 |
 |
Západně od Prahy, v okolí řeky Berounky, tam kde se dnes rozkládá Berounsko, Křivoklátsko, Rakovnicko a Kralovicko, bývalo od pradávna území, jež bylo v osobním vlastnictví českých knížat a králů. Tehdy se tomuto kraji říkalo Přemyslovský hvozd a panovníci zde stavěli hrady, určené nejen k obraně tudy vedoucích zemských stezek ale také pro chvíle svého odpočinku, kdy utíkali z Prahy od svých vladařských povinností a v náruči zdejších lesů se věnovali své zálibě v lovu zvěře. Tak vznikla královská sídla Zbečno, Křivoklát, Týřov a další.
V horkém létě, když voda v Berounce pod Týřovem opadne, je v korytě řeky vidět kámen zvaný Pašek. Pod ním se údajně nachází podzemní chodba vedoucí z hradu Týřov, kterou kdysi prchl tam vězněný rytíř Pašek…
Do nedávna téměř zapomenutá zřícenina se nachází poblíž hojně navštěvovaného
hradu Křivoklátu. Zbytky kdysi jednoho z nejstarších hradů v Čechách se dodnes
tyčí v hlubokých lesích na vysokém ostrohu nad řekou Berounkou. Cesty sem
nelitujeme, odměnou kromě torza hradu je krásný výhled na řeku a do širého
okolí.
Teprve v posledních pár letech se přístupová cesta na Týřov dočkala několika
úprav, takže již není tak nebezpečná jako dřív, kdy hrozil na několika místech
sesuv půdy či uklouznutí po nejistém terénu. V každém ročním období je teď možno
dojít bezpečně ke zříceninám hradu a projít se i zdejší Národní přírodní
rezervací, která nese jméno - jak jinak - Týřov.
|
|
Původně zde stávalo hradiště, kterému se říkalo Tátovská hora. Hrad Týřov byl postaven za posledních Přemyslovců a od té doby se na původní stavbě nic moc nezměnilo. První zmínka o něm se objevuje v období vlády krále Václava, který byl znám tím, že miloval samotu a často pobýval na Týřově pouze ve společnosti několika přátel a svých psů.
 |
 |
Hrad, nazývaný ve své minulosti také Tejřov či německy Angerbach, dal
vystavět na počátku 13. století král Václav I. V září roku 1249 zde nechal
zajmout svého syna Přemysla, pozdějšího krále Přemysla Otakara II. - (který
proti němu vedl s odbojnou českou šlechtou vzpouru), když jej sem přijel
navštívit. (Přemysl byl následně uvězněn na hradě Přimda.) Když se pak ujal
vlády, pravděpodobně na Týřov zanevřel a nejevil o něj zájem. Dnes se můžeme
domýšlet, že proto již nedošlo k dostavbě dalšího opevnění tak, jak bylo původně
zamýšleno králem Václavem.
Další zmínka pochází z 16. listopadu 1250, v níž je Týřov zmiňován v souvislosti
s pasováním vladaře Nedvěda na rytíře, které se však odbývalo na blízkém vrchu
Velíz, neboť na hradě Týřově nebyla kaple.
K vrchu Velíz, nacházejícímu se v křivoklátských lesích asi dvacet kilometrů od Berouna, se váže zajímavá historie. Odpradávna byl vrchem posvátným, pravděpodobně s významnou keltskou a slovanskou svatyní. Tuto domněnku potvrzuje i pramen blízko vrcholu, jehož voda prý má v zimě i v létě stejnou teplotu. Archeologové zde nalezli doklady pravěkého sídliště. Kdysi tu prý bývala i skalka s jeskyní a někdy kolem roku 1035 zde byl postaven románský kostelík sv. Jana Křtitele. Ještě později u něj založili malý klášter s proboštstvím benediktinové. Ten však byl za válek zničen Husity.
 |
 |
Týřov byl v Čechách hradem výjimečným, neboť stavba měla podobu typického
francouzského kastelu, což nebylo v Čechách obvyklé. Jednalo se v podstatě o
soustavu věží spojených hradbami, jejichž obrovskou předností bylo, že byly
zcela nepřístupné a tudíž prakticky nedobytné. Hrad měl dvě části ještě dnes v
terénu dobře znatelné - horní s vysokou válcovitou obrannou věží spojenou s
menším obytným objektem. Dolní část s přístupovou branou byla chráněna opevněnou
hradbou s několika menšími obrannými věžemi. Za husitských válek bylo na Týřově
zbudováno další opevnění dolního hradu, čímž se stal v té době významnou
nedobytnou baštou katolické strany.
O mohutnosti jeho hradeb si můžeme i dnes udělat představu. Zbytky opevnění a
torzo věže jsou jeho nedobytnosti dokladem.
 |
 |
Osudy hradu Týřova a k němu náležejícího panství jsou velice pestré.
V držení českých králů byl Týřov do roku 1307, kdy jej při nepokojích
mezi zemskou šlechtou a králem Rudolfem obsadil pan Vilém Zajíc z Valdeka.
Od roku 1309 měl pak Týřov v zástavě pan Oldřich Pluh z Rabštejna.
Od 26. října 1315 do 17. dubna 1316 byl na Tejřově vězněn Jindřich z Lipé, vůdce
českých pánů, kteří vedli "domácí válku" proti králi Janu Lucemburskému.
V roce 1333 vykoupil Týřov ze zástavy budoucí český král (tehdy ještě markrabě
moravský) Karel IV. a v roce 1360 jej naposledy a pouze na jeden rok dal do
zástavy bavorskému šlechtici. V té době se Týřov v listinách píše jako Angerbach.
Týřov pak byl až do roku 1422 v držení císaře Zikmunda, který jej zastavil panu
Aleši Holickému ze Šternberka.
Dalším pánem Týřova se stává v roce 1429 pan Habart z Adlaru, pak se hrad vrací
zpět Šternberkům a v roce 1450 jej od nich vykoupila nazpět královská komora.
Do další zástavy dal hrad roku 1460 Jiří z Poděbrad a to svému královskému
sekretáři Joštovi z Einsidle (+ 1474), který na Týřově založil novou větev svého
rodu pánů Týřovských (Tejřovských) z Einsidle. Tím přestává být Týřov hradem
královským a stává se rodovým majetkem. Po Joštovi se dědicem panství stávají
jeho jediný syn Jindřich a ten buduje na Týřově dokonalejší opevnění. Má dva
syny - Jiřího a Hendrycha. V roce 1526 padne v bitvě u Moháče Jiří do tureckého
zajetí a otec rozprodává majetek, zadlužuje se, aby jej mohl ze zajetí vykoupit.
Přestože jsou páni z Einsidle dobrými hospodáři a jejich příjmy plynou také z
dolování rudy rtuti - cinabaritu (rumělky) v dolech při Horách Svatých (u
vsi Hudlice, která patřila od roku 1460 k hradu Týřov), finance na údržbu Týřova
nemají.
Týřovští žádají roku 1558
Ferdinanda I., aby jim byly rtuťové doly ponechány a aby nebyly ze zástavy
vypláceny. Ještě téhož roku dostali Týřovští z Enzidle od krále Ferdinanda
povolení „aby směli ku svému prospěchu užívat těch hor, co se v nich rtuť
nachází a které při Horách Svatých jsou“.
Roku 1562 Jan Týřovský z Enzidle v obhajobě svých práv uvádí, že „na jeho statku
u Svaté je důl Pomoc Boží na dvou důlních mírách s dědičnou štolou“.
Roku 1566 podal dobrozdání o rtuťových dolech na pozemcích pánů Tejřovských
křivoklátský hejtman a Týřovští žádají královskou komoru o povolení otevřít nový
důl na rumělku. Bylo jim to povoleno.
Avšak ani výnosy z dolů nestačí, v hradu už není možné bydlet, a tak se v roce 1575 poprvé v dokladech udává hrad Týřov jako pustý. V osmdesátých letech panství spolu s chátrajícím hradem kupuje nejvyšší hofmistr království českého Jan starší z Lobkovic pán na Točníku a Zbirohu, který však má zájem jen o hospodářství a hrad ponechává svému osudu. Po deseti letech vyměňuje Jan starší z Lobkovic s císařem Rudolfem II. panství Týřov za jiné vesnice. Týřov je připojen ke křivoklátskému panství. V roce 1685 je panství prodáno Valdštejnům, avšak v té době už je z hradu zřícenina.
 |
 |
V letech 1973 a pak znova v období mezi lety 1976 až 1984 byl ve zřícenině prováděn archeologický průzkum, který vnesl mnoho poznatků k jeho existenci a o jeho minulosti.
Podle PhDr. Olgy Krumlovské návštěva hradu prospěje každému. Ve své velice
zajímavé knize Místa, která léčí o Týřově píše:
...má záření naměřené na tomto místě velmi příznivý vliv na alergie všeho
druhu, podporuje léčbu dlouhodobých onemocnění, posiluje imunitu. Pravidelné
návštěvy Týřova spojené s nejméně půlhodinovými meditacemi, mohou stabilizovat
náš zdravotní stav, zastavit další šíření nemocí. Procházky na Týřov zvyšují
odolnost proti nemocem, urychlují hojení ran, zlomen a podobně.
Při návštěvě Týřova je třeba dbát na zvýšenou opatrnost, proto nelze toto místo
doporučit tomu, kdo má sníženou schopnost pohybu, a zvláště lidem v depresi a
těm, kteří právě prožívají silné psychické trauma.
Jinak všem, kteří touží poznat kus krásné krajiny a zažít kouzelný okamžik
střetu současnosti a dávnou minulostí návštěvu odlehlého Týřova doporučuji.
Výlet je možno spojit i s návštěvou nedalekých Skryjí, jedné z nejhezčích obcí
na Rakovnicku, v jejíž blízkosti Joachim Barrande při vyměřování železniční
trati poprvé narazil na významná naleziště zkamenělin, jejichž studiu pak
věnoval zbytek života. Připomíná ho tu památník s bohatou geologickou sbírkou.
V obci je kromě gotického, barokně přestavěného kostela sv. Michala i cenný
soubor lidových roubených staveb.
Těm, kdo si chtějí užít více romantické přírody doporučuji sejít do údolí
Zbirožského potoka ke Skryjským jezírkům. Od hradu Týřova tam vede značená
turistická trasa.
Pro informaci: výchozím místem k jezírkům mohou být i Skryje (asi 3 km) nebo
Podmokelský mlýn, odkud je to k jezírkům asi jeden a půl kilometru.
Tak šťastnou cestu všem a krásné zážitky!
Zpět na Milníky v řece času
VEZA