Calle de Petritxol

Skoro v každém městě najdeme historické jádro se spletí úzkých uliček a středověkých domů. Nejinak tomu je i ve španělské Barceloně, jejíž historická čtvrť Barrio Gótico je nádherná. V ní, nedaleko bulváru La Rambla, prochází mezi náměstíčkem Plaza del Pi a nákupní ulicí Carrer de la Portaferrissa, sto třicet metrů dlouhá velice úzká (nanejvýše tři metry široká) ulička s tajemným jménem Calle de Petritxol (Carrer de Petritxol).

 

 

Historie ulice jako takové sahá až do 15. století, kdy zde existoval průchod mezi dvorky domů. V roce 1465 nechal pan Petritxol, který vlastnil všechny zde stojící domy, ulici propojit se sousední ulicí jménem Portaferrisa. Domky s řemeslnickými dílnami a krámky byly od 17. století označovány keramickými dlaždicemi znázorňujícími nejen přímo služby zde poskytované, ale byly i takové, co vyprávěly celý příběh.
Nápisy na nich jsou v katalánštině, ale i přesto, že slovům nerozumím, jsou obrázky vtipné a půvabné. Posuďte sami ...

 

 

 

Původ názvu ulice se vysvětluje hned několika variantami:

 

 

 

 

Většina nynějších domů byla postavena v 17. a 18. století, v 19. století byly rekonstruovány. Na domě č.11. je pamětní deska, že zde v roce 1950 pracovala světoznámá sopranistka a barcelonská rodačka Montsarrat Caballé (*1933 jako Maria de Montserrat Viviana Concepció Caballé i Folc). Od dvanácti let chodila v Barceloně na hudební konzervatoř (Conservatori Superior de Música del Liceu) a studovala techniku zpěvu u Eugenia Kemeny a Conchity Badía.

 

 

Nejvyhlášenější z místních cukráren je La Pallaresa. Původně se zde prodávaly výrobky z mléčné farmy, od roku 1947 je zde obchod s tradičními čokoládovými výrobky a její mléčnou minulost připomínají už jen obrazy na stěnách. Kromě šálku horké čokolády si zde můžete dát tradiční „menór blanc“ - což je mandlový krém s příchutí skořice a citronu.

 

 

Dalším památným místem v ulici je dům číslo 2 – Granja Dulcinea, dvě stě let stará kavárnička s horkou čokoládou, kterou navštěvovali významné osobnosti uměleckého života jako např. Salvador Dali (1904 - 1989). Nad krbem visí obraz významného barcelonského spisovatele, poety, dramatika - nositele Nobelovy ceny - Angela Guimera (1845 – 1924).

 

 

Dalším významným domem je číslo 5, kde vznikla dnes světoznámá galerie Sala Pares. Od roku 1840 zde byly pořádány výstavy a byla zde jedna z prvních prodejen malířských barev. Vystavovali zde umělci jako malíř a grafik Ramon Casas i Carbó (1866 – 1923), malíř a spisovatel Santiago Rusinol (1861 – 1931), malíř a ilustrátor Isidre Nonell (1872 – 1911), později pak Pablo Picasso (1881 - 1973), malíř a sochař Joan Miró i Farrá (1893 - 1983) a další.

 

 

V dnešní době je ulička plná kavárniček, obchůdků se šperky, s oblečením, s knihami. Největší a neslavnější knihkupectví Llibreria Quera sídlí v domě č.2 již devadesát dva let. Ale především je zde už zmíněná slavná galerie umění Sala Parés. Od roku 1925 se zde konají výstavy mladých začínajících umělců tzv. "Nové generace". Od roku 1958 galerie uděluje ocenění "Mladý malíř", o který soutěží svými díly na dvě stě mladých španělských umělců.
Výstavní sál je poschoďový, kde ocelový ochoz prvého patra je podepřen ocelovými sloupy zcela ve stylu mistra Gaudího. V současnosti jsou zde vystavována díla španělských umělců z období 19. a 20. století, především ale výtvarné avantgardní umění. Výstavy jsou obměňovány v třítýdenním intervalu. Každý rok si galerii prohlédne okolo šedesát tisíc návštěvníků.

Dodnes je Carrer de Petritxol díky své jedinečné atmosféře oblíbeným místem schůzek barcelonské umělecké bohémy a hojně navštěvovaný všemi, kdo dostanou chuť na šálek výborné horké čokolády.

 

 

Info pro milovníky díla Pabla Picassa

Obdivovatelé tvorby Pabla Picassa mohou navštívit barcelonské muzeum El Museu Picasso, které sídlí v ulici Montcada (v gotické čtvrti Barri Gotico) v pěti historických budovách: Palau Aguilar, Palau Barro de Castellet, Palau Meca, Casa Mauri, Palau Finestres. Jedná se o jednu z největších sbírek věnovanou jednomu umělci. Jsou zde vystavena jeho raná díla coby sedmiletého hocha a pak díla z tvorby již devadesátiletého umělce. Prohlídka muzea zabere více jak dvě hodiny.


Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?

VEZA