Útok bolševiků na Zimní palác v Sankt Peterburgu je ruská verze útoku na Bastilu – hrdinské dobytí poslední bašty odstoupivší, pokrokem převálcované třídy. Tato verze je známá jako Velká říjnová socialistická revoluce.
Ve skutečnosti byl Zimní palác, stejně jako Bastila, převzat pokojným způsobem. V noci z šestého na sedmý listopad roku 1917 podle současného kalendáře ( podle starého ruského kalendáře to bylo v noci z 24. na 25. října) obsadili Leninovi stoupenci - aniž by narazili na nějaký významnější odpor - nádraží, poštovní úřady a mosty v Sankt Peterburgu. Chyběl už jenom Zimní palác, v němž sídlila prozatímní vláda Kerenského, ochraňovaná několika desítkami kadetů, oddílem kozáků a jedním ženským praporem.
Ráno 7. listopadu Lenin vyhlašuje tuto vládu za sesazenou a vyzývá ministry včetně Kerenského, shromážděné v Zimním paláci, aby se vzdali. Protože nepřichází žádná odpověď, pokoušejí se bolševici vzít palác útokem, avšak při prvním projevu odporu se stahují. K večeru 7. listopadu také ještě střílí z křižníku Aurora na palác salvu cvičné munice, podporovanou děly z blízké Petropavlovské pevnosti, avšak palác nebyl zasažen (jen dva z více než 30 výstřelů dosáhly teritoria paláce, aniž by způsobily nějaké velké škody). Rovněž několik oddílů Leninových rudých gard proniká během přestávky ve střelbě do paláce, okamžitě se však vzdávají, když narážejí na ozbrojené kadety.
Mezitím
se obránci, kteří ztrácejí odvahu v nepřítomnosti předsedy vlády (jenž v
přestrojení palác opustil, aby přivedl pomoc) rozhodují, že se přestanou bránit.
Vojenské jednotky se rozptylují, kozáci a dělostřelci jednoho děla stojícího na
nádvoří opouštějí palác a vmísí se do davu. V jeho zdech zůstává jen ženský
prapor a několik kadetů, kteří již nekladou žádný odpor. Rudé gardy a námořníci
se pozdě v noci přibližují k paláci povzbuzeni tím, že střelba není opětována a
otevřenými okny a nezamčenými branami pronikají do paláce, aniž by narazili na
odpor a bez jakéhokoliv boje se dostávají až k takzvanému Malachitovému sálu,
kde jsou shromáždění ministři a zajímají je. A teprve teď, když je jasné, že už
žádné nebezpečí nehrozí, vtrhává do komnat lůza, rabuje a rozbíjí nábytek, když
předtím znásilnila několik ženských stráží… Tak oslavují své velké, hrdinské
činy Leninovi revolucionáři!
Můžeme se jen divit, že 14 let po rozpadu SSSR trvá více jak polovina Rusů na oslavách výročí této pochybné Velké říjnové socialistické revoluce. Asi je to obraz myšlení současné společnosti, která se za tu dobu moc nezměnila a jen velmi pomalu uvyká novým poměrům a tomu, že už ve východní Evropě nemá Rusko vůdčí význam. Těch, co se s pádem komunistů nesmířili a uvítali by obnovu vlády KSSS je v současném Rusku ještě dost a dost. Proto si alespoň velkou pompézní oslavou každoročně sedmého listopadu chtějí připomínat „lepší časy“. Letos - 74 let po VŘSR - se podle výsledků ankety moskevského Centra Levada vyslovilo proti zrušení tohoto „monstrsvátku“ 63 procent dotázaných. Lenin v mauzoleu a dobytí Zimního paláce jim připomínají (ne)slavnou éru ruských dějin. Že zrovna na tohle neblahé výročí chtějí být hrdí – vždyť tato občanská válka pokračovala i pozdějším vyvražděním carské rodiny. Poslední ruský car Mikuláš II. a jeho žena Alexandra Fjodorovna, syn Alexej Nikolajevič a dcery Olga Nikolajevna, Taťána Nikolajevna, Maria Nikolajevna, Anastasia Nikolajevna byli zavražděni v Jekatěrinburgu na Urale v noci z 16. na 17. července 1918 bolševickým komandem. V roce 2000 Ruská pravoslavná církev oficiálně prohlásila posledního ruského cara Mikuláše II. a jeho rodinu za svaté.
Více informací:
Zpět na Milníky v řece času
VEZA