 |
Od konce 6.století podnikali na Balkán okupační nájezdy kmeny Avarů a Slovanů. Ti se zde od té doby začali usazovat a kraj osídlili početnou skupinou, jež se časem smísila s původním řeckým (byzantským) obyvatelstvem.
V polovině 9. století byla Byzantská říše již politicky tak stabilní, že svým náboženstvím, uměním a literaturou ovlivnila jak Východ, tak i Západ. Spojením kultury a politiky v misijní činnosti pronikla až mezi Slovany, Armény, Gruzínce, ovlivnila Řím, podmanila si chazarský kaganát i arabský svět.
V této době se ve městě Thessaloniki, jež bylo po Konstantinopoli druhé
největší město Byzantského impéria, narodili Konstantinos a Methodius.
V říší nebyla smíšená slovansko-řecká rodina nic výjimečného. To se lze domnívat
i o rodině bratří Konstantina a Metoděje, kteří již od mala ovládali jak
řečtinu, tak slovanský jazyk.
Jejich rodiče Leontios a Maria patřili k nepříliš bohatému, zato však velice
váženému rodu. Otec zastával vysoké postavení státního úředníka – byl zástupcem
správce území (tzv. drungarius), proto měl možnost nechat syny studovat na
školách. Konstantin a Metoděj měli pět sourozenců – bratrů; Konstantin byl z
nich nejmladší.
Když v roce 841 otec Leontios zemřel, o čtrnáctiletého Konstantina se jako jeho
regent postaral otcův přítel kancléř ministr Theoktistos, který vyslal chlapce
studovat na císařskou dvorní vysokou školu v Konstantinopoli.
|
Konstantin vynikal už od dětství bystrým duchem a zbožností. Intelektuální
prostředí ve kterém se ocitl v Konstantinopoli mu umožnilo věnovat se zejména
filologii a filozofii. Zde jej nadání a zájem o učení sblížilo s Fotiem,
pozdějším konstantinopolským patriarchou.
Ministr Theoktistos si jej oblíbil i pro jeho výjimečnou skromnost a proto mu
chtěl zajistit státnickou kariéru a našel mu i vhodnou manželku. Konstantin to
vše odmítl, po studiích byl vysvěcen na mnicha a stal se knihovníkem v chrámu
Svaté Moudrosti a tajemníkem patriarchy Ignatia.
Metoděj se po studii práv stal správcem župy kdesi v dnešní Makedonii, kde bylo
celistvé slovanské osídlení.
Roku 856 došlo na panovnickém dvoře k státnímu převratu. Ignatios a celý okruh
jeho lidí, včetně Konstantina a Metoděje upadli do nemilosti. Bratři však byli
ve výhodě, neboť novým patriarchou se stal jejich přítel Fotios. Ten Konstantina
a Metoděje povolal k sobě do Konstantinopole a vyslal je s vládním poselstvím k
Chazarům.
Cestou do oblasti při Kaspickém moři dal Konstantin pátrat na Krymu po ostatcích
třetího římského papeže (v letech 92 až 99) svatého Klimenta. Legenda říká, že
Kliment byl vyhnán z Říma až na Krym, kde byl s kotvou přivázanou na krku svržen
do moře.
Nalezené (pravděpodobné) ostatky vzali tedy bratři sebou do Konstantinopolu, kam
dorazili koncem roku 861 a kde byli slavnostně přijati císařem Michaelem III.
Konstantina byl za své zásluhy v misi dosazen na vysokou školu pro výchovu
kněží, kde se věnoval literární a pedagogické činnosti. Metodějovi byla darována
hodnost arcibiskupa, kterou odmítl.
Modlitební vzývání sv. Rostislava:
Nedbaje zloby odpůrců,
hájil jsi proti zákeřným Frankům dítky svého národa.
Stal jsi se mu oporou přepevnou, neporazitelnou.
K lidu svému uvedl jsi Církev apoštolskou,
Duchem Svatým naplněnou.
I nyní, svatý Rostislave, kníže,
pros Hospodina za lid svůj.
Abychom žili ve zbožnosti,
upevnili se v pravdě svatého pravoslaví
a spaseny byly duše naše.
Zemi moravskou učinil jsi kvetoucí zahradou,
v níž zaštěpena jest pravá Církev
požehnanými zvěstovateli Božího slova,
svatými apoštolům rovnými Cyrilem a Metodějem.
(Kníže Rastislav / Rostislav pocházel z dynastie Mojmírovců. Narodil se někdy po roce 870 v Bavorsku a v letech 846 až 870 byl druhým knížetem Velkomoravské říše.)
Někdy v letech 861až 862 dorazilo k císaři Michaelovi III. Rastislavovo
poselstvo se žádostí o vyslání biskupa do jeho Velkomoravské říše. Přijmout
Rastislavovo poselství bylo pro Byzantské impérium politicky výhodné a navíc
zkušenost s misí mezi Slovany už byla.
Problém byl jen s tím, že Slované odmítali řečtinu. Proto se ideálním vůdcem
mise jevil vzdělaný Konstantin. Znal slovanský jazyk, byl vynikajícím filologem,
který se již delší čas spolu se svými žáky snažil vyjádřit slovanskou řeč
písmem. V této situaci si uvědomoval, že bez předpokladů základních náboženských
knih je těžké na Slovany působit. Při překladu Bible například hrozilo, že
nepřesný a svévolný překlad představuje nebezpečí obvinění z hereze (kacířství).
Nakonec zřejmě zvítězilo nadšení a chuť vnikat do něčeho, co tu ještě nebylo a
došlo k vytvoření slovanského písma. Konstantinovo písmo nazvané hlaholice
(glagolice) bylo od základu nové, odlišné od tehdy známých abeced. Pak
následovaly potřebné překlady církevních textů a knih pro Velkou Moravu.
 |
Metoděj měl kromě znalosti slovanské řeči navíc rozsáhlé občanské zkušenosti
právě se Slovany, a tak se byzantské poselstvo vedené oběma bratry vydalo v
polovině roku 863 na cestu.
Rastislav bratry přijal s úctou, byl však zklamán tím, že z Konstantinopolu
nevyslali biskupa. Jistě v této chvíli sehrálo nemalou roli Konstantinovo
charisma, protože i když nebyl biskup svěřil mu Rastislav pravomoc nad veškerým
velkomoravským duchovenstvem.
Bratři časem zřídili církevní „učiliště“, v němž byli vychováváni a vyučováni
vybraní adepti na kněze. Tradice říká, že se nacházelo v Osvětimanech, na okraji
Chřibského pohoří.
V té době musela Velká Morava připadat vzdělaným Byzantincům velmi barbarská.
Bratři si uvědomili, že nemohou zcela zbourat a vymýtit to, co Velkomoravská
říše vytvořila, a proto získané poznatky zabudovali do svého programu, jehož
základem byl domácí jazyk a slovanská kultura. Nebylo to jednoduché, neboť
konzervatismus a nepochopení Slovanů velice brzdily jejich práci.
Navíc si na misijní činnost v říši Velkomoravské nárokovali germánští kněží,
neboť právě oni zde před příchodem byzantské mise působili Zrovna tak se to
nelíbilo franckým kněžím, kteří také o toto území stáli a proto podněcovali
svého panovníka Ludvíka Němce, který na jejich nátlak zorganizoval vojenské
tažení na Velkou Moravu a v roce 864 pod Děvínem porazil její vojsko. V mírové
dohodě pak byl dohodnut návrat franckých kněží na Velkou Moravu.
 |
Práce byzantských bratrů se ztížila a pokračování mise bylo ohroženo zrovna v
době, kdy se po čtyřech letech působení dostavily první výsledky. Především bylo
potřeba vysvětit žáky na kněze a tak se Konstantin a Metoděj rozhodli vydat se
svými žáky do italského města Aquileie (Furlansko-Julské Benátsko v provincii
Udine). Je pravděpodobné, že touto cestou do Itálie chtěli bratři svou misi
ukončit. Avšak za ty čtyři roky pobytu na Moravě se velice změnila politická
situace ve světě a Byzancii už na spojenectví s Velkomoravskou říší příliš
nezáleželo. Bratři zůstali se svým problémem návratu odkázáni sami na sebe.
Doputovali se svými žáky do Benátek a chtěli zde vsednout na loď, která by je
dopravila do Konstantinopole.
Avšak v Benátkách byli pozdrženi církevními hodnostáři a oba bratři museli
odolávat výčitkám biskupů, kněží i mnichů, proč se odvážili zavést slovanskou
liturgii. Konečná velkolepá diskuse skončila vítěznou argumentací Konstantina.
Do Benátek mezitím dorazil posel papeže Mikuláše I., který oba bratry i se žáky
zval do Říma. V Benátkách se poutníci domů museli také dozvědět no nepříliš
přátelské atmosféře v Byzancii a tak jim pozdržení návratu zřejmě přišlo vhod.
 |
V Římě je přijal už papež Hadrián II. a byly to právě jimi nalezené ostatky svatého Klimenta, které jim právě teď v Římě připravili vlídné přijetí. Metoděj (který byl dosud stále jen mnichem) a jeho tři žáci zde byli vysvěceni na kněze. Po tomto aktu mohli Konstantin a Metoděj a jejich žáci sloužit mše v jazyce Slovanů ve čtyřech hlavních římských bazilikách, neboť papež roku 868 povolil užívání překladů Bible a bohoslužebních knih do staroslovanského jazyka.
Učený a vážený Konstantin se ovšem cítil již unavený a nemocný. Jeho zdravotní stav se zhoršoval a tak se uchýlil do jednoho z řeckých klášterů v Římě, přijav jméno Cyril. O necelé dva měsíce později zde 14. února 869 ve věku 42 let zemřel.
Papež zanedlouho potvrdil staroslovanský jazyk ve všech jeho kulturních a
náboženských funkcích a v roce 869 zřídil samostatnou moravsko-panónskou
diecézi, do jejíhož čela dosadil nově vysvěceného biskupa Metoděje. Za středisko
nové provincie určil Sirmium – dnešní Sriemskou Mitrovicu.
Od roku 870 se Metoděj snažil o reorganizaci velkomoravské církve. Když už měl
svůj cíl – samostatnou velkomoravskou provincii – ustavenu, začala roztržka mezi
Svatoplukem a Rastislavem...
 |
Svatý Cyril * 826 Thessaloniki - + 869 Řím
Svatý Metoděj * 815 Thessaloniki - + 885 Morava
 |
Podrobněji se s životní poutí Cyrila a Metoděje a jejich působení v tehdejší
Evropě dozvíte v článku „Cyril
a Metoděj - svátek slavných bratří v nesprávné datum”.
Zpět na Milníky v řece času
VEZA