Poustevníci z Einsiedelnu

Einsiedeln je sídlem obrovského kláštera, jenž je nejvýznamnějším poutním místem ve Švýcarsku. Einsiedeln znamená poustevna a toto pojmenování místo dostalo po zdejším prvním poustevníku.

K samotnému založení kláštera došlo v místě, kde žil a zemřel mnich, poustevník, mučedník svatý Meinrad, s nímž je spjata tato legenda:
Někdy kolem roku 828 n.l. se benediktýnský mnich Meinrad uchýlil do ústraní v pustém lese. Zbudoval si poustevnu a malou kapli, kde se modlil. Živil se lesními plody a potravou, kterou mu nosili dva havrani. V zimě roku 861 ho v kapli přepadli dva tuláci - Richard a Peter. Meinrada zabili a hledali poklady, o nichž od poutníků slyšeli, že jsou v kapli ukryty. Nic nenašli a tak utíkali pryč. Dva věrní havrani, kteří s Meinradem v poustevně žili, oba zločince pronásledovali až do Curychu. A tam jim kroužili nad hlavou s takovým křikem a rámusem, až vzbudili pozornost lidí. Oba lotři byli zajati a souzeni hrabětem Adalbertem II. von Thurgau. K svému zločinu se doznali a byli popraveni.
Na památku věrných havranů má od poloviny 13. století město Einsiedeln ve svém znaku dva havrany v červeném poli; klášter Einsiedeln pak používá znak dvou havranů ve žlutém poli.

Jiná verze legenda uvádí, že se Meinrad živil milodary od poutníků, kteří navštěvovali jeho kapličku. Zavraždili ho dva tuláci, kteří jej chtěli okrást o chleba a o víno, které Meinrad používal při mších jako dary Boží.
Další obměna legendy je ta, že si poutníci vracející se z Meinradových bohoslužeb mezi sebou říkali, že v té kapli je ukryt poklad - myslíce tím ovšem poklad duchovní. Dva negramotní lapkové si to vyložili po svém a šli do kaple hledat poklad cenností.

Meinrad z Einsiedelnu (též starobyle Meginrat, latinsky Meginratus) se narodil v německém Sulichgau (Sulchgau, Sulchen - dnešní Rottenburg v Baden-Württembergu) někdy koncem 8. století. Lexikon a některé encyklopedie udávají rok 797. Dokonce se jeden čas tradovalo, že pocházel ze starého německého šlechtického rodu hrabat Hohenzollernů. Badatelé však tuto verzi jeho původu vyvrátili.
Studoval na škole v benediktinském opatství na poloostrůvku Reichenau v Bodamském jezeře, kde jeho prvními učiteli byli opati Haito a Erlebald. Podle jejich vzoru se i on roku 822 stává řádovým mnichem a knězem. V roce 824 je ustanoven převorem v klášteře Babinchova zvaném Zelle (to je pojmenování pro malý klášter). Působí zde jako ředitel a učitel benediktinské školy.
(V místech kláštera, vzdáleného asi pět kilometrů jihovýchodním směrem od Curyšského jezera, se dnes nachází město Benken.)

Ale Meinrad se chtěl stát poustevníkem a každodenní pohled na vzdálené panorama Etzelského pohoří jej vábil a vybízel k zásadnímu rozhodnutí.
V roce 828 obléká poustevnický šat a odchází od lidí. Vydává se k horám a po 8 mílích cesty neobydleným krajem nachází svůj nový domov v hlubokých lesích na svazích hory Etzel (1098 m n m). Tady pod alpským průsmykem (Etzelpass) si staví poustevnickou chýši. V roce 835 jde do svého "rodného" opatství Reichenau, odkud do lesů pod Etzelem přivádí další mnichy. S podporou abatyše Heilwigy z kláštera v Schänisa dalších lidí s dobrým srdcem, staví poutní kapli, kterou zasvětí Panně Marii. Ta bude po čase poutníky nazývána Naše Paní z poustevny. Současně je zde postaveno obydlí pro další mnichy, kteří sem přišli žít životem poustevníků.

Plných dvacet pět let zde Meinrad prožil v Boží blaženosti a v lásce k bližnímu, dokud sem nepřišli dva lupiči hnaný hamižnou nenávistí. Svatý muž oba dva tuláky - Petera i Richarda znal a proto je laskavě ve svém příbytku přijal a pohostil. Oni jej však v kapli Panny Marie 21. ledna 861 zavraždili, aby jim nebránil v hledání bájného pokladu.
(Dnes v těchto místech stojí kaple zasvěcená poustevníku Meinradovi.)

Když se zvěst o vraždě svatého muže dostala do Reichenau, někteří zdejší mniši darovali prostředky na výstavbu Meinradovy kaple. Ostatky bratra Meinrada, který ve svém mládí v Reichenau sedm let s nimi žil, přenesli do kostela v opatství Reichenau a slavnostně pohřbili.
Po 178 letech - v roce 1039 - byly jeho svaté kosti přeneseny a uloženy v již dostavěné Meinradově kapli v kostele v Einsiedelnu.

Vděčně voláme tvé jméno,
svatý Meinrade, světlo světla Kristova.
Kdykoliv jsme potřebovali,
dodal jsi nám odvahu a sebedůvěru.

Našel jsi Boha a jeho mír
v lese, kam dosud nevstoupila noha,
a přátelsky pomohl jsi každému hladovému,
kdo tě o chléb požádal.

Dva přátelé, kteří s tebou večeřeli,
pak zabili tě a oloupili.
Pár tvých havranů doma nebyl
a pak se z tvé smrti vinil.

Pouze kdo se odříká hříchu,
najde v Bohu klidu.
Havran, co vraždu žalovali,
zůstali Bohu navždy milí.

V Meinradových šlépějích potom kráčeli další poustevníci, kteří žili ve stejném lese a často používali i jeho opuštěný příbytek. Ten se časem rozpadl, ale dochoval se malý oltář, u něhož se Meinrad modlil. Později nad ním vznikla nevelká kaple.

V roce 934 poustevníky přesvědčil Eberhard, probošt z katedrály ve Štrasburku, který byl v oblasti na návštěvě, aby založili benediktinské společenství, a oni tak učinili. Stal se jejich prvním opatem; nařídil na místě vybudovat kostel, jenž měl vysvětit biskup Konrad z Kostnice. Než však biskup stačil obřad dokončit, zazněl v kostele hlas, který třikrát zvolal, že kostel předtím vysvětil Ježíš. Prý se tak stalo s pomocí svatého Řehoře a čtyř apoštolů včetně svatého Petra.
Papež Lev VIII. prohlásil, že šlo o zázrak a vydal papežskou bulu, která Einsiedelnu požehnala jako poutnímu místu. Jeho následníci ji pak ratifikovali.

Benediktinský klášter a kostel se nadále těšily zvláštním výsadám, dostávaly značnou královskou finanční podporu a požívaly i významné ochrany.

V roce 1286 se cílem poutníků stala kaple Panny Marie, jež vznikla na troskách malého poustevnického příbytku svatého Meinrada. Stávala zde románská socha Panny Marie, kterou Meinradovi věnovala abatyše Heilwiga z kláštera Schänis. Sošku zničil velký požár kláštera v roce 1468. Nahradila ji dřevěná soška Panny Marie s Ježíškem. Tato plastika, vysoká asi jeden a čtvrt metru a začouzená kouřem svíček doutnajících zde řadu let, se stala hlavním cílem poutníků, kteří jí říkají Černá Madona.
V současné době v kostele stojí Mariánská kaple z černého mramoru, která má představovat původní Meinradovo poustevnické obydlí. Je v ní umístěn vzácný obraz Milostné Panny Marie s Ježíškem.

Komplex klášterních budov procházel během staletí mnoha přestavbami. Tak, jak ho vidíme dnes je výsledek několika barokních přestaveb v 18. století. Původní románské a gotické stavby přestaly provozu kláštera vyhovovat a navíc se již rozpadaly. Proto v roce 1704 začala výstavba čtyř nových nádvoří a budov. V roce 1709 vznikl Velký sál a roku 1738 Velká knihovna. Byla založena pozoruhodná zahrada. Nový klášterní kostel byl slavnostně otevřen roku 1735 a od roku 1747 zdobí vstupní nádvoří Mariánská fontána. Časem byly přistavovány další budovy pro správu, školu, dílny a stáje pro chov koní.

V roce 1798 se přes klášter přehnal běs Francouzská revoluce - budovy i vzácná výzdoba byly poškozeny či zničeny; řádění revolucionářů však nejvíce odnesla stará svatá kaple, kterou pobořili. Řádoví bratři se před příchodem revoluce rozprchli do opevněných klášterů v Rakousku a Bavorsku. Cenné předměty, které mniši neodnesli sebou a nebo je dobří lidé neuschovali, byly ukradeny nebo zničeny.

Koncem roku 1801 se začínají řádoví bratři vracet a počátkem roku 1803 jsou zpět již všichni. Téhož roku - 29. září - se do kostela vrací i obraz Milostné Panny Marie s dítětem na ruce.
Po třech letech všeobecného úsilí byl život v klášteře a jeho provoz obnoven a i přes vytrvalé politické ohrožení rozkvetl zde mladý květ v podobě otevření nového gymnázia. Klášter v Einsiedelnu se stal opět centrem katolického Švýcarska a mezinárodním oblíbeným poutním místem.

K významným návštěvníkům kláštera v Einsiedelnu patří i tři lidé, kteří byli později prohlášeni za svaté - Karel Boromejský, benediktin Joseph Labre a Nicolas z Flue, patron Švýcarska. V roce 1865 sem vykonal pouť i Napoleon III.

V opatství se nachází světoznámá unikátní knihovna z roku 946 s téměř padesáti tisíci svazky, včetně nenahraditelných rukopisů. Je odrazem neuvěřitelného rozsahu práce kláštera, kam patřilo například i vyslání kolonie 110 mnichů v roce 1854 do Ameriky, kde měli působit na domorodé obyvatelstvo. Dnešní velkou benediktinskou komunitu Saint Meinrad Archabbey v Spencer County ve státě Indiana založili 21. března 1854 právě einsiedelnští mniši. Část jich putovala dále a založila v Americe druhou benediktinskou komunitu.

Einsiedelnský klášter nějakou dobu soupeřil s Římem a Santiagem de Compostela a sloužil - a dosud slouží - také jako zastávka pro poutníky směřující Svatojakubskou cestou do Santiaga. V současné době klášterní komplex každoročně navštíví čtvrt milionu poutníků. Hlavními poutními svátky jsou 14. září, na které připadá výročí zázračného vysvěcení, a 13. říjen, kdy sem byly v roce 1039 z Reichenau převezeny ostatky svatého Meinrada.
Nejvýznamnější událost dne nastává vždy v půl páté odpoledne, kdy se do kaple Panny Marie vydává průvod mnichů, kteří zpívají Salve Regina. Tato tradice se dodržuje už od šestnáctého století.

Zpět na Milníky v řece času

VEZA