 |
 |
V prvním nymburském setkání jsme se kochali krásou
kostela svatého Jiljí, který stojí na starobylém Kostelním náměstí. Avšak
počátky města musíme hledat v hodně dávné minulosti. Příhodná a v kraji dobře
zapamatovatelná vyvýšenina nad Labem, kde řeka náhle mění směr svého toku,
lákala k osídlení už v prehistorických dobách a přítomností člověka se začíná
postupně kultivovat i zdejší krajina.
Archeologický průzkum dokládá, že nejstaršími obyvateli této lokality byli první
zemědělci z mladší doby kamenné. Po dalších obyvatelích z pozdní doby kamenné
(3600 let př. K.) byly nalezeny keramické střepy a unikátní skříňový mohylový
hrob s kamenným obložením, jehož stáří se odhaduje na 5 500 let př. K. Později,
v mladší a střední době bronzové stávalo na této opukové vyvýšenině při soutoku
řek Mrliny a Labe pravěké hradiště, které strážilo brod přes řeku Labe. O jeho
mohutnosti svědčí při vykopávkách odkrytý 6,5 metrů hluboký a 15 metrů široký
příkop i mocná dřevěná hradba s kamenito-hlinitými náspy na vnitřní straně.
Tento pravěký příkop se táhl do oblouku a jeho linii dnes přesně kopíruje
Palackého ulice. Můžeme se i domnívat, že pro obyvatele měla ostrožna i nějaký
kultovní nebo posvátný význam.
Po 10. století př. K. život v místech, kde se dnes rozkládá město Nymburk
utichl. Pouze od 2. století př. K do 2. století n.l. žili na ostrohu nad řekou
Keltové a Germáni, ale hustota osídlení ani zdaleka nedosahovala úrovně z doby
středodunajské mohylové kultury.
V průběhu staletích okolí ostrohu znovu ožilo příchodem Slovanů. Při brodu přes
řeku vznikla osada Usk – tzn. Ústí, z které pak povstalo město Nymburk.
Opevnění bylo stavěno okolo Nymburka na popud krále Přemysla Otakara II. ve druhé polovině 13. století. Na stavbě pracovali osadníci nově založeného městečka, což byli především přistěhovalci z Holandska a Dolnorýnska. Osadníci stavěli odlišnou stavební technikou, kdy vzorem jim byla opevnění římských měst i měst Dálného Východu, která poznali jako účastníci křížových výprav.
|
|
Ve stavbě pokračoval i král Václav II. a dokončena byla za vlády Jana Lucemburského okolo roku 1335. Tehdejší městečko, v té době známé jako Neuenburch (Nový hrad), mělo půdorys oválu a rovné ulice se od kostela sv. Jiljí rozbíhaly jako rozevřený vějíř. Ohrazeno bylo dvojí hradbou; mladší hradební zeď byla bílá z kamene opuky a starší vnitřní 7 až 8 metrů vysoká hradba byla 1600 metrů dlouhá s cihelnými líci (cimbuřím), kterou zpevňovaly hranolové věže, zevnitř otevřené a rozdělené na přízemí a dvě patra. Přesný počet věží, které mohly dosahovat až do výše 11 metrů není znám, ale na základě propočtů se předpokládá, že jich mohlo být mezi 48 až 55. Není tedy divu, že když princezna Eliška Přemyslovna roku 1310 prchala před svým strýcem Jindřichem Korutanským, uchýlila se právě do bezpečí nymburských hradeb. Vždyť vodní příkopy obtočily svými toky městečko tak, že v podstatě vytvořily ostrov a toto „ostrovní“ umístění historické části města se zachovalo dodnes.
 |
 |
Až do devatenáctého století se do města vjíždělo čtyřmi gotickými městskými
branami: Svatojiřskou od Lysé nad Labem, Boleslavskou (dříve Velelibskou) od
Mladé Boleslavi, Bobnickou od Bobnic (dnes od nádraží) a směrem od řeky
Mosteckou. Vedle těchto bran mělo město jednu malou bránu, která stála na nároží
Kamenného domu (dnes budova Okresního soudu). Před rokem 1335 tudy vedla cesta
na nejstarší most přes Labe. Po přeložení mostu do dnešních míst poklesl význam
této brány na pouhou branku (fortnu) zajišťující přístup k řece. Na počátku
nového mostu museli měšťané založit novou bránu zvanou Labská či Mostecká.
I městské brány měly hranolové, patrně tří až čtyřpatrové věže opatřené
spouštěcí mříží (tzv. hřebenem), která spolu s vraty v průjezdu umožňovala
dokonalé uzavření vstupu do města. Tyto čtyři bytelné brány uzavíraly čtyři
hlavní ulice vedoucí z náměstí.
Městské hradby byly od doby vlády Josefa II. (1780 – 1790) postupně rozebírány a
v 19. století vzaly za své i městské brány.
 |
 |
Pozoruhodným prvkem nymburského opevnění jsou dva vodní příkopy, které byly
vyhloubeny před hradební zdí s věžemi a branami. Příkopy byly vyvedeny od
soutoku velkého Labe s malou říčkou Mrlinou na východě a na jihozápadě opět
vráceny do Labe. I na úzkém prostoru mezi oběma příkopy byla vybudována kamenná
hradební zeď. Tato, tzv. bílá hradba, zanikla už v 17. století a proto nám její
stavební podoba není známa.
Mnoho toho nevíme ani o časových souvislostech výstavby vodních příkopů a
vnějších hradeb. Jisté je jen to, že vnitřní vodní příkop byl původně součástí
opevnění z přelomu 13. a 14. století. Pak už se pouze předpokládá, že druhý
příkop i kamenná zeď byly dílem modernizace hradeb ve druhé polovině 15. či na
počátku 16. století. Důvod k podobným úpravám opevnění hledejme v neblahé
zkušenosti s účinkem palných zbraní za husitských válek.
Průtok vody obou příkopů – dnes se jim říká Velká a Malá Vala - byl prý regulován labským jezem a tak v případě nebezpečí bylo možno zatopit celé okolí města. Do dnešní doby zůstaly zachovány oba dva a stále jimi protéká labská voda. Podél vnějšího širokého vodního příkopu dnes vede místní komunikace a výpadová silnice na Poděbrady. Druhý příkop je úzký jako potok a postupně mizí mezi domky a přilehlých zahrádkách. Pro chodce byla mezi oběma příkopy v úseku od křížení Palackého třídy s Poděbradskou ulicí směrem k přístavu vydlážděna cesta, po které ve stínu stromů romantickou procházkou dojdeme okolo katovny až do romantického prostředí městských hradeb v lokalitě Na přístavě.
 |
 |
„Hradby nepředstavují jen účelnou technickou stavbu, která slouží jako ochrana majetku a obyvatel města a nejbližšího okolí před nájezdy nepřátel, ale hradební opevnění je v první řadě symbolem – městských svobod, městského míru, městských práv a městské ústavy.“
Nymburské hradby v době své největší slávy požívaly takové úcty nymburských občanů, že jednu z jejich věží spolu s českým lvem si dali do svého městského erbu. Avšak jejich sláva pomalu pohasíná s rozvíjející se válečnou technikou. Zejména probíhající války o rakouské dědictví (1740 až 1745) je poškodily do té míry, že krátce na to obyvatelstvo samo začalo už nepotřebné hradby bořit a používat na výstavbu nových domů. Postupně mizely celé úseky hradeb, věže i brány a ze středověkého hradebního prstence se dochovalo pouhých dvě stě metrů táhnoucí se podél labského břehu od katovny až ke Staré rybárně. Tento úsek měl to štěstí, že nestál osamocen, ale byly k němu "přistaveny" různé budovy, včetně staré fary. Jen tak hradby v této části unikly definitivní likvidaci.
 |
 |
Další ještě ojediněle stojící částí starého opevnění vzaly za své při rozvoji města. Okolo roku 1870 byla do města přivedena železnice a dostavěn cukrovar. V té době, a ještě i ve 20. století se horečně stavělo a Nymburk se měnil k nepoznání. Ohrazený prostor hradbami už nestačil a tak se tam, kde bývala pole objevily nové městské čtvrtě: Kolonie, Spálenka, Habeš, Zálabí, Svatojiřské a Dvorské předměstí. Byla postavena vodárna, plynárna, škola, evangelický kostel, nemocnice, okresní sirotčinec, pivovar, mlékárna, likérka, zavedena kanalizace a další.
 |
 |
 |
Naštěstí však v letech 1905 až 1909 provedl architekt Ludvík Lábler romantickou rekonstrukci jižního úseku hradeb se šesti věžemi v délce 205 metrů, čímž zachránil městu úžasnou hradební scenérii. Podle jeho návrhu byly hradební úseky mezi věžemi doplněny ochozem a cimbuřím, neboť původní hradba vrcholila strmou pultovou stříškou.
 |
 |
 |
Oproti dnešní podobě původní věže končily cimbuřím neboť obráncům sloužily ke střelbě . Věže byly z vnitřní strany „otevřené“, což bylo dodrženo i při jejich rekonstrukci. Jak původně hradba s věží vypadala můžeme vidět na torzu jediné dochované v Hradební ulici (nedaleko kina).
 |
 |
Městské opevnění v Nymburce patří k nejvýznamnějším památkám svého druhu v České republice a pro svou malebnost a výhodnou polohu si zahrály v několika filmech. K nejznámějším záběrům na nymburské hradby patří ty z televizního seriálu Cirkus Humberto.
Tak jako hradební opevnění chránilo ve středověku město Nymburk před nepřáteli, tak oddělovalo počestné občany od tvora nečistého - městského kata. Taková byla doba. Stavení, které je považováno za nymburskou katovnu najdeme poblíž zátoky v lokalitě Na přístavě, kde se Labe vlévá do dvou hradních příkopů. Přes ně v těchto místech vedou můstky a do výšky ční z kmene stromu vytesaný kůň, kterého nemůžete minout bez povšimnutí a údivu...
 |
 |
 |
Poblíž katovny stávala kdysi vysoká věž zvaná Hořice. V ní bývala mučírna a
žalář, jak dokládají zápisy o vězních a vymáhání právem útrpným v tzv. Smolné
knize z let 1559 až 1617.
Domek prošel rekonstrukcí a dnes je z bývalé katovny také Katovna, ve které se
vám bude určitě líbit. K příjemnému posezení v této restauraci zve za pěkného
počasí malá zahrádka. Jinak vkusně zařízený interiér nabízí jak pohodu tak dobrá
jídla. Když to spojíte s procházkou podél vodního příkopu ke středověkým
hradbám, tak to nemá chybu a každý trochu romanticky založený člověk si tu
přijde na své.
Zpět na Milníky v řece času
VEZA