Čtvrtý díl seriálu článků o sv. Vintíři je věnován místu, které je spojeno s
postavou poustevníkovou nejtěsněji - horou Březníkem nad Dobrou Vodou, kde měl
Vintíř svou poslední poustevnu.
Hora Březník
Březník patří mezi šumavské "tisícovky" - jeho nadmořská výška je 1 006
m. Na stezce před Dobrou Vodou pod touto horou měl Vintíř svou poslední
poustevnu, ve které roku 1045 zemřel. Na vrcholu se tyčí skála, pojmenovaná
světcovým jménem, která skrývá překrásný výhled na panorama šumavských
hraničních hor. Skutečně jsem napsal slovo skrývá - výhled by tu byl, ale skoro
všude kolem ho zastiňují vzrostlé stromy, takže viditelný obzor je dán jen malou
výsečí směrem na Prášily. Nebývalo tomu vždy tak, jak ukazuje historický obrázek
z roku 1850.
Pozor na možnou záměnu jmen. Vedle Březníku s Vintířovou skálou existuje
ještě další Březník - ten je se svými 1133 m nad mořem poněkud výše a leží
zhruba 8 km od Modravy. Na jihovýchodním svahu Studené hory (1298 m) bývala
samota Pürstling, která ovšem zanikla ze stejného důvodu jako jiné osady, o
kterých si tu povídáme. Zůstala z ní jen hájovna, která v současnosti slouží v
sezóně jako hostinec a je zde také Informační středisko správy Národního parku
Šumava s galerií řezbářství. Část expozice je věnovaná Karlu Klostermannovi. V
blízkosti byla nedávno vytvořena tzv. zážitková stezka Proměna horské smrčiny. A aby
to tomuto Březníku nebylo líto, že nemá svého poustevníka, pyšní se jedním
zajímavým
nej - je s ročním úhrnem 1552 mm srážek považován za nejdeštivější místo v
republice.
Cesta na Březník a Vintířovu skálu
Východisek k cestě na Březník může být několik. Pokud jste však motorizovaní
a chcete návštěvě Březníku vyhradit tak dvě až tři hodinky, nabídnu vám možnosti
dvě; obě po značených turistických trasách.
Východiskem první z nich bude parkoviště v místě označovaném jako Rovina. Je
téměř na vrcholu stoupání silnice od Železné Rudy na Hartmanice - hned za ním se
vjede do lesa a silnice začne klesat k Dobré Vodě. Jako orientační bod by dříve
posloužilo torzo veliké stodoly, ta je však již zbourána. Na parkoviště se vejde
asi tak osm aut a je užitečné respektovat upozornění policie, abyste ve
vozidlech nenechávali cenné předměty. V těchto místech stávalo osm domů a
hospoda. Z bývalých stavení zbyly dnes již jen ty ruiny osamělé stodoly.
Z
parkoviště se vydáte po zelené značce do kopce, po polní cestě vysypané
světlým štěrkem (nepřecházíte silnici). Cesta vás po několika stech metrech
dovede k lesu a podél něj ještě kus k turistickému přístřešku, od kterého se vám
nabídne jeden z nejkrásnějších šumavských výhledů do českého vnitrozemí. K orientaci vám
poslouží schéma na desce s popisem kopců v dohledu, připevněné na blízkém
stojanu. Pokud je jen trochu příznivé počasí, neváhejte zde na chvilku zastavit
- z vlastního vrcholu Březníku toho moc neuvidíteí - kolem jsou vzrostlé stromy.
Zelená značka vás po několika desítkách metrů zavede na rozcestí, ze kterého se
vydáte vpravo po účelovém značení nyní přímo do lesa. Na kraji lesa minete po
pravici železný kříž a pak již jen nepříliš prudce stoupáte k vrcholu Březníku -
zabloudit nemůžete. Pořád rovně po cestě, až před sebou uvidíte kapličku a za ní
žulovou Vintířovu skálu.
Druhá cesta začíná na Dobré Vodě. Má výhodu, že se tu dá relativně bezpečněji
zaparkovat, ale zase je potřeba překonat poněkud větší převýšení. Je tu zase
leccos zajímavého k vidění. Turistická cesta vede mezi kostelem a kapličkou s
pramenem prudce vzhůru podél hřbitovní zdi, pak po louce s pěknými výhledy a
nakonec lesem, kde se úhel stoupání zmenší. Pokračujete stále lesem po značce asi necelý
kilometr - pak vyjdete na louku a na rozcestí se dáte šikmo vpravo -
nikoliv po cestě vedoucí zhruba rovně ke vzdálené poměrně velké budově - i když
i tam stojí za to se podívat, třeba na zpáteční cestě. Polní cesta vás dovede k
blízkému lesu a o kousek dál odbočuje vlevo cesta kolem kříže na Vintířovu skálu - zde se
vaše cesta napojuje na trasu popisovanou výše.
Vintířova kaple
V místech posledního Vintířova působení stávala kdysi dřevěná kaplička.
Původní kaplička, která vznikla na místě poustevny mnicha Vintíře, byla v
padesátých
letech zničena. Znovu byla vystavěna a vysvěcena v roce 1992, za přispění
obyvatel Hartmanicka a členů spolku sv. Vintíře z bavorského Rinchnachu. Nachází
se v těsné blízkosti Vintířovi skály.
Prostá kaple je ozdobená zvenku litinovým křížem; uvnitř je umístěna
soška Panny Marie a obraz světce. Kaplička se stává v posledních letech
pravidelným cílem česko-německých poutí. Osloví to tu ale asi každého. Je tu
prostě krásně.
Doktor Hašek a Eliška Hašková - Coolidge
Hned vedle kaple sv. Vintíře byla před pár lety umístěna kamenná deska, pod
níž leží urna s popelem Josefa Karla Haška. Doktor Hašek byl významnou osobností
politického a kulturního života. Jeho otce, jenž byl známým českým bankéřem a spolumajitelem Melantrichu,
popravili nacisté. Doktor Hašek po něm převzal vedení bankovního domu a počátkem
roku 1948 byl jako odborník na finance vyslán do Spojených států. Po únorových událostech roku 1948 se ale rozhodl, že v Americe zůstane. Rodině se za ním podařilo emigrovat
o rok později.
Na
desce je nápis:
JUDr. Josef Karel Hašek
1911 - 2001
Doktor Hašek se vlastní pílí
vypracoval na viceprezidenta International Bank of Washington. Založil zde vzdělávací organizaci, byl aktivním členem Československé
společnosti pro vědu a umění. Domů se trvale vrátil v roce 1998, zemřel v lednu 2001 ve věku 90 let.
Rodilých Čechů, kteří pracovali v Bílém domě, určitě není mnoho. Dcera doktora
Haška, paní Eliška Hašková - Coolidge zde působila rovných osmnáct let. Za tu
dobu se v Oválné pracovně vystřídalo pět prezidentů.... John F. Kennedy, Lyndon
Johnson, Richard Nixon, Gerald Ford a James Carter. Obstarávala jejich rozsáhlou
korespondenci, styk s veřejností, protokol - úkoly, na které se připravovala
studiem diplomacie na prestižní Georgetownské univerzitě. Dalších devět let pak
působila na vysokých postech na ministerstvu zahraničních věcí. V roce 1990 se
však vrátila do Československa a později byl jí a jejímu otci v restituci vrácen
rodinný majetek, do něhož patří i zámeček v nedalekých Kundraticích a blízká
Pustina.
Kundratický zámek
Ke Kundratickému zámku se dostanete z Hartmanic po modře značené
Klostermannově cestě. Kundratice jsou poprvé zmiňovány již v roce 1360
v souvislosti s rýžováním
zlata. Později zde bývaly statky drobné šlechty. Roku 1709 získal panství Kundratice koupí od Kolowratů
rod Villaniů. Za
stavitele dnešního zámku je pokládán baron František Karel Villani, kterého již
známe v souvislosti se stavbou kostela v Dobré Vodě. Roku 1840
byl zámek přestavěn do dnešní podoby. Villaniové vlastnili zámek až do roku
1861, kdy se majitelem stal Willibald Huttary.
O
svých pocitech v době, kdy jí byl zámek vrácen, říká paní Hašková - Coolidge:
"Asi úplně první pocit byl dost těžký, protože jsem viděla tatínka v slzách.
Když jsme přijeli do Kundratic a viděli tu devastaci, tak bylo doopravdy
těžké se udržet. Ale na druhé straně rodiče mne vedli k tomu, abych se dívala
spíš dopředu a byla optimistka a dívala se na tu pozitivní stránku věci. A
myslím, že jsem rychle našla cestičky, kde můžu využít znalosti, které jsem
nastřádala v Americe, abych mohla být trošku užitečná. Spojovat někoho s někým,
nějaké dvě dobré věci, jednu americkou a jednu českou. Já se vidím v roli
někoho, kdo umí spojovat lidi z těch dvou zemí a to strašně ráda dělám."
Je to velká výzva. Já postupuji pomalu a stále se učím. Dědeček zámeček
koupil, aby mohl zvát hosty z naší i zahraničních vlád. Byl finančním poradcem
prezidenta Masaryka a prezidentem české burzy. Jeho banka provoz zámečku ovšem
dotovala a já bohužel banku nemám. Ráda bych tam udělala středisko pro
vzdělávání ve věcech společenských, komunikačních a v životním stylu. Zatím tady
nic podobného není.
Snad to nebude znít příliš nadneseně - ale tento kraj jako kdyby tedy byl
předurčen k duchovnímu spojování lidí různých národností i vyznání. Vintířovy
tradice se dnes promítají na Dobrou vodu a ožívají i v práci paní Haškové -
Coolidge.
(Oba obrázky jsou převzaté z galerie
na stránkách paní Haškové
- Coolidge)
Zámek v létě 2007
Je tu ještě spousta práce ... ale zámek žije. Česká a Americká vlajka nad
vchodem, upravené okolí. Ve chvíli, kdy jsem tohle fotografoval, přijela parta
se sekačkami, odemkla si bránu a šla sekat trávu na nádvoří zámku. Dovnitř se
ovšem jít nedá - a o ostrahu se starají psi, kteří již na dálku vypadají
nekompromisně ...
Pustina v Pustině ...
Zámek v Kundraticích již má nejhorší dobu za sebou. Bohužel se nedá totéž
říci o jiné pozoruhodné stavbě, panské myslivně stojící v místech zvaných
Pustina a náležící ke Kundratickému panství. Obrázky jsou z let 2002 a 2006 -
ale pokaždé, když se sem podívám, tak mám strach, že ty čtyři bílé sloupy tu již
nebudou. O tomto místě jsem již psal v článku
Malý horror ze Šumavy ... Škoda toho místa - musí to být dobré místo,
vzhledem k velmi silnému prameni vody, který teď jen tak protéká sklepem.
rok
2002
rok 2006
2007
... obraz zkázy se nemění ....
Vintířova skála
Jménem Vintířova skála je označován skalní útvar na samém vrcholu hory
Březník. Možná se zamyslíte, proč Vintíř žil v poustevně na takovém na první
pohled nehostinném místě. Podle Pavla Kozáka, autora knížky Tajemná místa
Pošumaví, nebyla důvodem poustevníkovy přítomnosti obchodní stezka vedoucí
těmito místy, ale sama skála a její vlastnosti. Je to prý místo se silnou
energií, která světci mohla napomáhat přečkávat i nepříznivá období drsného
Šumavského podnebí. Někde tu má vyvěrat i pramen vody - ten se mi ale nepodařilo
najít i když jsem skálu pečlivě obešel, což tedy není, mezi námi, vůbec nic
jednoduchého.
Na vrchol vedou kamenné schody vytesané přímo ve skále. O jejich stáří jsem
se nikde zatím nedočetl - ale podle ošlapanosti již pamatují zřejmě více
návštěvníků než si dovedeme představit. Tady je zapotřebí dávat pozor, pokud je
po dešti nebo v předjaří, kdy je kámen pokryt námrazou. Vytesat něco takového v
žule muselo dát spoustu práce .... takže by stálo za to vědět - kdo, kdy a proč
... Je ovšem fakt, že když si odmyslíte stromy kolem, které tu opravdu nebývaly,
muselo to být ideální místo k pozorování širého okolí.
Poměrně prostorný vrcholek skály je tvořen dvěma vyvýšeninami, mezi které
ústi schody. Levá je vyšší a je tu jen holá skála, vpravo je triangulační bod,
krásný litinový kříž a také kámen se znaky K+V. Bývají tu také dvě
lavičky z ohoblovaných kmenů - podle toho, jak s nimi pracuje zub času.
O energetickém potenciálu vrcholu píše pan Kozák:
Je tu energetický bod, který je za patníkem s nápisem K+V. Kosmická a zemská
energie tu nejsou zvlášť silné, výsledná síla místa však ano. Možná k tomu
přispívá zbytková energie něčeho cizího, co skálu v minulosti navštívilo. V
každém případě je tu vertikální linie vzhůru do duchovního prostoru jako
pozůstatek někdejšího božiště.
Samotný bod však v tomto případě není nejdůležitějším prvkem. Tím je dálková
linie, na které leží. Jejími krajními místy jsou Praha a Niederaltaich. Směr z
kláštera na Dunaji přes Vintířovu skálu míří na pražské hradiště nad Novou Vsí,
kde lze také potvrdit jeho ukončení.Paralelně s ním však jde ještě mírně se
odchylující přímka, jejímž cílem je Břevnovský klášter ....
.... Linie je velmi silná a již na kraji lesa pod Březníkem ve směru do Čech je
široká asi 50 metrů a má zde přes dvacet rovnoběžek.
Psi prý vycítí místa
s pozitivní energií a lehají si na ně ... Benýskovi se tu asi opravdu líbilo ...
Dále pan Kozák vysvětluje, že Vintířova skála mohla fungovat jako
retranslátor, který zajišťoval překlenutí zalomení směru z Niederaltaichu do
Břevnova a zajišťoval tok informací mezi oběma benediktinskými kláštery. Vintíře
lze tedy ve světle takových poznatků považovat i za dědice druidských znalostí,
které však již v té době nesměly být užívány veřejně; proto se skrývaly pod
mnišskou kutnou ... I svatý Benedikt, zakladatel řádu, ke kterému Vintiř
příslušel, proklamoval jako jednu z hlavních povinností členů řádu pěstování a
rozvoj věd.
Z Vintířovy skály můžete rozhlížet směrem k státní hranici a spatřit
vrcholy Ždánidel, Dřevěné hole, Debrníku, Hůreckého vrchu, Polomu či blízkého
Vysokého hřbetu. Směr do Čech je zcela zakryt smrkovým lesem stejně tak výhled
směrem ke Kašperku či Srní.
Někdo bere mentální přenos myšlenek na dálku, princip ley-lines či
vyšší poslání megalitických staveb vážně a někdo ne. To je věc každého. Aniž
bych vás nějak chtěl ovlivňovat, tak si myslím, že pokud toto místo navštívíte,
budete se sem rádi při každé příležitosti vracet. Já tam byl snad desetkrát, ale
rád se vracím pokaždé, když se do toho kraje dostanu - prostě mě to tam
přitahuje ... Člověk odsud odchází bohatší ... někdo cítí, že se nabil energií,
jiný přemýšlí nad tím, jak to tu vypadalo před tisíci lety, kdy tu Vintiř
poustevničil, další zase instinktivně ztišil hlas před velebností šumavské
přírody. Prostě to tu je krásné.
Poustevník Vintíř
Hans Watzlik
Hojivou tišinou hvozdů
jsem navždy prostoupen,
odlehlostí těch šerav
chce večer být vykoupen.
Neklidem žhavých vášní
už netrápím se dnes
a mír nedal mi klášter:
až ten osamělý les.
Ať šílejí lesní rohy
v honbě za jelenem,
ať strojí se dole k válce
zas údolí zelené.
Tady se k mému prahu
jen soumrak prodere
a nad lesy v hvězdách se chvěje
noc v slávě veškeré.
I kdyby teď před mou poustkou
stál německý císař sám
a zval mě do světa nazpět,
já neznám už cestu tam.
Báseň je převzata
ze stránek Kohoutí kříž - originál Des Waldes Widerhall, s.
22-23, překlad Jan Mareš.
Vintířova skála po orkánu Kyrill
Skála skrytá na vrcholu Březníku ... napsal jsem v úvodu tohoto článku. Ale
to již není pravda. A nebyla to pravda již ani v době, kdy jsem tento článek
psal -- zhruba měsíc před tím totiž (v lednu 2007) orkán Kyrill těžce postihl
některé části Šumavy a způsobil rozsáhlé polomy.
Ušetřena nezůstala ani oblast kolem Vintířovy skály. Na jihovýchodní
straně se vytvořila mýtina velikosti ... no asi tak fotbalového hřiště, sahající
skoro až ke skále - jen pár stromů na úpatí zůstalo zachováno. Dřevo bylo již v
srpnu 2007, kdy jsou tyto záběry pořízeny, odtěženo, ale i tak je řádění živlů
dobře patrné. Kaplička pod skalou a les na této straně zůstaly běsnění orkánu
ušetřeny.
Přicházíte směrem od Pustiny .... zdánlivě je vše v pořádku, ale po několika
desítkách metrů les končí...
.... při pravém okraji obrovské mýtiny prosvítá masiv Vintířovy skály ....
Pohled z mýtiny k vrcholu skály ... a pak ještě jednou shora dolů,
zhruba do míst, odkud byl pořízen předchozí záběr.
Další díly:
Vlk Samotář (JL)
Zpět na Milníky v řece času
