 |
Na přelomu července a září jsme byli s rodinou pozváni na týden do Českých Budějovic. Původně jsme tím nebyli moc nadšeni, trávit dovolenou ve městě, ale nakonec nás Budějovice okouzlily.
První, čeho si všimnete hned při příjezdu, jsou troleje. Trolejbusy jezdí každých pár minut do všech směrů od centra, dostanete se s nimi až do okrajových venkovských čtvrtí, k rybníkům, za památkami, zkrátka tam, kam potřebujete. Kdyby se náhodou stalo, že trolejbus nejede tam, kam máte namířeno, jistě tam jede městský autobus, linkový autobus, popřípadě vlak. Za dopravu bych dala Budějovicím velkou jedničku. Sice byly trošku zmatky s týdenní průkazkou, po mnoha propočtech jsme však došli k závěru, že by se nám nevyplatila. Nakonec jsme jezdili na běžné jízdenky. Vzhledem k tomu, že 20 minutová jízdenka byla za 12 Kč a 40 minutová za 14, moc jsme za jízdné neutratili.
|
Druhý skvělý zážitek jsme měli po procházce parkem kolem centra. Dlažba, upravené trávníky, lavičky, odpadkové koše, květinové záhony, fontány, naučné tabule o místním ptactvu. Typické parkové stromy, duby, platany, tisy, javory a lípy, sem tam akát. Od městského okruhu je park oddělen hradbou vzrostlých stromů a keřů, z druhé strany zeleného pásu teče Mlýnská stoka, za ní řada opravených historických domků. To byla naše každodenní procházka před jídlem.
 |
 |
Napotřetí jsme se vydali do centra, na náměstí Přemysla Otakara a do přilehlých uliček. Že jsou Budějovice, hezké, zrekonstruované a udržované, to jsem věděla. Ale že se dá i moderní obchod jako Tesco nebo třeba bankomat začlenit do podloubí tak, aby zvenku nerušil a přesto byl funkční, to nás mile překvapilo. Radnice každou hodinu cinká zvonkohru, kašna šumí. U kostela sv. Mikuláše a pod Černou věží je malý parčík se stromy a lavičkami, naproti velmi tichá a přívětivá čajovna s milou obsluhou. Restaurace nabízející posezení na zahrádce nebo verandě a klasické české polední menu za přijatelnou cenu jsou prostě všude. Jediné, co trošku ruší, zejména při pohledu shora z Černé věže, jsou automobily na náměstí. Co se dá dělat, alespoň jsou srovnané v jedné řadě.
 |
 |
Další výlet byl k soutoku Malše a Vltavy a do místní Stromovky. Kolem soutoku je opět park, protkaný řekami, průplavy, cyklistickými stezkami, trávníky, plovárnou, hvězdárnou, sportovní halou… a skvělým dětským hřištěm. Je dřevěné a herní prvky znázorňují hudební motivy. Najdete tu notovou osnovu i s houslovým klíčem, hlavu basy s ladicími kolíky, zvonici a jednotlivé noty volně rozhozené do prostoru. Všude spousta cyklistů, bruslařů a kočárků. Nikde jinde jsem neviděla tolik kočárků připojených za kolo, jako tady. Budějovice s okolím jsou zřejmě rájem nejen pro trolejbusy, ale zejména pro cyklisty. Přejdete lávku přes frekventovanou silnici a ocitnete se v parku Stromovce. Uprostřed je jezírko zvané Bagr. Nepodařilo se mi vypátrat, proč se tak jmenuje, asi že bylo vybagrované? Koupou se tady lidi i psi a nikomu to nevadí. Voda je poměrně čistá, žijí v ní pstruzi. To znamená, že má stálý přítok i odtok vody. A musím říct, že nám tu bylo příjemněji než na přeplněné plovárně, kde byla hlava na hlavě. Tady je klídek, pod stromy hladí příjemný stín. Park opět udržovaný, místy spíše lesopark, smrkové houštinky, pak zase skupinka břízek.
 |
 |
V místním infocentru na radnici jsou k dostání brožurky s návrhy vyhlídkových tras po městě i za město a podrobná mapa Budějovic s trasami MHD. Obojí mohu vřele doporučit. Podle brožurek jsme našli spoustu zajímavých objektů, které bychom jinak minuli, a také jsme na popud brožurky uskutečnili dva výlety, k Vrbenským rybníkům a na Hlubokou. V infocentru mají také přehled o koncertech, výstavách, programu kin a dalších akcích ve městě i okolí.
 |
 |
Jediné, co vás ale asi nepřekvapí, je otevírací doba obchodů a služeb. Pokud chcete něco zkopírovat, vyfotit se nebo navštívit nějaký speciální obchod, máte na to většinou čas pouze do 17 hodin. Déle mají otevřeno supermarkety, lékárny a Prior. Asi jsou na to všichni zvyklí, nicméně mě coby Pražáka to přece jenom první den překvapilo, když se nákupní zóna u nádraží začala v půl šesté vylidňovat. Druhý den to už člověk bere jako samozřejmost.
Na závěr tedy mohu návštěvu a pobyt v Českých Budějovicích jen doporučit.
Zpět na Milníky v řece času
Falka