 |
 |
Co dělat, když na Šumavě prší do lyžařských stop? Ve starých průvodcích z dob, kdy cesta na Šumavu ještě byla malým dobrodružstvím, se můžete dočíst, abyste s sebou nezapomněli vzít dobrou knihu a něco červeného vína na dny, kdy pro déšť nebudete moci vyjít vůbec ze stavení. To se psávalo asi tak před sto třiceti lety (tedy relativně před velmi krátkou dobou). To se ale týkalo doby, kdy na horách nebyl sníh. První lyže se začaly na Šumavě objevovat, a to velmi nesměle, kolem roku 1880. Ví se, že první pražské lyžaře na Šumavu přivedl Josef Rössler Ořovský v roce 1894.
U Josefa Rösslera Ořovského bychom se měli krátce zastavit, neboť to byl právě on, kdo nechal přivézt do Čech první lyže. Stalo se tak v roce 1887, kdy si tento všestranný sportovec a vlastenec nechal poslat lyže - tehdy se říkalo ski - až ze Skandinávie. Hned druhý den večer uskutečnil Rössler se svým bratrem něco, co nám dnes připadá jako příběh z říše pohádek - prvosjezd Václavského náměstí od rozestavěného Národního muzea až na Můstek. Idylické doby ...
Teď je ale, co se dá dělat, rok 2013 - a na zimní dovolenou se do hor šumavských vypravují tisíce lyžařů. Týdenní dovolená znamená jen šest plnohodnotných dní "ve stopě" ... a zavřít se na pár dnů s knihou a při víně do chalupy neodpovídá mentalitě dnešní více než uspěchané doby. Takže když jsme se ve středu ráno probudili a zjistili, že venku se noční sněžení změnilo v prachsprostý liják, rozhodli jsme se po chvíli tichého zoufalství, že pojedeme na výlet do Sušice.
Já sám mám na Sušici ty nejhezčí vzpomínky z dob, kdy jsem na Šumavě trávil v roce 1981 nedobrovolně celý rok - vojenskou základní službu jsem si odbýval u chemického praporu Janovice-Týnec a do Sušice jezdil každých 14 dní "na Ascotu" - do strojně-početní stanice divize vyhodnocovat jízdní rozkazy automobilní techniky. A to byly velmi vítané okamžiky, neb to znamenalo služební cestu s návratem až večer ... Od té doby mám pro toto hezké město zvláštní slabost a rád se sem vracím. Tentokrát bylo naším hlavním cílem muzeum, neb kamarád si přál shlédnout nějakou zdejší expozici o historii sirkařství.
|
|
O sirkách ale tentokrát psát nebudu. Hned u vchodu jsme totiž byli nasměrováni do místnosti, kde je vystaven sušický mechanický betlém. Nejsou sice už Vánoce, ale rozeznívají se koledy a figurky i celé části betlému se dávají do pohybu ...
Co na tom, že ten betlém vůbec není nijak historický - veřejnost ho mohla poprvé vidět v roce 2004. U jeho vzniku totiž stojí vzpomínka na jiný, podobný betlém, který se záhadně ztratil. Jeden z tvůrců dnešmího díla, řezbář Mgr. J. Klas, se nechal inspirovat vzpomínkou na ztracené jesličky, které viděl v mázhauzu sušického muzea v roce 1947. Součástí původního betlému byly i výjevy ze starě Sušice. Dnešní podoba betléma tedy vychází ze vzpomínek a z kusých informací, které autoři dohledali v archívu muzea. Betlém je spojením toho nejhezčího, co tvoří vánoční tradice - jesliček, neboli místa narození Ježíše Krista s tím nejhezčím, co tvůrci znali - nejhezčími místy rodného kraje. Takže tu vidíme jesličky s palmami a exotickými zvířaty, jako je třeba slon - a kousíček od nich je nádherně vypodobněno sušické náměstí, kus dál řeže prkna vodou poháněný katr - a tomu všemu dominují všechny možné hrady, historické budovy a rozhledny z okolí. Tak to ostatně u betlémů bývá ...
 |
 |
Celá betlém je umístěn v samostatné místnosti na rozloze 16 m2. Jeho rozměry jsou úctyhodné - 5 × 3,5 × 2,8 metru.
Hlavními tvůrci jsou Karel Tittl z Horské Kvildy, který navrhl architektonické pojetí a vyřezal velké figury a objekty a spolu s ním Pavel Svoboda ze Sušice, jenž se postaral zejména o mechanismus uvádějící vše do pohybu, barevné ladění objektů i figur a vyřezal menší postavy. Během roku jim pomáhali i další řezbáři a všichni dohromady na společném díle odpracovali během deseti měsíců 4 028 hodin.
Betlém obsahuje 30 větších postav ve velikosti 30cm a 150 pevných a 150 pohyblivých figur na elektrický pohon. Dále je zde 35 objektů, jejichž některé části jsou rovněž pohyblivé (mlýnská kola, vory, zvony...) a osvětlené. Vodní kola u mlýna, hamru a katru roztáčí opravdová voda, cirkulující v uzavřeném okruhu pomocí čerpadel. Model sušické radnice je opatřen funkčními hodinami.
Nosná konstrukce betléma je sestavena z borovice, domy a postavy jsou z lipového dřeva. Krajina je vytvořena z polystyrenu a modelářských materiálů, k jejich barvení byly použitý akrylátové barvy, na figury pak barvy olejové.
Spotřebováno bylo zhruba 30 m2 překližky, 1,5 m3 borového a více než 6,2 m3 lipového dřeva.
 |
 |
Celkové náklady dosáhly zhruba 700 000 Kč, které původně investovali sami řezbáři. Nakonec přispěla celkovou částkou 200 000 Kč i řada sponzorů a město Sušice betlém od řezbářů odkoupilo za částku 200 000 Kč.
Sušický betlém odráží „kraj starých dob“ – je tu krásně vidět klasická dřevěná architektura, roubenky, šumavské statky i kamenné stavby. Jsou tu zpodobněny i dnes již neexistující objekty, jako je židovská synagoga v Sušici nebo papírna v Prášilech. Krajinu doplňují dominanty z okolí - hrady, rozhledny a jiné objekty, včetně památek přímo z města Sušice.
 |
 |
Objekty si v krajině můžeme pro lepší popis seskupit do několika vodorovných řad. Zcela nahoře, tedy na horizontu, jsou umístěny objekty od Sušice více vzdálené. Zleva doprava tu je umístěn vodní mlýn, k němuž přivážejí hospodáři pytle zrní. Následuje kaplička, vedle ní horská usedlost s charakteristickou šumavskou zvoničkou. Uprostřed horizontu se tyčí dominantní stavba hradu Rabí. Hned vedle něj stojí kostel a více vpravo pak další hrad - Kašperk. Nad horizont vyčnívá vrch Svatobor se svou rozhlednou v původní i současné podobě.
Druhou řadu objektů, hned pod horizontem, zahajuje hrad Velhartice. Následují ukázky života na Šumavě – lidé v zábavě u muziky lidé v práci od zemědělství přes řemesla po důlní činnost - těžbu zlata kolem Kašperských Hor.
Třetí řada objektů je věnováno něčemu pro Šumavu velice typickému - dřevařství. Začíná na vršku vlevo od hradu Velhartice, kam dva dřevaři s koněm vytahují poražený strom. Při levé stěně je v pohybu ztvárněno plavení dřeva vodním kanálem a poté směrem vpravo jsou již naznačeny charakteristické výroby, kde se dřevo zpracovávalo - papírna a ve sklárna. Vedle sklárny kostel sv. Mouřence a poblíž, jako ve skutečnosti poněkud vyvýšeno - je i známé sušické poutní místo – kaple Anděla Strážce. Kdo má dobré oči, tak pod kaplí na lavičce uvidí spisovatele Karel Klostermanna, jak shlíží dolů na město..
Čtvrtá řada připomíná památky města Sušice. Je to řeka Otava, po které zleva vyplouvají voraři, jsou tu rýžovníci zlata a od řeky již vede pohled návštěvníka východní brána rovnou na sušické náměstí. Je zde trh a tedy také velice živo. Zdalipak víte, že zdejší radnice byla po přestavbě v 18.století byla největší radnicí v Čechách? Zcela vpravo vidíte kostel sv.Václava, jenž můžete v Sušici vidět dodnes - a také židovskou synagogu, kterou již bohužel v reálu neuvidíte, neb byla zbořena v šedesátých letech 20. století.
Pátá řada objektů je již rozdělena jesličkami. Leví část je věnována vodě, jako zdroji hnací síly i dopravní cestě. Úžasný je zcela pohyblivý model katru s vodním kolem roztáčeným opravdovou vodou. V pravé části je znázorněna výroba sirek, zboží pro Sušici typického.
Poslední řadu pak tvoří samotné jesličky s malým Ježíškem a všemi postavami, které k tomuto vánočnímu výjevu nerozlučně patří.
Betlém je stálou součástí a lze jej vidět celoročně - a musím konstatovat, že opravdu za to stojí.
 |
 |
Přece jen bych se jen krátce zastavil u expozice sirkařství, která je hned vedle místnosti s betlémem. Jsou tu umístěny skvěle zachovalé stroje dokumentující původní technologie výroby sirek. Kromě toho je tu i velká sbírka samotných sirek, krabiček i nálepek. V úvodních vitrínách se návštěvník poučí o historii sirkařské výroby v Sušici.
Bohužel již nejde napsat - o historii a současnosti - neboť stejně jako spousta jiných výrob, bylo i sušické sirkařství v únoru 2009 díky chamtivosti mocných tohoto světa násilně zlikvidováno a přetržena tak úžasná tradice a stovky lidí připraveny o práci.
 |
 |
Vlk Samotář
Zpět na Milníky v řece času
