 |
Tento článek vznikl jako obdiv k jednomu muži s dětským snem. Neklade si za cíl ani zveřejnění podrobného životopisu, ani popis archeologického odkazu Je to jen báseň v próze, připomenutí, obdiv. Ten muž se jmenoval Heinrich Schliemann a byl synem pastora. Když coby dítko dostal k narozeninám knihu s obrázky hořící Tróje, prohlásil: „Já Tróju najdu“. Tento dětský sen si splnil. Splnil ho nám všem.
Narodil se roku 1822 v Neubukovu jako jedno z mnoha dětí chudého evangelického pastora. Jeho otec sice nebyl boháč, ale na vzdělání svých dětí dbal. Malému Heinrichovi dal knihu dějin světa. Obrazy hořící Tróje Heinricha zjevně zaujaly. Vyptával se, kde je Trója. Nikdo mu však neuměl odpovědět. Byl přesvědčen už jako dítě, že Homér popisoval skutečné události, skutečné lidi a skutečné děje. Myslím, že Schliemann musel být zvláštní dítě. Byl kombinací nadšeného snílka, tvrdého pracanta i člověka toužícího po vzdělání. Ve škole pobyl jen krátce, pomáhal v hokynářském krámu. Když od opilého studenta slyšel řecky přednášet Homéra, za pár skleniček pro recitátora dal všechny své úspory. Rozhodl se, že se vydá do světa, něco se naučí, našetří peníze. A najde Tróju.
|
Aeneas prchá z hořící Tróje, Federico Barocci, 1598
Chtěl odplout do Venezuely, přistál však v Holandsku. Coby příručí v obchodní společnosti se sám a zpočátku téměř bez prostředků během několika let vypracoval na samostatného obchodníka. Naučil se mnoho jazyků, mezi nimi i novodobou a starou řečtinu, latinu, ruštinu, portugalštinu. Životopisci uvádějí, že v některých obdobích svého života mluvil a psal až 25 jazyky. Mnoho cestoval a poznámky si dělal zpravidla v řeči té země, kde zrovna byl. Společnost jej poslala do Petrohradu, dokázal zde vydělat pro své chlebodárce i pro sebe neuvěřitelné jmění. Poté se osamostatnil a štěstí mu přálo ve všem podnikání. Oženil se s Kateřinou Petrovnou Lyšinou, měli spolu tři děti. Dostal se i do Ameriky, pátral zde po svém bratrovi. Bratra nenašel, ale přišel v Kalifornii mezi zlatokopy a založil jim banku. Opět vydělal velké jmění a odvážel si do Evropy i občanství Spojených států amerických.
 |
Heinrich Schliemann
Usoudil, že už má dost prostředků na svá archeologická pátrání. Odjel do Ithaky. Jistě byl dojat, když se s místními obyvateli dorozuměl jejich řečí, byli mu představování synové Télemachové a dcery Pénelopy, když byl požádán, aby místním přednesl něco z „jejich“ Homéra… Schliemann hledal na Ithace Odysseův palác. Podle olivy, z níž bylo vytesáno lože Odyssea a Pénelopy. Našel skalnatý ostroh, který odpovídal popisu v Iliadě, našel nádoby s popelem, figurky, kosti. Jeho žena Kateřina usoudila, že je nesmysl promrhat takové bohatství na vykopávky a staré hrnce a vznesla k soudu návrh, aby byl zbaven svéprávnosti a hlavně majetku. Schliemannovi se rozvedli a Kateřina dostala tučné odstupné. Trvalo hodně let, než Schliemann našel svou druhou životní partnerku, krásnou mladou vzdělanou Řekyni, pomocnici a kamarádku a nadšenou obdivovatelku Homéra, která věřila na dětské sny. Sofii Engastromenos. Měli spolu syna Agamemnóna a dceru Andromaché.
 |
Sofie ozdobená šperky z „Priamova“ pokladu z Tróje
Schliemann se po hlavě vrhl do studia homérovské problematiky, procestoval celou Evropu, Sýrii, Japonsko. V Paříži a v Rostocku studoval archeologii. Vydal knihu „Ithaka, der Pelopennes und Troja“. Vydal se hledat Tróju. Podle Homéra zavrhl mnoho lokalit u severozápadního pobřeží malé Asie a vytipoval si pahorek Hisarlik. Spolu s Paridem jej oběhl, časové údaje souhlasily s Homérem. S řeckým vojskem, Agamemnónem, Meneláem a Aiantem ustupoval od pomyslných hradeb až na pobřeží do tábora. Opět vše souhlasilo s Homérem. To bylo další potvrzení jeho víry. Trója je na Hisarliku. Zajistit povolení k vykopávkách vůbec nebylo jednoduché, ale získal jej. Vykopávky byly zahájeny. Pod nánosy hlíny začaly jako ze snu, z mlhy minulosti, z návěje zapomnění, vystupovat zdi paláce, základy věže, brána. Priamův poklad. Ve velkém nebezpečí jej s pomocí Sofie a jejích příbuzných propašoval do Řecka. Na Hisarlik se později vracel, v dalších letech i s archeologem Dörpfeldem. Zjistili, že Priamovo město není v té vrstvě, kde se zdálo být. Že Priamův poklad není Priamův. Mnohý jiný by všechno vzdal nebo zavile trval na své pravdě. Schliemann dal přednost poznání. Svolal na Hisarlik odbornou vědeckou konferenci, která víceméně potvrdila jeho a Dörpfeldovy závěry. Na Hisarliku stála Trója, Priamovo město sice nebylo ve vrstvě Schliemannem nejvíce zkoumané, ale výše. Důležité je, že tam opravdu bylo.
 |
Trója, současný stav. „Ílion širokých tříd…“ z Homéra
Další lokalitou k prozkoumání byl Agamemnónův palác v Mykénách. „Zlatem bohaté Mykény“ podle Homéra, rozvaliny zasypané pískem pro současníky. Získat povolení k vykopávkám bylo snad ještě horší než v Turecku. Přesto Schliemann opět dosáhl svého – pohleděl do tváře samotnému Agamemnónovi. Co na tom, že to opět byl král ze starší doby. Všechno souhlasilo podle Homéra, Aischyla i Eurípida. Kruhový sněm s kamennými lavicemi, hroby hrdinů a předků. Zlaté poklady. Schliemann se vydal na písečný Pylos, kde stával palác moudrého Nestóra. Prozkoumal též Tíryns, postavený Kyklopy z obrovských kvádrů. Na Krétě určil pod pahorkem Kefala Čelebi pozůstatky knósského paláce, který později vykopal Artur Evans.
 |
"Agamemnónova“ posmrtná maska z Mykén, ve skutečnosti se jednalo o masku krále, který žil asi o 500 let dříve než Agamemnón
Mnoha archeology, historiky a jinými je Schliemann osočován, že nepostupoval při vykopávkách zodpovědně, vědecky, zkrátka podle dnešních postupů. Na jeho obranu bych chtěla říci – a kdo je tehdy znal? Mnozí věhlasní archeologové i o mnoho let později zkoumanou lokalitu dokonale zničili, nevedli si zápisky. Schliemann tohle nedělal a v rámci možností postupoval metodicky. Jeho zápisníky s nákresy psané v několika živých i vyhynulých jazycích dodnes působí jako ten nejpřesnější pracovní deník. Na pahorku Hisarlik je ponechána část vrcholku bez zásahu, od počátku vykopávek až dodnes. Pro budoucí zkoumání přesnějšími metodami. Kdo z dnešních vědců by to dokázal? Kdo by si dokázal na všechno sám vydělat peníze, získat povolení, sám se účastnit vykopávek? Kdo by dokázal uznat omyl, poučit se z něj a podporovat mladší kolegy? Kdo by dokázal kvůli problému svolat sympozium a podřídit se jeho závěrům? Vždyť Schliemann sám zdůrazňoval, že vše koná „per il suo diletto“ – pro své potěšení. Má tedy být v dnešním hanlivém slova smyslu nazýván diletantem? A slovo amatér? Nepochází snad od slova amare – milovat?
Schliemann zemřel v Neapoli roku 1890 poté, co jej pro chudý vzhled odmítli přijmout a ošetřit v nemocnici. Řekové mu postavili krásný náhrobek v Athénách. Je na něm napsáno:
 |
Zamarovský V., 2004: Objevení Tróje, Perfekt. 226 s.
Zpět na Milníky v řece času
Falka