 |
Tak se mi stala kuriózní věc. Rozhodl jsem se s vámi podělit o zážitky z návštěvy hradu Týřov. Založil jsem tedy patřičnou stránku a chtěl ji uložit -- jenže stránka uložit pod daným názvem nešla. I zjistil jsem, že jeden článek o Týřově již na stránkách Mostu do Říše snů je -- napsala ho VEZA pod názvem Znovuobjevený hrad Týřov,
Takže se nebudu zabývat dějinami hradu a pověstmi s ním spojenými -- to vše najdete ve výše uvedeném článku. Spíše napíšu pár dojmů a zkušeností s cestou na hrad. Mu jsme sem jeli na kole z Rynholce - obce u Nového Strašecí, kde jsme trávili se skupinou přátel týden letní dovolené na kole. Křivoklátsko je kraj pro cyklisty dosti krutý ... sjedete třeba pět kilometrů do údolí a jak tak klesáte, uvědomujete si čím dál tím jasněji, že budete totéž za pár desítek vteřin zase stoupat. Ale krajina je tu krásná, pokud ji přes tu sůl v očích dokážete vnímat ... a zvláště cesta kolem Berounky od Křivoklátu k Týřovu byla naprosto fantastická.
Cyklistům v nouzi bych dal tip -- v obci Roztoky, kousek za Křivoklátem proti proudu Berounky je most a za mostem se lze jednak najíst a jednak je tu cykloservis, kde nám vyšli ochotně vstříc -- během oběda vyměnili naší kolegyni drát v zadním kole, který jí zrádně praskl při jednom trochu divokém lesním sjezdu.
|
Když se pak vrátíte na levý břeh Berounky, čeká vás menší šok -- stoupání do velmi prudkého kopce, kde si vyčtete i to pivo, co jste si dali před chvílí k obědu. Na vrcholku už z něj ale ve vás nezbude ani molekula ... a následuje neméně prudký sjezd zase dolů k řece ... krásný ... ale s pocitem, že vás to celé čeká zase cestou zpátky. Cesta kolem řeky kaňonem skal a lesy je prostě pohádková ... a jedete a jedete ... krajem Oty Pavla, kolem známé hospody U rozvědčík, až narazíte na na další most -- a to již jsou Skryje, jak ukazuje výše připojená mapka. Na druhém konci mostu začíná žlutá značka vedoucí ke hradu. S kolem se tam opravdu nedá, musíte ho tam někde zamknout a důvěřovat, že ho později najdete tam, kde jste ho zanechali.
 |
 |
Možná jste cestou pokukovali po vršcích na druhém břehu, kdeže ten hrad vlastně stojí -- a kam budete šplhat. S největší pravděpodobností jste ale nic neviděli. Není ale příliš divu; dívali jste se moc vysoko. Žlutá značka začne od řeky strmě stoupat ... říkáte si - chvála Bohu, alespoň tu výšku rychle nastoupáme a budeme to mít za sebou -- jenže když vidíte Berounku asi 20 m pod sebou, cesta si to rozmyslí a klesne zase až k vodě ... a zase stoupne ... klesne ... a tak si s vámi pohrává. Cesta sama mi připomíná trošku Riegerovu stezku u Semil. Vine se úbočím strmého svahu v suti, úzká jak ostří nože a pod sebou máte strmé srázy poseté skalami a padající až k vodě. Pokud ale dokážete odtrhnout oči od pěšiny a rozhlédnout se vůkol, budete odměněni. Rostou tu totiž tu a tam krásné tisy, vzrostlé do tvaru úžasných stromů ... ten pohled stojí za to. Však tu také bývala přírodní rezervace Týřovské tisy -- dnes zahrnutá do národní přírodní rezervace Týřov.
 |
 |
No a jak si tak stoupáte a klesáte, ocitnete se zase u vody, na soutoku Berounky s Oupořským potokem. Uděláte vpravo v bok a jdete kus malebným údolíčkem, přejdete potok a konečně začnete doopravdy stoupat. Je to hodně do kopce, ale najednou se před vámi objeví příkop a zbytky hradeb -- a jste u cíle. Tak proto jsme hrad neviděli cestou. Hledali jsme ho někde na vršku; on také na vršku je, ale na malém a tudíž se mezi okolními vrchy snadno přehlédne.
 |
 |
Hrad nepotřeboval stát nikde vysoko. Měl chránit důležitou zemskou stezku, která tu brodem překonávala Berounku. A výhled do jejího údolí tu byl více než dostatečný, jak se za chvíli sami přesvědčíte. Postavit hrad na některém z okolních vrchů by nemělo valný smysl; k vodě by to bylo daleko a řeka sama se stejně vine kaňony, který by musela posádka hradu střežit tak jako tak z vrtulníku.
 |
 |
Mě na Týřově zarazilo, jak musel bývat veliký. I přes propast věků (kolem roku 1250 byl hrad již hotov) se tu toho zachovalo poměrně hodně. Zřejmě se v tom třináctém století stavělo opravdu s fortelem. A když se podíváte na naučné tabuli na rekonstrukci podoby hradu, smeknete pomyslný klobouk podruhé.
 |
 |
Projděte si pomalu zbytky opevnění a zkuste si představit, jaké to tu asi bylo v době plné slávy tohoto nevšedního hradu. Areál hradu je mimořádně rozlehlý a je tu stále na co se dívat. Můžete dokonce prolézt i do zbytku válcovité věže a obdivovat sílu jejích stěn -- a hloubat nad tím, co asi bylo v tom nepatrném prostoru uvnitř.
 |
 |
Od zbytků mohutné čtyřhranné obytné věže v jižním cípu hradu, tak zvaného donjonu, stojícího přímo nad srázem vedoucím k řece, je nádherný pohled do údolí Berounky.
 |
Píše se -- hrad Týřov patří k našim nejvýznačnějším památkám, dosud plně nedoceněným, a jeho význam přesahuje výrazně rámec Čech. Když si tam tak zbytky hradu prohlížíte, tak cítíte, že to je pravda.
Zpět na Milníky v řece času
JL