 |
 |
O tom, že hrady nemusí stát někde na kopcích, horách, či strmých skalách, jsme se již přesvědčili při výletu na hrad Mydlovar, který je popsán v článku Tajemný hrad v Polabí. Podívejme se na jiný takový hrad, který rovněž stojí v Polabské nížině zdánlivě v naprosté rovině - na hrad, později zámek Lobkovice.
Lobkovický hrad najdete mezi městy Kostelcem nad Labem a Neratovicemi. Stojí na kraji lužního lesa na východním konci obce Lobkovice a zamyšlený pocestný by jej mohl mezi stromy snadno přehlédnout. Zatímco Neratovice vyrostly z původně bezvýznamné vísky v minulém století v moderní průmyslové město, s více než 16 000 obyvateli v případě Lobkovic je tomu naopak. Dnes je to zadumaná přívětivá víska čítající kolem 550 duší, ale druhdy tudy kráčela historie.
Poblíž Lobkovic byly nalezeny pozůstatky tzv. dlouhého domu, typické stavby neolitických zemědělců. Oblasti se nevyhnuli ani Keltové, což dokazují nálezy z doby římské. A po Germánech se tu již usídlili Slované, kteří v povodí Labe žili také v poměrně velkém počtu.
Obec Lobkovice se poprvé připomíná v r. 1341. V té době podle záznamů náležela bratřím Bohuňkovi a Vavřincovi z Lobkovic. V letech 1356 až 1357 se v Lobkovicích připomíná Raimund z Lobkovic a následujících deset let, od roku 1367 do roku 1377 náležela ves pražskému měšťanovi Mikuláši Čotrovi. Od roku. 1385 až do konce 14. století patřily Lobkovice význačnému politikovi a osobnímu příteli krále Václava IV.; Janů Čúchovi ze Zásady.
Tvrz se v těchto místech poprvé připomíná roku 1403. Náležela pražskému měšťanovi Prokopu Kruknerovi; ten si pro její stavbu vybral výhodně položené místo na skalním ostrohu, který byl chráněn z větší části bažinami. Západní strana tvrziště, která byla v úrovni okolního terénu, byla umělé chráněna opevněním - valem a příkopem, který se před západním traktem stavby dochoval dodnes.
V dnešní době stojí Lobkovický hrad pár desítek metrů od břehu Labe. Naskýtá se myšlenka, zda nebylo možné tok této řeky zapojit přímo jako součást opevnění. Nebylo tomu tak - Labe neteče v těchto místech dlouho a jeho koryto bylo před regulací od skály, na které je hrad postaven, dosti vzdáleno. Porovnejte historickou mapu se současným leteckým pohledem - hrad leží na historické mapě zhruba uprostřed, na konci slepého ramene Labe, jehož protažením vzniklo zkrácené novodobé koryto. Levý meandr srdcovitého původního průběhu koryta řeky je zachován, je však oddělen od dnešního toku.
|
|
|
Původní tvrz zřejmě byla postavena ze dřeva, jak bývalo v té době běžné. Jak jste se dočetli na začátku, majitelé vsi Lobkovice se velmi rychle střídali. V roce 1409 získal tvrz a ves Lobkovice s dalšími dvěma vesnicemi Mikuláš z Újezda, řečený Chudý; který pak od roku 1410 již užíval přídomku z Lobkovic. Osoba Mikuláše Chudého z Újezda, představitele pohusitské české aristokracie, se považuje za "praotce panského rodu Lobkowiczského". Završená husitská revoluce tehdy umožnila nevídaný vzestup některých příslušníků nižší šlechty, čehož pan Mikuláš dokázal plně využít.
Pravopis názvu rodu Lobkoviců byl v minulosti značně nejednotný. Moderní čeština užívá variantu Lobkovic, staročeská Lobkowicz, německá Lobkowitz. Od roku 1919 užívají členové rodu variantu Lobkowicz.
Mikuláš přistoupil k přestavbě původní tvrze v rozsáhlejší gotický věžovitý objekt. Jádrem nové stavby se stala třípatrová hranolová věž z lomového kamene, dodnes stojící v jižním traktu dnešního zámku. V přízemí věže se zachovala původní gotická valená klenba. Patra věže byla dřevěná, spojená dřevěnými schodišti. Do jejího prvního patra vedl most z obytné budova stojící v místech dnešního západního křídla zámku
Mikulášovi náležela tvrz až do jeho smrti v roce 1435. Lobkovice po něm zdědili synové Mikuláš a Jan Popel. Roku 1445 se o otcovský majetek rozdělili, přičemž Lobkovice připadly Janu Popelovi. Tento šlechtic byl odpůrcem Jiřího z Poděbrad.; ten roku 1450 lobkovickou tvrz se svým vojskem oblehl a dobyl. Nicméně o rok později Jiří z Poděbrad tvrz Janu Popelovi vrátil.
Majitelé tvrze se pak opět poměrně rychle střídali. Roku 1496 ji získal Beneš Sekera ze Sedčic. V jejich držení prodělala tvrz na přelomu 16 a 17. století přestavbu, při které byla nevelká gotická stavba rozšířena v renesanční zámek. Nejspíš se tak stalo za Jana Ratibora Sekerky, protože od roku 1610 se poprvé místo tvrze připomíná zámek.
Renesanční přestavbou vznikla čtyřkřídlá jednopatrová stavba, obrácená hlavním průčelím k západu. Příkop tvrze byl překlenut kamenným mostem, který nahradil původní most zvedací. Do jižního křídla byla začleněna věž původní tvrze; její prvního patro byl nyní pevně propojeno s novou přístavbou. Do západního křídla byly pravděpodobně začleněny některé obvodové zdi starší obytné budovy tvrze.
Půdorysná dispozice renesanční přestavby zůstala zachována dodnes. Fyzicky se zachovala část obvodových zdí a renesanční vstupní portál v západním průčelí. Ostatní renesanční architektonické detaily zanikly při při pozdějších úpravách zámecké budovy.
 |
 |
 |
 |
Lobkovický hrad v předjaří roku 2002
Rodu Sekerům ze Sedčic náležely Lobkovice s tvrzí až do r. 1615, kdy je Jan Ratibor Sekerka ze Sedčic prodal Václavovi Majskému ze Sobíšku, erbovnímu měšťanovi Starého Města pražského, který následně prodal Lobkovice Polyxeně z Lobkovic, rozené z Pernštejna. Tím se původní rodové sídlo opět vrátilo do držení rodu Lobkoviců. Zámek však již v té době ztratil charakter šlechtického sídla a stal se jen administrativním střediskem panství a obydlím úředníků.
Lobkovický zámek velmi utrpěl za třicetileté války, kdy byl několikrát, zvláště v letech 1620 a 1630, vydrancován vojskem. Roku 1658 z něj zůstaly jen obvodové zdi. Zničené byly střechy i stropy v obytných budovách. V relativně dobrém stavu zůstala pouze věž zámku.
Opravy se zpustlý zámek dočkal až v roce 1679, za knížete Ferdinanda Augusta z Lobkovic. Plán opravy a přestavby zámku vypracoval význačný italský architekt Antonio Porta, působící tehdy v lobkovických službách. Při přestavbě byly budovy nově zastřešeny, opatřeny novými fasádami a také byly upraveny jejich interiéry. K jihozápadnímu rohu původního zámku bylo přistavěno boční jednopatrové barokní křídlo obdélníkového půdorysu se čtvrtkruhovitě vyříznutým západním nárožím. V tomto prostoru byl umístěn hlavní vchod do bočního křídla, zdobený barokním portálem. Úpravami provedenými Antoniem Portou získal lobkovický zámek v podstatě dnešní vzhled. Přestavěný zámek však již nesloužil jako šlechtické sídlo, ale jako obydlí hospodářských úředníků.
Dalších stavebních úprav se zámek dočkal v 19. století, kdy byl prodán pražskému
advokátovi Janu Měchurovi. Ten nechal opravit chátrající zámecké budovy a zmodernizovat interiéry;
při tom se vnější vzhled budov nezměnil (viz
půdorysné náčrty).
(Faktografické údaje
podle stránek
Hrady.cz)
V
roce 1840 zdědila lobkovický zámek Terezie, dcera Jana Měchury. Ta byla
manželkou význačné osobnosti českých dějin - Františka Palackého. Palacký si zámek velmi
oblíbil a často zde pobýval. Prožil tu téměř celé období
bachovského absolutismu, kdy musel zanechat veřejné politické činnosti. Na
vlastní přání je také František Palacký v Lobkovicích pohřben.
"V letech 1851"1860 veškerým působením svým ani nezavadil jsem o politiku,
jakož to v dobách absolutistických jinak býti ani nemohlo; nebyl jsem opět ničím
více nežli soukromým literátem a dějepiscem; vyhýbav se všemu působení
veřejnému, trávil jsem čas svůj nejvíce v Lobkovicích, na statku své manželky."
Napsal Palacký
"Klidně kolem Lobkovic Labe valí průzračné své proudy, tiše nad dědinou
klenou košaté stromy svoje koruny, bohaté kolem ní rozprostírají se pláně dobře
zdělané, bujnou zelení pokryté. Zdá se, že mír a klid nemohou si najíti sídla
milejšího, pevnějšího; k odpočinku i věčnému není tak honem místa krásněji
stvořeného nad tyto Lobkovice, tiché, klidné, v stínu i chladu hustého stromoví
polou ukryté" Malý hřbitov lobkovický vine se kolem kostelíka (Nanebevzetí Panny
Marie), a je obehnán zdí, nad kterouž četné stromy bohatě listnaté haluze svoje
rozkládají."
Takto popisoval redaktor Světozoru v červnu roku 1876 atmosféru Lobkovic ve
dnech, kdy byl na místním hřbitově pochován František Palacký, zakladatel české
historické vědy a významný politik. (Citace -
Výletník.cz)
 |
 |
 |
 |
Lobkovický hrad začátkem léta roku 2008
Na pobyt Palackého na lobkovickém zámku upomíná pamětní deska od akademického sochaře profesora Štursy (1924) nad hlavním vchodem do zámku. Po smrti Františka Palackého zdědil lobkovický velkostatek i se zámkem jeho syn JUDr. Jan Palacký. Ten jej prodal v r. 1897 knížeti Mořicovi z Lobkovic, který usiloval o získání nejstaršího rodového sídla. Zámek se však opět změnil jen v obydlí lobkovických úředníků. Majetkem rodu Lobkoviců zůstal zámek až do r. 1948, kdy přešel do vlastnictví státu a pod správu MNV v Lobkovicích. V zámku byl v té době depozitář Národního technického muzea.
 |
 |
Před zámkem směrem k obci je rozsáhlý dvůr, dnes hospodářsky využívaný. Pokud je vám povědomý typický komín v levé části druhého snímku, máte pravdu - jedná se o bývalý pivovar, od roku 1879 do roku 1920 již jen sladovna. Zámek není dnes veřejnosti přístupný. Byl restituován a obrázek o jeho stavu si udělejte sami z obrázků pořízených v intervalu šesti let. Pokud byste jej chtěli shlédnout alespoň zvenčí, můžete se Lobkovic dostat snadno autem, autobusem, vlakem (trať 074 Čelákovice - Brandýs nad Labem - Neratovice) i na kole. Orientace je jednoduchá. Projdete obcí proti proudu Labe a v místech, kde obec končí a začíná lužní les, zámek najdete.
Zpět na Milníky v řece času
