Jenštejn - hrad téměř neznámý

Při silnici z Prahy do Brandýsa nad Labem - Staré Boleslavi, mezi obcemi Vinoř a Podolánka, vykukuje z malebného údolíčka kamenná věž. Stačí, když ze silnice odbočíte do obce Jenštejn, jež leží asi jeden kilometr za severovýchodní hranicí hlavního města Prahy.

Jeneč z Janovic

Torzo věže je součástí zbytků gotického hradu, původně snad tvrze, kterou si na skalnatém výběžku nad údolím potoka Chobot v letech 1330 až 1340 nechal vystavit Jeneč z Janovic a zde, na úrodných polích a v rozlehlých lesích hospodařil.

Tvrz Jenčův kámen, jež byla celá postavena z tvrdého pískovce, se původně jmenovala Jencenštejn, pak Jencštejn, v 18.století Ieschtein, ale počeštěním se z něj stal nejprve Jenštýn a dalším zkomolením vznikl dnešní název Jenštejn.

Jeneč z Janovic byl sedlák, a protože se ještě tehdy nestavěly grunty neboli statky tak, jak je známe z doby pozdější, bylo sídlo postaveno jako tvrz.

„Prostor zastavěný byl neveliký, palác pak vypínal se do výše, opíraje se o mohutnou okrouhlou hlásku, podnes zachovanou a "baštou Jenštejnskou zvanou", v jejímž druhém patře jest krásná kaple, v nejčistší gothice doby Karlovy provedená.“

Dvojité hradby se zřejmě nezdály majiteli dostatečnou ochranou a proto nechal kolem vylámat skálu v šířce asi sedmi metrů a tím oddělil okolní terén od skaliska, na kterém tvrz stála. Na potoce v údolí nechal zbudovat soustavu hrází a tím vzniklo několik na sebe navazujících rybníků. A právě voda z těchto rybníků zaplavovala v době nebezpečí příkop kolem hradu a ten se stal hradem vodním. Hrad byl s okolním světem spojen na jižní straně přes vodní příkop padacím mostem.

Rod Janoviců, jejichž znak můžete vidět úplně nalevo ve vstupním areálu hradu, dlouho hrad nepodržel.

Páni z Vlašimi

V roce 1368 ho odkoupil notář královské komory Pavel z Vlašimi, jenž byl u dvora Karla IV. ministrem financí. Po zakoupení hradu se začal psát: Paulus de Jenczenstein tj. Pavel z Jenštejna. Ve erbu měl dvě supí hlavy a tento znak dnes můžete spatřit při vstupu do areálu hradu na zdi uprostřed.

Pavel z Jenštejna byl nepochybně zakladatel Jenštejnské větve pánů z Vlašimi. Roku 1376 jmenují se již jeho synové Martin, Jan, Václav a Pavel z Jenštejna, z nichž Jan se roku 1380 stal třetím arcibiskupem Pražským a to po svém strýci Janu Očkovi z Vlašimě.

V této době byla zahájena velká a pravděpodobně jediná přestavba hradu, kterou prováděla dílna Petra Parléře. Palác hradu byl zvýšen o jedno patro, kruhová věž dostala novou nástavbu z velkých bosovaných kvádrů, která je patrná dodnes. Ve věži, která byla přístupná pouze z druhého patra paláce padacím mostem, byla přistavěna kaple jež je v současné době nejvzácnější částí hradu. Nad ní o patro výš byla vystavěna strážnice a úplně nahoře pod klenbou kamenné přilbice byla hláska s výklenky na všechny světové strany. Vše bylo propojeno původními točitými schody v silné zdi věže. Přestavba hradu pokračovala ještě za nového majitele.

Jan z Jenštejna 

Tímto majitelem hradu se stává třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Tento Jan z Jenštejna je velice známou avšak rozporuplnou postavou našich dějin. Narodil se v roce 1348, vyrůstal v přepychu a bohatství, dostalo se mu všestranného vzdělání - studoval na vysokých školách v Padově a v Bologni, pokračoval na univerzitě v Montpelier a později studoval práva na Sorboně. Byl biskupem míšeňským a vedle úřadu arcibiskupa pražského zastával i úřad kancléře krále Václava IV. Jeho život jako sluhy Božího byl prý velice špatný, neboť nebyl dobrým arcibiskupem a nedosáhl zdaleka věhlasu Arnošta z Pardubic, ani Jana Očka z Vlašimi. Jeho životopisec napsal, že “miloval, obklopen družinou lovců, více pahorky a háje nežli chrámy”.

Nestal se ani mučedníkem, ač o to velmi usiloval. Mučedníkem, později prohlášeným za svatého, se stal jeho tajemník - vikář Johánek z Pomuku.

Jan z Jenštejna zemřel v naprosté chudobě a zapomenutí v roce 1400 v Římě.

(Této zajímavé historické postavě českých dějin věnujeme samostatný článek.)

Další majitelé hradu přicházeli a odcházeli…

V roce 1587 byl hrad již částečně zchátralý, neb již nikdy neměl žádného majitele a již nikdy nebyl obnoven. Pravděpodobně proto, že nikdy neměl válečný význam, byl to přeci jen hrad sedláků a tak pustl a byl po částech rozebírán a používán jako stavební materiál.

Jenštejn po třicetileté válce

Poslední pohroma přišla v době třicetileté války (asi roku 1640) od švédského vojska generála Banera, který nechal zpustlý hrad bez majitele vypálil.  O této době je v kronikách psáno, že Jenštejn lehl skoro celý popelem a nejenom hrad, ale i všechny jenštejnské grunty byly vydrancované a spálené, takže hrad i okolí bylo náhle liduprázdné.

V urbáři z roku 1651 se stav popisuje takt "Tvrz Jenštejna a městýs při ní ležící nápadem po smrti Jana Dobřichovského připadla, jest stavena okrouhle, bývala cihlami přikryta a v ní pokojův nemnoho. Stojí na skále, okolo ní příkop dosti hluboký, vodou napuštěný, přes něj býval most dřevěný, a to již všechno zpustlo a tak zpustlé stojí." 

Obec Jenštejn

Teprve někdy v letech 1655 až1660 na grunty přišli noví hospodáři, nastává příliv i dalších obyvatel (řemeslníci, čeledíni, děvečky,…) a ti dokončují zkázu hradu.

Zápis v kronice uvádí: „Je s podivem, že se vesnická lůza nebála, jako je tomu na jiných zříceninách, různých pověr, že na hradu straší, ale doslova se vrhla na vypálený a zničený hrad a začala si zde ze zbytků hradu stavět obydlí.“

Když bylo zabydleno prostranství hradu, začali lidé žít přímo v již značně poškozené věži. Poslední zbytky hradu byly rozebrány a zůstala jenom ta vysoká věž, která byla obydlena chudinou po celých 300 let. Ve staré kronice historik napsal: „O pane Bože, jak můžeš dopustit, aby lidé bydleli nad sebou, cožpak není dost místa na zemi, aby bydleli vedle sebe?“

Největší grunty

Zatímco hrad chátral a pustl rozrůstala se vesnice kolem něj. Vyrostlo zde 14 velkých gruntů, částečně zachovaných dodnes. Ke hradu samotnému patřil velký poplužní dvůr - nyní č.p. 40. Velkému svobodnému dvoru Vřesek patřily mimo jiné i pozemky, kterým se říkalo Na čtrnácti lánech. Tento statek stával v místech, kde se dnes říká Na břízku. Patřil k němu i rybník, který však již dávno zanikl. Pěstovali se zde kromě obilí také olejniny a tak se jedné části obce říkalo Na olejné. Na hrázi rybníka pod hradem byl mlýn, který kromě mletí také tlačil olej. Druhý jenštejnský mlýn na velké strouze byl o něco níže a jmenoval se Podolánka - u něj pak v 18.století vznikla vesnička Podolánka.

V roce 1576 byl majitelem největšího gruntu, nyní č.p.22, Jan Cingulín z Opočna, pozdější hejtman panství brandýského. K tomuto statku patřily i oba mlýny. Majitelem dalšího velkého gruntu v Jenštejně  v předbělohorské době byl neblaze proslulý Euherfrid Berbisdorf rytíř z Berbisdorfu, účastník pražské defenestrace. Stal se komisařem stavů odbojných a kromě jiného se přímo zúčastnil vyloupení chrámů sv. Víta na Pražském hradě, kde mnoho vzácných obrazů vlastní rukou zničil. Po bitvě na Bílé Hoře utekl ze země. Hrdelní komisí byl 17.II.1621 odsouzen ke ztrátě cti, majetku a hrdla.

Dalším známým majitelem gruntu v Jenštejně byl bohatý pražský měšťan Abrahám Sixta z Ottersdorfu. Ten po prohrané bitvě na Bílé Hoře uprchl ze země a dne 14.7.1622 byl odsouzen ke ztrátě cti, majetku a hrdla. Jeho znak můžete spatřit na pravé straně vstupního areálu hradu.

Chaoticky vyrůstaly chatrče těch nejchudších na troskách hradu, ale i pod ním ve vyschlém vodním příkopu. Na dvě desítky chudinských domků přilepených jeden na druhý, bez zahrádky, bez sluníčka. Takto se podhradí zachovalo celá staletí. Až poslední doba tyto chaloupky trochu zmodernizovala.

Jména majitelů jenštejnských gruntů přetrvávají od třicetileté války až dodnes. A je zajímavé, že některé rody žijí v Jenštejně nebo v jeho okolí stále.

Jenštejn se ze 14 usedlostí začal rozrůstat doslova o desítky řemeslnických domků. V polovině minulého století měl již 52 domů a 340 obyvatel.

Ještě dvě dějinné události pomalu, ale natrvalo pozměnily tvář zemědělství tohoto kraje. Tou první byla neznámá rostlina původem z Jižní Ameriky, kterou začali pěstovat přibližně v roce 1780 mniši na své zahradě v klášteře u Hybernů v Praze, která se u nás rychle rozšířila a stala se základní potravinou: brambory. Tou druhou byla řepa. Oběma se v kraji dařilo a tak brambory a řepa se spolu s obilím staly hlavními produkty zdejších polí.

Novověk

Násilná kolektivizace po únoru 1948 a léta socialistického budování nadlouho přerušila příznivý vývoj obce. Obec byla dokonce zařazena mezi obce "na dožití", tj. bez možnosti výstavby nových domů, v podstatě byla určena k zániku.

Osudné léto 1978

Tehdejší vedení JZD vymyslelo, že nechá zavést chráněné!!! údolí Vinořského potoka odpadem, na něj se nahrne orná půda a tak JZD získá další pozemky, čímž vydělá dvoje peníze, za skládku i za zúrodnění. V údolí se objevily buldozery a začaly trhat zelené stromy i s kořeny. Nastalo zděšení. Nikdo z Jenštejna nevěděl co se děje.

Jak se později zjistilo, bylo do údolí navezeno tisíc dvěstě vlaků odpadu z pražských podniků, popílek ze sléváren, kůra z pily, umělohmotný odpad všeho druhu. zbytky kabelů, cívky od kabelů, pneumatiky všeho druhu i odpad z budování metra. Celé údolí zmizelo pod přibližně dvanácti metrovou vrstvou odpadu.

Během dalších let jézéďáci zmizeli, ale ta hrůza po nich zůstala. Orná půda sem však nikdy navezena nebyla a tak po celé ploše navážky trčí betonové zbytky kvádrů, hromady sutě, trosky starých aut. Skládka nebyla doposud rekultivována ani zabezpečena a tak sama pomalu zarůstá náletovým křovím...

Hrad v současnosti

Hrad byl po roce 1971 archeologicky prozkoumán a když stav horní části věže už ohrožoval sousední budovy, bylo po provedení archeologického průzkumu hradní torzo opraveno a tato významná historická památka roku 1977 zpřístupněna veřejnosti.

Při archeologickém průzkumu v letech 1972 až 1976 bylo nalezeno v prostorách hradu přes tři tisíce různých fragmentů mincí, kovových předmětů, keramiky, kachlů, z nichž některé jsou mnohem starší  než sám hrad. Z toho lze vyvodit, že skála, na které hrad stojí, sloužila k osídlení již v mnohem starší době. Některé stavební prvky v základech hradu svědčí o tom, že zde o mnoho dříve stával asi hrad románský. Kromě toho na území dnešního Jenštejna a okolí bylo postupně odkryto mnoho pozůstatků po všech za sebou jdoucích etapách vývoje člověka.

Po roce 1989 řeší nové vedení obce nápravu všech vzniklých škod a v dalším roce dochází v území k útlumu zemědělství a rozvoji obytné zástavby.

Obec má mimořádnou urbanistickou hodnotu, protože se zde zachovala okrouhlá náves s radiálně situovanými statky. Tuto dispozici najdeme pouze u několika obcí v celé republice. Starší zástavba se přirozeně utvářela v podhradí a východně od něho, dále v samostatné části obce zvané Katovičky a kolem okrouhlé návsi. Tam byly relativně honosnější objekty s rozsáhlejšími pozemky uzavřenými stodolami, jimiž se vyjíždělo do polí.

Obec se postupně vzpamatovává, využívá příznivé polohy v blízkosti hlavního města a začíná se zařazovat mezi perspektivní obce.

Okrouhlá 22 metrů vysoká věž čnící nad okolním plochým terénem je z daleka viditelnou pozvánkou k návštěvě. Objekt je přístupný (otevřeno sezónně), k vidění je kaple, expozice věnovaná dějinám hradu, z vrcholu věže se otevírá působivá vyhlídka.

Další cenné a charakteristické stavby v Jenštejně:

zpět na stránky Milníky v řece času

Zpět k Mostu ?

VEZA