozpaky nad tím, co dál.
 |
 |
 |
 |
A zde vidíte důvod toho, že tu ještě nestojí žádný most, ač dávno měl. Po zbourání starého mostu - a odkrytí zbytků historického zdiva - byly vybetonovány opěry pro budoucí nový zátopový most. Od té doby se tu zastavil čas. Historické zdivo převyšuje novou konstrukci a s jeho záchranou se nespěchá. Důvod je jako obvykle jednoduchý - nejsou peníze. Jako všude a na všechno. Je tu prý dokonce návrh, aby se staré zdivo zase pěkně zahrnulo do země, což ho zakonzervuje nejlépe ... Nejsem samozřejmě odborníkem na konzervace historických památek, ale přijde mi to prostě jako opravdu velice barbarské řešení. Nebylo by bylo bývalo schůdnější prostě ty zbytky mostu přesunout o pár metrů z trasy nového mostu, tam postavit znovu a tak, aby vydržely zase nějaký ten rok ... opatřit tabulemi s povídáním, nějakou tu lavičku, cestičku ... a mohla tu být klidně i celá naučná stezka. Ale jak se zdá, most už se na to nemohl dívat a rozpadne se dobrovolně a sám. Není to škoda? Nebo ještě nakonec přece jen zvítězí zdravý rozum?
 |
"Dnešek" je nakloněn všude nasázet krabice supermarketů, udělat k nim gigantická parkoviště a ornou půdu neprodyšně zaplácat jak kravinci krychlemi skladišť a "logistických středisek". Zůstane ale něco z toho jako odkaz pro budoucí generace, něco na co bychom mohli být pyšní již dnes a říkat si, jak jednou ti naši pravnukové budou čubrnět, jací jsme byli kabrňáci? Asi velice těžko. Tady byla možnost - a možná trochu ještě je - alespoň ukázat těm, co přijdou po nás, co dokázali naši a jejich předkové. Aby si jednou nemuseli přečíst, že tady by byli mohli shlédnout něco, co ale již neexistuje, neb jejich prapředkové byli ťulpasové.
Také o železném mostu přes hlavní koryto Labe jsme už psali v tom výše zmiňovaném článku. Jeho dny jsou ale již sečteny a začíná se s likvidací. Více si můžete přečíst v článku Most z roku 1878 je určen k demolici.
Ten most tam stál 133 let a mohl by stát ještě dále - ať tam nebo někde jinde. Byl však hanebně zanedbáván, takže ho koroze již poznamenala. Ale přesto se domnívám, že železná konstrukce není poškozena ještě nijak fatálně a že kdyby se rozebral - pokud by to šlo - na menší díly, dal by se po řece snadno převézt někam, kde most nemají a byli by rádi i za takový, který by umožnil lehčí dopravu. Pomineme-li dálniční most na R10, pak nejbližší mosty jsou na jedné straně v Kostelci a na straně druhé až v Lysé. Ale tady se prostě hezkých pár tun kvalitního železa změní ve šrot a výtěžek ... kdo ví, kam s a komu se dostane. Je to krátkozraké řešení, leč heslo "po nás potopa" je hnací silou dneška.
 |
Vlk Samotář (JL)
Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...
