V roce 863 vyslal Rastislav, kníže Velké Moravy, poselstvo do Cařihradu, ke trůnu císaře Byzantské říše. Poslové předložili císaři Michalu III. Rastislavovu žádost o vyslání učitelů, kteří by na Velké Moravě vyučovali a kázali křesťanství slovanským jazykem. Císař žádosti vyhověl a vyslal skupinu Řeků; tu vedli dva bratři z města Soluně (dnes Thessalonike) – Konstantin a Metoděj. V té době ještě totiž Cyril stále nosil jméno Konstantin, jméno Cyril přijal až krátce před smrtí při přijímání tzv. velkých mnišských slibů.
Oba bratři díky svému odchodu na Moravu údajně opustili slibně se rozvíjející vědeckou a státnickou dráhu. Jejich otec byl v první polovině 9. století vysokým hodnostářem byzantského císařství. Metoděj se prý původně věnoval úřednickému povolání, pak se ale náhle prostým mnichem. Jeho bratr Konstantin si zvolil duchovní stav hned po skončení studií a byl vysvěcen na kněze. Vzdělání nabyli oba bratři na řeckých školách.
Historikové se sice v lecčems nedokážou shodnout, shodují se však v tom, že Konstantin byl dokonce jedním z nejlepších učenců tehdejší byzantské říše. Podle názoru pravoslavných historiků Konstantin na Moravu pravděpodobně přišel již v hodnosti biskupa, zatímco jeho starší bratr Metoděj byl v té době nejspíše diakonem – biskupské svěcení přijal od římského papeže až po smrti Cyrila.
Pozn. - podle slovníčku znamená diakon trvalý titul pro církví pověřeného pracovníka v sociální oblasti s odborným teologickým vzděláním (úplné označení předpokládá i určení, která církev jej (ji) pověřila, tedy např. diakon ČCE)
Cesta na Velkou Moravu nebyla první misijní cestou obou bratří. První podnikl Konstantin, když mu bylo 24 let – císař jej vyslal na misii k Saracénům. Tam měl Konstantin sice prý velké úspěchy v disputacích, byl však málem otráven. Další cestu podnikl Konstantin již se svým bratrem. Přibližně roku 860 byli vysláni na misijní cestu k Chazarům, žijícím východně od Azovského moře a kolem řeky Don. Jejich mise byla úspěšná – chazarský vládce přijal křesťanství za oficiální náboženství. Cestou se jim dokonce podařilo nalézt a vyzvednout z moře ostatky papeže Klimenta I., prohlášeného za svatého.
Ještě před odchodem z Byzance na Moravu vytvořil vzdělaný a jazykově nadaný Konstantin církevní slovanský jazyk a písmo - tzv. hlaholici. Přeložil do něho části Písma svatého, které se čtou při bohoslužbách východního obřadu, a přeložili také všechny obřadní knihy: Svatou Liturgii, Večerní, Jitřní, Povečeří, Půlnočnici, Hodinky, Osmihlasník, Velikonoční, Postní a Sváteční bohoslužby, Trebník (pro udílení svatých Tajin čili svátostí) a jiné.
Položil tak základ slovanskému písemnictví, které se následně rozvíjelo i v Bulharsku, Chorvatsku, Srbsku a v podstatě v celé východní Evropě. Ze znalosti slovanského jazyka historikové původně soudili, že jejich matka byla slovanského původu. V současně době bulharští vědci dokonce dokazují, že Slovan byl i jejich otec.
Slovanské liturgie prezentované Konstantinem a Metodějem na Moravě měly úspěch, a to přesto, že křesťanství tu již hlásali i latinští kněží. Moravany přitahoval osobní příklad křesťanského života a smýšlení obou bratří, ale hlavní vliv měl samozřejmě lidu srozumitelný slovanský jazyk používaný při bohoslužbách. Bratři se postarali i rozšiřování kněžského stavu – vybrali z domácího lidu vhodné kandidáty a sami je vzdělávali; jakmile byli dostatečně vzděláni a připraveni, vydali se s nimi na cestu do Cařihradu, aby tam mohli být vysvěceni na kněze i biskupy.
Konstantin a Metoděj byli pak pozváni do Říma, aby se setkali s papežem. Viděli v tom vhodnou příležitost přesvědčit ho o významu bohoslužeb v národních jazycích – latinské duchovenstvo proti tomu neustále brojilo a intrikovalo. Papež Hadrián II. V té době potřeboval pomoc byzantského císaře Basila I. proti mohamedánům, kteří ohrožovali jižní Itálii i Řím. Proto schválil dílo byzantských misionářů včetně slovanské bohoslužby.
Konstantin v Římě těžce onemocněl a posléze zemřel, když před smrtí přijal dnes známé jméno Cyril (Kyrillos). V době Konstantinovy nemoci byl Metoděj a někteří žáci vysvěceni na kněze. Po Cyrilově smrti byl do funkce biskupa jmenován Metoděj a poslán zpět na Moravu s papežovou listinou, podle které se schvaluje slovanská bohoslužba s jedinou výhradou – epištola a evangelium budou čteny napřed latinsky, pak slovansky.
Mise se pak mění v dobrodružství Mezitím byl totiž kníže Rostislav přičiněním svého synovce Svatopluka sesazen, zavlečen do ciziny a oslepen. Metoděj sám byl rovněž zajat a bez ohledu na papežský list trojicí biskupů – solnohradským, frizinským a pasovským – prohlášen za sesazena a spolu se svými učedníky uvězněn. Ze žaláře byli na papežův zásah propuštěni až za dva roky. Metoděj pak na Moravě s velkým úspěchem pokračoval v práci.
S Metodějovou smrtí v roce 885 však slovanská církev na Moravě násilně zaniká. Metodějův nástupce, biskup Gorazd i ostatní duchovní byli vyhnáni a nastala éra latinských bohoslužeb.
Římsko-katolický svátek cyrilometodějský a jeho červencové
datum pro pravoslavné nepřijatelný. Proč? Musí být splněna podmínka, aby
…den konání památky byl určen v církevní jednomyslnosti a aby motivy
byly čisté … Fiktivní datum 5.července však bylo ustaveno v církvi
nepravoslavné čili heretické (heterodoxní), čímž o nějaké církevní
jednomyslnosti tedy nemůže být ani řeči.
A jak se píše doslova,
…Za druhé byl termín toho svátku určen bez jakékoliv souvislosti s životem
svatých slovanských apoštolů i mimo jakoukoliv souvislost s cyrilometodějství
obecně. Naopak tento svátek byl stanoven účelově s úmyslem zastínit památku
Mistra Jana Husa (koná se den nato v den jeho upálení dne 6. července);
oslava svatosti cyrilometodějců měla posloužit latinské církvi k odvedení
pozornosti lidu od oslav svatosti nepohodlného světce.
Pravoslavní mají vlastní den oslavy svatých Cyrila a Metoděje. Je to den
11. května (tj. 24. května dle obč. kalend.) Tento den je určen jak v církevní
jednomyslnosti (ve všech slovanských pravoslavných církvích), tak i ve správném
duchu. Víme, že svatí bratři ze Soluně přišli na Velkou Moravu na jaře
r. 863. Podle tradice to bylo právě v tento den – 11. května
Vzpomínáte, jak katolická církev maskovala původní "pohanské" svátky? Termín zůstal, oslavy zůstaly, jen místo "pohanského" boha se dosadil křesťanský svatý. A pak již pracoval čas.
Sestaveno s použitím materiálů uvedených na serveru Křesťanská orthodoxie – Pravoslavné křesťanství východní .
Oba bratři byli v roce 1980 pro jejich celoevropský význam prohlášeni papežem Janem Pavlem II. za spolupatrony Evropy.
Zpět na Milníky v řece času