14.ledna roku 2002 tomu bylo 1010 let, co byl v Břevnově založen klášter sv. Benedikta - první mužský klášter v Praze. Připomeňme si vzhledem k tomuto významnému výročí děje, jež jsou s touto událostí spjaty. Jak pravil klasik: Trocha historie nikoho nezabije… a třeba se dozvíte, co ještě nevíte.
Nynější Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty je klášter Řádu svatého Benedikta (benediktinů, zkratka OSB znamená Ordo Sancti Benedicti).
Tento první mužský klášter řádu benediktinů v Čechách - později nazývaný archisterium nebo aricoenobium (arciklášter) - založili 14. ledna 993 pražský biskup Vojtěch (později svatořečený) a české kníže Boleslav II.- Nábožný.
V březen 973 přenechal řezenský biskup Wolfgang Čechám církevní samostatnost - to znamenalo zřízení pražského biskupství, jež v té době zahrnovalo Čechy, Slezsko, Krakovsko a území až k řekám Bugu a Styru. Tomu nejspíš předcházela dohoda mezi českým knížetem Boleslavem II. a říšským císařem Otou I.
Až do roku 1344 byla však pražská diecéze podřízena mohučskému arcibiskupství. Prvním biskupem se stal (975 až 981) saský mnich Dětmar (Thietmar), který ovládal slovanský jazyk a těšil se přízni Boleslava II.
Po Dětmarově smrti byl na starobylém hradisku Levý Hradec zvolen 19. ledna 982 pražským biskupem Slavníkovec Vojtěch (Adalbert). Měl stálé neshody s domácím polopohanským prostředím a Přemyslovci, neboť odmítl dělat kaplana pražskému knížeti. Chtěl tím dodat biskupskému úřadu plné vážnosti a politické důstojnosti. Proto roku 988 biskup Vojtěch opustil Čechy a odešel do Itálie, kde vstoupil do benediktinského kláštera v Monte Cassinu, později do řeckého reformního ve Valle Luce a nakonec do nejvýznamnějšího kláštera na Aventinu v Římě.
Pražskou diecézi dočasně spravoval až do srpna 992 mohučský biskup Volkold.
Koncem léta 992 bylo vypraveno z Čech knížecí poselstvo do Itálie, jež mělo získat biskupa Vojtěcha k návratu do vlasti (v čele stál libický Vojtěchův učitel Radla a mnich Kristián). Biskup Vojtěch přijal od Boleslava II. edikt, jímž mu bylo dovoleno podle 'statutu kanonů' rozlučovat manželství, která byla uzavřena mezi příbuznými, stavět kostely a vybírat desátky. Tento edikt je prvním a také nejstarším dokladem křesťanského právního zákonodárství v Čechách, jež mělo čelil zemským pohanským zvyklostem.
Biskup Vojtěch se vrátil do Prahy a 14. ledna 993 založil (spolu s Boleslavem II.) v Břevnově u Prahy (u pramenů potoka Brusnice) první mužský klášter (a kostel sv. Benedikta, Bonifáce a Alexia) v Čechách. Spolu s ním přišlo z Itálie do Čech i dvanáct mnichů benediktinské řehole. Komplex kláštera se skládal z dřevěných budov. Kníže Boleslav II. věnoval klášteru “k obživě” statky i dědiny Skochovice a Vraný – tak jest zapsáno v zakládající listině kláštera Břevnovského.
Nové rozpory mezi Přemyslovci a Slavníkovci přiměly Vojtěcha roku 994 k druhému odchodu do Říma.
Jeho odchod z Prahy v podstatě způsobil, že po roce 995 břevnovský klášter v podstatě zanikl.
Koncem desátého století vzniká (pravděpodobně) v Břevnově Kristiánova legenda o počátcích křesťanství v Čechách.
Když shořel první dřevěný kostel, byl Břetislavem I. vystavěn nový klášter a větší chrám již sv. Vojtěcha. Klášter dostal do vlastnictví několik velkých statků v okolí (Břevnov, Veleslavín, Liboc, Ruzyň, …).
Teprve na počátku 11. století je obnoven a postaveny románské kamenné stavby baziliky sv. Markéty a konventu.
Konvent byl v tomto období v českém státě významnou církevní a kulturní institucí, disponoval velkou knihovnou, jeho prostřednictvím se u nás šířily kulty nových světců, mezi jeho příslušníky patřila řada výrazných kulturních osobností a ani hospodářské postavení nebylo bez významu.
Za opata Menharta (1035 až 1089) je vystaven kamenný kostel, jehož patrony jsou sv. Aleš, sv. Bonifác a sv. Benedikt. Zbytky jeho krypty se dochovaly dodnes. V Břevnově je také pochován (1045) poustevník Vintíř (Guntherus) a začíná jeho místně omezený kult jako světce.
Roku 1262 uherský král Béla II. daroval klášteru část ostatků sv. Markety - její rámě - a od toho vzniklo pojmenování 'u sv. Markety'. Kult sv. Markety se později v Břevnově okázale slavil. Ostatky byly uloženy ve skvostném relikviáři a každý rok v červenci chodívalo sem procesí. Po vykonané pobožnosti se lid radoval v blízkém Malejovském lese (později lidová slavnost 'Hvězda'). Svatá Marketa je patronkou dnešní arciopatské baziliky.
Za opata Pavla Bavora z Nečtin (1290 až 1332) byl břevnovský kostel přestaven v gotickou baziliku. Opat vykoupil ze Sedlce Kodex gigas, obrovský rukopis pocházející z benediktinského kláštera v Podlažicích. Opati kláštera byli v té době často z rodu šlechtického a ve 14. století byli v klášteře samí Češi.
V květnu 1420 Táborité spolu s lidem pražským klášter vyplenili, spálili a pobořili. Během husitských bouří je komunita Benediktinů nucena uchýlit se do svého kláštera v Broumově. Břevnovský je na dlouhou dobu v úpadku.
Teprve roku 1449 je kostel opraven a postaveno zde nové proboštství. Konvent byl v tomto období v českém státě významnou církevní a kulturní institucí, disponoval velkou knihovnou, jeho prostřednictvím se u nás šířily kulty nových světců, mezi jeho příslušníky patřila řada výrazných kulturních osobností a ani hospodářské postavení nebylo bez významu.
Za opata Tomáše Sartoria (1663 až 1700) se situace kláštera uklidňuje, zlepšuje a intenzivně se staví. Avšak klášter je postižen požárem. Část konventu té doby dodnes stojí a nese opatovo jméno.
Za bělohorské bitvy byl břevnovský areál zpustošen a vypálen. Roku 1674 je však postaven klášter nový, který ale po čtyřech letech opět vyhořel.
Okolo roku 1719 byl tehdejší kostelík zbořen, zatímní klášter (stojící dosud) sloužil za obydlí hospodářským úředníkům.
Za opata Otmara Zinka (1700 až 1738) dochází v břevnovsko-broumovském klášteře k rozkvětu a rozsáhlým přestavbám. Břevnov dostává tu stavební podobu, kterou známe dnes. V létech 1708 až 1715 je vystavěn nový klášter (otcem a synem Dientzenhoferovými) – a po 300 letech se do něhož opět vrací z kláštera v Broumově opati břevnovsko-broumovští.
Za vpádu Francouzů a Prusů byla v klášteře nemocnice. Poté (1756), co byl v kostele sv. Markéty zřízen vojenský lazaret, je chrám znovu posvěcen.
V roce 1761 je v klášterní zahradě u Vojtěšky objevena kamenná deska s postavou mnicha a nápisem. Je domněnka, že se jedná o vyobrazení ctihodného Vitíře, čímž je Vintířův kult znovu oživen.
Období největšího břevnovsko-broumovského rozkvětu je za opata Jana Nepomuka Rottera (1844 až 1886). Život klášterů je poklidný, jejich kulturní význam se však zmenšuje. Je provedena oprava a úprava kostela sv. Markéty.
Vzhledem k
napjaté politické situaci v roce 1939 je klášter na
Břevnově oddělen od kláštera v Broumově. Dosavadní
opat Dominik Prokop (1926 až 1929) se stává opatem
broumovským, konventuálním převorem břevnovským je
jmenován Anastáz Opasek.
Roku 1945 jsou broumovští Benediktini vyhnáni (dva z nich zabiti) spolu s dalšími Němci z Československa. Uchylují se do bývalého augustiniánského kláštera v bavorském Rohru. Vzniká Slovanská benediktinská kongregace sv. Vojtěcha.
Šedesátým opatem břevnovským zvolen Anastáz Opasek (1947). Konají se velké oslavy 950. výročí mučednické smrti sv. Vojtěcha, zakladatele kláštera.
Roku 1949 je opat Opasek zatčen a obviněn jako vatikánský špion a vlastizrádce a odsouzen na doživotí. V roce 1950 je klášter - stejně jako všechny ostatní kláštery v Československu - Státní bezpečností vyklizen a řeholníci odvezeni do Broumova. Později se mohou rozptýlit, neboť činnost kláštera je zakázána.
Roku 1990 nastává obnova zdevastovaného břevnovského areálu a řeholníci se stěhují do Sartoriova konventu.
V roce 1993 je dokončena rekonstrukce kostela, konventu a prelatury. Probíhají velké oslavy milénia kláštera.
Břevnovský klášter se v roce 1997 stává jedním z center oslav svatovojtěšského milénia. Koná se tu setkání papeže Jana Pavla II. s řeholníky z českých zemí.
Praga caput regni
Praha hlava království
se vším všudy a doslova.
Tedy i co se svatosti týče a ta se odvíjela od množství
chrámů a taky klášterů města.
Čím více obojího, tím lépe.
A tak se zde po celá staletí pohybovali mniši v černých
, šedých, bílých i jiných hábitech s podporou panovníka,
arcibiskupa a většiny ostatních obyvatel. A byli ctnostní
a byli hříšní, ale nikdy nenechávali mysl lidí
klidnou.
Do současné doby pak po nich zůstala jejich obydlí, výraz
hledání věčného v pomíjivém
- kláštery svatého města Prahy, hlavy království.
Zpočátku dřevěné budovy nahradily v 11. století románské kamenné stavby baziliky sv. Markéty a konventu. Ve 13. a 14. století pak proběhla gotická přestavba většiny budov. V průběhu husitských válek klášter vyhořel a teprve po více než 200 letech vyrostly nové budovy ve slohu raného baroka.
Břevnovský benediktinský klášter je jednolitý barokní stavební celek, vybudovaný na místě původního kláštera.
V letech 1708 až 1736 pak proběhla výstavba nové konventní budovy s prelaturou konventu, baziliky a částečná přestavba starších částí ve slohu vrcholného baroka. Z interiérů vyniká Tereziánský sál s pozoruhodnou barokní nástropní freskou Zázraku blahoslaveného Vintíře, letní refektář, Pompejský sál, ambit a sakristie.
Kostel je na straně západní zdoben sochami zakladatelů sv. Vojtěcha a Boleslava Zbožného, na jižní straně sochami sv. Benedikta a sv. Scholastiky. Nad bočním vchodem je latinský nápis, který říká, že kostel byl založen roku 933, zničen roku 1420 a opět vystavěn roku 1715. Mohutná klenba kostela spočívá na osmi vysokých pilířích. Na hlavním oltáři je pozlacená socha sv. Markety, mezi čtyřmi bílými anděly. U oltáře sv. Václava je cíněná křtitelnice s českým nápisem, pocházející z roku 1637. Pozornost si rovněž zaslouží vstupní brána do areálu kláštera se sochou sv. Benedikta.
Koncem šedesátých let XX.století byla objevena předrománská krypta, která patří k nejstarším památkám u nás.
Za klášterem je rozlehlá barokní terasovitá zahrada se salou terrenou, letohrádkem Vojtěška - zde se nachází studna zvaná Vojtěška - a kaplí sv. Josefa. V zápisu z roku 1928 se píše:
“ Ke klášteru patří též studánka Vojtěška, která jest překlenuta zajímavou osmihranou klenbou ze 13. století. Jest to nejstarší (zdejší) stavitelská památka. Nad ní je jakýsi letohrádek, zdobený skupinou soch, představující setkání sv. Vojtěcha s Boleslavem II. Pramen studánky napájí dva klášterní rybníky, teče k Střešovicům. Je to potůček Brusnice. U kláštera jest rozsáhlý sad s vinicí.”
Vojtěška – snímek z roku 1913
Hřbitov u kostela sv. Markéty v Břevnově je místem posledního odpočinku národem milovaného zpívajícího básníka a věčného rebela Karla Kryla. Zde, na své vlastní přání, mezi hroby s kříži a hrdličkami, pod košatými stromy, spí svůj věčný spánek…
Břevnovský areál můžete navštívit sami nebo s průvodcem (což je daleko zajímavější).
Začátky turistických prohlídek (včetně vstupu do krypt):
Doporučené odkazy
České kníže Boleslav II. (*929/935 až † 999) byl synem knížete Boleslava I. tedy synovcem svatého Václava.
Byl opěvován již Kosmou jako 'muž nejkřesťanštější..., otec sirotků, ochránce vdov, utěšitel zarmoucených...'
V podstatě celý svůj život probojoval - ať sám nebo po boku některého z dalších evropských panovníků. Některá získaná území zůstala již trvale ke knížectví připojena, jiná v dalších válkách ztratil. Snažil se o sjednocení území Čech, které bylo ovládáno větším počtem knížat, příslušníků slovanského kmene Čechů, usazených na jednotlivých hradištích.
V září roku 995 dokončil úplné politické i územní sjednocení českého teritoria pod přemyslovskou vládou jediného panovníka. Ve výroční den smrti sv. Václava zaútočilo jeho vojsko na hradiště Libici nad Cidlinou, jež bylo centrem mocného rodu nepoddajných Slavníkovců a všechny přítomné Slavníkovce nechal vyvraždit.
K české zemi za jeho vlády patřila Morava, Slezsko, část Slovenska, Krakovsko a Halič. Proto bývá označován za zakladatele jednotného českého státu.
Během 10.století se Čechy staly nejmocnějším státem střední Evropy. Nově vzniklé město Praha navázalo na tisíciletou tradici a stalo se centrem obchodu s velkým tržištěm na Malé Straně. Poloha na křižovatce dávných obchodních cest předurčila její prudký vzestup.
Boleslav II. později zvaný Pobožný (Zbožný) horlivě podporoval křesťanství. To on dal podnět k uvedení benediktinského řádu do země, za jeho panování došlo k založení prvních klášterů - ještě krátce před svou smrtí dal založit klášter sv. Jana na Ostrově u Davle. Zemřel 7. února 999.
Mniši Řádu svatého Benedikta se podle Řehole především modlí a pracují. Modlitbou se myslí modlitba soukromá (zvláště tzv. lectio divina, rozjímavá četba bible) a veřejná, liturgická (tzv. opus Dei, dílo Boží: eucharistická bohoslužba a divinum officium, bohoslužba hodin v chóru).
Za jistý druh modlitby považují benediktini i práci: podle polohy kláštera a dispozic bratří jde o práci manuální, v duchovní správě a ve školství, vědeckou. Mniši skládají čtyři sliby: slib chudoby, čistoty, poslušnosti (společně se jim v benediktinské tradici říká “obrácení mravů”) a slib stability (doživotní stálosti v některém klášteře, respektivě v té které komunitě).
Kristián popisuje vznik (či příchod) křesťanství na Moravu a do Čech a jeho význam pro vznik českého státu.
Vznik prvních evropských států vychází ze změny v duchovním životě dosavadních společenství: pohanské náboženství je nahrazováno křesťanstvím.
Legenda Christiani je psána latinsky a podrobně popisuje například Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily - Incipit vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius.
Uvedením křesťanství do země získal místní panovník domácí suverenitu, ale zároveň musel přijmout závazek vůči cizímu pánu, reprezentujícímu nadnárodní, evropský, křesťanský celek. Křest vůdce a jeho nejbližších byl výrazem křesťanské ideologie – jeden Pán na nebi, jeden i v zemi. Legenda Kristiánova tento proces popisuje celkem otevřeně. Podle jejího vyprávění někdy po roce 882 moravský biskup Metoděj na Svatoplukově dvoře přesvědčil přemyslovské kníže Bořivoje o nutnost opustit pohanské obyčeje a přijmout křest - jen tak se stane pánem pánů. Bořivoje přesvědčil a ten se vrátil do Čech jako křesťan. Přivedl sebou i kněze Kaicha a na svém hradišti Levém Hradci založil první křesťanský kostel, rotundu zasvěcenou sv. Klimentovi.
Jeho křest a mocenské ambice vedly však ke vzpouře jeho poddaných, musel se rychle uchýlit zpět na Moravu ke knížeti Svatoplukovi. Nakonec ale z bojů vyšel vítězně a z vděčnosti postavil “kamenný chrám Panny Marie na samém hradě Praze”, tedy již v lokalitě, která je nazývána civitas – hrad. Kristián popisuje tuto událost o nějakých sto let později, a lze-li mu věřit, pak Pražský hrad musel existovat již před těmito dramatickými událostmi, tedy někdy před lety 882 až 884. Bořivoj podle Kristiánovy legendy obsadil tradiční kultovní místo campus – sněmovní pole, zničil jeho pohanský význam a stal se výhradním vlastníkem areálu, který do té doby sloužil všem. Na nejdůležitějším místě Čech tak prosadil svou vůli jako suverénní křesťanský panovník a učinil první krok k založení státu.
Za dávných časů byla krajina kolem potoka Brusnice pokryta lesy. Tu a tam se krčil nějaký malý dvorec, ostrůvek několika dřevěných chalup, jejich obyvatelé káceli a mýtili okolní hvozdy. Tak vypadaly i osady Třešovice a Hlubocí a ještě další, z nichž některé byly tak nepatrné, že později zanikly. Takový byl i Starý Týnec v místech dnešního Pohořelce, taková byla i osada Kuromrtvy jižně od místa, kde dnes stojí letohrádek Hvězda. Poslední osadník, starý dřevorubec Bonifác se přestěhoval se svou ženou a dvěma syny do údolí Brusnice a tam obdělávali malé políčko. Jednoho dne se vrátili synové Janek a Matěj z Třešovic a vyprávěli, že se v Praze i v nedalekém okolí chystají nové velké stavby a že Pražané obcházejí kraj a hledají lepší dřevo. Oba bratři se rozhodli, že projdou okolí Brusnice a poohlédnou se po dobrých stromech, jež by mohli pokácet a stahovat k cestám. Bonifác si vzpomněl na les svého mládí, který se odedávna jmenoval Malejov. Věděl, že tam rostou největší a nejsilnější borovice a poslal tam své syny. Ráno Janek s Matějem vzali sekery a vyšli podle Brusnice vzhůru. Našli sice vhodné stromy, ale kolem byly mokřadě, takže by nemohli stáhnout kmeny ke stezkám. Až k polednímu došli do Malejovského lesa, stromy tam stály rovné jak svíčky a dřevo měly jak z kamene. Vrátili se domů k otci a všichni se pak vydali k Malejovskému lesu. Zde našli příhodné místo pro svůj nový domov a postavili si tam chalupu z roubeného dřeva. Brzo se k nim přidali i rodiny dřevorubců ze širokého okolí. Společně káceli dřevo a stahovali kmeny na palouk u studánky, kde kmeny opracovávali, otesávali a skladovali. Místo, kde skládali břevna dostalo pak jméno Břevnov a stejně se jmenovala i osada, která tam vznikla.
A když pak vyrostl za Boleslava II. nedaleko osady klášter, byl už uveden v darovací listině i Břevnov či Břevnůvek, víska, v níž tehdy žilo pouhých 19 obyvatel.
V starých dobách byly tu hojně vinice, po nichž zůstaly mnohé hospodářské usedlosti, jako Kajetánka (kde býval prý 'pohanský kostelík', později kaple kláštera Theatínů (Kajetánů). Kaple byla za Josefa II. odsvěcena a klášter zrušen.
Dále jest tu Petinka, Šleiferka, Kylismonka, Malovanka (Peterka), Panenská a Tejnka. K poslední náleželo Vincentinum, útulna pro nezhojitelně nemocné.
Při bělohorské silnici jest ze starších dob známá hospoda Marjánka (Na Marjánce).
Původně mnich niederalteišského kláštera a poté šumavský poustevník Guntherus (VINTÍŘ) se narodil údajně kolem 955 v Durynsku a zemřel asi 9. 10. 1045. Byl uctíván jako blahoslavený, ale jeho osoba je obestřena řadou legend.
Postavě Vintíře se budeme věnovat podrobněji v některém z příštích článků.
V reprezentačních prostorách bývalé opatské rezidence (prelatury) břevnovského kláštera lze v současné době pořádat koncerty, přednášky, kongresy, pracovní setkání, firemní prezentace, galavečeře a společenská pohoštění. Není však dovoleno pořádat zde svatební hostiny. Více Informací na telefonním čísle 02/ 20 406 270 nebo na http://www.brevnov.cz/.
Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty zachovává starobylou tradici a zabývá se skromnou publikační činností. Předpokládá se, že zde bylo scriptorium (písárna), v němž se “publikovaly” – tedy opisovaly a zdobily – knihy nutné pro bohoslužebný provoz, sbírky kázání či historické záznamy.
Dnešní publikační činnost břevnovského kláštera nabízí například:
Zpět na Milníky v řece času
VEZA