11. října 1424
zemřel legendární vojevůdce, husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova.Dne 11. října 1424
zemřel legendární vojevůdce, husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova.
O jeho životě před rokem 1419 víme málo. O předcích
slavného husitského hejtmana je známo jen tolik, že jim coby vladykům, ve
14.století patřila ves Trocnov nedaleko Trhových Svinů.
Trocnov leží 15 km na jihovýchod od Českých Budějovic.
O jeho založení se nezachovaly žádné zprávy. Ve 14.století byl původní
dvorec rozdělen na dva zemanské statky. Budovy byly dřevěné, kryté šindelem
a došky, křemeny dlážděné dvorky ohraničoval prostý dřevěný plot. Oba
statky tvořily vesničku se dvěma lány polí.
Někdy v polovině 14.století sídlili na jednom z těchto
dvorců zeman Řehoř Žižka s manželkou - těm se zde kolem roku 1360
narodil syn Jan a prožil zde svá dětská a zřejmě i jinošská léta.
Do roku 1406 existuje jen několik písemných údajů,
které se týkají pravděpodobně jeho osoby. V roce 1406 je zmiňován jako
jeden z lapků řádících v jižních Čechách, a jemuž král Václav IV. v
roce 1409 udělil milost. Později existuje opět několik kusých údajů o
jeho pobytu v Praze u královského dvora a snad i v Polsku, v boji proti křižákům.
Roku 1419, když začala husitská revoluce, V roce 1419
byl členem královské posádky na Vyšehradě, svou službu však opustil a přidal
se k revolučnímu hnutí. Od samého počátku patří k vůdčím osobnostem
husitského odboje. Po krátkém působení v Praze a Plzni je s jeho jménem
spojena slavná bitva 25. března 1420 u Sudoměře a založení města Tábora.
V letech 1420 - 1424 vedl husitské vojsko do mnoha vítězných bojů - na Vítkově
v Praze, u Kutné Hory, u Havlíčkova Brodu, u Malešova, atd. Porazil dvě křížové
výpravy - tu druhou již jako zcela slepý.
„Bylo to v dubnu 1420, kdy se
Jan Žižka poprvé objevil před hradbami Rabí, aby tu zničil moc svých zapřisáhlých
odpůrců. Hrad byl považován za nedobytný. Proto sem byly sneseny z okolí
kostelní poklady i panský majetek: klenoty, zlato, roucha, zbroj. Husité obořili
se na hrad nečekaně prudkým útokem. Po krátké střelbě přitrhli k hradbám,
zapálili některé budovy v hradě, vyplnili příkopy slámou a chrastím a
dostali se k hradbám. Zlezli je a vnikli do nádvoří. Posádka byla bezmocná
proti husitským štítům a cepům. Ustupovala z nádvoří do nádvoří, až
se konečně celý hrad ocitl v rukou rozlícených útočníků, kteří
nehodlali nikoho z obyvatel hradu živit. Sedm kněží a mnichů, kteří se tu
skryli, bylo vrženo do ohně a podobný osud hrozil i rodině pana Půty. Avšak
Žižka ji vzal v ochranu a zakázal další krveprolévání. Cenné věci,
které tu byly uschovány, poručil snést na hromadu a spálit. Jen brnění,
zbraně, oděv a koně ponechal svému vojsku jako kořist.
Když husité odtáhli, dal Jan z Rýzmberka hrad znovu
opravit a pokračoval dále ve svých piklech proti Žižkovi. Proto přitáhl
Žižka v červenci roku 1421 k Rabí poznovu. Stoje pod starou hrušní, osaměle
v poli stojící, řídil odtud boj. Nešťastnou náhodou přiletěl tu z
hradeb proti němu šíp, zarazil se do pně a vyrazil z něho třísku, která
vlétla Žižkovi do jeho jediného zdravého oka. Rána byla krutě osudná. Žižka
odvezen byl hned do Prahy k léčení, avšak k žalu všech věrných Čechů
ztraceného zraku nenabyl. Hradby a věže rabské byly posledním obrazem, na němž
v hněvu spočinul jeho orlí zrak. Tento výjev zobrazen byl na rabské bráně,
která se odtud nazývá Žižkova. Byl tam namalován Žižka, jak sedí na
koni třímaje v ruce palcát, za ním pak táhli pěší ozbrojenci. Z hradní
věže vystřelil vladyka Přibík Kocovský. Šíp vletěl Žižkovi otevřeným
hledím do přílbice.
(Toto malířské pojetí neodpovídalo ovšem skutečnosti.)
Pod obrazem stála slova:
Přibík Kocovský. "Ty-li jsi, bratře Žižko?" Žižka: "Já
jsem!"
Přibík Kocovský: "Krejž holého!"
Lidé, kteří brali z hradních zřícenin kámen na stavbu, zbourali roku 1770 i Žižkovu bránu. Kámen, který se přitom zřítil, zasáhl jednoho sedláka a na místě ho usmrtil. Lid viděl v tom pomstu slepého hrdiny. Jiná pověst vypravuje, že zde husité tajně pohřbili Žižkovy ostatky. Marné kopání v označených místech vyvrátilo tuto domněnku.“
Poslední dva roky života byl Žižka
považován za nejobávanějšího muže v Čechách a jeho „spanilých jízd“
se obávala i celá střední Evropa.
Zemřel zcela nečekaně během tažení
proti Albrechtu Rakouskému 11.října 1424 nedaleko Přibyslavi.
V expozici se
dozvíte o osobnosti Jana Žižky, uvidíte kopie plastik a fotografie dobových
dokumentů a uměleckých děl, vystaveny jsou archeologické nálezy, spatříte
trojrozměrný model bitvy u Sudoměře a vozové hradby.
Trocnovským areálem lze projít po značeném okruhu, který začíná u budovy Památníku Jana Žižky, kde jsou uloženy nálezy z obou trocnovských dvorců. Památník byl zřízen z původního poplužního dvora borovanského kláštera, založeného roku 1679 ze zbytků zdiva trocnovských dvorců. Po hrázi rybníků Horního a Dolního vede cesta ke zbytkům dvorce Žižkova strýce Mikše s 9 m hlubokou studnou. Po hrázi Grandlového rybníka se přijde k místu údajného Žižkova narození, kde se nachází balvan s nápisem vztyčený v roce 1908. Kolem monumentálního pomníku Jana Žižky od profesora Josefa Malejovského se dojde ke zbytkům Žižkova dvorce, ze kterého se zachovaly jen základy.
Návštěvní doba: květen, červen,
červenec, srpen, září: út - ne 9 – 17, v pondělí je zavřeno, délka
prohlídky: 35 minut.
... pořádá ve dnech 12. - 14. října 2004 Husitské muzeum v Táboře ve spolupráci s Městem Tábor, Historickým ústavem AV ČR, Společností Husova muzea v Praze, Společností pro zachování husitských památek v Táboře setkání domácích i zahraničních odborníků na dějiny husitství, české reformace, pozdního středověku, i znalců problematiky husitských tradic v kultuře a historii českých zemí na téma:
Pohled na válku a válečníky v pozdním středověku i následných historických epochách z hlediska jejich úlohy ve vývoji společnosti, v mentalitě jednotlivce i v myšlení celých společenských skupin.
Jan Žižka jako významná postava národních dějin, jeho role v české reformaci i v paměti a historických mýtech moderního českého národa.
Více informací na webové stránce Husitské
muzeum v Táboře.
Zpět na Milníky v řece času
VEZA