 |
 |
"Bydlí v žalostných chatrčích, daleko od sebe odděleni, a neustále se
stěhují z místa na místo...
Mají jediný jazyk, a to zcela barbarský...
Všichni jsou vysoké a silné postavy. Barva pleti není příliš bílá, barva vlasů
není příliš světlá a ani nepřechází do černé, ale všichni jsou rusí...
Vedou život drsný a primitivní..."
Prokopius z Kesarie O Slovanech, 6. století
Když se tito Slované rozptýlili po Evropě, došli přes českou kotlinu až do
její nejzazší části - nehostinného kraje pralesy pokrytých kopců, mezi kterými
se rozkládaly mokřady a močály. K průchodu hustých a neprostupných hvozdů
sloužila pouze koryta říček nebo údolí potoků, jež se táhla od severu na jih.
Nevíme z jakého důvodu, ale v tomto kraji se usadili a na vhodných, povětšinou
vyvýšených a zčásti chráněných místech budovali svá hradištní opevnění - na
Plešivci (zde už před nimi měli své hradiště Keltové), u Běřína, u Rejkovic, u
Běštína, na Hradci, ...
Brdskému pohoří později vládne jen jeden slovanský rod, jež se po předkovi
Buzovi jmenuje Buzovici či Buzici. Tento rod se v pozdějších dobách rozdělí na
20 až 30 dalších rodů, a jeho větve mají již i jiný predikát - páni z Dubé, páni
z Lichnice, páni z Rožmberka, Zajícové z Hazmburka, Lvové z
Rožmitálu, ...!)
Rodinní příslušníci usazeni v Brdech budují na strategických místech tvrze či
hrádky - Březnice,
Třemšín,
Valdek, Ostrý, ...
Novodobá historie tohoto kraje je dosti tristní. Lidé a jejich rozhodnutí na
dlouhou dobu vymazali z paměti národa barvité dějiny a krásy přírody velké
části tohoto území.
Již v roce 1920, kdy se o projektu budoucího vojenského cvičiště v Brdech začalo
hovořit, vystoupila skupina protestujících poslanců s návrhem na zřízení
Národního parku Brdy, čímž by se stavbě zamezilo. Když v roce 1926 vznikl
projekt vojenské střelnice v centrální části Brd, tak proti jehož realizaci
protestovali nejen obyvatelé obcí, kterým hrozilo vystěhování, ale i řada
známých osobností - vědci, spisovatelé, básníci...
Vše však bylo marno a o dva roky později zde dělostřelecké cvičiště vzniklo. Jak
se předpokládalo, muselo být zlikvidováno sedm obcí ve středozápadní části Brd.
První dělostřelecká salva zahřměla roku 1927 ze cvičiště Jordán. V té době však
nebyl vstup na území zakázán, pouze se nesmělo na cílové plochy a tak zde vládl
nadále čilý turistický ruch.
Za druhé světové války zabrala tento prostor německá armáda a zvětšila jej zabráním území jedenácti obcí. (Po válce byly obce opět osídleny). Německé velení zakázalo do celého cvičného prostoru vstup. V té době zde pro Němce v lesích budují hustou železniční síť totálně nasazení z blízkého pracovního tábora v Kolvíně.
|
|
Od roku 1950 se usnesením vlády prostor stal Vojenským újezdem a začal
zde platit přísný zákaz vstupu. V roce 1952 byl újezd znova rozšířen zejména o
zkonfiskované lesy hořovického panství, včetně vylidnění a zbourání šesti obcí
(ponecháno zůstalo jen pár hájoven). Vzniká známý tankodrom Bahna.
Území o velikosti více jak 26 tisíc hektarů je tvořeno z 90 procent lesy, zbytek
je částečně zastavěn vojenskými objekty a ostatní plochy slouží pro výcvik
armády - je zde tanková, dělostřelecká, protitanková, pěchotní střelnice a
zkušební letecká střelnice. Na území je také trhací jáma pro likvidaci závadné
munice, kterou používá i policie. Na území vojenského újezdu je šest cílových
ploch - Tok, Jordán, Brda, Padrť, Bahna a Kolvín. Tři poslední se již
nevyužívají.
 |
 |
Jako součást Studené války byl v sedmdesátých letech 20. století u
obce Mišov vybudován sklad určený prý pro sovětskou jadernou munici, ale nikdy
zde žádné jaderné hlavice uloženy nebyly - zase jedna z fám, ale kdo tenkrát
znal pravdu?
Následně pak v první polovině osmdesátých let vznikají v Brdech stavby
vojenského charakteru, jejichž stavba je přísně utajována a tak se nelze divit,
že začali mezi lidmi kolovat dezinformace a začaly se tvořit nové fámy. Lidé
tyto tajemné stavby obehnané vysokou betonovou zdí pojmenují Klonajk.
Na začátku devadesátých let kasárny obývají vojáci 1. dělostřelecké brigády se
samohybnými kanonovými houfnicemi a raketomety.
 |
 |
Klondajk - tak se říkalo svého času největší raketové základně protivzdušné obrany ČSSR umístěné na hlavním brdském hřebeni mezi vrchy Stožcem a Jistevníkem v nadmořské výšce téměř 600 m, přibližně 10 kilometrů od krásného města Dobříše. A říká se tak dodnes i tomu, co tu po ní zůstalo, když ji vojáci opustili a stavby byly vybydleny a vše se zde nachází v žalostném stavu.
locha základny je skutečně veliká - délka včetně ubytovací části měří 1,7 km,
šířka 0,9 km a prostor samotných palebných postavení je dlouhý 1,2 km. Výstavbu
prováděly Vojenské stavby za nejvyššího utajení a náklady jak na stavbu,
tak na nákup technologie včetně výcviku obsluhy, dosahovaly závratných desítek
miliard. Samotný útvar vznikl v letech 1984 až 1985.
Základna se skládala z několika částí: sekcí s ubikacemi a běžným provozním
zázemím, ze tří palebných postavení s velitelskými stanovišti, vyvýšené betonové
plošiny pro radiolokátory, technickým úsekem kontroly a údržby raket a konečně
autoparku se zázemím. Celé území bylo chráněno před zvědavci vysokou betonovou
zdí. V době plného provozu zde žilo okolo jednoho tisíce vojáků. Umístěny tu
byly rakety s dlouhým doletem, které měly zničit nepřátelské letící cíle, avšak
nenesly jaderné hlavice. Celkem tu bylo 36 raket a osmnáct odpalovacích
zařízení.
 |
 |
Ve vojenském prostoru, kam byl vstup zakázán, se lety rozrostla vzácná
společenství vegetace, v nichž jsou zastoupeny chráněné druhy rostlin - upolín
evropský, sasanka hajní, lýkovec jedovatý, kosatec sibiřský, suchopýr pochvalný,
rosnatka okrouhlolistá. Cenné jsou rozsáhlé plochy vřesovišť a v lokalitě
Koníček na suťových polích zachovalý původní les.
Z živočichů zde od roku 1997 bývá spatřen rys ostrovid, hnízdí zde čápi černí,
tetřívek obecný, tetřev hlušec a jeřábek lesní. Ve vodách rybníků a potoků jsou
škeble říční, minule potoční a břehule potoční. Z hornin se zde vyskytuje
prvohorní břidlice, v níž lze najít i trilobity...
V roce 2001 vojáci Klondajk opustili a dnes se uvažuje o prodeji či pronájmu
areálu nějaké firmě...
Zůstává otázka:
Zmizí odsud tyto chátrající vojenské stavby a místo se vrátí zpět Matce
přírodě nebo se zde počítá s nějakým velkým, hodně velkým logistickým
centrem? Zde, uprostřed brdských kopců a lesů by měly stát obří velkosklady
stavebních společností? Nebo zde bude základna s tolik diskutovaným vojenským
radarem?
 |
 |
Na fotografiích vidíte bunkry, sklady, obří nájezdové rampy a další objekty ve stavu, jak to zde vypadalo v lednu tohoto roku.
 |
 |
Z vesničky Halouny vede dnes ke Klondajku turistická značka a ke hlavní bráně se lze dostat po asfaltové silnici z rozcestí Stožec (asi 1 km). Každým rokem jsou v dříve zakázaném prostoru otvírány další a další turistické cesty a cyklostezky. Po letošním 1. červnu je zpřístupněna již pětina z celkové rozlohy vojenského újezdu.
Zpět na Milníky v řece času
VEZA