Slapská přehrada slaví narozeniny

Před padesáti lety - 7.listopadu 1954 - byla oficielně uvedena do provozu dnes již legendární Slapská přehrada. Byla vybudována na řece Vltavě, v úzké soutěsce na konci Svatojánských proudů.

Poprvé se rozhodovalo o stavbě Slapské přehrady již v roce 1933. Tehdy měla být jednou z tzv. štěchovických přehrad, ale stavba byla odložena. V roce 1949 byla výstavba znovu schválena a došlo k vypracování nového projektu arch.Liborem Zárubou. Před započetím stavby bylo nutno odstranit 300 tisíc m3 materiálu z původního řečiště Vltavy a okolních skalnatých strání. Ještě v témže roce začaly práce na odtokovém tunelu, příjezdových silnicích a na ubikacích sídliště. Koncem roku 1951 se začala budovat hráz v Třebenicích. Přehradní hráz vznikla ze 350 000 m3 kvalitního betonu.

Že je opravdu kvalitní prověřila již v červenci 1954 velká povodeň valící se na Prahu a zrovna tak jsme se přesvědčili v roce 2002 - při srpnové "stoleté vodě.

Materiál byl z velké části na staveniště dopravován lanovkami. V blízkém Teletínském lomu byl lámán kámen a dovážen na stavbu (40 000 vagónů kamene), z železniční stanice Luka pod Medníkem se vozil další materiál (5 800 vagónů cementu a 6 300 vagónů písku).

V dubnu 1954 bylo započato napouštění přehradní nádrže dlouhé 44 km, s plochou 1392 hektarů, obsahující 270 milionů m3 vody. V říjnu pak byla spuštěna první ze třech turbín. V roce 1954 byl také zahájen provoz lodní dopravy. Koruna přehradní hráze je vysoká 70 metrů, dlouhá 260 metrů. Největší hloubka je 53 m (průměrná hloubka 20,7 m). Délka pobřežní čáry je 150 km, samotné povodí je tvořeno 12 900 km2. Po hrázi vede silnice o šířce 9 metrů. Nádrž je přemostěna v Cholíně a u Živohoště. Teletínský lom dnes

Přehrada má originální konstrukční řešení. Pod čtyřmi přelivy 15 x 8 m s kapacitou 3 000 m3/s je přímo v tělese hráze umístěna strojovna elektrárny, veškeré pomocné provozy, administrativní místnosti, vnitřní rozvodna 110 kV, rozvodna 22 kV, potřebné transformátory a dvě základové výpustě. Vodní elektrárna má instalována 3 soustrojí s Kaplanovými turbínami pro spád 56 m, každá o hltnosti 100 m3 vody za vteřinu. Toto je světový unikát, neboť zde poprvé bylo použito Kaplanových turbín pro tak veliký spád vody. Voda je na turbíny přiváděna 3 ocelovými potrubími zabetonovanými v hrázi. Elektrická energie z generátorů o napětí 10,5 kV je vyvedena přes transformátory do rozvodny 110 kV, umístěné také v hrázi. Odtud je energie vedena kabely v šikmé šachtě hráze až nad hladinu horní vody na portály. Provoz je plně automatizován.

Výkon elektrárny činí 144 MW (3 x 48 MW) a plného výkonu lze dosáhnout během 136 vteřin. Velká akumulační nádrž má nejen energetický význam, ale umožňuje i dlouhodobou regulaci vodního režimu na Vltavě. Z centrálního dispečinku ve Štěchovicích se dle potřeby celostátní energetické soustavy dálkově reguluje výkon slapské elektrárny. Kolísání odtoku z elektrárny Slapy vyrovnává nádrž ve Štěchovicích spolu s nádrží ve Vraném. Přehrada byla stavěná jako 11.stupeň vltavské kaskády. Význam nádrže je mnohoúčelový. Především však ochrana před povodněmi.

Pro milce historických dat

Přehrada je vzdálena cca 3 km od vesnice Slapy, o níž nejstarší zmínka pochází z roku 1292. Onoho roku založil král Václav II. Zbraslavský klášter, který dostal jako nadaci rozsáhlé pozemky a řadu vesnic, mezi jinými i Slapy. Soudí se, že název Slapy pochází od slapů - peřejí, kterými začínaly Svatojánské proudy. Roku 1308 je zaznamenáno vyplenění obce bavorskými žoldáky, které k zajištění své moci do země povolal král Jindřich Korutanský. Ti přitáhli k opevněnému klášternímu dvoru a žádali výkupné. Dostali 15 kop grošů, dvůr tedy nevypálili, ale vydrancovali okolí. Z roku 1339 existuje zpráva o těžbě zlata v těsné blízkosti vesnice - tehdy Jan Lucemburský připsal výnosy z těžby Zbraslavskému klášteru.

Po Čáslavském sněmu roku 1421 připadl slapský dvůr ke karlštejnskému panství. V roce 1436 císař Zikmund věnoval Slapy Jakubovi z Řitky, krátce nato se majiteli stali Hanuš a Jindřich z Kolovrat. Po husitských válkách slapský dvůr zpět vykoupil Zbraslavský klášter a v jehož vlastnictví zůstal až do roku 1785, kdy byl klášter výnosem Josefa II. zrušen. Slapský majetek koupil Karel Bedřich Korb z Weindenheimu. V roce 1881 Weidenheimové panství prodali Bedřichu Westphalenovi. Po I.světové válce se dalším majitelem stal bankéř a průmyslník Bohumil Bondy. Jeho rodina postavila ve Slapech nový zámek.

Zdejší kraj nikdy neoplýval bohatstvím, půda byla neúrodná a spojení s ostatním světem špatné. Byla to Vltava, která obyvatelům Slap přinášela obživu. Dalším zdrojem byla práce na slapském dvoře a v lese. V obci bývala také cihelna i panský pivovar.

K významnější změně došlo teprve ve 30.létech XX.století, kdy nastal zájem hostů o letní pobyty, přibylo "vejleťáků" a trampů a bylo započato i se stavbou chat na Vyhlídce.

Během II.světové války byla postavena Štěchovická přehrada, která pod svou hladinou schovala oblíbený cíl pražských turistů, slavné Svatojánské proudy. V padesátých letech se staví Slapská přehrada, která ukončí plavby vltavských vorařů a po ní bude postavena obrovská Orlická přehrada a Kamýk. Jedno z nejhezčích evropských údolí zůstává jen ve vzpomínkách a dobových obrázkách, dnes je přístupno pouze rybám a potápěčům…

Svatojánské proudy

V místech náplavky Slapské přehrady začínal velmi peřejnatý úsek Vltavy (92. až 83.říční kilometr), nazývané Vltavské nebo Štěchovické proudy (později Svatojánské proudy). Tento 7 km dlouhý úsek se spádem 20 m, který je dnes zatopen Štěchovickou přehradou, představoval poslední překážku při plavení vorů a nákladních lodí do Prahy.

Po nástupu Habsburků na český trůn probíhal čilý obchod se solí mezi českými a rakouskými zeměmi. Sůl se dovážela z Rakouska povozy do Českých Budějovic, dále pak na lodicích a vorech po Vltavě až do Prahy. Cesta po řece byla velice náročná a nebezpečná, v korytě řeky byla zrádná skaliska a hlavně divoké peřeje. Za vlády Ferdinanda I. bylo řečiště částečně upraveno, stavěly se jezy a trhaly skály.

V roce 1640 pověřil císař Ferdinand III. strahovského opata Kryšpína Fuka z Hradištka k úpravě řečiště, především šlo o odstranění velkého skaliska Sedlo, které tvořilo nebezpečný Hořejší slap. Tato skála zasahovala téměř do poloviny řečiště a byla největší překážkou pro plavce. V roce 1643 byly úpravy hotovy, ale i přesto si proudy zachovaly svojí značnou divokost.

Na paměť této významné události byl na zbytku odstraněného skaliska vztyčen Ferdinandův sloup, jinak také zvaný Solný. V roce 1722 byla umístěna nedaleko sloupu socha sv. Jana Nepomuckého, patrona plavců. Od této sochy pak proudy dostaly název Svatojánské. Obě památky se nacházely na levém břehu Vltavy a před napuštěním Slapské přehrady byly přemístěny pod hráz, poblíž budovy Povodí Vltavy, kde stojí dodnes.

Ferdinandův regulační sloup, na vrcholu s plastikou znázorňující vltavskou vlnku.

Knihy k tématu

Pokud vás výše uvedené téma zaujalo, doporučuji knihy:

Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?

VEZA