 |
 |
Po nedávné výstavě impresionistů ve Vídni nám soused, tentokrát Německo, nabízí další výstavu "pro labužníky". Až do 15. března tohoto roku můžete navštívit v Umělecké a výstavní síni v Bonnu (Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn) výstavu Gandhara - buddhistický odkaz Pákistánu (Gandhara – Das buddhistische Erbe Pakistans).
|
|
Většina exponátů je dokladem míšení náboženství a kultur tak, jak se zde
střídaly řecké, římské a asijské vlivy. Oblastí totiž procházela slavná
Hedvábná stezka...
Část výstavy je věnována výpadům Alexandra Velikého do této oblasti a šíření
gandharské kultury napříč Afghánistánem a střední Indií. Z více jak tří set
vystavených objektů zaujmou především mistrovsky ručně propracované detaily
reliéfů z tmavé břidlice a zlaté skvosty. Nevšedním exponátem je první dochovaná
soška Buddhy z období Kušánské říše. Buddha je oblečen do roucha, které
nápadně připomíná římskou tógu. Antické vlivy je možno vystopovat i na
vystavených mincích a dalších předmětech.
Další expozice nabízí 3D vizualizaci zrekonstruovaných Buddhových soch z
Bamlyanu, zničených v roce 2001 bojovníky Talibanu. Architektonickou ukázkou
gandharského stavitelství je počítačová animace buddhistického klášterního
komplexu Takht-i Bahi (z 1. století n.l.), jehož zachovalé zbytky dodnes
stojí na hřebeni hory nedaleko Takšašily. Také na jeho početných stavbách
nalezneme pospolu indické, bráhmanské, védské a korintské prvky.
 |
 |
Gandhara se jmenovalo starověké království, které se mezi cca 6. stoletím
před naším letopočtem do 11. stoletím našeho letopočtu rozkládalo na území
dnešního severního Pákistánu a východního Afghánistánu. V době mezi 1. stoletím
př.n.l. a 5. stoletím n.l. dosáhlo pod vládou dynastie Kušánců svého
největšího rozkvětu a slávy.
(Avšak osídlení oblasti lze vystopovat až do pravěku, do doby kamenné. V
jeskyních Sangao byly objeveny kosterní pozůstatky i kamenné nástroje, jejichž
stáří bylo odhadnuto na patnáct tisíc let.)
Hlavním městem Gandhary byla Takšašila (nebo i Takkasila, Taksila, Takshashila, anglicky Taxila), ale někdy jím bylo i město Purušapura (dnešní Pešavar). Na rozsáhlém území (25 kilometrů čtverečních) se v současné době nachází významné archeologické památky. V roce 1980 byla tato unikátní lokalita zařazena organizací UNESCO na Seznam světového dědictví.
Legenda vypráví, že Takšašilu založil indický král Takša, vládnoucí
starověkému království Takša-khanda. Samo slovo Takšašila v sanskrtu znamená
doslova: náležející králi Takšovi.
V Takšašile se křižovaly tři důležité obchodní stezky: královská stezka z
Pataliputry, stezka vedoucí od Baktrie, Kapisu a Puškalavati a třetí stezka
jdoucí přes Kašmír a centrální Asií k horskému pásmu Khunjerab, aby se pak
napojila na Hedvábnou stezkou.
Ve městě Purušapuru se nacházel důležitý buddhistický chrám, kam přicházeli
poutníci i z velmi odlehlých končin země.
 |
 |
Kolem roku 518 před naším letopočtem se Gandhara stává součástí
Achaimenovské říše, jejímž pánem je perský král Dareois Veliký.
Během 4. století př.n.l. zabírá Gandharu Maurijská říše a za vlády krále
Ašoky (273 - 232 př.n.l.) se stává z Takšašily centrum hinduistické a
buddhistické vzdělanosti. Žili zde největší učenci své doby. Jedním z nich byl i
brahmánský učenec Čánakja, známý též jako Višnugupta či Kautilja (350 -
283 př.n.l.), který zde působil dlouho dobu jako učitel na univerzitě. Je
autorem jednoho z nejstarších spisů o správě a uspořádání státu.
Ve dvacátých letech 4. století několikrát gandharské území spolu s dalšími
dobývá a obsazuje Alexander Veliký se svým vojskem.
Po dobytí četných indických území, řecko-baktrijský král Démétrios I.
Baktrijský zakládá kolem roku 180 př.n.l. poblíž Takšašily nové hlavní město
svého království. Jmenovalo se Sirkap, což znamená uťatá hlava, a
souvisí to s mytologií o zlém démonu, který žil v těchto končinách. Ten byl za
snězení lidského těla zabit hrdinou jménem Rasalu.
Toto království existovalo přibližně v letech 180 až 10. př.n.l. avšak po roce
170 se rozpadlo na několik menších, kde vládlo za tu dobu více jak třicet
helénských králů, kteří se mezi sebou neustále hašteřili. Jedním z nich byl i
indo-parthský král Gondophares, který učinil Takšašilu opět hlavním
městem říše. Během staletí se Řekové a Indové promísili, stejně tak jejich
jazyky a náboženské zvyky. Proto socha prvního gandharského Buddhy v sobě
spojuje prvky řecké - zřasené roucho, rovný nos, klasické tvary obočí a rtů, s
indickými - oválný tvar obličeje, výrazně protáhlé ušní boltce, úpravu vlasů a
typické znaménko na čele.
Časem však převládl nad ostatními náboženstvími islám a ten zakazuje výtvarné
zpodobňování lidi.
Úpadek Gandhary nastal v 5. století, kdy celou oblast dobili Hepthalité,
kteří odmítali buddhismus a následkem toho ztratila Takšašila na svém významu.
Od 2. století př.n.l. sem pronikaly kmeny Skythů a později Jue-čonů,
a Řekové byli z území úplně vytlačeni.
V 1. století našeho letopočtu se Takšašila stává centrem Kušanské říše
(78 př.n.l. až 230 n.l.), která se rozkládala na území dnešního Afghanistánu,
Tádžikistánu, Pakistánu a v severní Indii sahala až k řece Ganze. To je doba
největší slávy a rozkvětu tohoto města.
Gandhara přestala existovat po roce 1021, kdy sem vtrhlo muslimské vojsko pod vedením sultána Mahmuda z Ghazny (971 - 1030); území bylo připojeno ke Ghaznovské říši.
 |
 |
V polovině 20. století v oblasti okolo Takšašily vedl britský archeolog John
Marshall archeologický průzkum, který trval dvanáct let. Vzniklo zde muzeum se
sbírkou gandharských vykopávek, s velkou expozicí gandharského výtvarného umění.
Jsou to zejména díla s buddhistickou tematikou, ale silně ovlivněna řecko -
římským uměním, což je nelépe vidět na gandharských sochách, jejichž tělesné
proporce jsou řecké, avšak pózy indické. Velkým přínosem bylo zobrazování Buddhy
v lidské podobě.
V archeologicky prozkoumaném území se nachází odkryté a částečně opravené ruiny
buddhistického kláštera Jaulian v Taxile, částečně zrekonstruované zbytky
kláštera Mohra Moradu, a torzo klasického řeckého chrámu Jandial
mezi odkrytými základy řeckého města Sirkap.
 |
 |
Pokud byste výstavní expozici ve Vídni zmeškali, nic není ztraceno, neboť výstava se přesune do Berlína. Otevřena bude od 9. dubna do 10. srpna 2009 ve výstavních prostorách Martin-Gropius-bau, Berlin.
Zpět na Milníky v řece času
VEZA