Kdo byl Jan z Husince? Osobnost, o které se učí ve škole a o níž se dodnes vedou mezi historiky spory. Kněz, který svým kázáním dodával lidem sílu a víru v lepší budoucno, myslitel jež měl mimořádný smysl pro tvárnost českého jazyka a kritik nemravného způsobu života církevních hodnostářů. Především pak muž statečný a příkladný, což nedávno musel uznat i Svatý otec ve Vatikánu …
Na památku a věčnou připomínku je den skonu Mistra Jana Husa dnem Státního svátku ČR.
Do
Kostnice doprovázel Husova průvodce pana Jana z Chlumu písař Petr z Mladonovic,
jež zde zapsal všechny podrobnosti týkající se procesu a pak upálení
mistra Jana. Ze svých poznámek později sestavil latinskou kroniku Historii.
Mistrovu smrt popisuje dopodrobna v páté části, kde líčí poslední
cestu Husovu z kostnické biskupské katedrály, v níž byl odsouzen a zbaven
kněžství.
Zde však sled událostí uvedu stručně - slabší povahy upozorňuji, že děj je místy přímo hororový:
…Na jeho hlavu vložili papírovou korunu na loket vysokou, pomalovanou třemi ďábly kteří se perou mezi sebou o duši a s nápisem jeho viny 'Tento jest arcikacíř'. Takto korunován byl veden z chrámu okolo hřbitova, kde zrovna byly páleny jeho knihy. Skoro všechno obyvatelstvo města Kostnice provázejíc ho na smrt bylo ozbrojeno. Mistr Jan pak ty, kdož šli za ním vyzýval, aby nevěřili, že on články, od falešných svědků jemu přičítaných, jakýmkoliv způsobem držel, kázal nebo učil.
Popraviště bylo na louce mezi branami a příkopy předměstí, směrem z Kostnice k tvrzi Gottlieben. Mistr se zde naposledy pomodlil: 'Pane Ježíši Kriste, tuto strašnou, potupnou a ukrutnou smrt pro tvé evangelium a kázání tvého slova chci velmi trpělivě a pokorně vytrpěti.'
Potom ho svlékli z jeho šatu a uvázali provazy ke tlustému prknu, jež bylo zaraženo do země. Pak jej ještě za krk jakýmsi začazeným řetězem připoutali a pod nohy dvě otýpky dříví položili. Další svazky dříví proložených slámou pak obložili kolem jeho těla tak stojícího až po bradu. Dříví toho byly plné dvě káry…
Dříve než hranici podpálili, přišel k Mistru Janu říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu a vybízel ho, aby život sobě zachoval a aby to, co dříve kázal odpřísáhl a odvolal. Hus znova opakoval, že to co je mu přičítáno nikdy neučil, nekázal a jeho jediným úmyslem a skutkem bylo lidi chránit od hříchu – „ a v té pravdě evangelia, kterou jsem psal, učil a kázal ze slov svatých doktorů, dnes chci vesele umříti.“ Na to biřici hranici zapálili a Mistr Jan začal zpívat vysokým hlasem: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi', avšak vítr mu vehnal plamen do tváře a tak už je při neslyšné motlitbě, pohybuje rty i hlavou vypustil duši v Pánu.
Když pak všechno dříví na hranici bylo spáleno zůstal jen trup těla za krk viset na řetězu. Biřici sloup s trupem srazili k zemi a přiložili další dříví. Nespálené kosti roztloukali kyji, aby se rychleji v popel obrátili…A naleznuvše hlavu, kyji ji rozbili na kousky a vhodili do ohně. Když pak našli mezi vnitřnostmi jeho srdce napíchli je na ostrý konec kyje a zvlášť je jako na rožni opékali až konečně celou onu masu obrátili v popel. I sukni a botky hodili do ohně, aby „snad Čechové neměli na relikvii…“.
Pak byl popel naložen na jednu káru, odvezen k řece Rýnu, který tam poblíž protéká a do jeho hlubiny vhozen.
Jan Hus zemřel ve věku (pravděpodobně) 44 let…
Husovu osobnost dokreslují jeho listy. Psal je česky i latinsky, svým přátelům i prostým lidem. Zvláště cenné jsou listy, které vznikly v Kostnici. Dojímají mravním zaujetím, upřímností a vírou ve vítězství dobra. Jeho poslední pozdrav z Kostnice do Čech byla evangelijní prosba křesťanům:
„Prosím vás, abyste se milovali, dobrých utlačovati nedali a pravdy každému přáli.“
Karlova univerzita zůstávala svému mistru věrná i v nejtěžších chvílích jeho života. Poskytla mu nejen útočiště v boji s církevní hierarchií, zaručila se za jeho pravověrnost před papežskou stolicí, vybavila ho doporučujícími listy na cestu do Kostnice, ale bránila jeho jméno i po kostnickém odsouzení.
Nedlouho po Husově smrti ho zařadila mezi své patrony, když jeho jméno zapsala do univerzitního kalendária mezi církevní světce, kteří měli dbát o ochranu pražského vysokého učení, jeho učitelů a studentů. Dodnes připomíná každému, kdo projde gotickou brankou karolinské Velké auly, pojmenovanou po Mistru Janovi, že jsou příslušníky té samé akademické obce jako byl on.
Dodnes si také Univerzita Karlova ve výroční den Husovy smrti připomíná tragický osud jedné z nejvýznačnějších osobností svých dějin a hlásí se k odkazu a mravnímu poselství Husova životního díla.
Husův rukopis
Jedna z mých cest Evropou mě v roce 1987 zavedla do krásného města Konstanz u Bodamského jezera. Toto město má velký význam pro naše národní dějiny – ano, jedná se o město Kostnici, kde byl 6. července 1415 upálen Mistr Jan Hus jako „český kacíř“, jež neodvolal …
V historické části Kostnice je vedle vstupní brány Schnetztor - krásně zrestaurovaný středověký dům čp.13 s pamětní deskou umístěnou v průčelí. Je to Hussenhaus - Husův dům, kde prý bydlel u vdovy Friedy od 3. 11. 1414 do svého zatčení 28. 11. 1414. Podle něj - Hussenstrasse - je pojmenována i ulice, jež vede středem historické části města.
Husův dům spolu se sousedícím domem byl roku 1922 zakoupen Československým státem a oba prošly koncem 70. a začátkem 80.let generální rekonstrukcí. Husův dům je upraven jako muzeum a sousední dům slouží jako informační středisko. Místnosti v patrech jsou propojeny a uvedeny do podoby, jakou mohly mít v době Husova pobytu. Jeden pokojík zde slouží i pro přespání návštěv a já měla tu čest zde dva dny bydlet. V komůrce jsem se vyspala dorůžova (žádný duch zde nestrašil…) a druhý den jsem se vydala hledat památná místa, jež zde Mistra Jana připomínají.
|
Před rekonstrukcí (vlevo) a po rekonstrukci (vpravo) |
 |
Kromě již zmíněného Husova domu, je to Husův kámen - tedy místo kde byl upálen. Mohu říci, že jsem ho v tomto velkoměstě hledala sakra dlouho, protože hradby již neexistují a kromě údaje, že místo bylo poblíž Rýna jsem jiné ukazatele cesty neměla. No ale když se chce, tak to jde – a tak jsem vyrazila směrem, kterým jsem tušila, že teče Rýn. Prošla jsem historickou část města a dostala se do řadové zástavby činžovních domů a zde mi došel dech…domy, ulice, auta, domy, ulice… kudy dál? Ale přeci to nevzdám! S čumkartou v ruce jsem oslovila kolemjdoucí a ptala se na směr k hledanému parčíku. Měla jsem opravdu štěstí, byla jsem totiž už nedaleko od kýženého cíle. Obešla jsem ještě několik bloků domů a stála jsem před parčíkem v jehož středu, pod korunami stromů je Hussenstein – památeční Husův kámen s nápisem, který oznamuje, že v těchto místech byl „6. Juli 1415 upálen Johannes Hus“. Na opačné straně kamenu je další nápis, který oznamuje, že na tomto místě byl „30. Mai 1416 upálen Hieronymus von Prag“ (Mistr Jeroným Pražský).
 |
 |
Památné kameny na počest Jana Husa a Jeronýma Pražského
Další moje cesta vedla k místu odsouzení Mistra Jana, k chrámu Unserer Lieben Frau.
Na břehu Bodamského jezera stojí nepřehlédnutelná historická
budova Konzilgebaute. Původní stavba z roku 1388 sloužila jako sýpka a
sklad, v pozdějších letech se zde konaly trhy. Od 8. do 11. listopadu
1417 se konalo v horním sále Konkláve, na kterém byl kardinál Otto von
Colonna zvolen za papeže Martina V.
Je tedy více než pravděpodobné, že v této budově, v jejím horním sále byl po dobu svého věznění vyslýchán před koncilem i Jan Hus.
Budova byla v letech 1968/70 podle dochovaných historických dokumentů zrekonstruována.
Zde byl konec mého putování. Více památek vztahujících se k Mistru Janu Husovi a jeho pobytu v Kostnici není, ale i tak je nadevší pochybnost, že duch Mistra Jana je ve uličkách okolo jeho domu stále přítomen…
...hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti ...
Husův podpis
Tento krásný kout Evropy vřele doporučuji vaší pozornosti. Nedaleko Konstanz je možno navštívit tropický ostrůvek Mainau v Bodamském jezeře. Je to světový unikát jak po architektonické stránce, tak i co se zástupců rostlinstva a květeny týče, neboť na ostrově panuje tropické klima. Navštívit Kostnici i Mainau můžete sami po vlastní trase nebo s cestovní kanceláří.
Cituji cestovní rubriku serveru Tiscali:
když Německo nabízí návštěvníkům plejádu velkoměst s historickými památkami a bohatou kulturní nabídkou nebo řadu přírodních krás, stalo se po otevření hranic v roce 1989 tradicí, že mnohatisícové soustředění českých turistů ročně zaznamenává Kostnice na jihu země u Bodamského jezera. Město, kde byli upáleni čeští církevní reformátoři Jan Hus a Jeroným Pražský.
Čtivo o Mistru Janu Husovi je zastoupeno na mnoha webových stránkách, například:
Jednoznačné vypodobení Jana Husa prakticky není. Jeho podoba na obrazech je zidealizovaná podle doby vzniku a představy umělce. Ve historickém filmu Jan Hus, natočeném Otakarem Vávrou v roce 1954 (TV Prima tuto sobotu v 16.50 hod.) jej představuje jako muže vysokého, štíhlého a vousatého Zdeněk Štěpánek. Lze se ale domnívat, že opak je pravdou. Ludvík Souček ve své knize Opravník obecně oblíbených omylů píše:
Jan Hus (asi 1371 až 1415), církevní reformátor a pravděpodobně i autor úpravy českého pravopisu, mistr svobodných umění na pražské univerzitě a duchovní otec husitského revolučního hnutí nebyl vousatý a nepodobal se štíhlou postavou indickému fakírovi, ačkoli ho tak ukazují jak pražský pomník Ladislava Šalouna, tak známý Brožíkův obraz „Hus před koncilem kostnickým“, nebo Alšovy kresby.
Hus byl malé postavy a otylý – v dopisech přátelům se omlouvá, že musí jezdit na oslu nebo dokonce do strmých kopců používat nosítek….“neb jsem tak tlust…“.
Až do konce života se považoval za pravověrného křesťana a dobrého kněze, holil si tedy tvář a torzuru, která mu byla před mučednickou smrtí na příkaz papeže Jana XXIII. podle krutého obyčeje do krve odřena cihlou spolu s prsty, jimiž uděloval svěcení.
Tomuto obrazu také odpovídají nemnohá jakž takž spolehlivá dobová zpodobnění, například reliéf ze sloupu kostnické katedrály nebo německé dobové letáky.
Upálení Mistra Jana Husa, unášeného anděly jako mučedníka na nebesa k Bohu (část vyobrazení Litoměřického graduálu - před r. 1571).
Druhý kostnický mučedník, zůstává za Janem Husem poněkud v pozadí. Neprávem, neboť na své duchovní pouti možná dospěl ještě dále než svatý mistr Jan.
Mistr Jeroným Pražský byl učenec evropského formátu a Husův blízký spolupracovník. Proslul svým výrokem „Pravdu nelze umlčeti“. Odjel na Východ hledat pravou Církev Kristovu a zde přijal pravoslavnou křesťanskou víru a stal pravoslavným křesťanem. Veřejně se distancoval od římsko-latinské církve, odmítnuv se dále klanět jejím svátostem a relikviím a uctíval naopak pravoslavné svatyně a svaté ostatky. Křest pravoslavných považoval za platný, prohlašoval pravoslavné za pravé křesťany, vcházel do jejich chrámů a účastnil se jejich průvodů, vzdával veřejně před několika tisíci lidmi v kleče úctu ikonám a pravoslavným svatým ostatkům, prohlásil s důrazem, že pravoslavná víra je správná a aby ukázal, že se s pravoslavnými shoduje v mravech i v učení, nosil dlouhý vous i dlouhý vlas…Lze se domnívat, že se později stal i pravoslavným monachem, ale to nelze s jistotou prokázat.
Když se dověděl, že Hus je uvězněn v Kostnici, rozhodl se osvobodit svého přítele. Před odjezdem se zřekl svého majetku, aby se odpoutal ode všeho pozemského a mohl další svůj život zasvětit jedině Bohu. Z Kostnice se tenkrát vrátil zpět, když se na místě přesvědčil, že svému uvězněnému příteli nemůže nikterak pomoci. Avšak zanedlouho byl přivlečen do Kostnice v řetězech, aby se domů již nevrátil, a tak jako Mistr Jan byl obviněn z kacířství a odsouzen na hranici tak jako rok předtím mistr Jan.
Po mučení a v těžké chorobě podlehl slabosti a zlákán sliby biskupů podlehl a zapřel - „Duch zajisté odhodlán jest, ale tělo slabé.“ Byly to jistě nejtemnější dny jeho života. Když se zotavil a jeho mysl vzpamatovala se z poblouznění měl jen jedno přání - veřejně odčinit, čeho se v pomatení smyslů dopustil. Na koncilu v Kostnici, když mu bylo konečně dopřáno veřejné slyšení pravil kromě jiného: „...Já jsem arci chatrný človíček, o jehož život nyní běží, nemluvím kvůli sobě, neboť vím, že umříti mám.“
„…Oheň hořel a Jeroným se modlil… Když po čase vítr rozptýlil dým, bylo vidět Jeronýmovo ohořelé tělo - ústa bolestmi zmučeného obličeje se ještě pohybují v modlitbě, vousy a vlasy jsou již spáleny, stejně i plachta, kterou přikryli kati jeho nahotu, na jeho plameny opáleném těle se tvořily jakési puchýře velikosti vejce… Na rozdíl od mistra Jana trpěl Jeroným v plamenech o mnoho déle -- snad k vykonání pokání za své poklesnutí. Psal se tehdy 30. květen (1. červen) roku 1416 l.P. (byla to sobota po Nanebevstoupení Páně).
Dle svých současníků byl považován za „znamenitého muže dokonalého a pevného vyznání pravdy, neohroženého zastánce evangelijní pravdy - vlastní krví a smrtí, pro niž byl jako druhý Eliáš odvážen na ohnivém voze do ráje nesmírné slasti...“
…„Je-li v historii spravedlnost, musí být muž tento od potomstva ctěn a obdivován.“…
Kostnický koncil nebyl svolán kvůli Janu Husovi a jeho spor s církví nebyl hlavním bodem jednání. Koncil měl kromě causa fidei – zaujetí stanoviska ke kritikám a kacířskému učení Viklefa, Husa, Jeronýma, Jeana Petita, Jana z Falkenbergu a mnoha jiných, především řešit tzv. causa unionis – znovusjednocení církve (rozdělené tehdy vládou tří papežů) a causa reformations in capite et membris – očistu církve.
Sněm trval od 5. listopadu 1414 do 22. dubna 1418 a jeho doprovod tvořilo i „1700 pištců a 700 povětrných ženštin“… V této době se sešlo 45 všeobecných sezení a nespočet zasedání početných komisí.
Hus byl předvolán do pěti takových zasedání a pak XV.všeobecným sezením 6. července 1415 odsouzen a prohlášen za kacíře.
Zpět na Milníky v řece času
