 |
V našem kraji, kterému se říkává "střední Polabí", se osud k drobným lidovým stavbám zachoval mnohde macešsky. Zatímco v "pustinách" Šumavy se můžete toulat po lesích a leckde najednou objevíte drobné sakrální stavbičky - většinou různé křížky v místech, kde se kdysi křižovaly cesty či stály dávno zaniklé obce, v lesích kousek od Prahy takoá překvapení obvykle nezažijete. Ale občas se stane i to, že se dočkáte překvapení, které o to více potěší.
Tak jsem onehdy odpoledne jel vyvenčit kolo. Už jsem letos na jaře projel skoro všechny své oblíbené cesty a cestičky mezi Neratovicemi a Lysou nad Labem a chyběl mi jen úsek od Lhoty k Sojovicům. Ze Staré Boleslavi jsem tedy jel lesem na Lhotu, s cílem napojit se u jezera na červenou značku vedoucí do Hlavence, pak přes Kobylí hlavu, kolem Čtyřech kamenů do Podbrah a Sojovic.
A na lesním rozcestí poblíž Lhoty - mám na mysli jezero, ne obec; konkrétně tu odvrácenou část jezera u nudistické pláže, se přede mnou objevilo něco, co tu dříve nebývalo. Upravené prostranství se dvěma vysazenými lipkami a mezi nimi velký kříž na pískovcovém soklu. Dokonce kousek stranou stojí i tabule s obrázky a povídáním.
Na mapce je rozcestí označeno kurzorovým křížem.
|
Na informační tabuli se píše o snaze Bratstva Kobylí hlavy z Hlavence restaurovat zdejší památku - křížek vytvořený roku 1905, který v těchto místech stával od roku 1939.
 |
Bratrstvo Kobylí hlavy ... na první dojem se člověku vybaví Bratrstvo kočičí pracky z Rychlých šípů, ale tento spolek z Hlavence je jednoznačně kladný a pořádá různé akce, jejichž výnosy přispívá na takovéto účely. Proč Kobylí hlava? To je název vrchu nad bývalým motorestem U čtyřech kamenů - benzínovou pumpu postavenou vedle asi znají všichni motoristé jezdící po rychlostní R 10 na Mladou Boleslav. Hřeben od Kobylí hlavy se pak táhne až ke Hlavenci, na jeho konci pak obci vévodí bývalý lovecký zámeček Hubert.
 |
 |
Tabule instalovaná poblíž křížku popisuje jeho vznik a další osudy. Naštěstí se text vyskytuje v Hlaveneckém občasníku č.2 / 2010, takže jsem ho nemusel celý přepisovat ...
Kdysi stával v soukromém dědičném lese pana Jelínka „U Hulána“ kamenný kříž, který vyrobil sochař pan Strnad z Brandýsa nad Labem v roce 1905 a který pan Vojtěch Jelínek nechal v roce 1939 na toto místo přemístit z Kostelního Hlavna. Na začátku sedmdesátých let dvacátého století byly okolní lesy využívány Československou a Sovětskou armádou a pomník byl zničen.
Asi před dvěma lety se Bratrstvo Kobylí hlavy rozhodlo s laskavým svolením nynějšího majitele lesa, pana Josefa Františka Jelínka křížek obnovit. K tomuto účelu se začaly shromažďovat finanční prostředky ( například ze vstupného na Cestovatelský Hlavenec) a plánovat obnova. Byl osloven kameník pan Vaňousek ze Skorkova, aby podle dobových fotografi í a popisů křížek zrekonstruoval. Z původního pomníku totiž byla zachována pouze středová část. „Náhoda“ (a snaha paní místostarostky Smotla chové) tomu tak chtěla a v letošním roce dostala obec dotaci od společnosti T-Mobile na tuto akci a tak můžeme začít s rekonstrukcí již nyní. Pomník je v současné době již vyroben a připraven k instalaci.
A následuje dobrá zpráva ze stránek obce Hlavenec:
V sobotu 21.8.2010 se po 42 letech vrátil na své místo do lesa „U Hulána“ kamenný kříž. Původní kamenný kříž z roku 1905 byl prací sochaře Strnada z Brandýsa nad Labem. Porcelánovou tabulku s nápisem vyrobil pan Vlček z Křenku. V roce 1939 přemístil křížek z Kostelního Hlavna pan Vojtěch Jelínek do soukromého dědičného lesa „U Hulána“, „jako díky a vděčnost“.
Bratrstvo Kobylí hlavy začalo v roce 2009 připravovat opravu torza, které zbylo z křížku, po jeho stržení ruskými vojáky v roce 1968. Letos se obci podařilo získat grant na obnovu památného křížku a díky Nadací VIA z Fondu T-Mobile pro zaměstnance se celá oprava urychlila. Cílem projektu bylo obnovení historického místa v naší obci a zachování kulturního dědictví pro další generace.
Kamenické práce provedl pan Miroslav Vaňousek ze Skorkova, který také křížek usadil na připravený základ. V sobotu po poledni se sešlo několik dobrovolníků, kteří vyčistili okolí křížku od náletových dřevin, vysadili dvě lípy a oseli trávou prostranství před křížkem. Poděkování patří všem, kteří pomáhali s obnovou hlavenecké památky.
Na následujícím obrázku vidíte jak vypadá křížek po obnově - fotografováno v květnu 2011 a na obrázku vpravo je původní podoba křížku po osazení na toto místo v roce 1939.
 |
 |
Původní deska s nápisem bývala porcelánová - s tmavým písmem na světlém podkladu. Dnešní deska je černá s vyzlaceným písmem.
 |
Další akcí spolku má být úprava lesního rybníčku "U Hulána". Ten je dnes bez vody a uvidíte ho přímo od křížku - stačí se otočit.
Prostor rybníčku byl zcela čestvě - při prvomájovém úklidu obce - vyčištěn. Můžete si o tom přečíst rovněž na stránkách obce a prohlédnout si k tomu celou řadu obrázků. Zbývá otázka, kde se vezme voda ... potok tu žádný neteče. Ale když už tu rybníček bývával, asi v něm nějaká voda bývala. Tak se nechme překvapit. Rozhodně by takové místo jistě s povděkem přivítala lesní zvěř jako napajedlo. Nedaleko je sice veliké jezero Lhota, ale tam se teď musí platit vstup již i po 17. hodině - což nebývalo - a kde má chudák srnka vzít 30 Kč na vstup?
 |
Že tu býval prostor využívaný armádou, to mohu dosvědčit z vlastní zkušenosti. Byl jsem totiž kdysi na vojenském cvičení ve Kbelích ... bylo to, tuším, v únoru roku 1985. Na předposlední noc jsme měli avizovaný poplachový výjezd s nocováním v lese. Byly tehdy velké mrazy - kolem 20 pod nulou, takže jsme s sebou předem naštípali plný přívěs za náklaďák dříví, aby bylo ve stanech čím topit. Pak přišla ona noc, to už jsme leželi oblečení v postelích a čekali, až to vypukne. I stalo se a my odjeli právě sem, do lesa za Hlavencem. Na polní cestě vedoucí od obce k lesu nás přepadl "nepřítel". To už bylo vidět, kdo touží hrát si na vojáky a kdo si uvědomuje, že čištění samopalu je jedna z nejotravnějších věcí pod sluncem. Takže pár nadšenců zalehlo a střílelo o 106, zatímco my stáli za nimi, kochali se krásami zimní krajiny a podávali jim své zásobníky. Byla to legrace.
Ovšem humor nás přešel v noci. Zalezli jsme do stanů - takových těch velkých a dokonce opatřených zimní zateplovací vložkou. Kamínka hučela, hltala dříví a teploměr klesal a klesal. Navlékli jsme na sebe, co se dalo a klepali se ve spacácích jako ratlíci. Spát se zimou opravdu nedalo. To už jezdil kolem stanů takový ten tryskový motor na podvozku, co se tehdy používal na letištích k rozmrazování letadel. Do každého stanu foukal 20 minut horký vzduch. Na chvilku jsme po tu dobu usnuli, ale jak se funík hnul k sousedům, probudil nás třeskutý mráz. To už jsme každý nafasoval dalších 60 slepých nábojů do samopalu. Ty jsme ale obratem zahrabali za stanem do země, protože čistit samopaly jsme, jak jsem ji říkal, opravdu nechtěli.
Asi dvakrát nás za noc "napadl nepřítel" ... ale my jsme flegmaticky seděli kolem kamínek a nejevili známky života. Když na nás vtrnul jakýsi důstojník a vyčítal nám - "Proč nestřílíte, neslyšíte, že vás přepadl nepřítel?" - odpověděli jsme mu dle pravdy - "My už nemáme patrony ...". No a dál jsme tupě zírali na višňově žhnoucí kamínka, která se však zmohla na ohřátí vzduchu jen asi tak do vzdálenosti půl metru ...
Já jsem jako chemik měl na starosti chemickou hlídku. Za časného svítání jsem usoudil, že trocha pohybu neuškodí a vzal teploměr na procházku. No a kolik byste řekli, že bylo ... 32 stupňů mrazu u země! Projevilo se, kdo již byl záložák a znal nějaké ty fígle z vojny. Rudé Právo tehdy byl deník opravdu víceúčelový; především kvůli velikému formátu. Tady se ale neuplatnilo jako zakrývací plachta při malování ani jinak, ale jako tepelná izolace - skutečně, několik vrstev stranického tisku pod šaty udělalo opravdu zázračnou tepelnou izolaci. A další vrstvy pod vložkou do boty prokázaly dobrou službu proti pronikání chladu od země. Takže my jsme pak další den odešli do civilu, ale jak jsem se později dozvěděl, leckteří z vojáků, co si základní službu teprve kroutili, měli omrzliny - a řidič mého průzkumného GAZu s nimi dokonce skončil v nemocnici.
Ale ještě se musím zmínit o pláči a skřípění zubů, které se ozývalo při čištění samopalů. Přišel je totiž přebírat zbrojíř, který vše kontroloval pomocí zubařských zrcátek - a každý skvrnka uvnitř naleštěných vnitřností samopalu vzbuzovala jeho běsnění ...
Vlk Samotář (JL)
Zpět na Milníky v řece času
