Duben je takový rozporný měsíc. Ještě se občas prvního dubna vyvádíme aprílem, pak je aprílové počasí a poslední den se snažíme opakovat den první. Lidé narození v dubnu se na první pohled jeví jako klidní, vyrovnaní a rozumní. Ale něco v nich bude aprílového. Určitě. Na některém se to nepozná, jiný se tím proslaví.
Spisovatel Jaroslav Hašek se narodil na poslední chvíli - v dubnu, třicátého,
roku osmnáctistého osmdesátého třetího. Svým životem nezůstal svému měsíci
narození nic dlužen. Obsáhlou povídkovou tvorbu dovršil (bohužel) nedokončeným
románem o osudech vojáka Josefa Švejka za I. světové války. Z českého
spisovatele se stal spisovatelem světovým, bohužel až po své předčasné smrti.
Mezi satiriky a humoristy je Jaroslav Hašek dodnes jednička.
Hašek psal tak jak žil. Jeho komické postřehy míří vždy k podstatě věci, jsou přesvědčivé a povětšinou tragikomické. Společnost v něm ale viděla především podivného hospodského povaleče a bohéma, o němž se tradovalo bezpočet historek, někdy pravdivých, jindy smyšlených. Přitom za svůj poměrně krátký život stačil napsat kromě rozsáhlého románu o Švejkovi a kronice Politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona také více jak dvanáct set humoresek a povídek, nesčetně drobných skečů a výstupů, lokálních a mystifikačních zpráv.
„V 35 letech měla jsem za sebou 18 let pilné, plodné práce. Do roku 1914 zaplavovala jsem svými satirami, humoreskami a povídkami všechny české časopisy. Měla jsem velký okruh čtenářstva. Vyplňovala jsem celá čísla humoristických časopisů tím způsobem, že jsem užívala nejrůznějších pseudonymů. Ale moji čtenáři mne v tom povětšinou poznali. Myslela jsem si tedy naivně, že jsem spisovatelem. Ale považovali mne spíše za opilce s baculatýma rukama.“
Ve starém domě ve Školské ulici čp. 1325 v Praze se 30.dubna 1883 narodil
Jaroslav Hašek. Jeho otec Josef Hašek byl nedostudovaným profesorem matematiky a
bylo o něm známo, že dost a často pije. Maminka Kateřina vedla domácnost ve
které byli tři děti: Bohuslav, Jaroslav a Marie. Haškovi se neustále stěhovali
kvůli výši nájmu; z Ječné na Karlovo náměstí, do Sokolské, do Lípové… Po smrti
otce v roce 1896 se stěhují do dnešní Lublaňské, pak do Milešovské, Záhřebské,
Šumavské a Velehradské. Hašek jako dítě nikdy nepoznal skutečný domov - jak se
říká nikde nezapustil kořeny a to ovlivnilo celý jeho další život.
V roce 1893 je zapsán na c. k. vyšší gymnázium v Žitné ulici, navštěvuje primu. Ve druhém pololetí je jeho třídním profesorem Alois Jirásek. Studuje výborně, ale po otcově smrti nemůže matka z finančních důvodů třináctiletého Jaroslava na studiích udržet. Ten navíc ve škole propadá. A tak v patnácti letech nastupuje jako praktikant u drogisty Ferdinanda Kokošky - avšak léto roku 1899 protoulá po Moravě. Na podzim se vrací do Prahy a začíná se studiem na Obchodní akademii v Resslově ulici, kde se naučil kromě jiného i ruštinu. Už jako student se toulá po Rakousko-Uhersku a přivydělává si coby obchodník se psy. Píše své první humoresky a fejetony pro Národní listy. V červenci 1902 složil absolutorium obchodní akademie a za měsíc byl přijat do banky Slávie jako podřízený úředník. Ale už 3.srpna dává výpověď a ve svých dvaceti letech odchází do Haliče a toulá se po celé střední a jižní Evropě. Na jaře roku 1903 zveřejňuje svoji první sbírku básní Májové výkřiky.
V roce 1906 se přiklání k anarchistickému hnutí a má přednášky k proletářským skupinám.Další rok se stal editorem anarchistických novin Komuna, psal i pro další anarchistické listy Chuďas a Nová Omladina. Jako prominentního anarchistu jej sleduje policie a z různých příčin pobývá ve vězení: strhal vyhlášky o stanném právu, napadl policistu, dopustil se vandalství a žhářství (poškozování majetku pražského občana německé národnosti Pleschnera). Na konci tohoto svého krátkého anarchistického období se seznámil s malířem Josefem Ladou a se svou budoucí ženou Jarmilou Mayerovou. Kvůli ní od anarchistů odchází a hledá si poctivé zaměstnání, protože její rodiče jsou proti této známosti. Ovšem opět se zaplete do uličního nepokoje, kdy je znesvěcena vlajka mocnářství a je znova zatčen.
Nicméně již v roce 1908 rediguje časopis "Ženský obzor", v následujícím roce publikuje 64 novel a v roce 1910 se stává editorem časopisu "Svět zvířat", kde však dlouho nepobyl.
Po čtyřleté známosti se Hašek 23. května 1910 oženil s Jarmilou Mayerovou, dcerou štukatéra na Vinohradech. V chrámu sv. Ludmily je oddával farář František Škarda. Předtím však Haška čekala nepříjemná záležitost - musel vstoupit znovu do katolické církve, z níž předtím jako anarchista vystoupil. Aby uživil rodinu zakládá vlastní firmu s názvem Kynologický ústav.
„Hašek byl ženat a snažil se opatřiti si řádný zdroj příjmů. O myšlenku nouze nebylo. Užil zkušenosti se Světa zvířat a založil si obchod se psy. Kapitál poskytl tchán, aspoň zpočátku. A tak Haškův psinec inzeroval a dostával objednávky. Poněvadž nebylo konexí, obchod nebyl dosud zaveden, chodil Haškův sluha po městě a sbíral psí poběhlíky a kradl psy zapomenuté.“
V únoru 1911 byl Hašek přistižen při pokusu o sebevraždu kdy chtěl skočit z Karlova mostu.
Na dnešek v noci chtěl se vrhnout ze zábradlí Karlova mostu do Vltavy třicetiletý Jaroslav H. Okolojdoucí divadelní vlásenkář p.Ed. Bräuer jej však strhl zpět a zabránil mu provedení úmyslu. Přivolanou hlídkou byl H. dopraven na policejní strážnici, kde policejní lékař seznal u zoufalce silnou nervózu a dal jej dopraviti do ústavu pro choromyslné. (Tam si Haška týden nechali. Otázkou zůstalo, zda-li byl onen pokus fingovaný nebo ne.).
V květnu roku 1911 Hašek dopsal povídku Pitomec u kumpanie, v níž se
poprvé veřejnosti představuje Švejk. Následný cyklus povídek vychází v
časopisech Karikatury a Dobrá kopa. Téhož roku Hašek zakládá
politickou stranu - Stranu mírného pokroku v mezích zákona - jde o jednu z mnoha
jeho mystifikací, strana je parodií, karikaturou volebních poměrů tehdejší doby.
V hostinci U Zvěřinů na Korunní třídě, kterému se také někdy říkalo V Kravíně,
se konaly pravidelné předvolební agitace. Kandidátem do Říšské rady byl Jaroslav
Hašek. V tomto období byl spolu s F. Langrem, E. A. Longenem, E. E. Kischem a
dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde byl i hlavním účinkujícím.
Ze Světa zvířat byl v roce 1911 propuštěn pro novinářskou nekázeň a na počátku listopadu, po hluboké osobní i názorové krizi, si našel místo v Českém slově, kde však byl pouze do února 1912. Byl-li ze Světa zvířat propuštěn proto, že si vymýšlel neexistující druhy zvířata, v Českém slovu si o mnoho nepolepšil. Začal tím, že si vymýšlel různé zprávy a lokálky, které potom na novinářské burze v restauraci U Brejšků a U Choděrů ve Spálené ulici vyměňoval jeden kus za dvě piva. Byl mistrem mystifikace. Když se ale v únoru 1912 zapletl do stávky zřízenců elektrických drah byl z Českého slova okamžitě propuštěn.
V březnu 1912 se poprvé Švejk objevuje v knižním vydání nakladatelství Hejda
a Tuček pod názvem Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky, kde se Švejk
představuje jako veselý idiot, který vtipkuje o válce, jakoby to byla rvačka v
hospodě…
Haškovo manželství trvalo necelé tři roky a ukázalo se jako velký omyl. Zanedlouho po narození syna Richarda v roce 1912 se manželé rozcházejí. Hašek není schopen se o rodinu při svém bohémském životě starat. Manželka se synem se vrací k rodičům a Hašek propadá bohémskému způsobu života a pražské hospody se mu stávají tvůrčím prostředím a životní nutností. (Historik Jindřich Chalupecký Haška považuje za homosexuála.) Jako tulák přecházel hranice kraji a zemí; jako pověstný pražský bohém překračoval hranice společenských vrstev a prostředí. Jeho chování v té době děsilo i provokovalo spořádaně žijící lidi. Ale Haškova touha více poznat neznala hranic: byl druhem a kamarádem vagabundů, prostitutek, ztracených existencí. Z tohoto prostředí pak uplatnil humorné příběhy a satiru ve své spisovatelské práci. Do roku 1914 pobývá u svých přátel a píše mnoho kvalitních humoresek, navíc pokračuje v kabaretní činnosti.
28. července 1914 vyhlásilo Rakousko válku Srbsku. Za záminku si vzalo
atentát na následníka trůnu Ferdinanda d´Este, k němuž došlo měsíc předtím v
bosenském Sarajevu. Začala se válka, která vstoupila do dějin světa jako
I.světová a připravila o život 10 milionů lidí. Hašek v únoru 1915 narukoval k
1. náhradní rotě pěšího pluku v Českých Budějovicích. V květnu je převelen k 3.
rotě a v červnu odjíždí na frontu do Haliče. Do boje se nehrne. Nechává se 24.
září 1915 zajmout nepřítelem a dostává se do zajateckého tábora v Darnici na
Ukrajině, v zimě už je v táboře v Trockém u Buzuluku. Jeho velké plus je, že umí
rusky. Proto je přidělen k veliteli j
ako sekretář. Tímto okamžikem začíná nová
etapa Haškova života. Z bohéma se stal vážný a odpovědný pracovník hnutí a
vojenského odboje.Tento obrat si mnozí vykládali jako neuvěřitelný duševní
paradox, ale ve skutečnosti se Hašek zase tolik nezměnil. Jeho revoluční postoj
ho vede v červnu 1916 nejprve k československým legiím v Kyjevě, kde je zařazen
k 7. rotě 1. pluku Jana Husa, později je členem Rudé armády. Za jeho pobytu u
legií vznikla novela Dobrý voják Švejk v zajetí. Hašek pracoval v tiskárně, psal
propagační materiály, potom se stal náčelníkem internacionálního oddělení. V
těchto funkcích si vedl rozhodně a odpovědně, zanechal i pití alkoholu.
Publikuje v legionářském časopisu Čechoslovan a do konce války verbuje zajatce
pro boj proti Rakousku-Uhersku. Dokonce propaguje připojení Čech k carskému
Rusku. V listopadu 1917 vypukla v Rusku komunistická revoluce. Československé
legie se staví proti ní, zatímco Hašek v ní vidí možnost národního a sociálního
osvobození. Za tuto činnost byl obviněn ze zločinu velezrady na československém
národě a byl na něj vydán Polním soudem v Omsku zatykač č.203. V březnu 1918
Hašek vstoupil do Komunistické strany Ruska a v dubnu pomáhá jako schopný
organizátor v tatarské Samaře formovat československé oddíly při Rudé armádě.
Tam se stal členem 5.armády, která vyháněla Kolčaka a kontrarevoluci ze Sibiře,
prošel s ní vítězně od Simbirska až po Irkutsk. Byl redaktorem několika
časopisů, členem politického oddělení a pomocníkem velitele města. Nikdo se
nikdy nedověděl, proč se v květnu 1920 v Krasnojarsku oženil s tiskárenskou
dělnicí Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou, zvanou Šura, a to i přesto, že s první
manželkou nebyl rozveden. V srpnu 1920 je členem městského sovětu v Irkutsku a v
říjnu odjíždí do Moskvy, kam je povolán pomoci komunistickému hnutí v ČSR, avšak
po jeho rozpadu odjíždí v listopadu spolu se Šurou do ČSR.
Nejdříve jsou umístěni v Pardubicích v karanténní stanici a 19. prosince už
jsou v Praze. Haškovi hrozí stíhání za zběhnutí a bigamii, ale nakonec nebyl
souzen jen díky tomu, že v Rusku byly neurovnané poměry, nic nefungovalo jak
mělo a neuznávaly se vzájemně různé smlouvy. Koncem února 1921 se Hašek, který
tři roky nepil, vrátil k předchozímu stylu svého bohémského života. Zabydluje se
na Žižkově u známého bohéma Franty Bauera. V jednom bytě bydlí spolu Sauer se
sestrou a Hašek se Šurou. Společně denně popíjejí na druhé straně ulice v
hospodě U Kamenáče. Hašek byl těžkým melancholikem. Stavy euforie se u něho
střídaly s beznadějnými propady do depresí, které ústily v nadměrné pití. Ve
světlých chvílích pokračuje ve psaní Švejka.
V březnu 1921 vychází první sešit Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války. Kresbu na obálku si objednal u Josefa Lady. Hašek a Sauer sešity vydávají vlastním nákladem a sami je kolportují po pražských hospodách a trafikách; nejdou však na obyt a tak jsou do nich baleny syrečky a buřty. Hašek a Sauer se tedy postarali, aby se sešity a reklama dostali i na venkov a do větších měst. Avizovali Švejka na plakátech, které vylepovali za okna hospod a na nárožích - teprve nyní se začíná Švejk dobře prodávat. Haškovi se začíná lépe dařit, chodí lépe oblečený, platí činži a dluhy. V červenci vychází knižně celý první díl Švejka v nakladatelství A. Synka a Hašek začíná psát druhý díl.
Dne 25.srpna 1921 odjel Jaroslav Hašek s malířem Jaroslavem Panuškou do Lipnice u Světlé nad Sázavou. Když zaklepali na dveře lokálu hospody U české koruny padala již tma. Od železniční zastávky ve Světlé do Lipnice není více než dvě hodiny, ale zastávek bylo tolik, že se cesta protáhla až do večera. Hašek stále připomínal: „ Člověk míní, ale hospoda mění.“
V Lipnici bydlel se Šurou v hospodě U České koruny. Tento pobyt si Hašek
velmi pochvaloval: „Bydlím teď přímo v hospodě, nic lepšího se mi nemohlo stát!“
Pokračoval v práci na Švejkovi, ale raději psal drobné povídky, které posílal do různých humoristických časopisů. Obklopil se brzo bohémskou družinou, vítal návštěvy svých pražských přátel. V té době už byl Hašek vážně nemocný a nebezpečně obézní. Po čase si zakoupil vlastní domek pod hradem. Dlouho ho však neužil - bydlel v něm necelé tři měsíce.
V lednu 1922 píše třetí díl Švejka a knihy povídek Dobrý voják Švejk před válkou a jiné podivné historky. Někdy není schopen již psát a tak text diktuje Klimentovi. Předchozí díly Švejka v té době již byly pětkrát vydány.
Na sklonku roku se Haškovo zdraví opět velice zhoršilo. Třetího ledna 1923 v časných ranních hodinách zemřel v domku pod hradem Lipnicí osmatřicetiletý Jaroslav Hašek na ochrnutí srdce. Byl pochován na místním starém hřbitově v blízkosti náměstí. Svět tuláka, který prošel a na vlastní oči poznal půl Evropy a půl Asie, se uzavřel.
 |
 |
|
V jeho domku je v současné době památník s expozicí vztahující se ke spisovatelově životu a dílu. Otevírací doba v Haškově památníku je od června do září: 9 až 12hodin a 13 až 16 hodin. |
|
Hostinec U České koruny je od léta 2002 znovu otevřen a vlastní ho vnuk pan Richard Hašek. |
 |
Pavel Gan: Osudy humoristy Jaroslava Haška v říši carů a komisařů i doma v
Čechách
Román skládá příběh humoristy Jaroslava Haška z korespondence a
dokumentů, skutečných i fabulovaných, z motivů některých Haškových povídek a
historek z Osudů dobrého vojáka Švejka, z unikátních dobových fotografií a
kreseb Josefa Lady. Zachycuje Haškův život od vstupu pacifisty Haška do světové
války v červnu 1914 a pobytu ve vojenském špitále v Českých Budějovicích, přes
tragikomická dobrodružství v mnohonárodnostním revolučním Rusku, kde se svět
politických intrik a vojenských bitev střetává s lidovými svátky a zvyky, s
účinnými kouzly a čarováním. Příběh pokračuje Haškovým návratem do Prahy a
„ženskou válkou“ mezi jeho českou manželkou Jarmilou Mayerovou a mladinkou
ruskou ženou Šurou. Kniha popisuje inspiraci jednotlivých románových postav, ať
už je to domovník Josef Švejk sedící v hospodě U Kalicha nebo důstojnický sluha
František Strašlipka. Někdy je však těžko rozpoznatelné co je skutečnost a co
fabulace. Vyprávění končí Haškovou smrtí v domku v Lipnici 3. ledna 1923 a
spiritistickou seancí u jeho hrobu.
Fotografie skutečných postav Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka: hejtman Ságner nadporučík Lukáš šikovatel Vaněk kadet Biegler |
Jaroslav Hašek: Když bolševici zrušili vánoce
Dodnes nebyly knižně vydány
všechny humoristické a satirické texty, které Jaroslav Hašek napsal. Tato kniha
obsahuje Haškovy texty, které nebyly knižně dosud nikdy otištěny, dále texty,
které už kdysi (zhruba před osmdesáti lety) knižně vyšly, ale nebyly zahrnuty do
šestnáctisvazkových Spisů Jaroslava Haška vydávaných v letech 1955 až 1973.
Haškovo autorství je však u nich nesporné. Kromě toho jsou v knize obsaženy i
texty, u nichž je Haškovo autorství možné a pravděpodobné. Ty většinou vycházely
na počátku dvacátého století v časopisu Karikatury, kde působil jako redaktor
Josef Lada a kde Hašek nejednou popsal celé číslo pod různými pseudonymy,
iniciálami, nebo je prostě nepodepsal. Tyto materiály až na jedinou výjimku
vycházejí knižně poprvé.
Zpět na Milníky v řece času
VEZA