 |
 |
Jak jsem se zmínil v jednom z předchozích článků - Druhé šumavské putování do Bavor, tak jsem cestou zpět narazil na něco zajímavého. Asi tak kilometr mi zbýval k rozcestníku Tmavý potok u Javoří pily, když tu mi něco padlo do oka. Neee, nebylo to semínko ze šišky hozené zlomyslnou veverkou, ale jakýsi technologický prvek, jakoby se mihl mezi smrčky. Připadalo mi to jako stavidlo. Nesmějte se, neměl jsem vidiny z únavy po cestě - on tam na patřičném místě tekl potok, takže proč ne stavidlo. Prodral jsem se smrčím a mokrou travou a spatřil něco, co muselo kdysi být takovým malým vodním dílem.
|
|
Ono to nebylo jen betonové přehrazení Javořího potoka. Pod tím, co jsem považoval z cesty za stavidlo, totiž s hukotem mizela voda někam dolů. A vlevo pod smrčkem ležela jakási poměrně velká armatura - zbytek jakéhosi regulačního prvku či co.
 |
 |
No akdyž člověk poodstoupí a trochu nechá pracovat fantazii - tohle určitě bývala hráz, dnes uprostřed protržená. A to "stavidlo" zřejmě ovládalo její základovou výpust. Ještě pohled dozadu ... a tohle všechno asi bývalo zatopené vodou. Kam až, kdo ví - ale to by se dalo odhadnout Ale je po vydatném lijáku a ta tráva je nepříjemně mokrá ... :-)))
 |
 |
Na levém obrázku dole stojím na místě, kde rostou ty vysoké smrky na obrázku vlevo nahoře. Teď je dobře vidět "průřez" bývalým tělesem sypané hráze. Podle těch malých smrčků by se dalo odhadnout, jak dlouho tu rostou a tedy jak dlouho je hráz protržená.
 |
 |
Ještě zbývá vyřešit záhadu, kam to mizí ta voda u "stavidla". Stačí se prodrat pár metrů po proudu a vše je jasné. Betonová výpust ústí hned pod hrází a voda z ní vesele vytéká zpět do potoka.
 |
 |
Zbývá si odmyslet ty smrčky uprostřed, pomyslně dosypat odnesený materiál a máme představu, jak hráz asi vypadala. A také představu o tom, jak si příroda umí krásně poradit s důmyslnými lidskými výtvory.
 |
 |
Co tu tedy stávalo, to by při troše dobré vůle bylo jasné. Ale kdy a proč to tu bylo postaveno? Napřed jsem zajásal, že mám před sebou jednu z klauzur, tedy nádrží, které zadržovaly vodu, která se pak využívala pro posílení průtoku Vchynicko-Tetovského kanálu při plavení dřeva. Prostě jsem našel Javoří nádrž a vymalováno.
Hmmm ... hledal jsem, hledal - jenže nikde jsem o žádné Javoří nádrži nenašel ani zmínku. Na mapách také nic. Ale co ta betonová výpust? A ta armatura? Ty určitě nepocházejí z dob inženýra Rosenauera (kanál vznikl v letech 1799 až 1800). Takže tudy asi cesta nevede.
Ne tak zcela dávno tu bývalo pásmo zakázané a o to více neprodyšně uzavřené, že nedaleko byla supertajná vojenská základna na Poledníku. Mělo toto vodní dílo něco společného s armádou, se zásobováním vodou? Armáda opustila Poledník po roce 1990, tomu by skoro mohla odpovídat výška stromů na hrázi - i malých smrků v později protržené části.
 |
Vyšlo najevo, že tomto místě - přes silnici kousek dál u lesa - stály od padesátých let 20. století budovy 6. roty 1. praporu 7. brigády Pohraniční stráže. Poté, co vojáci oblast opustili (1992?), byly budovy správou NP a CHKO Šumava zlikvidovány. Rota se začala se bourat v září 1999, bourání bylo ukončeno v červnu 2000. Důvodem likvidace byl údajně špatný stav objektů. Z celé roty zůstala pouze jedna, dnes pečlivě renovovaná budova (bývalé stáje a garáž), která v dnešní době slouží pro účely lesních dělníků.
Zdá se, že záhada je vyjasněna - úkolem hráze na Javořím potoce bylo opravdu zásobovat pohraniční rotu vodou. Ale kdy byla nádrž postavena, a zda opravdu sloužila vojsku od prvopočátku, to vám nepovím.
Takže ... zatím ponechám tuto "záhadu" ještě trochu otevřenou. Kdybyste někdo něco věděl více, napište mi, prosím ...
Zpět na Milníky v řece času
JL